Moc bych za to nedal, že už jsem se tu na toto téma již vyjadřoval, ale než abych to hledal, raději to napíši znova, protože opakování je matka moudrosti a tohle podle všeho opakovat potřebuje. Jde o termíny jako okupace, vražda, terorismus či žoldák, které opět přišly na přetřes v souvislosti s percepcí nedávné smrti tří českých vojáků v Afghánistánu, následnou odplatou 601. sks a neprodleně navazujícím, i když nesouvisejícím, dalším útokem na české vojáky v Afghánistánu.
Mnozí komentátoři, a zejména mainstreamoví novináři, tedy ti, kteří nám tvrdí, že bychom měli číst především je a pouze je, se ohrazují proti tomu, že jsou čeští vojáci v Afghánistánu označováni za okupanty (a dokonce by za taková vyjádření rádi rozdávali žaloby), dávají rovnítko mezi zpochybňování českého angažmá v Afghánistánu a schvalování terorismu, a když ty vojáky při tom angažmá někdo zabije, označují to za vraždu. Jenže tím matou – pokud ne přímo manipulují – čtenáře. Takže se na to podíváme.
Vojenská přítomnost v cizí zemi za účelem úpravy tamních pořádků je okupace a vojáci, kteří se na ní podílejí, jsou okupanti. Čeští vojáci v Afghánistánu jsou v cizí zemi a účelem jejich přítomnosti je úprava tamních pořádků, tedy jsou to okupanti. Podobně, jako byli u nás okupanti vojáci sovětští, když se vtrhli v srpnu 1968. Jeden podstatný rozdíl tu ovšem je: zatímco Sověti byli zalezlí v kasárnách, nejezdili po našich městech v tancích a nepořádali trestné výpravy, tak čeští vojáci v Afghánistánu tohle všechno dělají. Čili byli-li okupanty Sověti u nás, jsou tím spíše okupanty Češi v Afghánistánu.
Voják, pro kterého je válka řemeslem a který válčí na zakázku je žoldák. Nebo žoldnéř, chcete-li, protože vám žoldák přijde příliš pejorativní. Ale jak jinak chcete takovému vojákovi říkat? Profesionál? To je jen eufemismus. A čeští vojáci v Afghánistánu jsou řemeslní profesionální vojáci a jsou tam na zakázku Washingtonu. Že za to Američané neplatí a jejich působení financujeme my z našich daní na věci mnoho nemění. Je pokrytecké hájit profesionální armádu a expediční avantýry NATO a zároveň se cítit pohoršeně, že jsou takoví vojáci označování za žoldáky. Nebojují ani za svobodu, ani za hodnoty, ani za národ, ale za žold a válka je jejich řemeslo, tak jsou to žoldáci. Jestli vám to vadí, tak se zasaďte o reformu armády a zahraniční politiky, ale nechtějte měnit realitu zakazováním termínů.
O terorismu lze hovořit pouze v případě, že jde o útok zaměřený primárně na civilní obyvatelstvo a civilní cíle a jeho cílem je zastrašit. Útok na vojenskou patrolu, notabene jedná-li se o patrolu okupačních vojsk, není terorismus, stejně jako nebyl banditismus útok partyzánů na patrolu Wehrmachtu, přestože právě tak ho líčila nacistická propaganda. Ta podobnost se současností, kdy se útoky na vojenské cíle vydávají terorismus (dříve banditismus), bohužel není vůbec náhodná. Přitom trvat na terminologické přesnosti ještě neznamená takový útok schvalovat. Zároveň ovšem platí, že schvalovat jej neznamená schvalovat terorismus. Možná proto to bazírování na tom, že jde o terorismus, protože jinak by takové schvalování nebylo možné kriminalizovat.
A konečně, je-li takový útok povstalců úspěšný a okupační žoldnéř při něm zahyne, nejedná se v žádném případě o vraždu. Vojáka při plnění bojového úkolu není možné zavraždit, pouze zabít, podobně jako nevraždí ten voják, pokud zabije jiného vojáka nebo i povstalce, který na něj útočí (válečné zločiny a vraždy civilního obyvatelstva jsou kapitola sama pro sebe, to teď nechme stranou). Povstalci vojáky zkrátka nevraždí. To ale neznamená, že vojáka na misi zavraždit nejde. Pokud je zabit bez souvislosti s misí, třeba kvůli ženské, chlastu, nebo z jiného obligátního důvodu, ze kterého se mezi sebou vraždí i civilisté, tak je to vražda. Ale ne každé zabití vraždou jest a v případě vojáků na misi to platí dvojnásob.
Obecně lze říci, že zabíjení a umírání je smyslem vojáctví. Pokud vám vadí, že vojáci na misích umírají, tak je na ty mise neposílejte. Ale když už je tam chcete mít, tak jejich smrt nelakujte narůžovo slovy jako vražda, a nepokoušejte se jí dávat smysl tím, že budete o odboji proti okupaci hovořit jako o terorismu. Můžete mít, cokoliv chcete, jen ne všechno najednou.
Pamatujte: na slovech záleží.
Tribun 
Jsou Rusové v Sýrii „okupanti“, co myslíte, ano nebo ne?
Ne, stejně jako Íránci nebo Američané.
tak to mi spadl kámen ze srdce, pak jedinými okupanty v novodobé historii Evropy byli Američané a Sověti v Německu. Ani srpen 1968 nebyla okupace, ani Protektorát 1939 ne. Je fajn vědět, kdo a jak uvažuje. Co vyplodí už není hodno zřetele, když znáte jeho psychické deviace, víte už dopředu co to bude….Nejčastější bývá nenávist a touha po pomstě a frustrace z toho, když si velmi dobře uvědomuji, že toho koho nenávidím, nikdy nepřemůžu. Třeba proto, že je mladý, krásný a inteligentní o:)
Ptal jste se na Sýrii dnes a teď do toho taháte Evropu před lety a vyvozujete z toho absurdní závěry o někom, koho ani nezmíníte, takže nikdo neví, o kom. Moc pijete. A nebo málo.
