Slovo do pranice

Konečně někdo, do se jen neohlíží do minulosti, ale napadlo ho podívat se také do buducnosti. Jevgenij Morozov a jeho text Digitální veřejná infrastruktura: sociálnědemokratický projekt pro 21. století:

Ve výsledku totiž neoliberalismus stojí na potlačování jakékoliv formy koordinace, která není založená na trhu, tedy například na principech solidarity a rovnosti. Stručně řečeno, neoliberální projekt usiluje o zúžení pestrého repertoáru různých forem hospodářské a společenské organizace na jedinou: na konkurenci. (…) Neoliberálům se podařilo zúžit naši představivost. Přesvědčili nás o tom, že veškeré problémy se vyřeší zvětšováním konkurence.

Očekává se, že všechny problémy vyřeší Amazon, Facebook a Google nebo alespoň start-upy. Prakticky se nedostává prostoru pro představy o alternativních uspořádáních digitálního prostoru, jež by mohly mít pod kontrolou odbory, družstva pracujících nebo obce.

Snad ani nenajdeme lepší argument dokazující plýtvání v kapitalismu, než je soudobý závod o umělou inteligenci. Když se množství firem dělajících totéž zvýší z deseti na sto, situace se nijak nezlepší. (…) Naopak je potřeba centralizovaný přístup, ve kterém se umělá inteligence pojme jako infrastruktura. 

Sociální stát jsme postavili na velmi důležitém předpokladu: některé služby jsou tak zásadní k tomu, aby lidé a společnost jako celek prosperovali, že je nutné je dekomodifikovat. (…) Stoupenci demokratické levice proto už nemohou zlehčovat, jak důležité je získat nad digitální infrastrukturou veřejnou kontrolu.

Nevykládejte si to špatně, nejsem proti regulacím. Dnes však nedokáží zajistit ani přetrvání úspěchů, kterých sociální demokracie dosáhla už v minulém století — zejména proto, že současná politická i intelektuální rovnováha sil má k převaze idejí solidarity a rovnosti velmi daleko.

Plánem nemůže být jen to, že velké firmy se rozpustí a nahradí se mnoha menšími. Tak by mohl vypadat cíl liberálů nebo středopravicových stran, ne však sociální demokracie. (…) Cílem musí být vznik „něčeho úplně jiného“. Ale tak či onak to nebude možné bez zlomení moci Googlu a Facebooku.

Za druhé musíme podstoupit ambiciózní intelektuální dobrodružství, v němž znovu promyslíme, co by mohla znamenat sociální demokracie ve 21. století. Dosud se to žádné ze sociálnědemokratických stran v Evropě, severní ani Latinské Americe dostatečně dobře nepovedlo.

6 komentářů: „Slovo do pranice

  1. Zmatečný článek plný nesmyslů a zároveň zajímavých vizí.
    Zajímalo by mě, čím se pan Morozov živí; internet je stavěn tak, aby umožňoval pluralitu a to, po čem volá, tu bylo a zčásti pořád je. Torrenty, Tor & darknet, nezávislé servery a diskuse, warez a ftp servery s roztodivným obsahem. Síťová neutralita.
    Na čem zmíněné z pohledu internetu v češtině ztroskotalo, je nepoměr mezi malým počtem producentů a velkým počtem konzumentů, kteří nic nepřinášejí. Producenti se buď začali věnovat jiné činnosti nebo své vědění začali zpeněžovat. Ono se to dá pochopit; taky mě nebavilo produkovat návod za návodem, článek za článkem a mít za sebou jen „diváky“ místo živoucí komunity jako v letech devadesátých. Známějším příkladem je Lupa nebo Root – začaly jako nadšenecký projekt, postupně se zbanalizovaly, autoři zajímavé články převedly do „firemních kurzů“ a u zbytku, který živí z reklamy, ustřihli diskusi, která by trapně připomínala banalitu celé věci. Dtto Motejlek v jiné oblasti. Z řady (od Průvodce přes Okouna, Mageo, Cyberspace, … ) diskusních serverů, kde si uživatelé vyměňují zkušenosti a nejde o vztah autor/čtenář zbyl jen Nyx a i ten spíše skomírá. V angličtině je situace o něco lepší; autorů je více a producenti se „potkávají“, ale trend je podobný.

