Trocha kacířství nemůže nikdy uškodit a odkouzlování elit je více, než potřebné, proto neuškodí si připomenout, že ultrabohatí jsou horšími lidmi než ostatní: Dejte si pozor na složitá jednání s ultrabohatýmij, ejich náročné a nepřiměřené požadavky mohou pro organizaci (banku) představovat nemožné nároky. Nejbohatší z bohatých jsou nakonec docela skoupí, nemají chuť platit za služby, které vyžadují, ani standardní poplatky. Superbohatí lidé bývají vyloženě zlí, jsou vzteklejší v tom smyslu, že touží druhé trestat. Není na tom nic šokujícího. Nemůžete zbohatnout, aniž byste dělali potíže a byli nároční. Potřebujete ostré lokty a bezohlednost, abyste se dostali nahoru. V minulosti byla většina bohatství postavena na spolupráci s obyčejnými lidmi, rozvoj finančních služeb a šíření kultury bonusů to změnily. Většina nové elity superbohatých vůbec nepřijde do kontaktu s obyčejnými lidmi. Myslí si, že jejich bohatství vzniklo jen v důsledku jejich vlastní geniality, a odřízli se od normálního života. Finanční průmysl tak plodí aroganci, sobectví a snobství."

Co na nás chystá vláda a jakými špinavými triky chce dosáhnout svého a proč vládě nejde o lidi, vysvětluje vedoucí makroekonomického oddělení ČMKOS Martin Fassman.  A vysvětluje to jasně, stručně, bez servítků a povinného poklonkování směrem k MMF. A protože k odborářské Revue Sondy se mnoho lidí jen tak nedostane (i mně přišla v poště jako scan v pdf) a v tisku ani televizi podobná mínění prostor prostě nedostanou, rozhodl jsem část rozhovoru přetisknout, aby byla k dispozici i dalším lidem. Čím více lidí se seznámí i s tímto – dnes v podstatě disidentským  – pohledem seznámí, tím lépe. 

Pokračovat ve čtení „Tak si s námi vytírají“ →

Podle ekonomistického katechismu vše dobré pochází od konkurence: modernizace, inovace, efektivita, přirozená regulace… konkurence dokonce slouží i jako úhelný kámen etiky – jen dobrý v konkurenci obstojí, kdo neobstojí, je zlý (přinejlepším nezaslouží nic než opovržení). A pak si přijdou nějací nezodpovědní vědci" (opravdový vědec přece ví, že konkurence a trh jsou jediné skutečné principy, kterými se řídí běh všehomíra) a rozšlapou zejména sociálním darwinistům bábovičky s tím, že se Charles Darwin mýlil, protože hnací silou evoluce není konkurence, ale otvírání nového životního prostoru: Nová studie publikovaná v časopise Biology Letters zpochybňuje jeden z hlavních předpokladů klasického darwinismu – předpoklad, že hlavní hnací silou evoluce je vzájemná konkurence druhů a jedinců v boji o život, neboli přírodní výběr. (…) Tak například savci konkurovali druhohorním ještěrům po dobu 60 milionů let – a teprve, když tento konkurenční boj v důsledku vyhynutí reptilní megafauny skončil, savci obsadili nový životní prostor a vznikla bohatá diverzita druhů přizpůsobených jednotlivým prostředím. Proto je to právě životní prostor (stanoviště, nika), a nikoliv krutý souboj o zdroje v obsazených životních prostorech s nadměrnou populací, co přináší změny, tvrdí zmínění výzkumníci."

Je mi jasné, že to, co teď napíši, bude všem slušným a vzdělaným lidem, kterým není odpovědnost cizí, znít přinejmenším podezřele, ale to lhaní si do kapsy musí skončit: i šetřit ve státním rozpočtu se musí s rozumem, jinak se škrtání změní ve škrcení. Neznamená to ani tak šetřit méně, jako šetřit na správném místě a správným způsobem. Ostatně si to myslí například i pánové Michl a Pehe.

Pokračovat ve čtení „Škrtat, nebo škrtit?“ →