Americká vojenská základna v České republice. Záměr, který vzrušuje veřejné mínění a vytrhuje z letargie kariérní diplomaty. Přestože ani sami Američané nemají zatím jasno v tom, zda něco takového vůbec chtějí a potřebují, českou veřejnost již stačila rozdělit na dva nesmiřitelné tábory. Jedni ji vášnivě odmítají, druzí stejně vášnivě podporují. Svoji roli hrají na obou stranách emoce, které jsou tím důležitější, čím méně informací má veřejnost k dispozici. Přesto nelze přehlédnout, že zatímco argumenty odpůrců základny tvoří logický řetězec, kde jedno vyplývá z druhého, a který zůstává konzistentní i při zkoumání z různých úhlů, argumenty zastánců základny jsou často izolované, a všechny v konečném důsledku končí apelem na jakousi morální povinnost.

Pokračovat ve čtení „Raději být sluhou mocného pána, že svobodným pánem bez sluhů“ →

Díky základno!" Pravdivé, však hořké zvolání. Není v něm ani za mák vděčnosti za ochranu před neexistujícím nebezpečím, či radosti nad tím, že už jsme velcí kluci, a ve hře na četníky a na zloděje nám Američané dovolí hrát za četníky.

Pokračovat ve čtení „Vláda není lid“ →

O víkendu měli Zelení sjezd. Byl důležitý, protože měl ukázat, jak se strana jako celek postaví k americké vojenské základně v České republice. Postoje Eurofóbní ODS, okouzlené americkou mocí, i promiskuitní KDU-ČSL, která si vzpomněla na obranu Vídně před Turky a nyní chce dohnat ztracený čas v boji s nevěřícími, jsou jasné a pevné, a to i u voličů a stoupenců. Byla to tak asi poslední příležitost, kdy se mohla jedna ze stran vládní koalice postavit proti základně, rozladit válečný chorál bojovníků proti terorismu" a zvrátit misky sněmovních vah na stranu NE. Zelení jsou totiž v této otázce rozdělení a přirozenost všech Zelených na světě je být proti válce a eskalaci zbrojení.

Ovšem Bursík je zdá se neodolatelný svůdník. Zelení ochotně zapomněli na vlastní volební program, když jim Bursík připomněl ministerská křesla. Ještě před volbami zcela bezvýznamná strana má najednou nepoměrně více ministrů, než by jí příslušelo, a to je mocný argument. Ideály jsou ideály, ale koryta jsou koryta. Volební program Zelených i s jeho důrazem na přímou demokracii a tradičně zeleným akcentem občanské společnosti je uložen k ledu. Referendum nebude, není třeba. Politici vědí, co je pro národ dobré a basta

Zelení vždy lovili ve vodách bohatých na přemýšlivé voliče, kteří se nespokojí s jednoduchým heslem a slibem ve stylu bude lépe, i modré z nebe bude, jenom se neptej jak a kdy." Tento kredit Bursík promrhal, když namísto jakýchkoliv důvodů, proč na základnu kývnout, pouze jako kolovrátek zopakoval Topolánkovo velkopanské referendum by byl útěk před odpovědností, ale my nejsme zbabělí, my rozhodneme jak my chceme a nikoho se ptát nebudeme." Opak je pravdou – odmítání referenda je útěk před odpovědností. Odpovědností politika totiž je přesvědčit voliče a obhájit svá rozhodnutí. Pokud odmítají referendum, znamená to, že neumějí své stanovisko přesvědčivě obhájit. Utíkají před zodpovědností a schovávají se za fráze; snad doufají, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou.

Pánům se to rozhoduje, a druhých a na cizí účet. Oni riziko neponesou. Pro těch pár ministrů se azyl v USA vždycky dá zajistit, ba i páni poslanci a senátoři se budou moci schovat pod jestřábí křídla strýčka Sama. Pro pana prezidenta se nějaká bezvýznamná katedra s honosným jménem, na které by mohl poučovat, také najde. A nás zbývajících 10 milionů? Znáte to, mouřenín udělal, mouřenín může jít. Třeba do pekel.

Důvody vlády, na jejichž základě odmítá referendum o vybudování vojenské základny USA v České republice nemohou obstát, pokud je posuzujeme nikoliv z hlediska kýženého výsledku, ale z hlediska toho, jakým způsobem má být výsledku dosaženo a co tento způsob říká o úrovni demokracie v ČR. Pokračovat ve čtení „Falešné a zrádné záminky odpůrců referenda“ →

Tak to vypadá, že jsem se podle všeho stal komunistou. Bylo to tak snadné, že jsem to ani nepostřehl. Nemusel jsem proto totiž udělat vůbec nic. Nemusel jsem se ani přihlásit do strany, ani platit členské příspěvky, ani chodit na schůze, ani dávat komunistům svůj hlas ve volbách; nemusím znát marxismus-leninismu ani Poučení z krizového vývoje, vůbec nic.

