Válečné hry, aneb jak chutná moc

Vleklá diskuse o použití jaderných zbraní (díky níž jsem se dozvěděl, že použití jaderných zbraní je nejenom vysoce racionální, ale v rámci pro ten případ speciálně zkonstruované etiky i zcela mravné) mi připomněla, jak jsem kdysi, v dřevních dobách PC, hrál hru Civilization. Udělal jsem tehdy zkušenost, která je, na rozdíl od poněkud akademické debaty o bombardování Hirošimy, nejenom zcela konkrétní, ale řekl bych, že i poměrně dobře sdělitelná. A tématu použití jaderných zbraní se přímo dotýká.

Civilization byla klasická tahová strategie, ve které hráč získával zdroje, budoval, vynalézal a dobýval. Jejím specifikem byla existence veřejného mínění, jehož nespokojenost měla negativní dopad na úspěšnost hráče, bylo si jej však možno koupit tím, že hráč přesměroval část finančních příjmů do blahobytu populace.

Pokud hráč chtěl, mohl mít v pozdějších fázích hry k dispozici i jaderné zbraně. Veřejné mímění z toho sice nadšené nebylo a v případě jejich použití přímo šílelo, ale k dispozici byly.

Po nějaké době poměrně intenzivního hraní jsem umělou inteligenci hry již slušně válcoval, takže má ekonomická a vojenská převaha byla zcela nesouměřitelná s možnostmi protivníků a mému totálnímu vítězství nemohlo nic zabránit.

Nikoliv přesto, ale právě proto jsem v takové situaci používal jaderné zbraně. Nemělo to žádné vojenské (na zničení stejného cíle zcela postačovaly tanky, a někdy i pěchota) ani ekonomické (výroba balistických raket byla časově i zdrojově náročná) opodstatnění, přesto jsem je používal. Jen tak, z plezíru, pro zábavu, ze zvědavosti, co to udělá. Protože jsem mohl. Protože tak chutná moc.Čistý sadismus.

S veřejným míněním jsem si starosti dělat nemusel, prostě jsem ho uplatil.

Byla to sice jen počítačová, ale hráč byl skutečná (já). Je opravdu tak nepravděpodobné, že lidé, kteří rozhodují o použití skutečných jaderných zbraní proti skutečným městům, uvažují jinak? Tím spíše, že generálové ze své pozice o životě a smrti druhých rozhodují zcela běžně? A co politici, kteří přesvědčili voliče i sami sebe, že mají poslání, nebo že jsou přímo nástrojem božím?

Řeči o tom, že použití jaderných zbraní bylo racionální, nebo že v konečném účtu (sic!) zachránilo o x desítek tisíc životů více, než kolik si samo vzalo, jsou jen výmluvy lidí, kteří toto rozhodnutí nedělali, ale schvalují jej. Je to jen způsob, jak učinit akt války obecně platný a přijatelný i v době míru. Ti, kteří se tak rozhodli, to udělali prostě proto, že mohli. Protože mohli beztrestně pustit ze řetězu sadistu v sobě, kterého jinak pod tlakem výchovy a kultury drží zkrátka. Stejně jako já v té hře.

Že byla zrovna válka je vysvětlení, nikoliv omluva.

