Náš zákazník, náš pán. Znáte přeci tohle krásně starosvětské motto, které tolikrát zdobilo každý druhý kvelb v filmech natočených nebo zasazených do První republiky, a které mělo v moderní době symbolizovat kvalitativní rozdíl mezi neochotným komunálním podnikem socialismu a přeochotným živnostníkem kapitalismu. Náš zákazník, náš pán, pořád se zaklínají obchodníci, živnostníci a podnikatelé. A vy jim to věříte, protože jim to chcete věřit, chcete věřit tomu, že podnikatelé mají zájem o vaši zakázku a že udělají vše pro to, aby vám vyhověli. A tak nějak počítáte s tím, že si za to nechají zaplatit.
A těch pár, co zareagovalo, přijeli se podívat a vzali si zadání? To samé! Konec komunikace, už se neozvali. Ani neposlali nabídku, ani nevycouvali, prostě nic. Ani na urgence nereagovali! Náš zákazník, náš pán? Leda hovno, přátelé, leda hovno. Tohle chování řeznického psa se se zásadou náš zákazník náš pán přece neslučuje. Nechci snad tolik, když chci, aby mi podnikatelé odpovídali na maily a pokud nemají o zakázku zájem, tak ji korektně ukončili a dali mi vědět? Nebo ano?
Já jim chci zaplatit! To o moje peníze nestojí? Tak ať si řeknou o víc, když je jim to málo, ale ať nemlčí. Jenže to je právě to, co oni dělají – odmlčí se. To čekají, že se budu doprošovat? Ale to já nebudu. Nebudu vnucovat svoje peníze někomu, kdo o ně zjevně nestojí. Vždyť bych se ani nemohl spolehnout na to, že práci odvede kvalitně, když o ní nejen že nemá zájem, ale není schopen nebo ochoten ani rozumně komunikovat.
Náš zákazník, náš pán? Leda hovno, přátelé, leda hovno. Já nemám problém akceptovat, že někdo nemá o zakázku zájem z důvodů, které mi nakonec ani nemusí vysvětlovat, ale nedokáži akceptovat absenci fundamentálních pravidel mezilidské komunikace – pozdravit, poprosit, poděkovat, omluvit se, odpovědět na pozdrav.
A pokud mi chcete tvrdit, že je to tak zcela v pořádku, protože na trhu je převis poptávky nad nabídkou, tak vám řeknu jediné: „Běžte do prdele s trhem. Slušné chování musí být automatické a na trhu nezávislé. Slušné chování musí být něco, co se nekupuje, ani neprodává, ale co určuje, jak obchod probíhá.“
Náš zákazník, náš pán? Pozor na to, je to past.
Tribun 
Chápu vaše rozhořčení, ale smíchal jsi příliš mnoho věcí dohromady.
Zakázkové služby nebo řemeslo, to není retail, maloobchod potravinami a drogerií velkořetězců – tam to pánování zákazníkování platí až moc dobře. Třeba tak, že zákazník má vždy pravdu a trest i za to, že se zákazník přišel očividně vyřvat na prodavačku, dostane prodavačka.
Lehce mne překvapilo zjištění, tuším, že v jednom videu Dream Prague, která dělá zde usedlá Američanka. Vyprávěla, že na západ od nás toto servilní poklonkování až lokajské patolízalství vůbec není zvykem. Naopak na zákazníka se hledí jako na rovnocenného, žádné, že jsme tu pro vás a budeme skákat podle sebemenšího rozmaru, mimo otvírací dobu, a viset na rtech, co si vymyslíte atd.
Řemeslo a zakázky zejména tam, kde mrzce placený tuzemec raději vše bastlí sám a jako vedlejší efekt živí hromadu hobbymarketů, vede k tomu, že řemeslníků je tuze málo a mohou si vybírat a také si mohou dovolit být takto arogantní. Mám osobní i zprostředkovanou zcela totožné zkušennosti. Z širší rodiny i třeba případ, že přijde, rozebere, rozbije, kopne do toho řka, že se na to může vysrat, zmizí a už ho nikdo nevidí, nedohoní.
Jít pak do kamenného obchodu s instalatérskými věcmi pro jedno konkrétní těsnění, či do stavebnin pro kolečko bez toho, aby z člověka hned koukal kšeft v řádech statisíců nebo otevřený účet stavebníka na pět let, dají to sežrat, jako by si otírali podrážku od psího metabolitu, celí přemotivovaní tu otravnou veš odradit, aby už nikdy více nepřišla.
„Jít pak do kamenného obchodu s instalatérskými věcmi pro jedno konkrétní těsnění, či do stavebnin pro kolečko bez toho, aby z člověka hned koukal kšeft v řádech statisíců nebo otevřený účet stavebníka na pět let, dají to sežrat, jako by si otírali podrážku od psího metabolitu, celí přemotivovaní tu otravnou veš odradit, aby už nikdy více nepřišla.“
Jako každé podobné, ani toto zobecnění není fér. Ve zdejším regionu (okresy Šumperk a Olomouc) si na řemeslníky ani na obchody s potřebami pro ně nemohu stěžovat. Tady evidentně nemají tolik kšeftů jako v práglu, takže jim nezbývá než se chovat slušně i k důchodcům, kteří smrdí korunou… Je fakt, že do krajského města už teď skoro nejezdím, ale zkušenosti z měst a obcí v rozumné dojezdové vzdálenosti mám dobré.