Touché !
Ovšemže to terminologicky je, jak píšete, Tribune.
Ale oběma (a jistě i všem zde účastných) je nám jasné, že právní terminologie se výrazně liší od terminologie politické = mediální, která je ovlivňována postojem té které vlády k problému.Vždyť mám v jasné paměti, kterak normalizace zaměnila termín sovětská okupace ČSSR termínem bratrská pomoc a označit na nějakém veřejném vystoupení za oněch časů sovětská vojska (a další čtyři BRATRSKÉ armády) za okupanty, byla cesta k těžkým potížím. Dtto takové drobnosti jako „profesionální voják“, jenž se skutečně rovná žoldnéři. Ostatně polština si uchovala tento termín pro vojáky dodnes, asi to mají v tomto směru jednodušší.
A protože politcká stanoviska jsou stanovisky povýtce ideologickými, jejichž pravidlům masmédia zákonitě podléhají, je dobře čas od času připomenout, jak to vlastně s těmi pojmy je. Takže díky a pěkný víkend všem!
Politika jako aplikovaná činnost a měla by proto používat pojmy skutečné, ne vlastní. Ta okupace pak nemůže být termínem politickým (a politologickým také není), ale i v puse politika by měla zůstat pojmem vojenského práva. Chci tím říct, že je-li v terminologii rozdíl, nejde o politický pojem, ale o manipulaci.
Pravděpodobně se shodujeme více, než by se na první pohled zdálo. Protože rozhodnutí poslat vlastní armádu do cizí země bez jejího souhlasu je POLITICKÉ, je to právě politik, kdo vytváří krycí legendu takové akce tak, aby byla v souladu s názory jeho stoupenců. Dnes agresor nevstupuje silou na cizí území, aby je okupoval, rozšířil území svého státu, vyhubil tamní obyvatele a rozšířil prostor pro své obyvatelstvo (naposledy snad byli tak upřímní němečtí náckové s ideologií lebensraumu), získal pro sebe tamní nerostné a ekonomické zdroje či geopolitické výhody, ale proto, aby pomohl zdravým politickým silám u sousedů, osvobodil sousedy od tíživého útlaku jejich hanebné vlády, učinil přítrž nebezpečným provokacím, atd., atp. Klasická situace je, že agresor je k agresi „donucen“ (k tomu slouží přečasto operace pod falešnou vlajkou – kdysi třeba akce Gleiwitz, naposledy útoky chemickými zbraněmi), ochrana sousedova občanstva před jeho vlastní vládou, případně ochrana vlastní národnostní menšiny v cizím státě, atd. – dle toho, co se právě hodí. Pochopitelně jde o mediální manipulace, vždyť úkolem politika je posilovat své postavení a mobilizovat za sebou své voliče – proto dělá vše, aby si je získal i pro vražedné úkoly. Neboť to budou právě oni, jeho voliči, kdo budou jménem takové politické legendy v armádě zabíjet (a budou zabíjeni) na cizím území, případně i ve vlastním zázemí, bude-li se napadený efektivně bránit.
Není to ostatně snad ani měsíc, co jistý generální tajemník(?) NATO Jens Stoltenberg vysvětloval Srbům, že je bombardovali proto, aby je ochránili před vraždeným Miloševičem. Příbuzní nějakých 1300 srbských civilních obětí této humanitární akce jistě nevěřili svým očím a uším… :-)
Ano, napsal jste to lépe než já.
Tribunovi unikl jeden užitečný termín, a to imperialistický troll.
„Sověti přišli na pozvání a mezinárodní právo proto neporušili. Jejich příchod se nám může libit, nebo nemusí, ale překrucovat věcný faktický stav věci bez emoci slovníkem imperialistického trolla, jsou neodpovědné kecy.“
/© Asfalt, blog Janiky, 24.8.2018/
Na slovo vzatý odborník, právník Asfalt, by ti vysvětlil, že se v Afghánistánu o okupaci nejedná, protože okupační jednotky nepřevzaly státní správu, tu vykonávají domorodci. Podle něj tedy není okupací ani obsazení Československa po roce 68. To je typické, zdegenerované právnické myšleni, které místo hlavního smyslu nějaké posuzované události sleduje naprosto nepodstatné formální právní obezličky, které byly vytvořeny jinými juristickými idioty v jimi spáchaných nedokonalých předpisech a zákonech. Tedy podle něj neplatí, že hlavním rysem okupace je vnutit vojenskou mocí svou vůli okupovanému národu, ale to že okupanti sami nevykonávají funkce stavebního úřadu a nevedou matriky.
Stejně tak máš správně i další termíny, kterým se tak usilovně brání presstituti a pravicoví politici, kteří si myslí, že potlačením správného označení zločinného chování jejich protektorů, tj. USA, udělají z agrese tažení za svobodu.
Postoj k okupaci Afghánistánu a účasti českých žoldnéřů v ní je asi zatím největší politickou chybou Miloše Zemana. Jeho žvást o tom, že se u Kábulu bojuje za Prahu, parafráze známého výroku, svědčí o tom, že na zvěstech o jeho hodně poškozeném zdraví, v tomto případě duševním, by mohlo být něco pravdy. Miloš má bolavé nejenom nohy, ale i opačný konec.
