Dokoukal jsem Most! Ano, díval jsem se. Dívali se všichni, tak jsem se díval také, abych o nic nepřišel. Proč předstírat, že jsem se nedival? Stejně by to každý chápal jen jako lacinou pózu. Díval jsem a nemůžu říct, že by se mi Most! vůbec nelíbil. Svým způsobem se mi i docela líbil. A nejspíš by se mi líbil mnohem víc, kdybych z toho hypu kolem neměl pocit, že si mi líbit musí.
Jenže to, že se dá něco bez odporu, a vlastně i docela se zalíbením, dokoukat do konce, ještě neznamená, že to něco je nějak zásadně mimořádné. Čím by vlastně měl být Most! tak výjimečný? Tím, že se v něm mluví sprostě? Tím, že se v něm hodně chlastá? Tím, že se v něm hodně šuká? Tím, že se v něm říká „Cikáni“ a Romové v něm nepokrytě kradou? Nebo tím, že Romové jsou v něm normální lidé jako ostatní, se kterými se dá domluvit a dokonce skamarádit? Nebo tím, že ukazuje Pražákům lidi z periferie jako opičky v ZOO? (A je otázka, jestli je náhodou neukazuje podobně, jako mayovky Indiány?) Že je jedna z postav přeoperovaný transsexuál mě ani nevzrušuje, ani nepohoršuje. A žíly mi netrhá ani zobrazení rasistických skinheadů jako neohrabaných medvídků, které víc než čistota rasy zajímá čistota značky a klid na pití piva.
Tak proč tolik povyku kolem? Proč jedni Most! vyzdvihují jako „vtipné otevírání vážných témat“, druzí mu nadávají za „upevňování protiromských stereotypů“ a třetí na něj dští síru za „sluníčkářskou propagandu“? To, že někdo naštve ty i ony ještě neznamená, že stvořil neutrální progresivní provokaci. Jako soukromá podívaná pro zábavu funguje Most! dobře, ale jako politikum, které z něj někteří tak vehementně dělají, naprosto selhává. Ale to není výtka! Komediální seriál nemá suplovat veřejnou diskusi, ani kdyby chtěl.
Tvůrcům Most!u se podle všeho podařilo – ať již záměrně, nebo mimoděk – vytvořit klíč, který dobře zapadl do zámku všemožných mindráků a frustrací, ale sám o sobě není ničím výjimečný. Alespoň tedy doufám, že jsme to ještě nedopracovali tak daleko, aby i taková povrchní férie jako Most! musela být považována za Odvážný Počin jenom proto, že pro sázku na jistotu zpracuje pár stereotypů o Romech.
P.S. Všichni kritici řeší Romy a Dášu, ale naprostou nepřítomnost státních autorit, které by měly držet na uzdě Romana, či prověřovat něčí smrt, nebo že někdo dostane bez ohledu na zákoník práce výpověď na hodinu a ani se nepokusí ozvat, to nechává všechny v klidu, stejně jako evidentní naprostá mimoběžnost světů učňáků a gymnázií i na tak relativně malém městě, jako je právě Most. Tady by se možná dal hledat potenciál pro roubování sociální kritiky na Most!, ale to by asi bylo moc práce, s Cikány a buznami je to snazší.
Tribun 
Tribune, díky za recenzi; z vašeho hodnocení jsem pochopil, že jde o typický seriálový televizní produkt, od něhož nelze čekat nic víc než doteky podstatnějších problémů – od toho televizní seriály odjakživa jsou, neboť vynaložené náklady musí získat patřičná čísla sledovanosti. S kořením objevů sociální problematiky se proto zachází spíše opatrně a atraktivně (viz ten transgender) – více tč. ani nelze od žánru čekat, ač bychom chtěli.
Čímž dávám najevo, že jsem neviděl ani jediný díl, ač promo (v časopisech, na síti a leckde jinde) bylo značné. Už je mi líto času… :-)
Tak vida, to je další seriál, který jste shlédl, Tribune, zatímco já ne. Vyjadřovat se k tomu, oč tam tvůrcům vlastně šlo, je pak těžké, když jsem to neviděla. Ovšem hypu ohledně seriálu jsem si samozřejmě všimla, jakoby to bylo najednou všude, že?
A dá se říct, že i proto, že se na něj pořád upozorňovalo a tak různě psalo, a to oprvdu úplně snad všude, včetně mainsteramu, otipovala jsem si ten Most! spíš jako takovou hrc prc „liberální“ či „novodobou“ nalívárnu či jak to nazvat. Kdyby se to totiž jaksi nehodilo, takový seriál by nejspíš ani nevznikl, nemohl, nedávali by ho, natož v televizi veřejnoprávní.
Že by třeba mělo jít dokonce o jakýsi Odvážný Počin tvůrců či čt, to mě, přiznávám, vůbec nenapadlo.
Zpusob reflexe ohlasu na Most! mi prijde zajimavejsi, nezli jejich samotny obsah. Jak by se s Mostem! vratila vzpominka na odvazne filmove pociny konce normalizace, rozechvivajici v divacich tu samou strunu jako Most! Ovsem zda-li jde o soustruzenou socialistickou glasnost, anebo o posdemokratickou fake-glasnost, to uz posoudit nemohu, nebot Most! jsem nevidel.
Zajimave, ze v pripade pozdne normalizacni produkce, napr. u filmu Proc?, ci Kam panove, kam jdete? je tu podobnost s Mostem! i graficka a emocni- v obou epochach byla ke zvyrazneni nazvu netradicne pouzita interpunkcni znamenka.
Na hype kašlu. Nemůže mi zabránit, abych si ten seriál užila. Stejně tak mi v tom nepřekážely spory, jestli jde o sluníčkářskou nalejvárnu /na jedné straně/ anebo o plíživou propagaci rasismu /na straně druhé/. Ať tyhle kecy klidně produkují všichni, kterým uniklo, že ten seriál byl po filmařské stránce natočen nezvykle dobře Na české poměry skoro zázračně. Postavy i zápletky uvěřitelné, dialogy skvělé a herecké výkony na jedničku, ať šlo o známé herce anebo talenty sebrané na smeťáku.
Přišla jsem k tomu s několikatýdenním zpožděním, ale jakmile jsem si z archivu pustila první díl, už jsem zůstala. Bavila jsem se. Co chtít víc?
Aby to šlo bez těch vulgarit? Jinak mně Most! ani po té řemeslné stránce zase jako až takové terno nepřišel.
Bez vulgarit? To by museli natočit seriál o něčem jiném, z jiného prostředí, s jinými postavami.
To je přece vystižení problému par excelence:
„Bavila jsem se. Co chtít víc?“
K tomu opravdu není co dodat… :-)
Tak ono to opravdu není málo. Jen vadí, jak kde kdo cítí potřebu si i bohapustou prču nějak ušlechtile zdůvodňovat.
„To je přece vystižení problému par excelence“
Urcite si vzpominate, ze za sociku se sledovani blbosti zas omlouvalo tim, ze „jsou dobre udelane“. Dnes i to je moc :o)
Most především nastavil jasné sociologické dělení společnosti na základě několika měřítek, jednak na centrum a periferii (jak rád zdůrazňuje prof. Bělohradský) , pak na lidi co svůj život prožili v rigidním systému etnicky a třídně vyčištěné společnosti (proto někteří její renegáti dnes trpí pocitem že anglosasové trpí vůči slovanům „třídní a etnickou nadřazenosti“) a v neposlední řadě, seriál notně zabrnká na strunu xenofobů a fašistů, lidského a sociálního suterénu, co žije v bludech Orlíku 90.let, snící své vlhké sny něco o „bílé lize“ a „bílých jezdcích“, kteří osvobodí naši zemi od všech těch podřadných bytostí co nemají naše křesťanské smýšlení a marxleninský drajv rovnostářství.
Opět jak jinak, se zde snoubí odkaz dvou dějinných čubek porozených svojí prostituující se matkou „národní státností“, tu chvíli obcující s komunismem a pak zase s fašismem – čubkami jménem nenávist a frustrace „podrprůměrných“. Jedná se o klasické pojetí moderní sociologie, která popisuje konzervativní nenávist k toleranci a společenskému liberalismu, které říkají, že bílý evropský muž už nesmí (!) mít tradiční žádné výsady a jasně analyzující, že jako hlava rodiny selhal, neuživí mnohdy ani sám sebe, natožpak svoji rodinu a rozmnožovat se už ani pořádně také neumí. Je tedy ze své bliblické podstaty nanic, jako morální autorita, ochránce a živitel. Všechno zabezpečení v tomto ohledu zabezpečuje otevřená společnost, základy moderního sociálního státu a pak především svobodný trh a občanská společnost pomoci nestátních institucí opírající se o právní stát – jehož ústavní vedoucí úlohou jsou lidská a občanská práva, mezinárodní úmluvy a charta OSN jako celoplanetární zákony nadřazené jakýmkoli „národním zájmům“. Muže (natožpak bílé) tedy k těmto věcem netřeba, svoji roli totiž v tomto nezvládli.
Nastupují ženy a ti, co ti ostatní co muži coby rodové entitě měli být „díky jeho dějinnou přirozeností“ podřízeni dnes zažívají závan svobody. Ženy mají dnes právo nechtít muže ani rodinu, lidé co se necítí být muži ačkoli jimi být musí, protože mají pindíka se archetypálně „mužsky“ chovat nechtějí, protože archetyp muže je být agresivní a autoritativní vůči slabším, a tento behaviorální model je jim odporný, chtějí se raději chovat jako autonomní INVIDUALISTICKÉ (!) bytosti, vymezující se vůči rodovým stereotypům, resp. pěstující v sobě spíše svůj emoční kvocient nezávislé osobnosti než racionalitu autority. Sexuální modernita která dává najevo mimo tradiční spektrum většiny a menšiny též lidi, co se cítí být asexuálové nebo metrosexuální jedince, co spíše než své žlázy využívají svého uhlazeného a hýčkaného zjevu k nekonfliktní a příjemné sociální komunikaci směřující k asertivnímu uspokojování svých osobních a profesních cílů.
