Křesťanství pro ateisty

Takto v jednom rozhovoru definoval křesťanství Jan Dus z Lékařů bez hranice:

Křesťanství podle mě prospělo lidstvu trojím: milosrdenstvím, odpuštěním a prací. Křesťanství pochopilo smysl milosrdenství: o nemocné ebolou je třeba se postarat. Prostě proto, že ti lidé trpí. Tečka. Na odpuštění dnes hodně zapomínáme. A přitom každý z nás potřebuje dostat šanci začít znovu. Ne jen jednou, ne jen sedmkrát… To, co mne na misích nejvíc bere, je pohled na lidi, kteří nedostali šanci. Nikdy. Žádnou. Já jsem těch příležitostí dostal kvanta. Každý z nás. A práce? V řadě kultur je práce ponížením, nezbytností chudých. Já si práce vážím. Je to paráda, že můžeme svýma rukama a hlavou měnit svět kolem sebe.

Myslím, že církevní otcové by ho za takovou definici nepochválili. Žádný Bůh, žádná Trojice, žádné stvoření, žádné spasení… jen lidé a svět, v němž žijí a jenž podle své vůle mění. Ale mě se to právě proto líbí. Líbí se mi taková definice, protože si vystačí se světem a s lidmi a obejde se bez zázraků a transcendencí. Je v tom pokora i naděje, je v tom i víra – ale v víra v člověka, ne v Boha. Jestli je toto křesťanství, ať si je. Jestli je toto křesťanství, pak jak jsem ateista, tak budu klidně a hrdě křesťan. Bez ohledu na to, že taková definice je pro mě především prostě materialistická etika. Ale právě proto je mi sympatická, že nepotřebuje ani Boha, ani stvoření, ani zázraky, ani vykoupení, ani církev, ale vystačí si s tím, co je výsostně lidské: odpuštění, soucit, pokora a práce.

Kdyby bylo na světě víc křesťanů podle Duse a méně podle Duky, hned byl nám bylo lépe. Zatím je to bohužel přesně naopak. Přitom, je na takovéto etice něco špatně? Má nějakou zásadní chybu, kromě toho, že nelegitimuje moc, bohatství a nerovnost vůbec? Já myslím, že nic. Že tady máme dobrý návod, jak spravit svět, který náboženství robilo. Jen si musíme přiznat, že žijeme tady a teď a že je to jen a jen na nás, jak budeme žít a jak budeme svět, o nějž jsme se nijak nezasloužili, ale který je naším jediným domovem, spravovat. Určitě nic nezkazíme, když to zkusíme podle křesťanství pana Duse. I my ateisté a materialisté.

Reklamy

14 komentářů: „Křesťanství pro ateisty

  1. Myslím, že dnešní etiku neovlivňuje Duka o nic víc než Dus.
    Navíc mám dojem, že církevní otcové nejsou v mnoha věcech jednotní, takže předjímat, co by pochválili a co ne, asi nejde. Nejvyšší církevní hlavě by se to nejspíš líbilo. Dusova řeč v žádném směru nejde proti dogmatům, netýká se ničeho, co by se mohlo dotknout zvýšené církevní citlivosti. Že jeho slova neobsahují jisté věroučné fráze? Za to snad nikoho exkomunikace nečeká. To si troufám říct jako beznadějný ateista.

  2. Já nevím, Tribune. Sice v základním tvrzení svého článku máte pravdu, ale jednak má také pravdu tresen, která Vám ihned připomněla papeže Františka. Sice můžete namítnout, že zrovna jeho řada jemu podřízených proklíná, označuje jej za komunistu, Antikrista nebo dokonce Satana, jenže – kdo je většina? Tihle, nebo ti druzí, ti Františkovi? Já nevím, páč nejsem věřící, natož křesťan a nijak moc se s nimi nestýkám. Jistě, mediálně se projevují asi hlavně křesťanská hovada, kupříkladu na webu Duše a hvězdy, který mi náhodou google (bohužel) našel, když jsem hledal nějakou informaci o Masarykovi. A já pak nestačil koukat, co je to tam za zvěř. Nejlepší je tam biskup Radomír Malý, který nedosahuje ani takové inteligence, aby mu došlo, že by se neměl radši moc k morálce vyjadřovat někdo, u něhož by nepřekvapila pederastie …