Reklamy

231 komentářů: „Válečné hry, aneb jak chutná moc

  1. To bude ono, třešni [197], strašně záleží na lidech. Ony takové "děrné štítky", jak jsme kdysi takovým pomůckám říkávali na vysoké, bývaly vždy žádaným zbožím, zvlášť, když dávaly základní faktickou linku předmětu, na niž se pak už jen navazovalo vzpomínkou na vyslechnuté přednášky. Ale zcela vážně – nedokážu si představit žádný seminář, v němž se pracuje s textem (případně s dílem), bez účasti seminaristů a nedokážu si představit magistra oboru, který něčeho podobného není schopen. Snad se budu muset pozeptat pánů docentů, jak to dnes provozují. Nicméně, pokud mohu soudit z domácích zkušeností, studentům jest se zabývati texty docela důkladně – tedy aspoň doma, při psaní seminárek, byť v poněkud jiném oboru. Ale přece jen bychom neměli křížit kategorie, byť se to u nás nutně děje, neboť testováni byli jak frekventanti devítiletek, tak i víceletí gymnazisté příslušného věku. Předpokládám, že největší malér musel být na těch devítiletkách, ale je možné, že klesají i ti víceletí gymnazisté. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že jeden z potomků odešel ze základky s opravdu vynikajícími znalostmi české gramatiky a pravopisu; bylť ovšem nadán nesmírnou ctižádostí (bůhví, kde se to v něm vzalo) dostat se na vysněný gympl, byť zrovna ne na Jarošku… :-))

  2. [200] Debe, to je nebezpečně zobecňující zkratka, která by potřebovala moc a moc upřesnit. Zůstaneme-li třeba jen u financování domácí kultury, mám takový dojem, že země na západ od nás, jimž se dle vás snažíme rozplynout v pozadí, dávají na svou kulturu a její propagaci nesrovnatelně víc než jen to jediné rozpočtové procento a vědí, proč to dělají. Tyhle sklony Západu bych například u nás s chutí přivítal, hrdost sem, hrdost tam. O komerci nemá smysl moc mluvit, to bylo vždycky, že náklady opusů pana Zahradníka – Brodského či paní Courts – Mahlerové mnohonásobně převyšovaly náklady takového Vančury, případně Holana, stejně jako kdejaká kovbojka překonávala návštěvností třeba Marijku nevěrnici, atd. Na druhé straně nejen tady je notoricky nemravným zvykem začít v případě potřeby se škrtáním právě na věcech tzv. zbytných – čili kultura, školství, věda jsou vždy první na ráně. Ale to je opravdu nekonečné veletéma, do něhož nemá smysl se tady moc pouštět.

  3. To mi ale nerozumíte, XY. Já neříkám, že se snažíme západ napodobit v jejich národní hrdosti, já říkám, že jsme odhodili svou národní hrdost a otrocky jim lezeme kamsi. Taky, nám by nikdo podobné nacionalistické manýry, jakými se vyznačuje USA či Izrael, netrpěl.

  4. Ale já vám rozumím docela dobře, debe, a odpovídám, že vaše zkratka je prostě nešťastná, a říkám taky proč. A nezlobte se, ale za vašimi slovy na mne vykukuje kdysi oblíbená fráze "poklonkování Západu". Nesporně se u nás dělá mnoho věcí zoufale blbě, ale snad ani ne pro nějaké řiťolezectví, ale prostě pro obecnou hloupost a chamtivost. Řeči o (kulturních, školských a vědeckých) třešinkách na dortu přicházejí např. od hlavy státu, která ovšem hřmí přečasto na národoveckou notu, až bůh brání a kňourá o české kostce cukru rozpouštěné v ďábelsky německé EU. Předpokládám, že toho člověka nebudete považovat za podlézače Američanům či Izraeli – jen je prostě v kultuře ekonomisticky nekompetentní, a přitom vynáší autoritativní soudy, jichž se chytají ti, kdo si jsou jisti, jak daleko lépe využít toho procenta státního rozpočtu k vlastnímu soukromému užitku za podpory stád podílníků. A to je jen zlomeček všech problémů, které s tím souvisí. Pěkný víkend.