Tedy Zvědavec i Referendum se můžou jít zahrabat, ta nejlepší reflexu Most!u jako obvykle pouze a jedině u Tribuna. Docela by mě zajímalo, jestli Koláček s Prušinovským mají alespoň potuchu, jakého džina vypustili z láhve.
Oto, vět jste vyplodil dost, ale k tomu seriálu to nějak nepasuje. Upřímně řečeno vůbec.
Hele, Oto, a to co popisujete je dobře, nebo špatně?
Víte co, éra bílého muže nám přinesla tekoucí pitnou vodu až do bytu, plošné očkování, plošnou elektrifikaci, kinematografii, knihtisk, vysoce efektivní zemědělství, celosvětovou síť telekomunikací, jadernou energii, vyspělou metalurgii, kosmické lety a výpočetní techniku, včetně toho počítače, do kterého tu klofete svá moudra. Až vám něco bude a budete muset do špitálu, budou vás tam léčit na základě vědeckých poznatků bílých mužů. Ostatně, byli to bílí muži, kdo nasazoval krk při pátrání po původci spavé nemoci, malárie a žluté zimnice, zatímco barevní domorodci se zmohli akorát na zahánění zlých duchů pomocí rituálních tanců.
Od bílých mužů pochází veškerý pokrok posledních šesti set let. Od multikulturně diverzifikovaných post-mužů vzešly zatím akorát svatby homosexuálů, děravé hranice, spousty keců na twitteru, nadávání na bílé muže – a místo pokroku jen rozpačité přešlapování na místě, protože ty individualistické bytosti kvůli samému budování emočních kvocientů nemají dostatek času, píle, trpělivosti a sebezapření na to, aby byly schopny něco užitečného vytvořit.
Ostatně:
To bělochů je břímě,
to dávná jejich mzda:
od těch, jimž neseš dobro,
jen zášť, jen úhona;
a pokřik těch, jež zvolna
uvádíš k světlu dne:
„Chcem zpátky v nevolnictví
a k egyptské své tmě!“ :P
Já bych těmi oslavami údělu bílého muže byl přeci jenom trochu opatrnější. Možná víc, než trochu. Vlastně docela dost.
Míšo, je to komplet v archivu ČT.
Není nic jednoduššího, než zapomenout, co o tom kdo napsal, a zkusmo si pustit začátek.
V Deníku Referendum nějaká koza napsala dlouhý článek, jak je to nemožné, protože to uráží LGBT. Přišla na to tak, že viděla kousek a pak to vypnula, protože poznala, že to není nic pro ni.
Třeba taky po deseti minutách zjistíš, že tě to štve. Nemusíš sem pak dávat dlouhý raport, stačí tři řádky.
Ty ale takhle mě na fakt nenalákáš :))
No ale hele, dole tady na stránce v šuplíku s odkazy je http://outsidermedia.cz/most-byl-fajny-lepsi-jak-zena-za-pultem-ale-horsi-jak-tricet-pripadu/
a kdo jiný, než Větvička. A ten už tam přece jenom napsal trochu víc.
A jeho závěr
„Takže celkově řečene, bylo to rozhodně lepši jak Žena za pultem, ale tak dobre jako Třicet připadu majora Zemana to nebylo. Prostě taka normalni, každodenni propaganda.
Ale jednu věc musim pochvalit jak cyp. A to je jazyk serialovych protagonystu. Autoři perfektně vystihli dyjalektyku čtvrte cenove, ať už u hnědych, anebo u bilych.
Za mě – na dnešni dobu – dobre.“
Dole ještě připsal poznámku Stan- a tak myslíš, že on se svým způsobem té koze z Deníku Referendum podobá? Ačkoli, jeho to jenom nebavilo, koza trpěla, že to bylo zjevně nějak nekorektní vůči LGBT.
Chtěla jsem se zeptat, proč jsi té koze na DR pod její článek nepřipsala, že je to vlastně zábava. A že nejde o něčí urážení. Pak mi ale hned došlo, že tam bys to takhle napsat nikdy nemohla, protže bys ztratila dekórum vysoce intelktuálně píšící přispěvatelky :) No jo, náhodou jsem tě tam před nějakou už delší dobou zahlédla (tresen se dá poznat), a asi se ti tam líbí. Mně to přijde, že tam vždycky morálně profackujete kohokoli, zatím to tak tedy bylo, kdo se nějak odchýlí od správného intelktuálního ideorámce. Akorát že ta ideová intelktuálština někdy nedává vůbec smysl, jako třeba tvoje poznámka tady naposled pod válkou ve Vietnamu- tehdy jsem na tebe i zareagovala, pak jsem to ale smazala. Tak třeba teď už je to jiné, srandu a zábavu jsme si kdysi taky užily, i užili, tak že by tě Most! mohl vtáhnout přes nějakou tu legraci, i nekorektní, to se zdá být i uvěřielné.
Co jsem tu napsala o válce ve Vietnamu, že ti to utkvělo?
K Mostu jsem se na DR vyjádřila pod dvěma články, v obou případech v tom smyslu, co tady. Co já vím, není tam žádný houf, do kterého bych patřila a který někoho profackovává. Co se mne týče, jsou tam asi tak dva diskutéři, kteří si občas řeknou o to, že se neudržím.
Ještě k Mostu: Když se dobře bavím, znamená to mj., že mě při sledování neuráží filmařské neumětelství.
Když tě nenalákám, nohu si pro to za krk nedám.
Napsala jsi tam tehdy snůšku nesmyslů, či ideově vhodných, rádoby chytrých hovadin. To se nezlob nebo zlob, jak chceš. Taky to vyznělo tak, že třeba máš mozek jen třeba vymytý odborníky na americkou válečnou problematiku. Ale to je fuk, to je už tvoje věc.
No a k té filmařině pak dál… tak to je jasné, ty jsi takový ten náročný divák, resp. typ diváka. Jenže řeči o tom, jaký že typ filmového fajnšmekra vlastně tedy jsi, co to znamená, že se dobře bavíš, to jsem si tady přečetla už včera – vždyť to jsi napsala už v tom prvním příspěvku.
OK, bere tě technická stránka. O čem ten Most! alespoň přibližně je, jak to působí, jestli to má alepsoń nějaký přesah, krom toho, že je to asi tedy i bžunda, to jsem se nedověděla. Ale tak, díky i tak.
(vystačím si s tím Větvičkou :)
„ale tak dobre jako Třicet připadu majora Zemana to nebylo“
Par dilu ze Zemana jsem skouknul nedavno. Ne ze by z nej koukala ideologie jako slama z bot, ona to byla predevsim ideologie, podlozena remeslem, skryvajicim se az v druhem planu.
A to je jadrem mych myslenek: lze od umeleckeho dila odstoupit natolik, ze ideologie se dostane mimo divakovo zorne pole?
Jak jsem nahore zminoval, sledovani normalizacnich serialu bylo (mimo ryze konzumentske kruhy) omlouvano jejich remeslnou kvalitou.
Ja si opravnenosti takoveho postoje tak jisty nejsem (zvlaste pak po poslednim shlednuti majora Zemana), nebot co je to za remeslo, kdyz je prebito a tim padem i ruseno ideologii? K cemu abstrakce za hranici vnimani ideologie, kdyz poslanim dila je ideologie sama? Anebo ideologi k dilu vubec nepatri a jde jen o poridanou vedlejsi hodnotu, kterou lze pominout? Asi ne, kdy dokaze rusit samotny remeslny zazitek. Dle meho je remeslo nutno posuzovat vcetne jeho ideologicke slozky a pokud ta prevazi a dilo se tak stane nevyvazene, pak se o dobre remeslo nejedna.
Tady je zajimava recepce a ohlas normalizacnich socialistickych serialu a normalizacniho Mostu! Jsou totiz presne naopak, nezli by mely teoreticky byt!
Zatimco tehdy byl major Zeman vniman ryze vecne a vetsina debat se tocila okolo vlastni kriminalni zapletky (coz znamena, ze ideologie byla z diskurzu nad dilem temer vyloucena), tak u Mostu! diskurzivne zcela zretelne prevazuje ideologicke tema, delajici (naopak) naprostou vetsinu ohlasu.
Omluvy, kdyz uz nejake prijdou, jsou opet normlaizacniho charakteru: nad dilem jsme se bavili, nebot bylo profesionalne natoceno.
Tak bych chapal i Vetvickuv vyvod: Most! kvalt majora Zemana nedosahuje, nebot tvurci Mostu! nedokazali „predsunout“ remeslne kvality pred ideologicke. A nemyslim to subjektivne, kde se hodnoceni mohou ruznit, ale ryze objektivne, v vychazeje z obsahu „recenznich“ prispevku ve verejnem diskurzu o dile.
K cemu abstrakce za hranici vnimani ideologie, kdyz poslanim dila je ideologie sama? Anebo ideologi k dilu vubec nepatri a jde jen o poridanou vedlejsi hodnotu, kterou lze pominout? Asi ne, kdy dokaze rusit samotny remeslny zazitek. Dle meho je remeslo nutno posuzovat vcetne jeho ideologicke slozky a pokud ta prevazi a dilo se tak stane nevyvazene, pak se o dobre remeslo nejedna.
S tím se dá souhlasit.
Proto se mi při většině dílů Zemana dělalo tak špatně, že jsem řemeslo nevnímala.