    Problém je spíš s Vašimi obvyklými tribunismy – od Vašeho typicky ajťáckého uvažování 0 – 1 po zmatenou definici 0 a 1. Jako když vytvoříte protiklad křesťanství – materialismus. A nějak Vám při tom uniká, že ten protiklad je ve skutečnosti idealismus – materialismus, přičemž idealismus neznamená jenom křesťanství, že zkažení duchovní jednají v praktické rovině materialisticky apod. Nehledě na to, že pojem materialistická etika je tak trochu … no, vyplývá to z Vaší indoktrinace, že si leccos upravujete tak, aby se Vám to hodilo, i když je to nesmysl. Nebo jste opravdu tak zanedbal studium filosofie?

  3. Já jsem se sice zařekl, že už sem nebudu psát, ale tohle se fakt nedá číst… Máte v tom řádný hokej oba.

    Pro A.P.: Především. Materialismus je v tomto kontextu pojem z ontologie. To, že si nějaký prasácký kněz užívá hmotných výdobytků a tělesných slastí v praktickém životě, z něj přece ani zdaleka nedělá světonázorového materialistu… Nebo ještě jinak: Užívat pro takového kněze pojmu „materialista“ je výrazem absolutní nevzdělanosti ve filosofii i v etice.

    Dále, co je proboha špatně na pojmu materialistická etika? To jako že materialisté, tj. lidi, kteří v ontologii neuznávají prioritu ducha, nemají žádnou jinou možnost chovat se morálně než uznat etiku idealistickou, tj. s prioritou ducha a tedy nadpřirozeného původu? Vytýkáte Tribunovi mezery ve filosofickém vzdělání, ale ty Vaše jsou stejně hluboké… Tedy jestli jste živý člověk a ne automat nasazený sem k rozvrácení diskuse a jestli to je skutečně Váš světonázorový postoj a ne trollení ze zlého úmyslu nebo jen tak pro srandu králíkům…

    A pro Tribuna. Žádné strachy, i pro Váš světonázorový postoj mají filosofové a etici šuplíček, říká se tomu „radikální humanismus“. Vůbec se za svůj agnosticismus/ateismus nebo ontologický materialismus nemusíte stydět, tím méně se cítit jako nemorální individuum. Zastával ho například takový ateistický velikán ducha jako Kurt Vonnegut. Dovolte mi trochu delší citát z jeho eseje přeloženého do češtiny pod názvem Absťák. Cituji:

    Až se dostanete do mého věku, podaří-li se vám to, bude vám jednaosmdesát a budete mít potomstvo, začnete se najednou ptát svých dětí, které budou již samy ve středním věku, o čem že vlastně život je. Mám sedm dětí, z toho čtyři adoptované… Položil jsem onu velkou otázku o životě svému biologickému synu Markovi. Mark je pediatr a autor autobiografické knihy Expres do ráje. Je o jeho zhroucení, o svěrací kazajce a vypolstrovaném nemocničním pokoji. Dostal se z toho a promoval pak na harvardské lékařské fakultě.

    Dr. Vonnegut odpověděl svému starému vetchému otci toto: „Otče, jsme tady od toho, abychom si to tu pomáhali přežít, ať už ,to‘ znamená cokoliv.“ Takže vám to předávám. Zapište si to, uložte si to do počítače a můžete na to klidně zapomenout.

    Konec citátu. Myslím, že jako vyjádření etiky vyplývající z humanistického světového názoru stačí ta jedna jediná věta v uvozovkách. A vůbec se nedivím, že američtí evangelikální ultras Vonneguta (a jemu podobné autory, třeba Douglase Adamse) celý život napadali pro jeho údajný cynický nihilismus. Pro ně i pro katolické, pravoslavné, muslimské, židovské i jiné dogmatické konzervy je totiž největším nebezpečím to, že se někdo může chovat lidsky i bez jejich biče posmrtného zatracení a bez víry v absolutního soudce, který to po smrti každému spočítá. A sorry jako, to, že Vy cítíte potřebu téměř se omlouvat za to, že jako ateista sdílíte křesťanskou etiku, taky svědčí o tom, do jaké míry se Vám ty konzervy se svou indoktrinací dostaly pod kůži. (Ale možná na Vás, tehdy rozum beroucí dítě, jenom měla formující vliv nějaká věřící babička a ve škole jste hodinu občanské nauky při výkladu pojmu „etika“ trávil hraním piškvorek nebo posíláním psaníček spolužačkám…) Ono stačí vzít si všechna ta desatera, sedmera a patera přikázání všech možných světových věrouk včetně těch východních a zjistíte, že když z toho vyškrtáte „v jednoho Boha věřiti budeš“ a další hovadiny, dostanete množinu zásad, které jsou ve všech těch souborech morálních zásad stejné. Ergo je lze považovat za obecně lidské a takové, pro jejichž dodržování žádného pámbíčka ani bič věčného zatracení nepotřebujete – což už dávno zjistili například buddhisté a ještě před nimi taoisté.