„…okupační jednotky nepřevzaly státní správu, tu vykonávají domorodci…“
On je v Afghánistánu nějaký stát? Já bych řekl, že za stát je tam vydáváno kmenové území v okolí formálně hlavního města, jehož správce, náčelníky jednoho z mnoha znepřátelených kmenů, drží u moci cizí jednotky. Většinu území spravují jiné kmeny; způsob jeho správy lze označit všelijak, ale stěží za státní správu, ledaže by někdo mezi možná uspořádání státu zahrnul i kmenové (marxista by řekl prvobytně pospolné) zřízení. Podobná situace (samozřejmě s různými místními specifiky) je v Somálsku, v Súdánu, v Libyi, v Iráku… Snad jen zasahování cizích armád je v těch zemích různé, od nulového (Súdán, ale jsou tam jednotky OSN) až po značné (Irák); cizí jednotky byly tím, co většinu z nich do tohoto stavu rozvrácených států dostalo.
Ano, v roce 68 ani následně se o žádnou okupaci nejednalo. Okupace je vojenská moc a moc sama je vnucení vůle, ne tedy, že vojenská moc je nějakým subrysem okupace. Ti idioti, o kterých mluvíte, co skutečně podali legální definici té vojenské moci (okupace) v přes 100 let staré mezinárodní úmluvě, se mimo jiné zavázali, že za okupaci budou považovat jen obsazené území ve skutečné moci obsaditele. Výkon veřejné (státní) je pak povinností okupanta (podle mezinárodních dohod). Můžete mi prosím říct místo blbých keců o matrikách, na základě čeho tvrdíte, že ČSSR byla ve skutečné moci armád VS nebo SSSR? Stejně jako nelze nikomu uložit zákon bez zveřejnění, nelze ani bez zveřejnění zřídit okupaci. Snad i vy pochopíte, že nikomu totiž nelze vládnout, aniž by vůbec věděl, že mu vládnete a že ten právní formalismus asi tedy nebude jen kličkaření blbců právníků, ale objektivní nutnost. Kdo, kdy a jakým veřejným dokumentem pak zřídil okupaci ČSSR, tak jako třeba Němci zřídili Protektorát? Pokud si myslíte, že něco takového existuje a ČSSR byla okupována, tak vás ujišťuji, že vám tak akorát straší v hlavě a přes celou vaší okatou sebestřednost a osobní ukřivděnost nemáte způsobilost měnit platné právní dokumenty té doby nebo jejich neexistenci nahrazovat vlastním osobním názorem. Steně jako nemáte způsobilost měnit zákony, nemáte ani způsobilost vyhlašovat okupace tam, kde nebyly jen proto, že vy máte nějaký pocit. To, zda vstup armád VS do ČSSR bylo dobrem nebo zlem, je váš osobní subjektivní názor a s termínem okupace vůbec nesouvisí.
Oprava: Výkon veřejné (státní) správy je pak povinností okupanta (podle mezinárodních dohod)
Ti „idioti“, kteří v roce 1907 přijímali Úmluvu o zákonech a obyčejích pozemní války hlavně nepředpokládali, že se najde někdo, kdo bude tvrdit, že vojenská moc je něco jiného než děla, kavalérie a batailony pěchoty.
Čl. 42: „Území pokládá se za obsazené, je-li skutečně v moci nepřátelské armády. Obsazení vztahuje se toliko na území, kde jest tato moc zřízena a může býti vykonávána.“ Ten článek vám říká akorát to, že moc vykonáváte pouze na území, které efektivně ovládáte.
Čl. 43: „Ježto zákonná moc fakticky přešla do rukou obsaditelových, má tento učiniti všechna opatření, která jsou v jeho moci, aby byl podle možnosti zjednán a zajištěn veřejný pořádek a život, a to, není-li nepřekonatelné překážky, se zachováním zemských zákonů.“
Mluví se o obecné povinnosti, nikoli o tom, že tyhle věci musí okupant (obsaditel) vykonávat ausgerechnet sám. Pročetl jsem celou tu hlavu s názvem Vojenská moc na obsazeném nepřátelském území a nikde jsem nenarazil na článek, který by obsaditeli ukládal povinnost zřizovat okupaci nějakým veřejným dokumentem. Jestli to třeba nebude tím, že vojenské obsazení nějakého cizího území je samo o sobě dostatečně jasným aktem: https://www.youtube.com/watch?v=Cq4gltPR0ho
Takže i s tou analogií k protektorátu jste vedle jako jedle. Hitlerovi okupace českých zemí posloužila k tomu, aby je začlenil do Říše. No a Brežněvovi sloužila vojenská okupace Československa k tomu, aby dosáhl změny politických poměrů. S tou rolnicko-dělnickou vládou mu to sice nevyšlo, ale přesto nakonec dosáhl svého. A to včetně zpětné legalizace sovětské okupace, což vy evidentně furt nechápete a místo toho vymýšlíte naprosto absurdní konstrukce.
Sám citujete, že vojenská moc (okupace) se vztahuje toliko na území, kde jest tato moc zřízena. To, že ji musíte zřídit promulgací, říká právní teorie. Jde o věc, kteru v úmluvě může hledat jen analfabet, protože žádný normativní právní akt od ústavního zákona přes zákon, vyhlášku až opatření obecné povahy je neplatné, pokud nebylo vyhlášeno. Pokud tedy sověti zřídili okupaci potají, aniž by ji vyhlásili, pak je absolutně neplatná. Ne, obrázek tanků z youtube nestačí, Seale, a přiznávám, že si začínám připadat už jak v blázinci.