Třeba je rozdíl mezi Majorem Zemanem a Mostem! právě v tom, že u toho prvního i samotní diváci už jaksi „předem“ věděli, že jde v prvé řadě o ideologii. U toho druhého šlo o ideologii samozřejmě také, a pokud si to diváci třeba nějak neuvědomili – při samotném sledování toho seriálu to nevnímali, či ani nechtěli- uvědomili si to po jeho skončení. resp.museli, protože ať se jim to líbilo sebevíc, ideologie byla na ten Most! nabalena v každém případě dodatečně. Ideologie byla k tomu seriálu zkrátka přibalena, asi jako takový ten původně vůbec nechtěný produkt jakýsi, který obchod přibalí k objednávce a zašle zákazníkovi.
„Seriál Most!, jehož poslední díl uvedla v pondělí Česká televize, hýbe celou českou společností. Kromě oslavy města, kde se děj odehrává, a stovek seriálových hlášek, s nimiž se ztotožnily tisíce seriálových fanoušků, dílo vzbudilo zájem také o palčivější problémy Česka. Například ekologii, problematiku transgender komunity či soužití s Romy.“
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/serial-most-romove-transsexualove-v-cesku-vliv-greenpeace-zivotni-prostredi.A190226_093259_domaci_kuce
Urcite mas pravdu…postup je tu zcela opacny, zatimco nad Majorem zauvazovali takto: prodame jim ideologii a zabalime ji do zabavy, u Mostu! to vzali presne naopak: prodame jim zabavu a zabalime ji do ideologie.
Me se na tom libi ten nenapadny zpusob podsunuti, ostatne dnes se take necenzuruje z ideovych, ale z ciste zakonnych duvodu, proto tomu preci nelze nic namitat. Stejne nelze nic namitat proti Mostu!, vzdyt je to cira zabava.
Je uzasne, jak to funguje, rozhodne je to ale rafinovanejsi, nezli to delali komunisti, to byli jeste brutalisti, co jeli na ferovku.
Casovy/ historicky posun je, dle meho, v tom, ze za komunistu bylo od zacatku jasne, co kupujes a komunisti te na to take pripravili (u kontroverznich del kritikami, predslovy a doslovy, abys vedela, co budes cist, ci na co se budes divat).
Dnes je situace vice fluidni a neni jiste, co vlastne kupujes a co se z toho nakonec vyvrbi. Zatimco komunisti vychovavali, dnes je ulohou tvurcu te udrzet pri pozornosti a mezi tim ti podsunout nejaky postoj, ktery te ovlivni v zadoucim smeru.
Tedy, přátelé, nic ve zlém, ale mluvíte-li o tendenčnosti toho či onoho seriálového výrobku, dovoluji si poznamenat, že příslušná tendence musí být obsažena už ve scénáři – a zjevně, jakkoli jsem Most!? neviděl – také byla: Volbou prostředí, témat a sociálních skupin a s vysokou pravděpodobností i v dialozích a v zobrazených konfliktech a vedení jednotlivých epizod. Tendence (chcete-li ideologičnost) není nic, co by se dalo dílu dodávat zvenčí (následné komentáře z totalitních časů se „zrcadlením“ měly nanejvýš zdůvodnit uvádění seriálů a filmů, které nebyly zrovna košer a byly proto srandovní, že se přečasto ocitaly v konfliktu s tendencí komentovaného díla); tendence je implicitně obsažena v díle samotném. Může být a pravidelně také bývá posílena recenzně kritickou reflexí, tedy zdánlivě druhotně. Je to trochu jako se starými dobrými sensualisty: Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech, tvrdíval (snad se nepletu) jistý Bacon Verulamensis… :-)
Ještě poznámka k ideovosti, zábavnosti a formě:
Nic z toho nemusí určovat skutečnou kvalitu. Natož vylučovat.
A ke zdejším komentářům: Zdá se, že zmíněný seriál provokuje hlavně ty, co ho neviděli, a to na základě rozruchu kolem. Nic proti pohoršení nad takovým jevem nemám. Užijte si to, když nemáte k přemýšlení nic jiného než ohlasy ohlasů.
„příslušná tendence musí být obsažena už ve scénáři“
A nejen ve scenari, XY, ona musi byt uz v dramaturgii. A dalo by se jit jeste vyse, neb u verejnopravni instituce nelze predpokladat, ze by pracovala bez politickeho zadani.
S Misou jsme (alespon s i to myslim) probirali pouze zakladni zpusoby distribuce ideologie divakovi (dalo by se rici explicitni a implicitni).
Pokud rika plukovnik majorovi : „Vis, Honzo, kdyby nebylo obeti komunistu a lidi, kteri je podporuji, zas by prisla bida.“, tak to by uz dnes neproslo. Zduraznuji urceni casu dnes :o)
„…nejen ve scenari, XY, ona musi byt uz v dramaturgii. A dalo by se jit jeste vyse, neb u verejnopravni instituce nelze predpokladat, ze by pracovala bez politickeho zadani.“
Pochopitelně a zcela správně. Naprostý souhlas.
Myslím, že vstup dramaturgie ČT spočíval v tom, že dala Kolečkovi s Pružinovským volnou ruku.
Když se podíváte na všechno, co z jejich spolupráce vzešlo mimo ČT, tak vám dojde, že jste vedle.
„…vstup dramaturgie ČT spočíval v tom, že dala Kolečkovi s Pružinovským volnou ruku.“
Bezpečně. Kluci, tady máte pár milionů, donesete nám za ně tolik a tolik dílů po tolika a tolika minutách – a my to hned odvysíláme… :-)
Vy jste to tedy rozmluvili :)
Ještě k těm dvěma seriálům, píšeš, že
postup je tu zcela opacny, zatimco nad Majorem zauvazovali takto: prodame jim ideologii a zabalime ji do zabavy, u Mostu! to vzali presne naopak: prodame jim zabavu a zabalime ji do ideologie.
No já bych právě ani neřekla, že postup byl nějak takhle jiný- ono by se to dalo říct i tak, že v obou případech, jak u majora Zemana, tak u Mostu! šlo v jistém smyslu o totéž- prodali, či zkrátka dodali divákům tzv. potřebnou ideologii, ovšem obalili ji zábavou.
A jestli si tehdejší diváci tedy vzali z majora Zemana spíš (nebo jen) třeba to, co se právě jim líbilo,
tak i dnes si dnešní diváci berou z Mostu! zas třeba právě to, co se tam líbilo jim.
Rozdíl je pak jen v tom, že zatímco tehdejšímu seriálu ideologická pověst (tendenčnost) předcházela, za tím seriálem dnešním se následně zkrátka táhne.
A přitom ani tohle není úplně přesné. I tady je ten postup jen jakoby opačný. Přitom není, je vlastně stejný, (stejný, jako tomu bylo tehdy)
A že se dnes také necenzuruje z ideových, ale z čistě zákonných důvodů.., no je to sice jedno a totéž, leč nejspíš to nějak jinak navenek vypadá, to je to. A proto lze právě dnes přece namítat cokoli proti čemukoli, a zároveň nelze namítat nic proti jen tak něčemu!
Před lety bych takovouto větu brala jako pitomoučkou slovní šarádu, dnes to takhle platí.
Při takovéhle rafinovanosti pověst komunistů jaksi bledne, to je fakt.
A s tím Mostem! je to totéž. V době velké rafinovanosti člověk najednou (či zase) zjišťuje, že i čirá zábava může být věcí natolik významnou, že dokonce až ožehavou. Ty ale takhle se tím zabývat, to je skoro na zbláznění. No zkrátka, (či rafinovaně) – zákon dnes jistě nepřichází shora, nějak direktivně, natožpak s nějakou ideologií, ale vždy jen s demokratickým souhlasem. Nemůžu ani dodat, že s demokratickým souhlasem širokých mas. Dneska na to stačí pár lidí.
Ale nebylo tomu tak vždy?
Jasně, vystačíš si s Větvičkou.To je v pohodě. Bžunda aneb dyjalektycký přesah až na půdu.
Ale obávám se, že s tím Vietnamem si mě s někým pleteš.
Větvička o bžundě vůbec nepíše. To jsem tady včera zachytla od Tribuna, zmínil „bohapustou prču“, takže..Takže mi přišlo na mysl slovo bžunda.
Větvička naopak píše, že-kdy se dvakrát usmál v prvním dílu. Píše dyjalektem, jenže ale, ten jistý jazykový primitivismus nijak ničemu vlasně nebrání. Nebrání ani vyjádření jistého obdivu – píše přece o jedné nádherné scéně tamtéž, či nádherně zahrané. A nebrání ani tomu, aby si Větvičkova obdivu člověk všimnul.
Vlastně píšete oba (skoro) totéž, on taky pochválil jazyk serialovych protagonystu – autoři perfektně vystihli dyjalektyku čtvrte cenove, ať už u hnědych, anebo u bilych,
ty zas píšeš, že – dialogy skvělé a herecké výkony na jedničku, ať šlo o známé herce anebo talenty sebrané na smeťáku. Protže jsem to neviděla, lehce jsem si spojila onu nádhernou a nádherně zahranou scénu s tvými slovy tady výše dohromady – tedy cygani, co si robi srandu z bileho, to nebudou žádní herci, spíše ti talenti ze smeťáku.
A Větvička se navíc zas ještě v něčem shoduje s Tribunem. Spojuju si Větvičkova tatu- co se dře na alimenty a je protipravně vyhozeny za blbě řečenu větu s jeho (Tribunovým) někým, – kdo dostane bez ohledu na zákoník práce výpověď na hodinu a ani se nepokusí ozvat. Třeba tam nějak podobných postav bylo víc, ale já jsem si ho-toho tatu, dala takhle dohromady.
A takhle to tedy jako nějaká velká prča, bžunda, opravdu nevyznívá, na mě z toho jde spíš úzko. Jenže ty ses dobře bavila a Tribun taky zmiňuje, že jde o komediální seriál, či o povrchní férii, dle csfd je to komedie/drama, ..je to taková záhada najednou.