  5. [194] – tak tohle nemohu dobře posoudit, učil jsem především stavařskou technologii a kus matiky, deskriptivu, a tam na rozvíjení gramotností, kompetencí a invence a tak není místo: je to profese a věda a žáčci se musí nadrtit fakta, protože u výkopu nelze říkat, že si to odskočím najít na internetu, na bojišti (stavbě) musí mít každý ten kompjútr v hlavě. Tím pádem jsem mohl ovlivnit jenom formu té nalejvárny, aby nebyla tak suchopárná, takže jsem to prokládal jednak veselými příhodami z natá… ze stavění, pasujícími k probírané látce, a že jich za ta léta bylo, jednak neustálým vysvětlováním, do jakých malérů se bažanti dostanete, když tohle nebudete umět. Nejčastěji jsem jim vyhrožoval, že budou bydlet pod mostem, ale velký dojem na některé to nedělalo.Zřejmě tahle forma vysoké praktičnosti a užitkovosti předmětu pomáhá, u některých tohle zdání jde vybudit asi těžko, příčestí minulé trpné v sobě nemá žádný dramatický náboj.Ale je pravda, že na osobnosti učitele leží tři čtvrtiny jeho úspěchu v profesi, na osvojené technice, metodice vyučování čtvrtina. Zhruba. Jestliže se dnes spoléhá právě na tu samospásnou metodiku, tak se spoléhá na takhle malý díl působení na žáčky.Ještě bych dodal, aby tady nevznikl mylný dojem, já jsem učil rád, s haranty byla sranda a naše vztahy byly naprosto bezproblémové. To aby si nikdo nemyslel, že děti žeru, k obědu. Při téhle skutečné pohodě (učitelé si neuvědomují, že oproti jiným profesím nemají odpovědnost ekonomickou a většinou – mimo výletů a exkurzí – ani trestní) jsem si ve sborovně o velké přestávce připadal jako dozorce v Sing-Singu. Těch nářků na ten dobytek, a já byl v poho.

  6. Hlavní příčinou neustálého zhoršování kvality školství je platba na studenta/žáka.Skoro nikdy nikde nikoho nevyhoděj, anebo jen minimálně, když už to prostě nejde.Ztrácí se motivace , vyplývající ze zdravého strachu z neúspěchu.A u těch nejlepších motivace k výkonu.Přirozeně je v lidské povaze pekonávání překážek s co nejmenší námahou.. A proč se snažit, když to "není třeba?"

  7. No, nakoukla jsem tu poprvé jen náhodou, ale díky XY, Tarasovi, Třešni i Halladinovi se ta debata dala číst, plně s nimi souhlasím. Svobodná výchova si vybírá daň, děcka pohrdají autoritami, těmi pro ně nejsou dnes často ani rodiče. Rodiče si většinou usnadňují situaci tím, že dětičkám dávají dost peněz, kupují se hry do počítače, aby děcka dala pokoj. Prostě začíná to v rodině. Kdybych si stěžovala doma na učitele, že mi uštědřil záhlavec, přidal by mi otec další. O učitelské autoritě se nediskutovalo, to bylo automatické. Dneska aby kantoři polykali před vyučováním prášky na záchranu svých nervů. Děcka si ničeho neváží, bydlim naproti škole a přála bych vám vidět ty bitky pomerančema i jiným krásným ovocem ze školy. Povylují se tu vyhozené svačinky. U našeho baráku si vytvořili koutek, kde hlavně holky kouří marijánku, ani se s tím netají. Často bývá zmíněno jméno Jana Ámose Komenského, nikdo si však toto jméno nespojil s jedním velmi zajímavým výrokem: "Škola hrou, ale rákoska je rákoska." :-)

  8. Skoro mne začíná mrzet, že jsem tu diskusi nezvládal sledovat; a teď už to asi taky nedám.

  9. V podstatě o nic moc jste Tribune [208] nepřišel. Držitelé Pravdy mají, obrazně řečeno, za to, že by to spravila rákoska.Zajímavé je že na "levicovém" blogu nikoho z diskutujících nenapadlo, zda nezvoní hrana modelu školy který známe t.j. lavice, tabule a před ní učitel.