    Snaha roztříštěný vývoj sjednotit je hloupá; výzkum je přímo založen na prošlapávání drobounkých krůčků v džungli slepých uliček a nesmírně mu pomáhá, když v různých částech džungle si klestí cestu různí lidé (i naturelem). Jak jeden objeví volnější cestu, všichni se seběhnou, proběhnou a větvení pokračuje o kousek dále. Socialistická myšlenka VÚx zkrátka opravdu nefunguje.

    Tohle ani nemá příliš společného s dělením kapík vs. socík. Spíše se zachováním původních svobod v duchu
    Electronic Frontier Foundation; za mě osobně budu ochoten sdílet nové, pokud mohu sdílet anonymně (pod nickem), pokud mohu komunikovat bez obav z odposlechu (šifrování) a pokud mohu jednotlivé virtuální existence vzájemně oddělovat. Pokud toto možné nebude, sdílet nebudu; musel bych příliš vážit slova prismatem své instituce/zákazníků, pověsti/sousedů a rodiny.

    Ostatně soudím, že by digitální prostor měl zůstat poslední oázou svobody.

    1. Došla mi ta analogie až teď, ale ten nepoměr mezi malým počtem producentů a velkým počtem konzumentů, kteří nic nepřinášejí je i dost pravděpodobně důvodem, proč zahynul komunismus (a hynou družstevní struktury dnes).
      Když to vše začalo, bylo hodně nadšenců, kteří pracovali pro celek (znám z vyprávění svého dědečka z matčiny strany, ten z otcovo proti komunismu bojoval :-)) a brali to opravdu upřímně a poctivě a v duchu Lemových sci-fi románů typu Astronauti. Konce znáte.

      1. Tvrdit, že družstevnictví umírá na úbytě, to je klasický příklad přání otcem myšlenky. Není to pravda ani v Čechách, kde mají všichni vymyté mozky antikomunismem, natožpak za hranicemi. Ale to by vám lépe vysvětlili jiní.

        Velký nepoměr mezi konzumenty (vlastníci) a producenty (dělníci) je přece typický pro kapitalismus,. Proto také musí být kapitalismus udržován kulturním a ekonomickým násilím.

        1. Družstevnictví je především vystaveno buzeraci zabudované přímo do dosud platných zákonů ideologicky zmršených hned na začátku 90. let („temné nitky slušovické“ – vzpomínáte?).

    2. Vůbec jste nepochopil, o čem ten člověk mluví, nebo to alespoň předstíráte. Ale myslím, že spíš nepochopil, protože toho nejste schopem.

      Jen k tomu vašem:

      Snaha roztříštěný vývoj sjednotit je hloupá; výzkum je přímo založen na prošlapávání drobounkých krůčků v džungli slepých uliček

      Výzkum snad, ale tady nejde ani tak o výzkum, jako o jeho aplikaci. Firmy nedělají základní výzkum, to nechávají na veřejném sektoru, firmy na něm pak jenom vydělávají (klasická socializace nákladů a privatizace výnosů). Tady jde o to, všichni vymýšlejí, jak vyrobit to stejné vymyšlené kolo, protože jim princip konkurence nedovoluje sdílet, jak ho vyrobit. Možná tak vznikne mnohem efektivnější způsob, jak vyrobit kolo, ale to kolo bude pořád jenom kolo. Přitom bychom potřebovali k tomu kolu vymyslet i pohon.

  2. Ale no tak ono úplně stačí podívat se na některé ajťácké, hobby nebo řemeslnické stránky. Komunity (například) linuxáků, modelářů různých specializací, majitelů a opravářů všelijakých i dost exotických a předpotopních vozidel, zemědělských a jiných pracovních strojů nebo propagátorů low-tech fungují na základě volného sdílení prakticky použitelných informací. Tady všude už ušli směrem ke kyberkomunismu pořádný kus cesty. Akorát se o tom nemluví/nepíše v mainstreamu a lidi mimo tyto komunity to k jejich škodě nezajímá. Spousta členů těch komunit zároveň v těch oborech podniká a nevypadá to, že by mezi nimi fungovala nějaká zvláštní konkurenční řevnivost. A když se jim to pokoušejí rozbít nějací trollové, tak si s nimi většinou dokážou poradit.

Váš příspěvek do svévolně moderované diskuse

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s