Jasně, ve ztřeštěné nebo tedy černé komedii můžou být zdrojem humoru i nebožtíci, když člověk pravidla daného žánru přijímá-přijme (či je v takovém rozpoložení nebo situaci, kdy to v pohodě jde) – pak to může být klidně skvělá, ba i úlevná zábava. Protože vypustit zas na chvíli pravidla (zdravého) rozumu, to taky není občas vůbec špatné.
Tak jestli je-není Most! tomuhle třeba jen něčím nebo i nějak podobný, jsem z toho celá dodivená, co tohle může být být??
S tím Vietnamem si tě s nikým nepletu, přečti si to někdy po sobě ještě jednou-víckrát sama, odmysli ty strany, státy, jejich vůdčí ideologie či co, dej místo nich třeba hvězdovité a puntíkované a přečti si to pořádně.
Nebo to nech jak to tam máš, a čti to jako dítě, nebo třeba zahraniční student českého jazyka, který má po přečtení říct, co se v daném případě, v tom textíku, vlastně dočetl.
No s tou Danielou si tě oprvdu nepletu, proboha, a ona tam měla i takové zajímavé postřehy, no jo, škoda.
Nemusím s někým souhlasit ve všem, natož stoprocentně, jen že někdy, ač má člověk jiný pohled, tak stejně vnímá, že ten druhý umí zapřemýšlet, ba i cítit. No a ty jsi tehdy sepslala takový zvláštně odatžitý, přitom jakoby „vhodný“- rádoby humánní, komentář. Nech to ustát, dej tomu čas, pak to zkus.
Jako že prohráli a že tam lidi umírali zbytečně? A že se to děje i jinde, protože se hlavouni nepoučili, k čemu může vést válečné angažmá v cizí zemi?
Co jiného tam můžeš číst?
To mi pověz.
Neviděl jsem, místo toho vidím:
Sportovec najme útočníka a nechá těžce zranit svého soupeře. Je pak jeho vítězství „úchvatné“? Jakou má cenu?
Jiný sportovec svou kariéru vybuduje ze zdrojů společnosti, a když má této společnosti splatit dluh, ukáže „finger“. To je to „úžasné“ hrdinství?
„Zpěvák“, který na začátku své kariéry záměrně a samoúčelně zazpíval to, co chtěl dav slyšet, a dál se již věnuje propagandě a „politické písni“ svých pánů tak, jako mariachi narkobaladám. Co je na tom obdivuhodného?
Soudy mnoho lidí pohrdá. Soudí „technicky správně“, ale zcela bez zřetele na celek a spravedlnost. Taková je nyní společnost. Plná pravicových autoritářů, „liberálů“ – primitivní.
Z kontextu vytržená hodnota se stane modlou: Podnikatel s krví na rukou. Nadopovaný „šampion“. Prolhaný politik. Zkorumpovaný policajt nebo soudní znalec. Střevíčky z chleba uprostřed hladomoru.
Mám rád skrytou kameru, ale nesmí z ní být cítit zlomyslnost a prvoplánovost, jinak je to jen další nedodělek, účelový zmetek určený primitivnímu nebo hloupému spotřebiteli, kterého možná(?) potěší. Ale na jak dlouho?
třeba cenzora jen bolí fakt, že tento seriál je takovou „cestou do hlubin duše plebsu“, který má rád vepřové, pívo a nesnáží i Pražáky, natož pak cigoše, buzny a tranďáky::-)
Je to prostý fakt, který extremista nikdy nepřizná, protože by tak plivnul na svůj vlastní život, který žije v souladu s první signální – jako zvíře a ostatní ze své tlupy instinktivně chrání. Jako cenzor své ideové sektáře před nepohodlnými fakty a „buržoasními“ daty ze statistik mající faktickou validitu narušující konspiračně ideologická klišé rudo-hnědých ujařmenců většinovým opovržením společnosti, která oceňuje osobní svobody a technologické možnosti dnešní doby jako důkaz nefunkčnosti minulých režimů založených na represemi vynucené společenské loajalitě státní ideologii, společnosti a ne individuálním svobodám a vlastním zájmům.
Spíš na „cestu do hlubin duše plebsu“ bych to viděl na „cestu do hlubin romantických představ pražské kavárny o životě na periferii“. Ono už použití pojmu „plebs“ je taková mikrosonda sama o sobě. Ale když už jste to použil, to opravdu dáváte rovnítko mezi plebs a extrémismus? V těch vašich vyumělkovaných invektivách se člověk snadno ztratí.
Příspěvek není hodnocením článku, díla nebo cenzora, ale reakcí na problém a polemika k některým názorům.
BTW. Víte, možná by mnohé vyřešilo ujasnit si slovo „plebs“. Vzhledem k tomu, že Vy ani já nepatříme do kasty „odklaněčů nul“, může s nám stát, že někoho s nadhledem může napadnout, že zloděj křičí: „Chyťte zloděje.“ (neplést si „odklaněče nul“ s obslužnou poslušnou podnikatelsko-politickou mafií, zloději a jinými nahaněči, kteří slouží jednomu procentu spodiny, která by ráda o sobě slyšela, že je „elitou“)
Jestli je v Mostu ukryta nějaká ideologie, pak je to moje ideologie. Hlásá, že zatratit někoho jen na základě toho, co si myslí sám o sobě /třeba že nesnáší Cikány a teplouše/, může být zavádějící. Hlásá, že ve skutečnosti je jen málokdo zlý a nenávistný až na dřeň. Lidi dělají blbosti, ubližují si, jsou směšní, ale pod tou nemožnou slupkou je něco, co se může projevit někdy až nečekaně, když je jedinec vystaven situaci, která mu poskytne příležitost.
Samozřejmě každá ideologie je hnusná a zavrženíhodná, když se line z obrazovky ČT. Toho jsem si vědoma a omlouvám se, že ji tu prezentuju.
Třešni, tentokrát před váma smekám, a uctivě. Říká se o vás, že jste „kavárna“, taky si to myslím – ale tentokrát, když vás srovnám s okolím… Diskutujou tady lidi, co neměli odvahu se na seriál podívat – debata na pelichající pohovce v trochu možná zatuchlém salónu…jakoby jim všem přirostly k nosu takové brýle – strašilky proti ideologii, že je div, že ještě nezačali hledat ideologii a tendenčnost taky v Postřižinách nebo Vesničce, o Adéle ani nemluvím, a co takový Tajemný hrad v Karpatech, maďarský vliv )
Netvrdím, že je Most! oskarové dílo. Ale ten seriál obsahuje, co tady zmizelo se smrtí Miroslava Šimka. Vzpomínáte, pořad S politiky netančím? Schopnost politické ironie, satiry, schopnost rýpat do všeho, do všech, smát se politikům i politice, a přitom nesrát na prezidentskou vlajku, nečůrat do české mísy. Vždyť už to je výhra! Jo, pár sprostých slov – ty použili i jiní klasikové, včetně Wericha.
Tolik let tady nikdo neudělal dobrou politickou satiru, že už ani nevěříme, že něco takového existuje…
Možná se nedívají ze strachu, protože gender a jiné pohlaví..Takže nemůžou vidět, že autoři nechali DášoPavlovi párkrát nabít nos – citově i tělesně. Protože je pravda, že přeoperováním nenastane pro člověka ráj na zemi, nevyřeší se mu automaticky všechny problémy – naopak, ještě mu další přibudou. Jak už to tak v životě většinou chodí.
Tady nikoho nenapadlo hledat tenhle úhel pohledu. Je samozřejmě, lepší a jednodušší, zatratit, udusat, nevětrat, ani ventilačkou…
Hezky jste to shrnula, vero. V tom je právě ta tendence přesvědčovat diváky, že svět a lidé jsou v postatě dobří a laskaví a že je s nimi docela sranda, dokonce v lehce satirickém tónu, jak vás tak čtu. Takový ten sebeuspokojivý hřejivý humor po překonání obtíží, kdy se ukáže, že všechno je v zásadě dobré, lidé laskaví a žijeme v nejlepším ze všech možných světů. Zjevně se tvůrci seriálu trefili do potřeb konzumentů – to svědčí o jejich profesionalismu i dobré dramaturgické práci. Nazval bych to paravánem VELIKÉHO PŘITAKÁNÍ, což je právě to, oč televizním produktům běží za všech režimů a ideologií. Někoho právě tahle okolnost může naopak odpuzovat – sledováním vstupuje totiž do předem čitelných vod, asi jako když čtete nějakou literaturu faktu dejme tomu o bitvě u Slavkova – taky předem víte, jak to skončí…
Ale že jste si u těch dílů krásně odpočinula? I proto tady jsou.
„Nazval bych to paravánem VELIKÉHO PŘITAKÁNÍ, což je právě to, oč televizním produktům běží za všech režimů a ideologií.“
Ted zas velky souhlas ode mne, XY! Ano, jako je mys uhranuta zmijim pohledem, tak divak je zavijen do povijanu z paravanu velkeho pritakavani!
A to jsme to ani nevideli a uz z nas jsou F.X Saldove televizni tvorby…!
Kdysi jsem tu citoval slova lisky George Friedmana ze Stratforu: „Nevim, proc mi vyctaji, ze jsem nebyl v Moskve. Abych vedel, co se tam deje, nejenze tam nemusim jezdit, ale ani tam nemusim mit sveho cloveka!“
V nekterych pripadech nevidet, znamena vedet s cistou hlavou vice, nezli videt a byt z toho mentalne zcela vymiškovan.
„všechno je v zásadě dobré“
„Rozjásanost nad prvorepublikovým kabaretem“ hodně připomíná římské „chléb a hry“, „cukr a bič“ nebo Stockholmský syndrom. Vězně v koncentráku upřímně vděčného za šlichtu.
Dav si zvyká na malý dvůr a dlouhý bič.
Koukám, XY, že se toho bojíte. Asi oprávněně. Co kdyby se vám ten seriál líbil? Pak byste přece nemohl sám se sebou bydlet v jednom bytě.