  10. mno, shrňme si to: kdy bychom už byli, kdyby nám ta Marie Terezie nezavedla povinnou školní docházku! Fojdálka zatracená!Hamilbare, tady především mnohé napadlo, že škola vlastně brání poznávání – ale jaksi nikoho nenapadlo, že některé věci jsou prostě nástrojem k tomý poznávání a bez nich to nejde. A otázka byla postavena ne v čem školu vylepšit – ale zda vůbec ta nevinná dítka takhle krutě odvádět od poznávání života, světa atd…U toho gymnazisty z BL si nejsem jistá, jestli si nedělá srandičky. Pokud ne, tak se tak neskutečně zhlídnul ve vlastní moudrosti a důležitosti, že mi ho začíná být líto. To vystřízlivění u něj bude kruté. Obecně ale mám dojem, že je tahle debata naprosto nesmyslná.

  11. Přiznám se k-k [210], že jsem (zcela bez ironie, či jiných postraních úmyslů) vůbec nepochopil co mi chcete říct.

  12. :o)))))))))No jo, já zrovna přišla zmrzlá z venku a sepsala jsem to poněkud zmateně. Takže překlad do lidštiny:1)Marie Terezie je moje čistě obecné uplivnutí, reagující na debatu jako celek.2) Prostředek je reakce na vás: souhlasím, že forma výuky se musí vyvíjet a výrazně modernizovat, ovšem debata se zmítala mezi důrazem na potřebu kázně žáků a mezi odmítnutím školního vzdělávání jako takového, neboť vzdělávání údajně brání poznání. Tahle teze mi připadá poněkud mimo, stejně jako úvaha, že školní nevycválanost puberťáků je jejich reakcí na globalizaci. Odkazy nedávám, nechce se mi je hledat, někde v diskuzi to je. Pokud se věci staví takhle černobíle, jsem spíš na straně těch, požadujících kázeň. Druhá možnosti mi připadá opravdu velmi nesmyslná.3)gymnazista z BL http://www.blisty.cz…rt55974.html mi obsahem i formou připadá naprosto neskutečný, jak postava ze Saturnina – nemám k němu víc co dodat, než jsem zmínila v původním příspěvku.

  13. K-k [212] diky, teď už rozumím.1) Marii Terezii jsme za leccos zavázáni. Mě si ovšem nejvíc získala tou rozlámanou postelí.2) Formulaci že, školní vzdělávání v současné podobě brání vzdělávání byste vzala?3) Budu upřímný. Na gymplu bych takový esej nedal. Takže před chlapcem smekám i když v mnohém nesouhlasím.

  14. "se tak neskutečně zhlídnul ve vlastní moudrosti a důležitosti, že mi ho začíná být líto" – aha, díky za tu formulaci, nedávno ve mně taky kdosi vzbudil podobný soucit, ale nebyla jsem to schopná takhle vyjádřit :-).

  15. Tak už matnou představu o diskusi mám. Mám pocit, že podobné jsme již kdysi (možná zde, možná na Konfrontaci) vedli – a zcela bez výsledně. Bohužel.Hamilbare,současný model školy (lavice, tabule, učitel)[209] podle mne dosáhl vrcholu svých možností a mele z posledního. Mimo jiné proto, že u žáků předpokládá soustředění a udržení pozornosti, což je v příkrém rozporu s kulturou klipů, kompilací, remixů a rychlé konzumace zážitků. Škola chce po dětech zcela jiný přístup k životu, než který potřebují pro reálnou existenci ve světě postaveném na image.K-k,pokud ten chlapec vůbec vystřízliví[210], bude to kruté spíš pro jeho okolí, než pro něj. Co asi udělá zboží, až zjistí, že je po sezóně?