Stačí jediné – být proti vybudování americké vojenské základny v ČR. Jak jsem se totiž dozvěděl v televizi a v novinách, proti základně jsou pouze komunisté a lidé bez vzdělání. Nenápadně se tak veřejnosti dává najevo, jaký názor je ten správný.

Namísto věcných argumentů jednoduchá hesla. Argumenty totiž skrývají jedno úskalí – ať jsou sebelepší, neexistuje záruka, že závěr, který si z nich lidé udělají, bude totožný s tím, který si vláda přeje. Proto je třeba veškerou diskusi eliminovat. Nejlépe tak, že každý oponent, každý, kdo se odváží klást nepříjemné otázky, je okamžitě ocejchován nálepkou komunista, aby ho žádný slušný" člověk nebral vážně a aby si všichni slušní" lidé dvakrát rozmysleli, jaký postoj budou zastávat, pokud se nechtějí dostat do neslušné" společnosti. Manipulace, působící na prachobyčejný lidský strach z izolace, do které se člověk může dostat, když bude mít nežádoucí názory. Dnes jsou to komunisté, dříve to byli slovenští buržoazní nacionalisté, pravicoví oportunisté, ještě dříve papeženci, utrakvisté, kacíři. Však oni lidé nakonec přesvědčí sami sebe, že jejich názory jsou jejich vlastní, a ne že je přebrali již hotové pod tlakem okolí.

Pro jistotu se potom nádavkem ještě zaútočí na obyčejnou ješitnost: máte-li mindrák z toho, že nemáte vysokou školu, tak si jej můžete vykompenzovat tím, že přijmete názor, který převládá mezi vzdělanými" lidmi. Nikdo nepozná, že nemáte titul, když si budete myslet to samé, co si myslí páni profesoři. Co na tom, že co dva profesoři, to tři různé názory. Tady nejde o víc než o zdání, o iluzi, o roli. Je to hanebné, ale účinné.

Tak co se mnou? Na vějičku vzdělání mne nechytnete, titul beztak nepoužívám a sám nejlépe vím, jak chatrné mé vzdělání v některých oborech je. I s tou nálepkou komunisty se raději smířím, než bych se vzdal svých názorů jenom proto, že si nějací komunisté náhodou myslí to samé.

Příznivci a podporovatelé americké základny v ČR mají svůj web a ne něm ve formě otázek a odpovědí soubor několika důvodů, proč se základnou souhlasit. Jsou to opravdu nepochybné důvody pro", nebo jsou to důvody stejně pro, jako proti, a záleží pouze na úhlu pohledu? Posuďte sami… Pokračovat ve čtení „Jsou stanoviska příznivců základny věčná a nezpochybnitelná?“ →

Komentáře k argumentům stoupenců základny, uveřejneným na Britských listech.

Pokračovat ve čtení „Stoupenci základny: nevidím, neslyším, věřím“ →

Nové argumenty proti umístění americké vojenské základny na území ČR se stále objevují a ty stávající jsou zpřesňovány a posilovány. Naproti tomu zastánci základny opakují stále dokola jen dva důvody pro, když ten třetí, nejracionálnější a beztak vyvrácený, totiž možný ekonomický přínos, dávno opustili. Pokračovat ve čtení „Kdo si přeje americkou vojenskou základnu v ČR?“ →

Vojáci USA nejsou věšáky na parádní uniformy, ale bojovníci. Bojují často, protože americká armáda je jedna z nejzaměstnanějších armád na světě. Najdou se lidé, kteří budou tvrdit, že je tomu tak proto, že USA neúnavně brání svobodu a demokracii. Opravdu brání? Američané naposledy bojovali s protivníkem, který je napadl, v případe Japonska v době druhé světové války. Od té doby to vždy byli Američané, kdo útočil. Ve Vietnamu, ve Střední Americe, v Afghánistánu, v Iráku. Systematické napadání států, které netančí jak Amerika píská, není obrana. Je to násilné vnucování amerických hodnot lidem, které o ně nestojí (nebo na ně v lepším případě nejsou připraveni). USA se nemohou bránit, protože neexistuje agresor, kterému by museli čelit. Samotné USA jsou totiž největším agresorem.