Kouzelné) Možná jsem menší než pohovka, ze které na mně blahosklonně shlížíte, nicméně trvám na tom, že ta pohovka je opelichaná, a vy se nemůžete smát, aby nebylo vidět že vám vypadly zuby)
Já mluvím o satiře, ironii a smíchu,
a vy o přitakávání…
Nejsou to náhodou dvě rozdílné kategorie?
Takže odteď mám považovat hry V+W za přitakávání? Taky se snažili o zábavu a satiru v jednom…
A embé, vy jste mě překvapil, tím citátem o pobytu v Moskvě. To možná funguje v politice, třeba. Ale v umění? Kde zpracování každého tématu záleží na režisérovi a interpretovi? Díky vám a Janice jsem poznala pár operních pěvců, o kterých jsem neměla tušení. Taky jsem mohla říct – každý z nich zpívá dobře, jinak by je nezaměstnali, proč bych si je měla pouštět )
A to vaše …V nekterych pripadech nevidet, znamena vedet s cistou hlavou vice, nezli videt a byt z toho mentalne zcela vymiškovan… (mimochodem, snad si trochu věřím, ne?) sedí naprosto přesně na třešinku, taky toho s čistou hlavou ví o ukrajině víc – a vy se na ni zlobíte )
Milí ctitelé žánru televizního seriálu – já přece nemám nic proti vaší zálibě, vysvětluji pouze, proč ji nesdílím do té míry, že nechci s nimi ztrácet čas na jakémkoli kanapi či židli. Pravděpodobně jsme vyrostli všichni na televizním socialistickém biedermeieru s všelikým těmi primáři Sovy, Plechových kavaleriích, Okresy na severu, Jakubech sklářích, atd., atd. – a ve zdraví jsme přežili. Ve zdraví jsme přežili i svěrákovsko-menzelovský biedermeier Střediskových vesniček, později už čistě svěrákovskou Obecnou školu, atd., atd., což je stejný paraván velikého přitakání, odpovídají více či méně očekáváním obecenstva.
Upřímně řečeno, na celém Mostu!? by mne zajímalo jediné – zda jinak velice šikovná Erika Stárková ještě stále tak příšerně patle šykavky. Ale tam ji (i když asi z jiných důvodů) dabovali chlapem…
Vemte to tak, verko, ze tu jdeme ve stopach velikanu kritiky a kunsthistorie, kteri take cerpaji a hodnoti diky zprostredkovanym informacim, jako jsou napr. reprodukce, ci pisemne a ustni zpravy tretich osob. Koneckoncu, z duvodu potreby cerpani zdroju z druhe ruky vznikl i specialni obor- fotografie architektury.
Tim bych se elegantne vyhnul otazce, zda-li je Most! umeni :o)
To: Vera
Možná mi příspěvek nepatří. Kdyby, pak zde je odpověď:
„Nejsou to náhodou dvě rozdílné kategorie?“
Ano i Ne. Jsou to dvě strany téže mince.
1) Naši předci říkali: „Jedna vlaštovička jaro nedělá.“
2) Na stejné obrazovce můžete vidět „umělce“ (a není rozhodně sám), který zahájil kariéru písní, po které někteří lidé, se „sluníčkářskými“ sklony, označili tohoto politického úderníka establišmentu za novodobého Kryla.
Tento „umělec“ se skoliotickým charakterem je nyní s establišmentem a (ne)ziskovkami jedna ruka, která jej platí a podporuje – podvod.
Cynický, bezcharakterní, asociální podvod toho nejhrubšího zrna.
BTW.
Werich emigroval na cca 3/4 roku za hranici, ale velice brzo poznal, jak se žije „na západě“ a hned se zase vrátil.
Smutné na celé události je, že udal všechny, kteří mu za hranice pomohli.
3) Až půjde o setrvalý stav, a ne vychcánkovské „stažení drápů“ asociálů, kteří cítí možnou nevoli davu, pak pro mě za mě, od rána do večera třeba i „Růžovou zahradu“.
Jenže tu zase lidé nebudou chtít, protože se slušnou a poctivou společností se logicky vrátí i slušná a poctivá kultura.
4) Z bodu 3 a 1 odvozuji:
Za první republiky NESLOUŽILY kabarety pro „dobro“ a „štěstí“ většinové společnosti, ale naopak ve prospěch asociální menšiny, jako SEDATIVUM aplikované VĚTŠINĚ.
Takový „výkřik do tmy“ si nezaslouží pozornost, ale pouhou registraci pro účel analýzy, zda se jedná o příslovečnou „vlaštovičku“ nebo o další dávku „omamujícího jedu“.
Buď primitivní „cukr a bič“, nebo chtít něco, co má rozměr a hloubku.
Samozřejmě, to druhé není zadarmo a vyžaduje úsilí. Slovy klasika: „Za peníze nekoupíš.“
embé, vyhýbáte se něčemu co tu není – ani já jsem netvrdila, že by Most! byl umění, takovou diskuzi si netroufám vést. Jen tak si myslím, že jde v dnešní době o výjimečně dobré řemeslo, a že kdo ho neviděl a přesto odsuzuje jako ideologický kec, nemusí mít čistou hlavu – ale klapky na očích. Nic ve zlém )
Verko, proc maji hasici houkacku? Kdyz je nevidite, tak abyste vedela, ze jde o hasice
Na netu jsou takovymi houkackami diskuze.
Jestli jde o dobre remeslo, to opravdu nevim, ale houka to, jak by se blizila kolona Matky vsech ideologii.
pro meruse:
Kabarety jako sedativum? Asi ve smyslu že chléb a hry už za starého Říma uvolňovaly napětí mezi nespokojeným lidem,a že je to špatné? no, to záleží…
Co teda říct o komediích, dobrých komediích, z první republiky nebo ze socialismu, na které je možné se dívat pořád, protože ctí pravidla žánru a dělají si legraci ze všeho možného, a mají lidský rozměr – o lidech pro lidi. Dobře udělané řemeslo, dobré dílo.
Podle mě lidi mají potřebu se smát, a většinou se radši smějou než se rozčílí až tak, aby vyšli do ulic. Takoví prostě lidi jsou – jsou schopni snášet těžké věci, když je jim dána možnost se smát blbé vrchnosti. Dneska to už tak není poznat, ale lidi jsou takoví snášenliví proto, že ještě donedávna museli oddřít na poli všechny ty jarní práce, zalívání, sběr a zpracování úrody – bez ohledu na to, jestli je nahoře pavel nebo šavel.
Za špatné hry pokládám ty americké detektivky, kde vrahové neprojevují nijaké pohnutí nad vraždou třeba vlastní matky, ze života mizí citlivost, to mně přijde mnohem horší než smích jako sedativum…
A výkřik do tmy…to je těžký slovo, tohleto, z takového pohledu jsou i Villonovy verše na prd, protože taky byly ve své době „vlaštovka“, takže taky jen registrace…
Takže smích jako sedativum… zatímco Kant řekl, že Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci – naději, spánek a smích, a Saroyan že Jediná pravá věc je smích. Smíchem umoř krutost. Smíchem umoř zlo ;
Tak my začínáme brát smích jako sedativum…To jsou mi věci…)
K těm starým-tehdejším seriálům-filmům, XY, jak píšete, jak jsem na nich vyrostli a je i přežili, víte co je zajímavé?
Ačkoli jsem třeba některé z nich buď neviděla, nebo si z nich nic nepamatuju, tak třeba na tu Vesničku střediskovou jsem narazila před pár lety na netu, na trubce, a úplně normálně jsem si to pustila a zhlédla až do konce :)) Nijak mě to vlastně nepopouzelo, asi že jsem se na to dívala s odstupem, a přitom mě to i vtáhlo, jinak bych se přece nedodívala. A třeba z toho majora Zemana jsem po roce 1989 už žádné díly neviděla, ale říkám si, že pokud bych se na to dnes dívala, brala bych to už jako dílo samo o sobě, tedy sakumprásk i se všemi historickými skutečnostmi a i zabarveními či přibarveními. Nebo něco jako dokument doby, jestli se to tak dá říct.
No a takovou Obecnou školu jsem třeba neviděla doteď a nijak mě to netrápí. Přitom třeba svěrákovskou už skoro pitominu zvanou Trhák, tedy tak jsem to kdysi vnímala, že je to už naprostá či plochá blbina až úlet, protže mě to jaksi zklamalo, tak to mi po letech přijde jako sice ulítlé, ovšem správně ulítlé, je to sranda, dá se na to nahlížet s jistou nostalgií, a přitom se to dá brát i jako taková satira, či skoro satira. Což mi tak tehdy vůbec nepřipadlo.
No a já vím, vám vadí kýč, a mně zas tak moc ne, či někdy ne, tak než mi ten Trhák strháte, zkuste to nebrat hned jako obhajobu jakési kýčovité blbiny, či kýčovitých blbin obecně, ale třeba jako sondu do zákrutů tehdejší kinematografie. V pohledu na ten Trhák jsem se shodla se svými přáteli kupodivu tehdy i dnes, to je právě to :)) A jeden kamarád, co to taky po letech „znovuobjevil“, tak ten to radostně před lety pustil i svým dětem, a nic jim to neřeklo. Prý taková blbina to byla, pro ně nepochopitelná.
„tak ten to radostně před lety pustil i svým dětem, a nic jim to neřeklo“
Podle meho byly tahle paravanove filmy (c) XY toceny jako lehka agitka zivotniho stylu epochy (ci spise doby). Takze kdo to prozil, dokaze se bez problemu vcitit, pokud nema ideologicky blok.
Existuje isdeleny etos doby, jako treba 1. republika, na kterou se za sociku vzpominalo tak silne, ze se lze vcitit i do filmu z 20. a 30. let (takova ta noblesa velkomesta, ci poklid velkostatku).
