Pokud heslem demonstrací v roce 1989 bylo Už jsme tady, heslem dnešní demonstrace proti vládě a jejím reformám by mohlo být: Ještě jsme tady. Tak by mohl znít vzkaz demonstrujících vládě: Vy jste si možná mysleli, že už to máte jisté, že už vám republika patří a že vás při vládnutí a rozkrádání už nikdo rušit nebude, ale my jsme ještě tady a chceme zpátky moc, kterou jsme vám propůjčili, protože jste neschopní, zkorumpovaní a nebezpeční. Ještě jsme tady a ještě se umíme vzít za svoji věc.
Jedna, dvě, Breivik jde, Breivik si jde pro tebe
Známé přísloví sejde z očí sejde z mysli v případě bestie A. Breivika zřejmě neplatí. Spolu se zprávami o soudním procesu s tímto masovým vrahem se zejména v internetových diskusí přihlásili o slovo jeho obdivovatelé. I když to zní to absurdně a perverzně, aby měl masový vrah obdivovatele, je to tak.
Pokračovat ve čtení „Jedna, dvě, Breivik jde, Breivik si jde pro tebe“
Zkáza Titaniku a třídní hledisko
Traduje se, že při potopení Titaniku byli přednostně zachraňování bohatí pasažéři z první třídy, zatímco cestující nižších tříd byli uzamčeni v podpalubí. Ovšem například Miroslav Tejkl je přesvědčen o tom, že tak jednoduché to nebylo a svoji roli sehrály i jiné faktory; navíc i řada těch nejbohatších zahynula. Nicméně z materiálu v sobotních LN jasně vyplývá, že i když možná nebylo třídní hledisko rozhodující při obsazování záchranných člunů, bylo velmi podstatné v jiných momentech a bylo zcela integrální součástí fungování společnosti své doby: Rodina Mackienových [jednoho ze zahynuvších členů posádky, pozn. Tribun] doslova ze dne na den zůstala napospas skromné podpoře vyměřené z fondů pro pozůstalé. Byly to velmi malé sumy, protože se automaticky předpokládalo, že lidé z nižších tříd je použijí na sázení a pití. (&) I s mrtvými se na Titaniku zacházelo přísně podle sociálních vrstev. Zatímco cestující z první třídy měli nárok na převoz v rakvích a z druhé a třetí třídy v plátěných vacích, členové posádky byli položeni jen na jednoduchá nosítka.
Čemu se všichni tak diví?
Nedávno utekly – nebo byly vypuštěny – zase nějaké odposlechy a na to konto vypuklo pozdvižení na vsi, jaké hrozné věci se to u nás dějí, všichni jsou najednou pohoršení a vyděšení, jako kdyby to bylo něco nového a překvapivého, a že se s tím musí zažít něco dělat, že to s tou korupcí, nepotismem a rozkrádáním státu už opravdu takhle dál nejde, a jako houby po deští začaly růst obrodné občanské iniciativy.
Nečasovy soukromé Věci veřejné
Tak máme za sebou další vládní krizi . Na těch uvozovkách trvám, vždyť spíše než krize to bylo jen takové divadélko, kdy bylo od začátku jasné, že panstvo se nakonec dohodne, protože kapři, jak známo, si rybník nevypustí. Co se vlastně stalo? Věci veřejné pohrozili, že opustí vládní koalici, pokud premiér Nečas nesplní jejich požadavky, na což premiér reagoval tím, že je nechá ve vládě, když ony splní požadavky jeho. Výsledek všichni známe: Věci veřejné na premiérovy podmínky přistoupily a vládní koalice tak byla opět slavně zachráněna.
Dejte nám daně, dali jsme si na ně
Abych musel doplácet na daních, tak to se mi ještě nestalo. Samozřejmě, že zaplatím, stejně jako jsem platil vždy a stejně jako zaplatím i příští rok, vyjde-li to opět tak, a o žádné chytráctví, jako je tzv. daňová optimalizace (no není to krásný eufemismus pro daňový únik?)se pokoušet nebudu. Ale stejně mě to štve. Ne proto, že mám platit, ale proto, komu mám platit.
Jména hloupých na všech sloupích
Dovede si představit, že by se ruzyňské letiště jmenovalo Letiště Klementa Gottwaldova? Dost děsné, že. Ale Letiště Václava Havla se jmenovat bude. Navíc v totálně paskvilní podobě Pražské letiště – Václav Havel. Ta neúcta k českému jazyku a k lidem, kteří jím mluví, je příznačná, je to ovšem i svým způsobem praktické: každý návštěvník hned při přistání už ze jména letiště pozná, že přistál mezi pitomci v Kocourkově, hlavním městečku Absurdistánu.
[LINK] J. Dušek: Profitovat můžete doopravdy jen tehdy, když profitují všichni ostatní
Zajímavé věci říká ten herec J. Dušek v rozhovoru Banky nám kradou duši. Místy to sice trochu připomíná jakési newage holistické idealistické třeštění, ale přesto to bych řekl, že to má v hlavně srovnané jako málokdo a že to, co říká, může být v lecčem inspirativní:
[LINK] Bělohradský: Teď je dějinotvornou silou levice
Výtah z rozhovoru s prof. Václavem Bělohradským, ze kterého vyplývá, že nejenom teď, ale i kdykoliv dříve byla hybnou silou dějin levice, akorát kdysi ji představoval kapitalismus; a také se vyznává z toho, že základním principem trvale udržitelné civilizace (ta parafráze není náhodná, Bělohradský důraz od sociálna k ekologii) je střídání liberalismu a labourismu.
Pokračovat ve čtení „[LINK] Bělohradský: Teď je dějinotvornou silou levice“
[FILM] Tobruk
Válečné drama Tobruk (2008) není špatný film, na to, že je český. Bohužel to ale přes veškeré ambice tvůrců, které snímek nijak neskrývá, není ani film dobrý. Něco podstatného mu chybí a to něco není nic menšího, než příběh a hlavní hrdina. Příběh není tak úplně čitelný a nestrhne a o hlavním hrdinovi jsem si až do konce (a ještě chvíli po něm) myslel, že žádný není, než mi došlo, že byl, ale byl tak zoufale nevýrazný a zaměnitelný, že jsem ho přehlédl.
Tribun 