[FILM] Eyes Wide Shut


Film Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut (původní anglický název mi v případě tohoto snímku přijde vhodnější, než český distribuční) mne před lety silně oslovil, zřejmě proto, že se mi scéna orgastického rituálu v maskách tehdy nějak spojila s Ecovým Foucoltovým kyvadlem a tajnými společnostmi. Na podruhé již zážitek tak silný nebyl, přestože po vizuální stránce se jedná o mistrovské dílo, opírající se o perfektní hudební doprovod, po většinou realizovaný zcela minimalistickým klavírem redukovaným až na jednotlivé tóny bez melodické linky, vyprávěné v uhrančivě pomalém tempu.

Pokračovat ve čtení „[FILM] Eyes Wide Shut“

Kauza WikiLeaks  páka na regulaci internetu?


Vlastně je jedno, jestli jsou Assange a Manning odbojáři a zveřejnění amerických depeší, které připravili, je aktem občanské revolty (či informačního anarchismu), nebo se jedná o variaci na zapálení Reichstagu, jejímž cílem je výroba souhlasu s restrikcí svobody slova, obojí může snadno vyústit do volání po regulaci přístupu k internetu a jeho využití.

Pokračovat ve čtení „Kauza WikiLeaks  páka na regulaci internetu?“

Válečné hry, aneb jak chutná moc


Vleklá diskuse o použití jaderných zbraní (díky níž jsem se dozvěděl, že použití jaderných zbraní je nejenom vysoce racionální, ale v rámci pro ten případ speciálně zkonstruované etiky i zcela mravné) mi připomněla, jak jsem kdysi, v dřevních dobách PC, hrál hru Civilization. Udělal jsem tehdy zkušenost, která je, na rozdíl od poněkud akademické debaty o bombardování Hirošimy, nejenom zcela konkrétní, ale řekl bych, že i poměrně dobře sdělitelná. A tématu použití jaderných zbraní se přímo dotýká.

Pokračovat ve čtení „Válečné hry, aneb jak chutná moc“

[DIVADLO] Kdo je tady ředitel?


Inscenace komedie Larse von Triera Kdo je tady ředitel? ve Švandově divadle považuji za jeden z nejlepších počinů sezóny a bez rozpaků bych ji vřele doporučil komukoliv, kdo je zralý na (místy trochu ostřejší) relax. Náročný divák si ji může zaškatulkovat jako vícevrstevnatou tragikomedii s existenciálními přesahy využívající forem absurdního divadla, ti ostatní si úplně vystačí se zařazením komedie. Ovšem velice zdařilá a inteligentní komedie, žádná levná komunální satira.

Pokračovat ve čtení „[DIVADLO] Kdo je tady ředitel?“

Obhajoba oranžových lotrů


Češi jsou zvláštní národ. Od nepaměti žijí v mírném pásu, kde k zimě neoddělitelně patří sníh, přesto jsou zas a znova zaskočeni tím, že v zimě sněží. A hledají někoho, komu by za tento zásah do svých osobnostních práv – zejména do základního lidského práva vozit se ve vlastním automobilu – náležitě vyčinili. Většinou jsou tím lotrem silničáři, kteří nesolí, nepluhují, neprohrnují a vůbec nezvládají.

Pokračovat ve čtení „Obhajoba oranžových lotrů“

Bezpodmínečná kapitulace může znít zásadově a odhodlaně, ale…


Výňatek z Harry Truman a mýty o atomové bombě: Na začátku léta 1945 si Japonci již plně uvědomovali, že prohráli. Proč tedy stále bojovali? Jak píše Anscombová: Kořenem všeho zla bylo trvání Američanů na bezpodmínečné kapitulaci.

S tím šíleným požadavkem přišel Roosevelt na konferenci v Casablance v lednu 1943 a s Churchillovou nadšenou podporou z něj udělal hlavní spojenecký slogan. Ten nejprve prodloužil válku v Evropě, a pak napáchal nedozírné škody i v Pacifiku.

Bezpodmínečná kapitulace pro Japonce znamenala, že císař – božský vládce a přímý potomek bohyně slunce – bude sesazen, v poutech přivlečen před soud, a poté pověšen, nejspíš před svým vlastním palácem. To sice Američané neměli v úmyslu, Japoncům to však nedali ani v nejmenším najevo.

Assangeho kapavka


Snad mi odpustíte tu bulvární aluzi na význam anglického to leak, ale on i obsah na WikiLeaks zatím zveřejněných diplomatických depeší USA je takový diplomatický bulvár, jak kdosi nazval prozatím zveřejněné kabelogramy americké diplomacie, s jejichž vystavováním na adrese http://cablegate.wikileaks.org začal dnes Julius Assange, noční můra všech spořádaných státníků.

Pokračovat ve čtení „Assangeho kapavka“

2x k novější historii (období socialistické)


Z Jakešova věštírna o roce 2010: Když jsme v lednu 1989 udělali akademickou petici za propuštění Havla, tak oni se s výjimkou Ransdorfa podělali a nepodepsali – Klaus to tehdy odmítl Zemanovi. Když jsme pak otevřeně vystoupili s Kruhem nezávislé inteligence, oni se vesměs odtáhli, takže jsme je brali za režimisty. (Ivan Gabal)

Pokračovat ve čtení „2x k novější historii (období socialistické)“