Zemana jsem skouknul asi 10- 15 dilu, ale to se uz nedalo…jak pisi vyse, tam ideologie rusi, protoze je ji moc a je natolik explicitni, ze nedovoli se vcitit do ducha doby (i kdyz agitka k ni patrila, ale ne dole, mezi lidem, tam se v behu vsedniho dne tohle moc neresilo).
„Nebo něco jako dokument doby“…asi tak, ale emocni dokument, kde zakladem je vciteni se.
Jinak jsem take kycar…a naklonnost ke kyci jsem vzdy chapal jako jeden z momentu osobni svobody a odmitnuti zdvizeneho prstu kulturnich bardu.
Ono ale…kulturni bardy je mozne odmitat v situaci, kdy jich je moc a jejich hlas je prilis slysitelny…ted, kdyz zadny neni, je naklonnost ke kyci spise znamkou podlehnuti, nezli odporu :o)
Tys to tam na začátku celé smíchal, zádrhel s tím Trhákem byl především v tom, že jim to pustil radostně. Kdyby těm dětem narovinu řekl, jak nebo že se k té radostnosti sám tehdy po letech dopídil, třeba by neměly přehnaná očekávání.
No a toho Zemana osvětlil už Větvička, když psal o Mostu! – dle něj je ten Most! Prostě taka normalni, každodenni propaganda. Tedy ne až zas taková, jako je v majoru Zemanovi. A tys to taky vyhmátnul, – Most! kvalt majora Zemana nedosahuje, píšeš tam výše :)) Pak dodáváš ještě vysvětlení, tedy „proč“, ale mně stačila i ta jedna první věta, mně to dává i s tím Větvičkou pak právě smysl.
A on je to navíc snad i rozdíl, propaganda minulá či z minulosti a propaganda současná. Tu minulou, jakkoli přemrštěnou snad dokáže člověk skousnout spíš, nežli zas novodobou. Leda by měl opravdu ještě pořád nějaký ten ideologický blok, což ale vzhledem ke zkušenostem – zjištěním z dalších let i se současností snad ani není možné. Tak zbývá už jen něco jako emoční blok, který může být u některých lidí jistě silný i po letech.
Kdyby těm dětem narovinu řekl, jak nebo že se k té radostnosti sám tehdy po letech dopídil….A on je to navíc snad i rozdíl, propaganda minulá či z minulosti a propaganda současná“
Presne tak…srovnavat tu muzeme z ruznych hledisek, ovsem z hlediska miry propagandy se, vzhledem k dobe, kdy byly serialy vysilany, k nejakemu jasnemu vysledku asi nedopracujeme.
Stejne tak bude potiz s hlediskem, jak serialy pusobily na prijemce a to ze stejneho duvodu- cas a doba jsou zcela rozdilne.
Nejlepe to „zvysky“ uchopil XY a vyhmatl onen paravan pritakani. To by se pak Most! blizil spise Nemocnici na kraji mesta a podobnym.
Mozna udelali soudruzi tehdy chybu a prisli na scenu prilis pozde, s jiz mrtvym zamerem: Predpokladali, ze Zeman take vzbudi paravan pritakani. Ovsem doba se tehdy jiz posunula tak, ze budovatelske nadseni jiz vyvanulo a komplexni dilo (remeslo + propaganda + zabava) se v Zemanove podani rozprsklo na 3 casti: nekdo ho chapal jako detektivku, jiny jako zabavu a treti jako propagandu.
„zádrhel s tím Trhákem byl především v tom, že jim to pustil radostně.“
Predani vyznamu umleckeho dila bude asi problem kazde generace. Ted mi jde na jednom kanalu v TV blok filmu italske nove vlny, kterou jsem mel kdysi rad, ale dnes se na to uz nemuzu divat. Jedine zajimave jsou pro mne uz jen realie Italie 60. let, ale samotny obsah jako by pro mne uz vyvanul.
Stejne tak treba Jak vytrhnout velrybe stolicku…pokud se nedokazu do te doby vzit a filmem se nechat unest, nemam sanci. O to tezsi, pokud primo nemozne, musi byt se snazit neco podobneho zprostredkovat mlade generaci.
Sam si vzpomnam, jak jsem se kdysi „musel“ s prarodici divat na Lelicka ve sluzbach Sherloka Holmese a jak jsem se u toho nevyslovne nudil. Prarodice vcelu spravne odhadli, ze by mne tema mohlo bavit…to urcite, ovsem duch zpracovani pro mne byl uz ze zcela jine planety.
Lelíčka jsem taky zas vůbec neviděla, ovšem já jsem toho ještě neviděla…
„Nejlepe to „zvysky“ uchopil XY a vyhmatl onen paravan pritakani. To by se pak Most! blizil spise Nemocnici na kraji mesta a podobnym.“
Je to možné, jisté přitakání tam být muselo, jinak by to diváky nechytlo. Kdesi taky i psali, že je to seriál pro sluníčka i rasisty, tak třeba tam to „něco svého“ opravdu našli všichni, kdo to sledovali, byť jakoby každý z opačných důvodů. Pak by se to k té Nemocnici opravdu přirovnat dalo, to byl taky seriál tzv. pro všechny- pro lékaře i pacienty. Ač každý není třeba právě lékařem, pacientem může být a bývá opravdu každý, včetně lékařů, takže co.
Obecně by se ten Most! dal brát možná spíš právě jako pohled na nějaké ty místní a dobové reálie. Tedy nejen.
A taky třeba, jak by na takový seriál reagovali diváci v zahraničí, nejen v superkorektní části Evropy. Je to seriál jen pro český rybníček, nebo i na export? Nebo jak se na ten Most! budou dívat diváci po letech, deseti, dvaceti a dál, řekne jim to něco, nebo to pro ně bude jakási vzdálená minulost, pro ně už třeba nepochopitelná, či nepředstavitelná a tak.
Ze Zemana si podle mě brali lidi vždy spíš tu detektivní část či polohu, (otec byl toho dne obzvlášť neklidný, to jsem slyšela nedávno jako případnou hlášku :) Tu ideologickou polohu pak i proto buď vytěsnili, nebo jim vůbec nevadila, anebo na ni nadávali. A jestli se to dalo brát jen jako zábava..no, lidi se tím zabavili.
„pod tou nemožnou slupkou je něco, co se může projevit někdy až nečekaně“
„Neznáme jediného živočicha, který by byl schopen osobního přátelství a postrádal přitom agresi.“ (Konrad Lorenz)
Pokud jedna ze složek chybí nebo převažuje, je to patologie, deviace.
Jsou lidé, kteří budou nenávidět „za každých okolností“ – misantropie. Nebo hledat a nacházet jen „to špatné“ – chorobný pesimismus.
Pak jsou lidé, kterým vysvětlit, že „trojský kůň“ nebyl a není dar, je stejně těžké (nemožné), jako misantropa naučit milovat lidskou rasu nebo pesimistu jásat nad poloplnou sklenicí.
Ve společnosti jsou svým dílem zastoupeny obě skupiny. Obě jsou destruktivní. Obě jsou patologií společnosti.
Fanatik, se schopností namalovat krajinku, který tutéž „krajinku“ (spolu s jinými) zničí světovou válkou a přivodí smrt desítkám milionů lidí.
Jiný psychopat zahraje na housle a oznámí likvidaci národů.
Mají něco společné:
Z pohledu člověka s omezenými kognitivními funkcemi budou „nositeli dobra“. (Problém je v neschopnosti vytvářet přiměřené vědomé soudy.)
Je na společnosti, aby udržovala rovnováhu a obdobné anomálie neutralizovala. Pokud ne, pak společnost tvrdě zaplatí. Mnohem tvrději.
Tímto potvrzujete, že idologie v tomto jinak bezobsažném seriálu patřícím spíše k Ordinaci a Ulici než k Černému zrcadlu nebo Zločinu skutečně je jeho hlavním obsahem.
Protože Větvičku nečtu /doléhá ke mně jen citacemi fanoušků/, mohu si dovolit totéž, co XY, Míša a Krabat k Mostu:
Jasný příklad hlasatele tvrdé ideologie, okázale zabalené do rádoby humorného obalu. Forma, která na první mrk vypadá dost nesnesitelně, ideovým souputníkům nepřekáží, dokonce se naučili vnímat ji jako vtipnou, i když by z ní jinde dostávali husí kůži.
A jeste k tribunovine vpravo nahore: „Nechápu to pohoršení nad tím, že Volvo chce u všech aut omezit rychlost na max. 180 km/h.“
No ono nejde jen tady o to, ale cely komplex opatreni, majici vest k tomu, aby auto bylo max. bezpecne. Tudiz auto bude premyslet za vas a bude vas omezovat tak, jak samo uzna za vhodne a to vcetne uplneho odstaveni se.
Ne ze vam nedovoli jet 180, ale, podle vaseho stylu jizdy, vas muze omezit na 80 km/ hod.. Anebo se vypnout, kdyz uciti chlast (automaticky integrovany alkoholtester). Anebo vas nepusti jinam, nezli k nejblizsimu sjezdu z dalnice atd. To jest, nejen ze auto samo vyhodnoti, jestli jedete podle predstav konzorcia, ale i vas donuti jet podle jeho predstav.
Ovsem my, co jezdime podle pravidel a ve spolecnosti se chovaji slusne, nemame strach ani z automobilovych konzorcii a ani ze socialne kreditniho systemu a ani nas netrapi nizke davky sockam (kdyby pracovaly, nemusely by ted zebrat). Kdo pracuje a ridi se pravidly, ten se nema ceho obavat.
Dunningův-Krugerův efekt říká, že nekompetentnímu člověku nelze vysvětlit nekompetenci, protože nekompetentní člověk není schopen pochopit rozdíl mezi kompetencí a nekompetencí.
A tak můžete vysvětlovat lidem, že MAJÍ co skrývat, i když si to nemyslí. Nebo že technologie NEBUDE taková, jakou ji popisuje ten, kdo ji prodává.