Brežněvovi sloužil vstup vojsk k tomu, aby zasáhl do politických poměrů. Ale nikdy to nebyla okupace. Proč proboha na tom slovu tak trváte? Já to nechápu. To budete popírat i Ústavu ČSSR, která mluví o suverenním státu nebo tvrdit i to, že okupován může být suverénní stát (když už tvrdíte, že vyhlašovat se nic nemusí)? Sám jste jinde uvedl, že ČSSR uzavěla se SSSR smlouvu. Pokud by tady byla okupace, pak ta smlouva byla taky absolutně neplatná, protože český suverén by buď neměl právní subjektivitu, nebo by uzavřel smlouvy o něčem, co nebylo v jeho moci. Vy jste si prostě usmyslel, že tu byla okupace, proto úmluvy neříkají to, co říkají, neexistující právní akty exitují nebo existovat nemusí, základní elementy práva platit nemusí a platná Ústava buď asi podle vás taky neexistovala, nebo ji sověti zrušili, a to ještě potají, protože ani to zrušení Ústavy se podle vás asi také vyhlásit nemusí. Proboha, co vás vede k takovému fanatismu (a to ještě jen pro jedno slovo)? Já tomu opravdu nerozumím.
Žádná zpětná legalizace sovětské „okupace“ rovněž neexistuje. To je opět jen vaše umanutí.
Asfalte, najděte mi prosím nějaký relevantní pramen, ve kterém se říká, že okupace se zřizuje nikoli vojenskou mocí, ale promulgací. Samozřejmě, že ta dohoda o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk je neplatná, protože byla přijata pod nátlakem. To by přece mělo být jasné i vám, pokud jste právník. Vy sice mluvíte o vstupu vojsk, ale z hlediska tehdejšího mezinárodního práva šlo o nedovolené použití ozbrojené síly. Mimo jiné byla porušena i Varršavská smlouva, která se ani slovem nezmiňuje o tom, že může dojít k zásahu uvnitř paktu, když jeho smyslem je kolektivní obrana. Dále pak byla porušena deklarace o nepřípustnosti vměšování do vnitřních záležitostí států a o ochraně jejich svrchovanosti z r. 1964. Zkrátka když vás bez vašeho souhlasu vojensky obsadí několik cizích armád, tak ta země už severénní není, i kdyby to měla napsáno v ústavě. Je to prakticky stejné, jako kdyby se vám někdo nakvartýroval do obýváku a potom po vás chtěl, abyste s ním uzavřel nájemní smlouvu. To si opravdu musíme vysvětlovat takové věci? Okupace je zkrátka v první reálný vojenský akt bez ohledu na to, jak se potom okupant chová včetně té vaší promulgace. Podle mě jste si spíš něco usmyslel vy. O okupaci se totiž mluví i v dokumentech, které v srpnu 1968 přijímalo nebo schvalovalo tejdejší národní shromáždění.
Viz třeba prohlášení z 22. 8. 1968, které považuje za „okupaci ČSSR za samozvaný akt násilí v mezinárodním měřítku, jež odporuje zásadám spojeneckých smluv, které ČSSR s těmito státy má“ a uopozurňuje, že „veškeré morální důsledky okupace, týkající se světového komunistického hnutí, dopadají v plném rozsahu na hlavy vlád těch zemí, které se okupace Československa účastní“. Takže pokud jde o tehdejšího největšího suveréna, zákonodárný sbor, tak ten vyděl tehdejší situaci naprosto jednoznačně. Doufám, že mi nebudete chtít tvrdit, že tehdejší národní shromáždění tvořili jenom fanatici, pravní analfabetové či snad dokonce zaprodanci.
Omlouvám se za chyby, ale před odesláním jsem to po sobě ani nečetl. Asi to bude tím, že vaši argumentaci považuji za hodně kuriózní. O to víc jsem ale zvědav, co mi napíšete k té německé okupaci (viz můj dotaz 20.10.2018 – 19:43.
Okupace je vojenská moc. Vy pak tvrdíte, že vojenská moc (okupace) se zřizuje vojenskou mocí. Nezdá se vám to samotnému divné? Jak něco takového podle vás funguje? Já vůbec nevím, o čem mluvíte.
Cituji: „Okupace je zkrátka v první reálný vojenský akt bez ohledu na to, jak se potom okupant chová včetně té vaší promulgace.“ Ne. Vojenské ovládnutí území ještě neznamená vojenskou moc nového suveréna, znamená jen ztrátu suverenity původního suverena, tedy ztrátu jeho moci. Protože žádné území nemůže zůstat bez moci (kromě terta nullis), musí být pro ovlánuté území zřízena moc nová, což je vztah mezi novým suverenem a obyvateli ovládnutého území. Tento vztah, tak jako každý právní vztah, musí něco konstituovat, sám od sebe ex lege pouze na základě nějaké právní skutečnosti (průjezdu tanku před vaším domem) nevzniká. Pokud ano, ukažte mi ten zákon kterékoliv země, který říká, že občané jsou povinni poslouchat toho suveréna, jehož tank jim projel před domem. Tomu, co pak právní vztah zakládá, říkáme konstitutivní právní akt. Zde potřebujeme normativní konstitutivní právní akt, protože vojenská moc je obecně závazný vzorec jednání, tedy norma. Jakýkoliv normativní právní akt pak potřebuje ke své platnosti vyhlášení. Pokud tedy chcete uplatnit vojenskou moc, musíte to těm lidem říci, proboha. Jak jinak to chcete udělat?
Politická prohlášení jsou politická prohlášení. Kolik z těch politiků vůbec ví, o čem mluví, a nejedná jen podle emocí? I náš soudobý Parlement myslím chtěl odhlasovat, že šlo o okupaci. Naštěstí se jim to nepovedlo (a tato funkce Parlamentu ani nepřísluší). V hektické době ty emoce jde chápat. Dnes je na řadě reálný pohled na svět.
Do dalších vámi nadhozených problémů se už pouštět nebudu. Stále jste mi neodpověděl, proč tak trváte na okupci. Vždyť účel vstupu vojsk vám nikdo nerozporuje. Proč tedy ta (podle mě absurdní) okupace?