    Tož tak.

    1. Ne, hanku, vůbec jste nepochopil, takže reagujete úplně irrelevantně. Polemizujete zbytečně s něčím, co nebylo řečeno, jen s Vašimi chimérami. Problém lidí s bipolárním viděním … ale gratuluju, podařilo se Vám napsat hodně dlouhý zbytečný text na hovno.

      1. OK, zkuste prosím vysvětlit Vaše výhrady vůči pojmu „materialistická etika“. A možné byste měl začít Vaší pozicí, pokud jde o Váš vlastní světový názor.

    2. Tohle je docela zajímavý fenomén, hanku, to křížení ontologických pojmů materialialismus – idealismus v obsahu etiky a jejích norem. Setkal jsem se s tím už několikrát, mám dokonce dojem, že to pochází z argumentační výbavy militantních antroposofistů, ale to se jistě mýlím, ono to bude obecným majetkem stoupenců idealismu. Nicméně argumentace, že příčinou všeho zlého jest materialismus, neb nenahlíží na činy individuí sub specie aeternititas, je oblíbenou diskusní figurou stoupenců i dosti pokleslých forem objektivního idealismu. Takže ta vaše připomínka je nanejvýš důležitá a přínosná.

      1. Děkuji. Argumentačně poctivé by bylo, kdyby se na začátku každé diskuse ke svému světovému názoru rovnou přiznali. Schovávat ho za rádoby vědecký přístup a zároveň snahu o vědecký přístup a priori upírat těm, kdo vycházejí ze světového názoru opačného, mi připadá přinejmenším poněkud pokleslé. V opačném gardu jsme si toho užili víc než dost za bývalého režimu.

      2. „V opačném gardu jsme si toho užili víc než dost za bývalého režimu.“
        No právě…
        Jinak je ten zkrat docela příznačný pro tyto časy.

    3. Váš „bič“ je velmi častý argumentační faul. Protože jinak byste měl zmínit také příslib spásy (to jest nesmrtelnosti).

      1. Příslib nesmrtelnosti bez biče muk pekelných a naopak by jaksi nebyl úplný.
        To nic nemění na tezi, že lze nevěřit na oboje a přitom nebýt nemorální.

      2. Představa nebytí dostává zcela jiný rozměr, pokud se týká třeba milované osoby. Pak jde každé smaženíčko a mučeníčko stranou.

  4. tresen: To nic nemění na tezi, že lze nevěřit na oboje a přitom nebýt nemorální.
    Nic jiného jsem nechtěl říct. Přinejmenším nemorální ve smyslu toho průniku množin etických systémů všech světových věrouk. Nebo aspoň toho jediného přikázání, na kterém záleží: Nedělej jinému to, co nechceš, aby on dělal tobě… Nerevarovi speciálně: Tohle se snažím zvládat i jako agnostik. proto nechápu tu poznámku o argumentačním faulu.

    Ale taky naopak: Kolik katolíků přes týden hřeší o sto péro, v neděli se vyzpovídají, dostanou rozhřešení a jedeme dál…

    Ještě absurdnější je ovšem kalvinistický příslib nebe nebo pekla podle apriorního, libovolného a definitivního rozhodnutí Všemohoucího ještě před narozením jedince a bez možnosti toto předurčení jakkoli svým vezdejším chováním změnit… Na tomto podhoubí učení o predestinaci vyrostl v Kalvínově Ženevě historicky první totalitní režim v Evropě. A zcela nepochybně byly jím napsané zásady chování vrcholně morální, jak se o tom na vlastní kůži přesvědčili Servette i Castellio… Více viz román-esej Stefana Zweiga Svědomí proti násilí.

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s