Od dob americké občanské války v polovině 19. století Amerika nepoznala válka. USA se sice účastnily mnohých válek, ale nikdy se nebojovalo na americkém území. Američané znají válku pouze z televize. Vědí že stojí peníze a zdraví a životy vojáků a myslí si, že takový je válka. Jak hluboce se mýlí. Američané neznají hořící domy a města srovnaná se zemí, neznají zmrzačené děti, znásilněné ženy, chaos, násilí, bídu, hlad. Američané nic z toho neznají, proto neznají válku. Proto ji tak lehkovážně vyvážejí do celého světa. Ale někde uvnitř musí cíti, že válka není dobrá. Proto budují základny po celém světě, proto tak agilně útočí. Snaží se zabránit tomu, aby do jejich země přišla válka, kterou sami tak štědře dopřávají okolnímu světu. Sami sebe chrání před tím, co ostatním vnucují jako recept na štěstí. Dělají dluhy, my je máme splácet.

Američané jsou dobrými žáky pruského důstojníka von Clausewitze, jehož myšlenku, že válka je pokračování politiky jinými prostředky, přivedly k monstrózní dokonalosti. Má se Česká republika stát nástrojem takové politiky? Souhlas s americkou vojenskou základnou v České republice znamená souhlas s touto politikou. Znamená to, že budeme mít povinnost platit cenu za americkou zahraniční politiku, ale nebudeme mít právo ji jakkoliv ovlivňovat. Budeme muset jako věrný psík všude následovat USA a odměnou nám budou drobky z jejich stolu.

To má být svobodná a samostatná Česká republika, za kterou mnozí prolévali krev a pokládali své životy? Není! To není svoboda! To je demokracie! Proto říkám americké základně rozhodné ne.

Vím, co teď někteří namítnete, že nebýt USA, žádná Česká republika by dnes možná neexistovala. Ano. A nebýt Francie, neexistovaly by dnes možná USA. Nebýt císařského Německa, zřejmě by nikdy neexistoval Sovětský svaz, nebýt Československa, zřejmě by dnes neexistoval by Stát Izrael. A nebýt Říma, existovalo by dnes Kartágo. To je minulost, věci se však mění, řeky plynou. Dnešní USA nejsou USA Johna F. Kennedyho, tak jako USA Johna F. Kennedyho nebyla USA Woodrow Wilsona či Abrahama Lincolna. USA se mění a není to k lepšímu. Proto bychom jim měli říct dost! stejně jako bychom měli říct dost! příteli, který moc pije nebo bije svoji ženu. Přátelství neznamená přehlížet chyby druhého ale naopak – upozornit na ně.Budeme-li se chovat k USA servilně jen proto, abychom se mohli chvíli naparovat v odlesku jejich moci, nebo konat činy, kterých bychom se sami pro strach z pomsty či svého svědomí neodvážili, nikomu a ničemu tím nepomůžeme. Pouze sami sobě ublížíme.

• Petice proti americké (proti) raketové základně v Čechách
• ČT a objektivní zpravodajství? Snad v příštím století

Včera, 8.8.2006, se před brány České televize dostavili zástupci iniciativy NE základnám, aby ČT předali symbolickou raketu a protestovali tak proti tomu, že česká televize podle jejich názoru informuje neobjektivně a tendenčně o plánech na výstavbu americké (proti)raketové základny v České republice. ČT odmítla raketu" přijmout s odůvodněním, že stížnosti jsou neoprávněné. To vše se podle agentur opravdu stalo. Česká televize tuto událost ve svém večerním zpravodajství přešla mlčením.  O kritice své práce ČT neinformuje. Stejně jako neinformuje o názorech odmítajících vybudování americké základny. Vytváří tak dojem, že žádné realistické protiargumenty neexistují a 83% obyvatel, kteří základnu odmítají, jsou pouze nevzdělaní hlupáci.

ČT má zákonem zaručený příjem z televizních poplatků právě proto, aby mohla informovat objektivně a vyrovnaně a nebyla závislá na rozmarech reklamního trhu. Ale způsob, který ČT zvolila v souvislosti s americkou základnou, existenci televizních poplatků popírá. Stěžovat si? Radě pro rozhlasové a televizní vysílání? To je sice možná a legislativně i správné, protože Rada je k posuzování obdobných stížností plně kompetentní, zároveň je však zcela bláhové se domnívat, že by to něčemu prospělo. Rada jako odraz české politické scény je především nedůvěryhodná a rozhodně ne nestranná a nezávislá.

Stále více se tak upevňuje můj dřívější názor, že debata o umístění americké vojenské základny v České republice bude vrcholnou zkouškou dospělosti české demokracie a občanské kultury. Zatím pro nás vychází značně nelichotivě.