Nevím, jak současná právní věda hodnotí r. 1939 – 1945. Označení za okupaci mi v tomto případě problém nedělá, tak se o to ani nezajímám. Každopádně došlo doložitelně ke ztrátě suverenity, česká vláda vládla z vyhlášeného zmocnění cizího suveréna, tj. prováděla jeho správu (což se v r. 68 nestalo, ať se vám to líbí nebo nelíbí, a to, že neformální vliv není okupace, ale sféra vlivu, není výmluva nebo nějaké ospravedlňování něčeho, jak jste jinde tvrdil, ale konstatování stavu, který nemůže popsat právo – před ním jsme byli suverenní zemí podle platné Ústavy, ale jen geopolitický pojem). K anexi podle mě nedošlo.
Já tvrdím, Asfalte, že vojenská moc (millitary power) jsou ozbrojené síly, což plyne z hned z první věty mého prvního komentáře. Proto to mám vcelku jednoduché: Prostě někam s armádou vtrhnete, no a protože tam už jste, tak nějakou novou vojenskou moc už nezřizujete. Potom už jenom vykonáváte správu okupovaného území, a to buď přímo pomocí okupačních úřadů, anebo nepřímo s využitím státní správy té či oné země. Vede mě k tomu i věta z čl. 42: „Území pokládá se za obsazené, je-li skutečně v moci nepřátelské armády.“ Pokud ale vojenská moc neznamená onu zmíněnou moc nepřátelské armády, nýbrž opět nějaký speciální termín z mezinárodního práva, tak mě na tu definici raději odkažte. Nemohu si totiž pomoci, ale ona navazující věta, kterou jste už citoval, má podle mě úplně jiný význam, než ji přisuzujete. Celá ta úmluva je šitá na vedení pozemní války a při ní platí, že neovládáte zcela území, kam vysílate pouze průzkumné hlídky, teprve se k němu přesunujete, i když protivník z něho už ustoupil, anebo se jedná o partyzánské oblasti. Prostě tam tu moc nemáte, tudíž ji ani nevykonávate, takže byste neměl být ani právně popotahován za to, co se tam děje. V mém jednoduchém výkladu to tedy čtu jako ustanovení, které dál konkretizuje to, co bylo řečeno již v první větě.
Samozřejmě, že státy, které v srpnu 1968 uplatnily vojenskou moc, k tomu československému lidu něco řekly. Viz oficiální prohlášení z 21. 8. 1968, 4,20 hod: „TASS je zplnomocněn prohlásit, že straničtí a vládní činitelé Československé socialistické republiky se obrátili na Sovětský svaz a ostatní členské státy se žádostí o poskytnutí bezodkladné pomoci bratrskému československému lidu včetně ozbrojených sil…“ Nevím, jak se na to dívá mezinárodní právo, ale celkem pět podpisů, které měly reprezentovat stranu a vládu, mě přijde zatraceně málo. No a protože se tento stav nezlepšil, resp. naopak se ještě zhoršil po příjezdu tanků, nastalo to, co by se dalo nazvat interregnum; no a jeho pokračování je snad už dostatečně známé.
Proč trvám na okupaci? Protože byla závažným způsobem porušena suverenita naší země a všechny podstatné znaky okupace to mělo: Vojenské obsazení, zajištění sdělovacích prostředků a důležitých komunikačních bodů, internace čelných představitelů, jejich odvezení mimo území státu, izolování naší armády v posádkách, převzetí ochrany západní hranice… Jestli takhle neprobíhá vojenská okupace, tak nevím, co by to tedy mělo být. Dnešní parlament neřeším, ale tehdejší parlament jednal zcela v souladu s mezinárodním právem. Nebuďte takový formalista. Pokud by na nás někdo zaútočil bez vyhlášení války, tak taky budete tvrdit, že nedošlo k válce, anebo vyhlásíte válečný stav? Jestliže dojde k vojenskému obsazení země, tak by původní suverén měl mít přece analogicky právo vyhlásit, že nastal stav okupace. A přesně tohle máte ve všech dobových dokumentech. Viz třeba ještě nóta MZV: „V noci z 20. na 21. srpen 1968 došlo ke společné soustředěné invazi… Vojska pronikla na území Československa současně z mnoha míst, obsadila důležitá místa a v krátké době okupovala celé území Československa… Vláda ČSSR prohlašuje, že nikdy ani ona ani kterýkoli jiný ústavní orgán této země nedal souhlas k invazi a okupaci Československa. Násilná okupace Československa je v rozporu s Chartou OSN, Varšavskou smlouvou a se základními zásadami mezinárodního práva. Kolektivní akcí pěti států byl podniknut útok na nezávislost ČSSR a neslýchaným způsobem porušena její územní nedotknutelnost…“
Taky nevím, proč se tomu termínu okupace tak bráníte. Německo s Japonskem bylo po skončení 2. světové války přece rovněž okupováno a rozhodně to tam nevypadalo tak, jak bylo zvykem za nacistické okupace. I sovětská okupace se rychle „normalizovala“, i když legitimitu tedy nikdy nezískala. Sám uvádíte, že došlo k vojenskému ovládnutí země, což je jenom jiný výraz pro její vojenské obsazení, no a že to znamená „jen ztrátu suverenity původního suverena, tedy ztrátu jeho moci“. Řekl bych, že mezinárodní právo nám moc jiných možností pro definování této situace nedává. Napadá mě už jenom Úmluva o definici agrese z r. 1933, která ve výčtu těchto činů zahrnuje rovněž invazi ozbrojených sil na území jiného státu bez vyhlášení války. Anebo je to zase špatně?
Moc je vztah nerovných subjektů, z nich jeden je oprávněn vnutit druhému svou vůli. Tento vztah je uplatňován ve vztahu suverena k území a obyvatelstvu (suverenita je nezávislá a neomezená moc). Vztah suverénů je naopak vztahem rovných subjektů. K němu žádnou moc uplatňovat nemůžete. Pokud byste toto řekl na zkoušce na právech, tak vás prostě vyhodí.
