Pro základní přiblížení postačí mírně upravená anotace z Databáze knih: Na pozadí převratných událostí po smrti krále Jindřicha I., jež rozpoutá tři desetiletí trvající boj o anglickou korunu mezi královnou Maud a králem Štěpánem, se proplétají osudy několika postav, duchovních, řemeslníků i šlechticů, chudých i bohatých, místních i cizinců. Aby nalezli sami sebe a své místo v životě, musí někteří z nich projít dlouhou cestu, ať přes půlku Evropy, po stopách svých předků či napříč vlastním svědomím. Barvitý děj historické románové fresky je soustředěn kolem stavby gotické katedrály v Anglii 12. století, která i v době občanské války, ničivého hladomoru a náboženských nesvárů, vyrůstá přes nepřízeň osudu z vůle lidí v městečku Kingsbridge. V těchto kulisách se proplétají osudy nejrůznějších postav – kingsbridgeského převora Philipa, zbožného a důmyslného mnicha, jenž usiluje o vybudování největší gotické katedrály, stavitele Toma, který se stává převorovým architektem, krásné a tajemné lady Alieny, již celý život pronásleduje skrývaná potupa, neohrožené Ellen žijící v lesích, která po nespravedlivé popravě svého milého prokleje všechny, kdo křivě přísahali, lstivého a proradného hraběte Williama, jenž se dopouští krveprolití a násilností, a kameníka Jacka, pro nějž představuje stavitelství největší životní vášeň. Ve skutečnosti je ovšem děj mnohem spletitější, rozkročený přes tři generace a desítky let a postavy na historické události nejenom reagují, ale aktivně se na nich podílejí.

Pokračovat ve čtení „[KNIHA] Ken Follett: Pilíře země“ →

Baletní představení Extrém na Nové scéně Národního divadla jsem zprvu vnímal jen jako do počtu, na které jsem se chystal jenom proto, že bylo zařazeno v příslušné předplatitelské skupině, protože cíleně bych na balet nikdy nešel. A to by bylo chyba, protože Extrém je příkladem toho, že balet může být strhující i pro naprostého laika, jako jsem já. Nikdy bych do sebe neřekl, že budu tak uchvácen tancem.

Pokračovat ve čtení „[DIVADLO] Extrém“ →

Dějiny Japonska autorů E.O.Reischauera a A.M.Craiga vyšly ve stejné edici Dějiny států, jako Dějiny Spojených států amerických, a stejně jako ostatní knihy z této edice jsou pojednány jako hrubý chronologický přehled s důrazem na dějiny novější. Důvodem je jistě i dostupnost pramenů a množství známých a ověřitelných událostí  (O čem psané prameny nemáme, to se nestalo"), ovšem v případě těchto autorů se to zdá být spíše tak, že se na japonské dějiny od 19.století, které již vykazují zřetelné rysy demokracie (čili kapitalismu) zaměřují cíleně, jako kdyby to, co vybočuje z rámce buržoazní společnosti, pro ně bylo nezajímavé, nebo neuchopitelné. Praktický důsledek je ten, že z knihy vychází Japonsko jako standardní západní" země a veškerá romantická exotika samurajů a šógunů, tedy přesně těch atributů, které dělají v očích široké veřejnosti Japonsko Japonskem, je zatlačena do pozadí.

Pokračovat ve čtení „[KNIHA] Dějiny Japonska“ →