  16. Hamilbare1) Marii Terezii skutečně vděčíme za mnohé, mimo jiné i za tu povinnou školní docházku. Rozlámaná postel je opravdu roztomilý příběh, nejsem si však jista, jak přispěl k obecné vzdělanosti… ;o))))))))))2)Předpokládám, že mělo být "brání poznávání" – no, asi bych to neformulovala tak jednoznačně, spíš bych napsala něco ve smyslu "dostatečně nenapomáhá poznávání" a pak by to bylo přijatelné. Podle mne by se škola měla zaměřit především na naučení žáků učit se, na to, jak hledat informace, jak posoudit jejich věrohodnost a podobně – výuka stylem "telefonní seznam nazpaměť" je pochopitelně zvěrstvo. Bohužel určitou základní sumu vědomostí asi škola dát musí – namátkou: číst a psát, tzv. kupecké počty a podobně. Lze pochopitelně diskutovat, co tvoří tu základní sumu…ale za podstatné považuju naučit se učit, naučit se získat informace a pracovat s nimi.3)Nejsem gymnazista, střední vzdělání jsem získala na průmyslovce, takže úroveň gymnázia, navíc současného, neznám. ALE: připadá vám text Když jsem šel poprvé do školy, přemítal jsem o svém štěstí: nyní budu mít mentora a učitele, který mi pomůže ukojit moji žízeň po znalostech. Poměrně brzo jsem však vystřízlivěl. Můj mentor, který ve mně měl pěstovat akademické zájmy, se vratce pohyboval na pomezí malé a velké násobilky ukotvené ve školních osnovách. Ani se nepokoušel mne motivovat či zaujmout. v souladu s uvažováním prvňáčka? Ten mládenec si buď dělá legraci, nebo se zpětně stylizuje do role jakéhosi malého génia, filozofujícího nad nedostatečnostmi své školy… Podle mne je autor beze sporu inteligentní mládenec, ovšem obávám se, že se ve své inteligenci příliš zhlíží – a tím jeho vývody ztrácejí na věrohodnosti. (Vycházím ovšem především z jeho poněkud šroubovaného způsobu vyjadřování, takže se můžu mýlit…)

  17. K-k, mohla byste prosím citovat kohokoliv z debaty, kdo odmítal školní vzdělání jako takové??Za sebe mohu říci, že jsem: -pochyboval o tom, zda jsou tabulky PISA tím nejobjektivnějším způsobem, jak úroveň vzdělání (které by směřovalo k poznání a ne k naprání žáků vědomostmi, které mají sloužit spíše systému než jim) popsat a zhodnotit- předložil k úvaze, zda za klesající úroveň vzdělání – pokud by ji opravdu testy PISA objektivně prokázaly – mohou pouze žáci, rodiče a učitelé – tj. zda mají v daném systému objektivně možnosti a podmínky k něčemu lepšímu- považoval za vhodnější alternativní metody vyučování, a to takové, které by rozvíjely celou osobnost žáka včetně jeho EQ a SQ, jako tomu činí např. model waldorfského školství Nevím, co vlastně chcete vy a vám podobní – žáci, kteří "odmítají vzdělání" vám vadí, ale zároveň vám vadí student, který je podle vás vzdělaný "až moc"? Je skutečně potřeba nacpat děti do norem, tabulek atd., abychom se zavděčili OECD?A na závěr – školní vzdělání v současné formě se praktikuje už pár století – máte pocit, že svět a lidé jsou s ním lepší než byli bez něj?

  18. Tribune, nechtěla jsem k tomu mládenci být příliš tvrdá. Ale už jsem se s pár takovými lidmi setkala. Buď vystřízlivěli a s hrůzou zjistili, že jsou v reálném světě naprosto ztraceni a tím nemyslím svět na úrovni 4.cenové skupiny, ale naprosto běžný každodenní život se sluncem i stínem) a nebo nevystřízlivěli – a pak byli použitelní jen na psaní úvah o nesmrtelnosti chrousta a na zhrzené nářky, jak nikdo jejich genialitu neocení.

  19. K-k -218- jenže to, co se nyní učíme vš školách, je v naprosté většině odkaz podobných ve své době "zneuznaných géniů", že. Lidé, kteří bodují v tabulkách, světem a sumou lidského poznání rozhodně nehýbou.