Takže když někam vtrhete s armádou, jde o vztah dvou rovných suverénů, nikoliv o žádnou moc (působíte-li proti jeho vůli, jde o agresi k rovnému, naopak pokud vás pozval, tak pomáháte rovnému, třeba bratrsky – což je pak někdy ta otázka, kdo tam v politické třenici reprezentuje suveréna). To, že jste vstoupil do nějakého vztahu s cizím rovným suverenem, se ale ještě netýká vrchnostenského vztahu nadřazeného k podřazeným, tedy vnitrostátního veřejného práva, tedy moci nad územím a obyvatelstvem. Teprve až cizí území skutečně ovládnete, můžete začít uplatňovat moc, tedy již ne třeba vytlačovat rovného suverena z jeho území, ale jednostranné vnucovat vůli obyvatelům na tomto skuteně ovládnutém území. K tomu ale potřebujete okupaci zřídit (nebo alespoň deklarovat, pokud by o vlastní konstituci moci měl být spor), jak ukládá úmluva. Zřízení je to, že těmto obyvatelům alespoň řeknete, že od nyní jsou ve vaší moci, tedy že došlo k substituci suveréna.
Ještě jednu otázku bych vám Seale rád položil. Tentokrát se ptám, protože pořádně nevím. V r. 68 tady byl určitý zvací dopis. To nechme stranou. Vedle něho ale nějakou hodinu dvě či co dal souhlas ke vstupu vojsk VS prezident republiky. Dokonce na jeho žádost byli dodatečně staženi Němci. Kdysi kdesi jsem to četl (fakt už nevím kde), ale teď se tom nějak nepíše. Jak to je, Seale? Ptám se, protože nevím. Byl zde souhlas prezidenta, nebo nebyl?
Asfalte, žádal jsem vás o to, abyste mi poskytl definici vojenské moci, se kterou jste operoval. Ptal jsem se proto, že v názvu příslušné hlavy té úmluvy se sice termín vojenská moc uvádí, ale pak už hned v prvním článku píše o skutečné moci nepřátelské armády. Místo jasné odpovědi jsem se už zase dočkal jenom obecného výkladu, tentokrát o dvou suverénech. Asi je na čase přejít k hledání materiální pravdy. Pokud vojensky ovládnu nějakou zemi, internuji její čelné představitele, obsadím sdělovací prostředky a její armáda izolována v kasárenských objektech, jedná se ještě pořád o váš vztah dvou rovných suverénů, anebo je už tato země v moci mojí armády? Na termín vojenská moc jsem se ptal i proto, že v dnešních výkladech té úmluvy, o které se bavíme, se termín vojenská moc rovnou nahrazuje temínem okupační moc, což mi připadá takové jasnější (už z diskuse od Janiky dlužíte mimochodem i definici okupace, protože tu z wikipedie jste odmítl a tady jste začal ve svém komentáři proti tarasovi hned argumentovat úmluvou z r. 1907). Pro úplnost dodávám že okupaci chápu jako vztah mezi ovládajícími a ovládanými, nicméně aby takto tento vztah mohl fungovat, tmusí se odvíjet nikoli od nějaké proklamace, ale od reálné moci. Než mi budete klást další otázky, tak by ste si měl nejdřív zamést před vlastním prahem. Sumarizuji vaše dluhy: definice okupace, odkaz na promulgaci jako klíčový znak okupace, definice ozbrojené moci.
O tom, že by dal Svoboda souhlas se vstupem vojsk VS nic nevím. Wikipedie pouze uvádí s odkazem na knihu jeho dcery, že byl sice v pozdních hodinách 20. srpna o invazi informován velvyslancem Červoněnkem, ale tento krok odmítl: „President vyjádřil svůj protest, že k akci došlo bezprostředně po dopise sovětské strany, aniž byla dána vedení ČSSR možnost na něj reagovat. Konstatoval, že vojska nepozval, varoval před nebezpečím krveprolití a zdůraznil, že veškerá zodpovědnost je na Sovětském svazu a ostatních zúčastněných zemí.“
Na suverénu nelze uplatňovat moc. Suverén je definován jako nosiletel neomezené a nezávislé moci, pokud na něm uplatňuje moc někdo jiný, pak daný suverén samozřejmě nemá nezávislou a neomezenou moc, a proto není suverénem. Jestliže suverén zanikl, pak ani nemůže být ve vztahu s jiným suverénem, natož rovném. Chápete to, nebo to potřebujete ještě namalovat?
Takže pokud by tady někdo zřídil okupaci, jak tvrdíte, a v té odváděl vojáky a představitele státu někakm či co, jak tvrdíte, pak by se nejednalo o uplatnění moci na českém suverénu, ale na obytelích, kteří byli představiteli zaniklého českého suveréna, protože ztrátou neomezené a nezávislé moci na celém území ČSSR by český suverén přestal existovat, zůstalo by jen nenaplněné právo na sebeurčení českého národa (ne nějaký vztah nerovných). Mohla by existovat jen nějaká závislá autonomní republika se svými orgány, ale ta by musela být platně, tj. vyhlášeně, zřízena a stejně by muselo existovat zmocnění pro výkon její pravomoci. Tato pravomoc by nebyla dána z vlastního práva na seberurčení, jež konstituovala česká Ústava, ale z cizí moci přesně, jak to bylo za nacistů, jež takový stav platně zřídili – vyhlásili dnes historickými dokumenty, ze kterých lze činit závěry. Tuto analogii ale odmítáte stejně jako vše objektivní a racionální (a jako vždy). Vám stačí jediný argument – váš subjektivní pocit. Tak si zůstaňte hloupým dál, mně je to jedno.
