[FILM] Křižník Potěmkin


Křižník PotěmkinFilm Sergeje Ejzenštejna Křižník Potěmkin (1925) bývá někdy označován za nejlepší film všech dob, což je absolutorium o to definitivnější, že se zároveň jedná i o jeden z prvních filmů vůbec. Osobně jsem k takovému hodnocení poněkud rezervovaný, nicméně nepopírám, že se jedná o film kvalitní a silný, který s minimem technických prostředků a pouhým obrazem (film je němý) dokáže diváka oslovit. A to i diváka jinak celkem okoralého, protože nesporné kvality dílu, jenž je apoteózou revoluce a vzpory proti vrchnosti a stávajícímu řádu věcí zotročujícímu masy, neupírají ani lidé, kterým bolševická revoluce v Rusku dvakrát neimponuje. Stvořený na politickou objednávku pro potřeby propagandy, Křižník Potěmkin stále žije a přežil i režim, jehož zrod měl oslavit a zaštítit, a jeho poselství neztratilo nic ze své aktuálnosti a naléhavosti.

Pokračovat ve čtení „[FILM] Křižník Potěmkin“

Skopčácký pancharti


Možná jsem zvolil zbytečně expresivní a barnumský překlad titulku článku BBC ‚Boche babies‘ trace German roots (tedy doslova Děti bošů hledají své německé kořeny), ale téma článku, který se zabývá osudy potomků německých okupantů ve Francii po 2. světové válce, vystihuje myslím dobře. Podstatné přitom je, že nejde o děti počaté v důsledku znásilnění či nezvládnuté prostituce, ale plody lásky, děti vzešlé z dobrovolného vztahu mezi francouzskými ženami a německými vojáky (někdy dokonce počaté až po válce německými válečnými zajatci přidělenými na nucené práce).

Pokračovat ve čtení „Skopčácký pancharti“

Stav morální nouze


Vláda hrubou silou protlačila sněmovnou balík reformních zákonů, takže se občané mohou těšit na to, že okusí třídní spravedlnost naruby – aby mohly zůstat nízké korporátní daně, degresivní zdanění nejbohatších a další privilegia elity, budou se muset široké vrstvy neprivilegovaných občanů uskrovnit. Zřejmě proto, aby stihla vláda svoji protilidovou tvořivost protlačit ještě senátem ve starém složení, na který se může spolehnout, že jím zákony projdou jako nůž máslem a senátoři je schválí s manifestační úslužností a ještě jim na cestu postaví špalír, rozhodlas se zneužít nezákonně vyhlášený institut legislativní nouze.

Pokračovat ve čtení „Stav morální nouze“

Straší nás Řeckem, ale měli bychom se bát spíše Irska


Irský ekonom David McWilliams v rozhovoru  Euro dodalo bublině legitimitu o příčinách prudkého ekonomického vzestupu Irska, stejně prudkého pádu a chmurných vyhlídkách do budoucna. Snad proto, že kritizuje euro a evropskou integraci, bylo mu dovoleno říct to, o čem se jinak v Čechách – a v Lidovkách zvláště – musí mlčet: že za současnou ekonomickou krizi nese vinu establishment, což ovšem nejsou jen vlády, ale i banky a další údy vládnoucí elity, lidé, které nazývá insidery:

Pokračovat ve čtení „Straší nás Řeckem, ale měli bychom se bát spíše Irska“

Senátorky  epilog


ČSSD ve volbách do senátu opět dopadla o něco lépe, než všemožní komentátoři a analytici věštili, a získala svých 12 statečných a tím i většinu v senátu. Tentokrát se již nemůže předseda vlády Nečas vymlouvat, že volby nebyly hlasováním o reformách, tak jako po komunálních volbách z minulého týdne, protože nové složení senátu je jednoznačným signálem, že vládní reformy nemají dostatečnou podporu voličů a ztratily legitimitu, byť legalitu stále mají a vláda je může nadále prosazovat silou své většiny v poslanecké sněmovně. Stejně jako před dvěma lety lze konstatovat, že modrým slípkám spadl hřebínek. Řečeno jazykem pravice, nabídka vládních stran nebyla dostatečně konkurenceschopná a neuspěla na trhu. Je ovšem otázka, zda to pravice vezme na vědomí, nebo bude příčiny jako obvykle hledat v nesvéprávnosti voličů, kterým bude vyčítat, že nejsou hodni svých politiků.

Pokračovat ve čtení „Senátorky  epilog“

Neviňátka


Soud dnes v případě známé kauzy žhářů z Vítkova uložil výjimečné tresty. Že se obžalovaní na místě odvolali (čím větší gauner, tím intenzivněji vnímá trest jako strašnou křivdu, a navíc o moc horší už to pro ně být nemůže) bych ještě pochopil, ale nad tím, že se prohlásí za nevinné, mi už zůstává rozum stát. To nevidí na tom, co spáchali, nic špatného, nebo nedokážou vidět souvislost mezi požárem, který založili, a jeho následky, nebo jsou jim následky lhostejné a cítí se nevinni podobně, jako naprostá většina z nás, když zašlápne brouka?

Pokračovat ve čtení „Neviňátka“