Technologie se dostali, a JSOU ve ŠPATNÝCH rukách. A stejně jako ožralý policajt musí udělat hodně velký průser, aby se začal průser naoko řešit, tak stejným způsobem bude fungovat „inteligentní“ / autonomní zařízení, jako „má být“ např. auto.
Lidé se propadají myšlením do středověku. Nechápou principy, systém. Stačí jim, když po stlačení tlačítka ve tvaru „modrého čtverce“ vypadne „správně zahnutý“ žlutý banán.
Příklady:
Intel – backdoor
Apple – keyloger + backdoor + štěnice BTW. Každý běžný smartphone má backdoor jako „standard“.
Facebook – psychologická manipulace + hledání a testování lidských slabin + sociální špionáž
Cisco – backdoor
Diesel Gate a tisíce dalších. Některé z nich tak na hraně, že se z nich teflonoví gauneři vylžou, protože je dav vylhat NECHÁ.
Příklad:
„Inteligentní“ vozítko ministra, policajta nebo místního podnikatelsko-politického mafiána bude podléhat výjimkám.
A tak ožralý řidič s vypnutými nebo omezenými kontrolními mechanismy (rychlost, pásy, alkohol atd.) sedne do takto „hacknutého“ auta a přejede dítě na přechodu, protože podle „social creditu“ bude mít pasažér v autě větší „bodovou“ / KASTOVNÍ hodnotu než Vy nebo to dítě.
Vy pisete tak slozite, clovece, ze vam skoro nerozumim. Nastesti je problem tak jednoduchy, ze ho lze desifrivat i bez Dunning- Krugerova efektu: kdyz je nekdo ovladany, musi existovat take nekdo, kdo ovlada. A uclem ovladani je zajistit si exkluzivitu v nejakem jednani. Tudiz, logicky, kdyz vam nekdo zakaze jet 200 km/ hodinu, tak to dela proto, aby sam tak mohl jezdit. A zakazuje vam to proto, abyste ho pri tom nerusil.
Pro pratele mam pochopeni, pro nepratele zakon (c) gen. Pinochet.
No jo, jen jestli ten gen. Pinochet tehdy nahlas neprolátnul jakousi obecnou zásadu. Já bych řekla, že více či méně to takhle bývalo – uplatňovalo se to- nejspíš přece vždycky. V různých formách či s různou intenzitou. Jenom možná až dnes můžeme zřetelně vidět i tu druhou, či obrácenou stranu onoho přístupu- pro přátele máme pochopení, a proto i zákon.
K tomu vašemu příkladu byl před nějakou dobou na netu článek. Kapku jiný, řešilo se tam, jak tedy vlastně naprogramovat „inteligentní“ vozítko, aby nedocházelo k přejetí osob na silnici, (k čemuž v několika případech už došlo, protže ta vozítka jaksi tehdy nerozeznala osoby jdoucí po silnici a tudíž jela, až je přejela). Dokonce se tam řešilo, zda by v případě dvou osob na silnici neměl být přednostně přejet spíše senior, nežli malé dítě. Komentátoři se naštěstí vesměs vyjádřili tak, že takhle uvažovat je úchylné. Normální řidič, resp.každý člověk má imo opravdu tendenci nenarazit do žádné živé bytosti na silnici. Člověk zkrátka vždy stočí volant tak, aby se osobám jdoucím po silnici vyhnul za každou cenu, je to nejspíš či paradoxně „úplně automatická“ lidská reakce…
Jak tohle hodlají ajťáci tedy ošetřit, ošéfovat, to je otázka.
Takové ty správné zásady robotiky známe ze starých scifáren, robot nesmí ublížit člověku, že… Jenomže když si člověk ty úchylné úvahy typu koho přejet-zabít raději dovede do důsledků, následkem by mohlo být třeba i to, že když vás takové inteligentní vozítko budoucnosti vyhodnotí jako pasažéra, co má nízký social credit, napálí to s vámi rovnou do nejbližšího sloupu, aniž by vůbec hledalo nějakou lepší únikovou cestu z krizové situace.
Prohlášení ideálního protektorátního ovčana, za které se bude fasovat elektromobil.
Děvčatům: Vše nej k včerejšímu svátku :-)
To: Vera
Nic proti komediím a nic proti smíchu. Jen …
Jen je nesmí člověk užívat jako únik od reality a jako drogu místo řešení.
Naivita je miloučká u „šestnáctky“. U generace 20+ by člověk očekával trochu víc.
Příklad:
Prvorepubliková komedie „Tři muži ve sněhu“ (1936) mohla být za „socíku“ pro mladého i starého opravdu komedií. A nyní po prozkoumání reality? Propagandistický cynismus par excellence. Někdo jej však může vnímat i jako nádhernou pohádku.
Kam se ale hrabe zmiňovaná „komedie“ např. na „S tebou mě baví svět“, „Pány kluky“ nebo „Jak dostat tatínka do polepšovny“ :-)
To: Míša i Embecko
„Komentátoři se naštěstí vesměs vyjádřili tak, že takhle uvažovat je úchylné.“
Z toho vyjádření „mrazí“. Je z něj „cítit“ zoufalý únik z kognitivní disonance. Zkrat (švejkování), kdy si lidé nechtějí připustit (vědomě či nevědomě řešit) a rozhodnout se mezi dvěma špatnými, nepříjemnými východisky.
Útěk před realitou, tzv. ostrich efekt.
Ale to je jen důsledkem, kde příčinou je systém
Řízení vozu člověkem nebo „kódem“ jsou dvě mezní hodnoty. Reálné šílenství nastává jejich kombinací.
Lidé si neuvědomují, že jim technologie přerostly přes hlavu. Nechápou technologie, nechápou jejich principy, nechápou rozsah, nechápou důsledky, nechápou dopad.
Deviantní a psychopatická skupina má tyto technologické nástroje nyní v rukou. Nástroje, které jim umožňují si zahrát na něco, co nejsou – bohy. „Bohy“ zrůdné a zvrácené.
Je to něco, co špatně a zřídka zvládají psychologicky zdraví, vyrovnaní jedinci, natož úzká skupina různě malfunkčních lidských zmetků.
V systému typu otrokářství, feudalismu či kapitalismu NENÍ věda nebo vzdělání v rukou většiny.
Hodnotu, výsledky a využití nemají v rukou ti, kteří hodnotu vytváří, ale ti, kteří si ji přivlastní (eufemismus pro ukradnou / násilím nebo podvodem odeberou) a ZNEUŽIJÍ.
Např. lidé v ČR za 30 let dopustili postupné obsazení kontrolních pozic (akademické i vědecké půdy) lidmi typu Putny nebo Drahoše apod. Dosazení jsou loajální, bezpáteřní, deviantní, konformní.
A v tomto prostředí je „autonomní vůz“, „social credit“, a hlavně ZMATENÁ, slepě věřící, většinová společnost.
Cestu k pochopení mohou poskytnout slova J. M. Keynese:
„Kapitalismus je udivující víra, že ti nejpodlejší lidé budou dělat ty nejpodlejší věci pro největší dobro všech.“
A to platí včetně TECHNOLOGIÍ.
Pro příklad:
Software dodaný Velkou Británií používaný egyptskou armádou, vládou a tajnými službami pro identifikaci cílů (opozice) za účelem následné fyzické likvidace těchto cílů (lidí). (FVEY)
BTW. Lze předpokládat, že k části „CML“ od FVEY mají přístup vládní fašisté Ukrajiny nebo např. Chovancovi chovanci.
Mimochodem:
Skupině lidských zmetků se právě pomocí znalostí „moderní“ psychologie, prostřednictvím TĚCHTO a podobných technologických prostředků (získaných většinovou společností) podařilo mj. rozvrátit společnost tak, že společnost, PARADOXNĚ, vidí cestu v jejím přetechnizování.
Efekt: Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“
Jinak řečeno společnost je ubezpečována a doufá, že si pomůže, když bude „vyrážet klín klínem“ a dluh z půjčky řešit dalším dluhem.
Zatím se ale nedostala dál, než k řešení frustrace komedií, xanaxem a režnou.
Zkouším si představit seriál, ve kterém by hledači propagandy tuto neshledali, a jaksi mi to nejde.
Jediný znak, který je jasný, je nezájem diváků a médií. Pak produkce – vznik jedině na komerční stanici.
Zdá se, že naopak téma je zcela podružné, jakož i žánr či um tvůrců.
Možná by mi pomohlo, kdyby zdejší účastníci pitvy Mostu /kterou provádějí zády k pitevnímu stolu, pouze za pomoci zrcadla zapůjčeného na Petříně/, uvedli nějaký příklad televizního seriálu, ve kterém propagandu nevidí.
Mimochodem – čí propagandou je Most?
Vzhledem k povaze reprezentace našeho drahého státu se rozhodně nedá říct, že by šlo o státní propagandu. Je tedy protistátní?
Nebo jinak: jakou ideologii vlastně Most prezentuje?
Publikum, které tento problém odvážně zkoumalo, se zásadně neshodlo. Šlo o sluníčkářskou agendu anebo adoraci nekorektních xenofobů? Propaguje Most transgender osoby anebo je pomlouvá? Atd.
Pod dojmem četby některých příspěvků pozměňuju dotaz:
Čemu Most přitakává, respektive k přitakávání svádí?
Podle mě přitakává tomu, že vlastně žádné problémy neexistují, nic se na systému měnit nemusí a i život na periferii je více či méně zábavná selanka, stačí chtít.
Vážně vás Most svedl k tomu, že jste přitakal takovému dojmu?
Nečetla jsem ani jeden komentář, který by tomu nasvědčoval.
Vždyť jste sám zaznamenal takové úkazy selanky, jako naprostou nepřítomnost státních autorit, které by měly držet na uzdě Romana, či absenci prověřování něčí smrt, nebo že někdo dostane bez ohledu na zákoník práce výpověď na hodinu, nebo evidentní mimoběžnost světů učňáků a gymnázií i na tak relativně malém městě, jako je právě Most…..
