[FILM] V údolí Elah, aneb Kolem Pentagonu se chodí po špičkách


Filmům s válečnou či vojenskou tématikou se Hollywood nikdy nevyhýbal, většinou je ale dokázal natočit tak, že vyznívají jednoznačně jako oslava americké armády a hrdinů, kteří se zbraní v ruce brání svobodu a demokracii před zlými darebáky.

Pokračovat ve čtení „[FILM] V údolí Elah, aneb Kolem Pentagonu se chodí po špičkách“ →

Knížák šlape a Peňás mu fedruje


Sobotní LN si vzaly na paškál Romana Týce a jeho projekt raději vězení, než absurdní pokutu. Příliš pochopení Týce u diskutujících nenalez, asi proto, že se vymezil vůči současnému režimu, a ne vůči tomu minulému, a ještě přitom sáhl na majetek (že města, a ne soukromé společnosti Eltodo, je už podle všeho pod rozlišovací schopnost zúčastněných*).

Pokračovat ve čtení „Knížák šlape a Peňás mu fedruje“ →

To nás asi pánbůh trestá, že se nemodlíme


K rodinné bitce došlo po té, co syn přivedl ukázat rodičům nevěstu a babička utrousila, že to je pánbůh trestá za to, že se nemodlí. Tak na tento citát z jakéhosi vyšetřovacího spisu, zpopularizovaný zpívajícím právníkem Ivo Jahelkou, tedy přesněji na jeho pointu, jsem si vzpomněl při čtení rozhovoru, který premiér Nečas poskytl sobotním LN. Proč zrovna my musíme mít takového premiéra, říkal, jsem si, a pak mě napadlo, že to nás asi pánbůh trestá, že se nemodlíme.

Pokračovat ve čtení „To nás asi pánbůh trestá, že se nemodlíme“ →

Nejlepším spojencem otrokáře je otrocké myšlení


Družstevnictví v sevření ideologických dogmat v Čechách: „Už z historie ovšem víme, že otrok si neuměl představit společnost bez otrokářů  (kdo by mu poskytl živobytí?), nevolník si neuměl představit život bez krále a svého pána (kdo by mu poskytl půdu pro jeho živobytí?) a dnešní námezdník, občan, zcela osvobozený od jakéhokoliv produkčního majetku, si neumí představit život bez svého zaměstnavatele (kdo by mu platil mzdu,  nezbytnou k jeho živobytí?).“

Spásná apokalypsa


Rok 2012, další z těch, ve kterých má nastat konec světa, je v plném proudu. Tentokrát ale apokalypsu nepředpovídá nějaký zpovykaný evangelikál, nýbrž konec Mayského kalendáře. Osobně bych to ovšem nepřeceňoval, a pokud si vzpomenete na tzv. Y2K, jistě mi dáte za pravdu, že dosažení limitů partikulární technologie konec světa ještě neznamená.

Pokračovat ve čtení „Spásná apokalypsa“ →

[BALET] Zlatovláska


Balet Zlatovláska je primárně koncipován jako představení pro děti, což znamená, že není po choreografické stránce tak rafinovaná, jako například Extrém, a náročného diváka proto nemusí zcela uspokojit, své cílové publikum, tedy děti seznamují se poprvé s baletem, však oslovuje s nečekanou bravurou. Udržet dvě a půl hodiny pozornost několika desítek (a možná stovek, tak zaplněné Stavovské divadlo jsem snad ještě neviděl) i těch nejmenších dětí, to klobouk dolů.

Pokračovat ve čtení „[BALET] Zlatovláska“ →