Ať si diktuje cenu, když tahá za delší konec provazu, ale ať se nechová jako asociální hovado.
„Tady evidentně nemají tolik kšeftů jako v práglu, takže jim nezbývá než se chovat slušně i k důchodcům“
Je to tak.
Navíc tu pořád funguje cosi jako stavovská čest.
Viděl jsem, jak se v hospodě potkali dva řemeslníci.
Jeden lempl, co svoji práci zkurvil a druhý, který to po něm, samozřejmě za svoji plnou mzdu, opravoval.
Moc nechybělo a ten první dostal od toho druhého přes držku, ačkoliv se znali, jinak vycházeli dobře a v tomto případě si vlastně vydělali oba.
jj, znám takové, co by rádi nakoupili za „pět prstů“, za vykořkisťování mají např. účtovat si náklady na dopravu (vždyť máte dopravovat zdarma, „my jsme důchodci“ a pan Babiš na nás myslí vždy před volbami, a vy máte, buržousti jedni hnusní, talky!!) a vůbec všechny stezky tohoto typu, kdy zákazník chce zázraky na počkání a nemožné do tří dnů ) je takového „zákazníka“ vždy leopší „vyprovodit se vší úctou z lokálu“ resp. se socialistickým „huhu, koktejl?! Nevedeme!! …ke dveřím statným majordomem (v překladu – asocialním hovadem:-) ….
Snad pak zavzpomíná na doby kdy sháněl žabky na záclony, gumičky na Š120 L nebo nějaké obkladačky, které by nebyly jak v blázincích na stěnách s jednoduchou glazurou a bez jakékoli ornamentu bílé jak pláně Špicberků, skupiny to ostrovů ležících v nejsevernějším cípu Norska, bohaté na nerostné zdroje (prý historické ruské území Ruska, jak jsem slyšel Putina na Petrohradském ekonomickém fóru, který si už nenechá líbit útlak Evropy a pošle tam armádu, aby z Arktidy obsadila, vše co je ruské) ale to už by bylo na jinou debatu o „asociálních hovadech“….
…kdepak, stesky, stesky, chytrý telefoune..:-)
Tribune, sem se snad hodí i reakce na Váš tweet stran cestování vlakem.
Stačí se podívat do kterékoli diskuse, kde se scházejí tvrdá jádra sociálních bublin tzv. šotoušů a/nebo drážních technokratů. Velice brzy zjistíte, že a) konkrétně – máte internet a kdo si neumí/nemůže koupit příslušnou kombinaci jízdenek různých dopravců v dostatečném předstihu na internetu, má smůlu a může leda tak sedět doma za pecí, b) obecně – kdo nemá na očích technokratické klapky (které navíc způsobují silné šilhání doprava), na toho se ta smečka vrhne ve snaze zadupat ho do země, protože někdo takový vůbec nemá právo existovat, natož se k něčemu tak vysoce sofistikovanému jako je současná železniční doprava jakkoli vyjadřovat.
(A to pomíjím skutečnost, že ještě vcelku nedávno byly na dráze fungující odbory, které ještě v r. 1997 dokázaly zorganizovat účinnou stávku, a že v dávnější minulosti bývali železničáři součástí voličské základny stran nalevo od středu. Dnes ti technokrati sami sebe pasovali do rolí neochvějných sloupů současného režimu a vyjádřit v jejich přítomnosti i jen náznakem levicový postoj má stejný účinek jako rudý hadr na býka… Někteří z těch zběsilých ultras jsou v poměrně vysokých funkcích u některých soukromých železničních dopravců nebo infrastrukturních firem. Otevřeně řečeno, pod takovými psycho/sociopaty bych nechtěl pracovat ani hodinu.)
Jestli si toho chcete užít víc, tak vizte některou z obecnějších diskusí tady:
https://www.k-report.net/discus/messages/28/28.html
Já bych si to dopředu i našel a poskládal – kdybych se mohl spolehnout na to, že bude na přestupu včas. Ale to mi nikdo z těch soukromníků samozřejmě nezaručí, zejména je-li to Arriva. Ale zcela obecně si myslím, že tohle by zákazník (sic!) vůbec řešil neměl a když už ho k tomu firmy nutí, tak by měly poskytovat maximální informační podporu. Až doteď jsem žil v domnění, že zákaznicky orientovaný přístup je pravicový postoj, ale asi si ho budu muset také zařadit do škatulky „hnusný komunismus co omezuje smluvní svobodu“.
Smyslem činnosti prodávajících v současném stadiu kapitalistického zřízení není uspokojit zákazníka, ale odrbat ho až na holou kůži.
Tato strategie ovšem předpojkádá, že si buď můžete dovolit prodat každému jen jednou a pak zákazníka ztratit, nebo že máte způsob, jak nutit nakupovat zákazníka, který nemá možnost volby. Obojí je podle mě poněkud krátkozraká strategie.
Přesto se jí kdekdo řídí. Zřejmě zatím vynáší.