Žádné dokumenty o závislosti českého státu nejsou, naopak platná a účinná Ústava ČSSR mluví o suveréním státu Čechů a Slováků. Toto je rozhodná formální pravda, která stojí nad pocity kohokoliv. Zajímání českých představitelů, o kterém mluvíte, pak nebylo v moci cizího suveréna, ale v moci zachovalého českého suveréha, protože na jednom území může být suverénem jen jeden, k žádné platné (vyhlášené) substituci suveréna nedošlo a protože jediný suverén to ve své neomezené a nezávislé moci dovolil (což by samo stačilo, ale dokonce se tvrdí, že na pozvání a se souhlasem). Já vím, pro vás to bude naprosto nepochopitelné, stejně jako asi to, že za škodu na životním prostředí neodpovídá způsobitel, ale vlastník (co má panství nad věcí a stačí, že nechal dopustit). Ne, žádný čl. 10a Ústavy jako dnes tenkrát nebyl.
Jinak připomenu, že suverenem je lid, ne odváděný představitel státu. A tento suverén nechal dopustit. Proč asi? Ve Venezuele, když Američani odvlekli prezidenta, lid vyšel do ulic a Američané ho museli vrátit. Tady ne. Bez důvodu, nebo se tím lid k tomu i dalšímu vyjádřil? Jinak, mimochodem – ne nikdo nikdy události ve Venezuele (i jinde) okupaci nenazval.
Materiální pravdou je zde neformální sféra vlivu, kterou rovněž odmítáte, stejně jako tu pravdu formální. Zbývají pak už jen hloupé kecy, protože materiální pravda mezinárodního práva veřejného je zcela jiná než pocity dědků, co uvděli tank a začali plakat nad svými osobními neúspěchy (ne vaš vyhazov z práce není důvodem okupace a dnes je vyhozených z práce pětkrát víc). Okupovaným tak podle nějakaké „materiální pravdy“ není ani Německo a další země, kde je rovněž americká armáda a jejich politika je rovněž ve sféře vlivu.
Žádné dluhy nemám, vše, co žádáte, již bylo probíráno, něco dokonce opakovaně, a já nemohu za to, že nejste schopen chápat. Pouštíte se do výkladu jedné z neobtížnějších disciplín práva, ale přitom nemáte ani odpovídají středoškolské znalosti.
A ještě jednu věc vám povím. Pokud by tady byla okupace, museli by ji zřídit sověti, ne ukřivdění dědci nebo Češi sami nad sebou. To by byla opravdu světová a historická rarita. Pokud nevíte, co tímto chci říci, zeptejte se Vitty, ten chápat bude. Já bych musel být sprostý, pokud bych to měl vysvětlit.
Asfalte, pokud se něco jmenuje Úmluva o zákonech a obyčejích války, tak tam ta vaše promulgace zmíněna zkrátka být musí, pokud má být na rozdíl od vojenské reality ustavujícím znakem okupace. Cvičně jsem se proto kouknul na Manual of the Law od Armed Conflict (2004), a narazil tam na tohle: „Mere proclamation of occupation is insufficient to bring an occupation into existence… Although not strictly necessary in law, a proclamation should be issued to make clear to the inhabitants the existence of the occupation, the area over which it extends, and any special regulations that have been issued by the occupying power.“ Vaše vysvětlování proto beru jako právo obhajoby vykládat některé věci přesně opačně.
No a protože nechci být subjektivní, tak bychom měli přistoupit ke svědectví kompetentních osob, abychom se dobrali materiální pravdy. Pokud ale materiální pravdu už dopředu vidíte v právu velmocí porušovat mezinárodní smlouvy a svoje vlastní závazky, tak si samozřejmě můžeme nějaké podobné dokazování ušetřit. V tom případě ale nechápu, proč tak plamenně mluvíte o suverenitě, když ve skutečnosti obhajujete vazalství. A neměl byste se dopouštět ani urážlivých tvrzení na adresu protistrany; jednak proto, že tím snižujete důstojnost právnického stavu jako celku, a taky proto, že vaše výroky na moji adresu jsou ryze subjektivní. Nehodlám na ně reagovat, protože meritem sporu nejdou moje vzpomínky (ač byste si to chtěl přát), ale spor o to, zda v srpnu 1968 šlo, anebo nešlo o okupaci. Vaše teroetická východiska jsou snad už dostatečně známa, tak bycho se mohli pustit třeba do rozboru Štrougalových pamětí, když jsou na internetu volně k dispozici. Podle mého skromného názoru jeho svědectví neodporuje vší teorii o suverenitě, ale je naopak schopno právě k tomuto tématu zasvěceně promluvit. Souhlasíte s mým návrhem, anebo zůstanete zase jenom u svých oblíbených teoretických rozborů, které považujete za tak samozřejmé, že se je ani neobtěžujete dokládat nějakými odkazy na prameny práva?
No, rád bych se vyhnul subtilní debatě o nuancích válečného zákona, ale myslím, že Seal jasně prokázal, že okupace ČSSR v 68. roce byla
a) zjevnou agresí, neboť
b) „vstup bratrských armád“ na naše území neměl z čs. pohledu žádné legální krytí (žádný z představitelů státu nemá právo o své vůli a proti vůli orgánů, jejichž členem je, žádat o pomoc v zahraničí proti vlastní vládě a jejím představitelům – to je spíše vlastizrada, jíž se dopustili pachatelé zvacího dopisu a nešťastníci skrytí v obecné formulaci 99 pragováků)
c) situace, v níž se Československo po vpádu „pětky“ ocitlo, zcela znemožnila svobodné rozhodování legální vlády a ostatních orgánů státu: bylo to „svobodné rozhodování“ s cizí pistolí u hlavy. Tedy okupace provozovaná řekněme prostřednictvím znásilněných orgánů čs. moci, asi jako když přepadený s pistolí u spánku dobrovolně vydává útočníkovi svou šrajtofli.
d) za této situace mi připadá zcela irelevantní, vykonávají-li vůli agresora jeho vojenské složky přímo, nebo prostřednictvím domácích orgánů, jejichž loyalitu agresorovi zajišťuje nejprve pět armád, později jedna „dočasně umístěná na našem území“.
e) nelze tu proto mluvit o jakékoli suverenitě a takový stav se IMHO opravdu rovná okupaci.