No a problematizoval to snad někdo?
Nestačí, že tam tyto problematické momenty autoři mají?
Třeba to je právě tato stránka seriálu, která tak vytáčí „antikavárníky“, že seriál označují za propagandu.
Není to tak?
No, jak tak sleduji zdejší debatu, předpokládám, že Most!? (podobně jako další seriálová díla ) je nutně koncipován s vyústěním do předzjednané harmonie, do toho příslovečného paravánu velikého přitakání, abych se citoval, chcete-li, velikého smíření, které tu paní třešeň explicitně popsala: (Seriál)“ …Hlásá, že zatratit někoho jen na základě toho, co si myslí sám o sobě /třeba že nesnáší Cikány a teplouše/, může být zavádějící. Hlásá, že ve skutečnosti je jen málokdo zlý a nenávistný až na dřeň. Lidi dělají blbosti, ubližují si, jsou směšní, ale pod tou nemožnou slupkou je něco, co se může projevit někdy až nečekaně, když je jedinec vystaven situaci, která mu poskytne příležitost.“
Asi jako když jistý pan Dítě (z Obsluhoval jsem anglického krále) uzavírá svůj zajisté přepestrý život číšníka, milionáře, lesního dělníka a nakonec cestáře – a přitom všem nositele řádu habešského císaře – ve štědrovečerní selance, kdy oblečen do svého památného fraku s řádem na prsou obsluhuje ve své šumavské samotě svá zvířátka – a tu se otevírají dveře a do lokálu vcházejí vesničané, aby porušili jeho samotu a spolu s ním oslavili příslušný svátek. Hle, přerod problematického hrdiny byl dovršen. Setřeme slzu dojetí z lící – veškeré životní trable jsou zapomenuty, tíživé poměry nejsou důležité, atd., atd. – jedinec vystavený situaci se projevuje nečekaně, neb je mu poskytnuta příležitost jaksi lidsky dozrát. Jak je to krásné, vydechne čtenář – a je spokojen.
A to je prosím nesporně vrcholné dílo autora, který vcházel do literatury s přesvědčením, že psát se má tak, aby čtenář pocítil potřebu „okamžitě jít naplácat panu autorovi držku“… :-) Mno, pochybuji, že kdokoli z diváků Mostu!? pocítil po shlédnutí celého opusu podobnou touhu. Jistě litovali, že vše skončilo – a mohli si libovat, že žádná blbost lidská není tak veliká, abychom kvůli ní cokoli riskovali. Ono si to nakonec všechno nějak sedne a bude zase dobře. A taky jsme se zasmáli – a můžeme jít klidně spát.
Nebo snad Most!? někoho inspiroval, aby šel honem napravovat poměry?
V zrcadle z Petřína se jeví právě takové předpoklady, po jakých kritik baží.
Je to rychlé, pohodlné, uspokojí to ego, ale venkoncem je to k ničemu.
Co naplat, budu si muset popovídat s někým, kdo to viděl.
Čemu Most! přitakává… to je právě to, každý to nejspíš vidí jinak, tady je rozhovor s J. Cinou, dabérem té transženy, jinak skvělým komediantem, který se pro herectví snad narodil,
https://magazin.aktualne.cz/cina-bez-stereotypu-by-cechy-most-nebavil-mensiny-jim-nevadi/r~68632f0638f911e9b5e8ac1f6b220ee8/
a který to ze své pozice gaye s romským původem vidí třeba i jinak, než zas třeba uvádí scénárista P.Kolečko
https://magazin.aktualne.cz/televize/cesi-nejsou-rasisti-s-romy-dokazou-v-pohode-vychazet-rika-sc/r~adcd8a0ae39011e8b04aac1f6b220ee8/
Ba, je to těžké, když největším důvodem pro zhlédnutí se mají stát jen tisíckrát omleté banality (viz citát výše). Ony ty šatky značky „Ušlechtilý divoch“, případně „Zlatá srdce pod režnou halenou“, atd., atd. patří k české tradici jako Babička a chytrý Hloupý Honza k české literatuře – a s prominutím i k „českému světovému názoru“… Za desetiletí mediálního používání mají už poněkud prošoupaná místa na kritických partiích – bez ohledu na barevnost převleků. Jsou to holt stále stejné příběhy našich „krásných českých lidí“ – tu co uvědomělých pracujících ve městě či na venkově, v továrně či prodejně, případně v nemocnici, atd., onde zase rázovitých spoluobčanů z menšího severočeského města, či pouhých hospodských štamgastů. Žánr je žánr, má svá pevná a neměnná pravidla a musí je v zájmu své existence a divácké úspěšnosti dodržovat. Jen málokdo je dokáže skutečně překročit – má velmi omezená zkušenost praví, že snad jediný případ, kdy se to téměř podařilo, byly Bergmanovy Scény z manželského života…
Tady jste narazil na velmi zavaznou vec, XY. Je totiz otazka, zda- li tento pocit kycovite sounalezitosti neni nahodou tim momentem, ktery drzi narod pohromade.
A tady bych striktne rozdelil nastroj a jeho vyznam. Nektere nastroje se samy o sobe jevi velmi smesne, ale ve svem ucinku dokazi byt ohromujici- viz treba drobne a zcela bezvyznamne male dary pri navsteve pratel a tak podobne.
Dat nekomu sklenicku rozinek nalozenych v rumu je skoro tak smesne, jako se rozplyvat nad „zlatym srdcem pod reznou halenou“.
Ale samozrejme! legrace konci v tom okamziku, kdy je socialni nastroj instrumentalizovan do sve konkretnosti…tj. sklenicka rozinek se stava realnou sklenickou rozinek a perlicka na dne se stava konkretnim zivotnim vzorem.
A presne tohle je nebezpecne i u reflexe serialove produkce…jak rika Kundera, kyc prichazi s dojmutim se nad svym dojetim.
Omlouvam se, patri to sem nejak ta vlakna nedavam:
A kdyz uz jste se zastavil u Bergmanna, tak minuly tyden mi vlezla pod ruku jeho Sedma pecet. Dal jsem si ji po mnoha desetiletich na zkousku, ovsem vydrzel jsem bez dechu cely film, coz mne velmi a velmi prekvapilo. Nektera dila opravdu nestarnou (ale zrejme je jich dost malo).
Ano, embé, právě tak mi to připadá, díky. A půjdu ještě dál – není to tak dávno, co J. Pehe víceméně obvinil sociální sítě a internet z toho, že kvůli nim přestal lid sledovat TV – a tudíž se ztrácí názorová jednota značky všichni ve stejný okamžik sledují totéž – a mají tudíž co možná totožné názory. Možná parafrázuji nepřesně, ale je to kdesi v komentářích na Novinkách.
A jsme-li v tom kunderování, pak ještě připomenu záměnu reality jejím znakem, jejž lze libovolně proměnit, aniž se dotkne podstaty reality, což činí imagologie. Popis padne jako ulitý…
Ad Bergman – příšerný genius, nezpochybnitelně…
Génius Bergman natočil bilanční dílo Fanny a Alexander. Kdybyste ho nikdy neviděl a soudil ho dle komentářů na ČSFD bez toho, že byste postřehl slavné jméno, není vyloučeno, že byste ho počastoval stejnými jedovatými slůvky jako Most.
To není srovnání kvality Bergmanova filmu a Kolečkova seriálu. Bože chraň. To je čistě o vás.
Vy mě, třešni, opravdu bavíte. Už vám dokonce vadí, že nechci ztrácet čas televizním seriálem, jehož hodnoty jste popsala, jak uvedeno výše…. :-)
Tak spánembohem – je to zcela geniální dílo, stačí? Skoro jako ten Bergman. Bože, to jsou starosti…
Mezi námi – to oplzlé monstrum ((C) Jiří Kratochvil), tedy tv přijímač, už několik let slouží pouze jako odraziště a doskočiště při cestě na knihovnu a zpátky kočce mé paní. Až kočka odejde cestou všeho živého, ztratí přijímač svou poslední funkci – a půjde z domu.
Já se klidně obejdu bez televizoru úplně. Asi že nemáme kočku.
Když už jste u těch tradic, tak připomínám jistého Buška z Vilhartic.
»ach, přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!«
Ten hospodský z Mostu k tomu přímo vybízí. Už jenom to spodní prádélko kdybyste viděl.
/Třeba vás přece jenom nalákám./
Děkuji pěkně, ten Bušek z Velhartic je taky to, co jsem měl na mysli, ona se ta tendence s Nerudou pochopitelně taky přesně rýmuje. Právě mi bylo jaksi z rodácké povinnosti zhlédnout asi 104 minutový opus o domě, jejž jsem obdivoval od dětských let – dráha jeho garážových vrat mi totiž připomínala dětskou železnici, předlouho nedostupný sen… V jedné sekvenci před ně postavili dokonce telefonní budku… Mno – kdosi výstižně podotknul, že v celém filmu (Skleněný pokoj) je nejživotněji natočena právě ta slavná Tugendhatka. Je to roztomilý snímek, z něhož jaksi plyne, že veškeré příšerné osudy země i obyvatel domu se odehrály nejspíše proto, aby ve finále mohly dvě stále luzné dámy spočinout spolu v postýlce, zatímco nad vilou rámusí ruské helikoptéry. Jejich vzájemnou náklonnost nezničil ani nacismus, ba ani komunismus s celou okupační armádou. Hotové zhmotnění refrénu slavného hitu Uda Jürgense: Mramor, Stein und Eisen bricht, aber unsere Liebe nicht… Takže ani holá ňádra paní Stárkové…:-)
K Mostu! ještě něco jako taková klasická česká tečka asi
Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/serial-most-rrtv-vulgarity.A190315_093224_filmvideo_spm