XY, výstižné shrnutí. Ukazuje se, že vskutku není tak jednoduché přepisovat dějiny. Díval jsem se na letošní výzkum Medianu, a ani ve věkové skupině 18 – 34 let by to v tomto případě nebylo jednoduché. Pouhých 25 % nevědělo o srpnových událostech vůbec nic, 65 % to bralo jako invazi a konec pražského jara, no a 10 % to považovalo – jak decentně píší výzkumníci – za něco jiného. V celém vzorku dospělé populace jim to pak vyšlo 9%, 84 % a 7%. Zajímavější výsledky mě přišly při otázce, jaký by byl další vývoj pražského jara, kdyby nedošlo k sovětské invazi. Z nabídnutých odpovědí si 40% dotázaných myslelo, že bychom tu měli jugoslávský model s vedoucí úlohou KSČ, 24% zastávalo názor, že by šlo o demokratický socialismus skandinávského typu, no a když vynechám „nevím“, tak pouze lidí 18% vyjádřilo názor, že by postupně stejně muselo dojít k normalizaci a vrátil by se tvrdý režim. To je tedy po těch letech vytrvalých pravicových masáží docela kuriózní výsledek. Však také Median odpovědi na tuto otázku doplnil následujícím vysvětlením: „Ukazuje se tak, že historickým událostem dodává „jasnosti“ spíše jednoznačná historická interpretace, než osobní zkušenost, která zahrnuje řadu nejistot a nejednoznačností.“
„Je pokrytecké hájit profesionální armádu a expediční avantýry NATO a zároveň se cítit pohoršeně, že jsou takoví vojáci označování za žoldáky… Jestli vám to vadí, tak se zasaďte o reformu armády a zahraniční politiky, ale nechtějte měnit realitu zakazováním termínů.“
Střih, už zase máme povinnou vojenskou službu: Český parlament schvaluje účast v misi Resolute Support. Vojín Ypsilon balí bágl a k běžnému žoldu fasuje ještě nějaké příplatky kvůli zahraničnímu nasazení. Prezident Motivátor prohlašuje: „U Kábulu se bojuje za Prahu, odejít by dokázal jenom srab…“ A to on přece není, protože v tom Afganistánu taky byl: https://pbs.twimg.com/media/DlxNVBpX0AU8-ev.jpg
Závěr: Armáda je i u nás pouze nástrojem v rukou politiků. Ti přece v první řadě plní tu zakázku Washingtonu a jako by to nebylo málo, tak ji navíc balí do naprosto odporných frází. Proto moc nerozumím tomu, bych měl nadávat někomu, který se dopustil jenom toho, že si vybral armádu jako svoje povolání. Skoro to až vypadá, že takový člověk je dneska pro veřejné mínění mnohem větším zlem, než hradní mlitarista, který ve jménu národního zájmu nechává v Afganistánu prolévat krev českého vojáka.
Okupace není vojenská přítomnost v cizí zemi za účelem úpravy tamních pořádků, ale vojenská přítomnost za účelem zajištění tamního pořádku, Tribune. Jde o opatření, které nahrazuje moc původního suverena k zajitění povinností, které je obsaditel povinen na obszeném území plnit podle mezinárodního práva.
No a protože zákony jsou od toho, aby se porušovaly, tak nám nacisté předvedli, jak taková vojenská přítomnost za účelem zajištění pořádku vypadá. Anebo to snad v letech 1939 – 1945 nebyla okupace? Moc by mě zajímalo, jak to hodnotí současná právní věda. Třeba to byla okupace jenom do 16. března 1939, kdy Hitler vydal výnos o zřízení protektorátu. Anebo snad do 15. dubna 1939, kdy byla v protektorátu ukončena vojenská ospráva. Kdybychom to tedy brali podle vašeho autoritativního tvrzení původní diskusi u Janiky, že „pokud cizí vojenská správa na daném území není, nejedná se o okupaci.“
Mankote Seale, to myslíte vážně srovnávat 1939 -1945 a 1968? V tom prvém případě byl snad vyhlášen protektorát (Protektorat Böhmen und Mähren, vyhlášený 16. března 1939 výnosem o zřízení Protektorátu Čechy a Morava), tedy nadřazená funkce nad stávající státní správou. Tady snad o okupaci nemůže být pochyb. Co bylo vyhlášeno v roce 1968? Taky protektorát? O tom je nějaký dokument?
Mě v tomto případě zajímá akorát tvrzení, které jsem dal uvozovek. A protektorát jsem uvedl právě proto, že mi jeho okupace připadá nesporná, byť by mě někdo mohl třeba opravovat, že z pohledu mezinárodního práva to byla ve skutečnosti anexe. Ale jádro pudla je samozřejmě v tom, jestli se tomu, k čemu došlo v noci z 20. na 21. srpna 1968 může dál říkat okupace. To jste z té diskuse, která původně vznikla na jiném blogu, pochopil správně.
Dva zásadní letošní výdobytky právní vědy v podání experta Asfalta:
1. Vstup armád Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byl legální, protože se uskutečnil na pozvání, a následné obsazení Československa sovětskou vojenskou mocí nebylo okupací.
2. Lidé, kteří protestovali proti zvolení Mlátičky Ondráčka do čela parlamentní komise, porušili jeho lidská práva.