  20. Debe, nedokážu vám ocitoval holou větu "Zrušte školu!", ale dokážu vám ocitovat třeba toto:Náš největší omyl je to, že si pleteme vzdělání s poznáním. Ale od vzdělání k poznání je daleká cesta, a někdy ani poznání není vzděláním podmíněno. Ďábel nás svedl k tomu, abychom okusili jablko ze stromu Poznání, a z Ráje jsme byli vyhnáni proto, abychom byli jako bohové – tj. abychom rozeznali Dobro od Zla. K tomu nám ale nepomůže biflování a memorování pouček, a nakonec ani to, přečteme-li kompletní knihovny. Poznává se totiž i (a řekl bych hlavně) citem – srdcem, nejen rozumem. Školní vzdělání, které je cele v rukou systému, nás má podle mne naopak od poznání odvádět – poznání je totiž to, co opravdu osvobozuje – i od systémuMožná vám to připadne povědomé:[62] Pokud tvrzení, že školní vzdělání nás má odvádět od poznání (které je důležitější) je něco jiného, než odmítnutí školního vzdělávání, pak asi neumím čist. A otázky za otázky: vy máte pocit, že svět by byl lepší bez školního vzdělání, než s ním?A co tedy navrhujete?

  21. a dodatek: zneuznaných géniů lidstvo zažilo a přežilo už mnoho – jen v oblasti vynalézání perpetua mobile by jich byl slušný zástup. Ne každý zneuznaný je ovšem génius.

  22. K-k – jste typický produkt našeho školního vzdělání – číst sice umíte, ale přesto nerozumíte :-))Svým textem jsem konstatoval daný stav (tak, jak jej já vidím) – nic jsem ovšem neodmítal. To, že jsme k němu dospěli, má své zákonitosti. Navrhuji už potřetí zcela jiný model vzdělávání – třeba něco na způsob waldorfského školství. Jsem ale natolik realistou, že nepředpokládám, že by systém pustil "vzdělávání", které slouží jenom jemu, z pařátů, a umožnil nám takové vzdělávání, které by směřovalo ke skutečnému poznání.Ano, mám pocit, že svět bybyl lepší bez školního vzdělání než s ním – tedy rozhodně pro všechny ostatní živočišné druhy a pro celé životní prostředí. Ovšem nakonec i pro nás – nemyslím, že bez vzdělání (tak jak je nyní praktikováno) bychom byli tak blízko sebezničení jako jsme nyní.

  23. 222 – váš dodatek se nějak týká toho chytrého kluka z BL? Zatím mi nepřišlo, že by mířil jakýmkoliv způsobem ke zneuznání -možná si do něj jen něco promítáte?

  24. K-k [216] 1) Na Marii Terezii jsme se myslím shodli.2) Co by škola měla dětem dát, na tom se asi též shodujeme. Na čem se asi neshodnem je zda je skutečným, ne pouze deklarovaným, cílem současné školy jim to skutečně dát. Já se domnívám, že nikoliv. 3) Na tom mladém muži se asi shodneme, včetně vašeho [218]. Je mu ale 17. Stále má šanci.

  25. nojo, takže pryč se vzděláním a vzhůru na stromy, debe. Tahle debata fakt nemá smysl, vy jste se prostě rozhodl, že máte pravdu a hotovo.Ten kluk z gymnázia je nepochybně chytrý, to jsem napsala už několikrát. Mé výhrady jsou trochu jiného druhu, ovšem z vašich reakcí mám dojem, že jakékoli námitky nejsou povoleny, takže nemá cenu to rozvádět. Termín "zneuznaný génius" jste použil vy, ve své [219]A ať máte klid: ano, jsem bídný produkt školního vzdělávání. Vy ne?

  26. Hamilbare tu 2) tj. skutečný x deklarovaný cíl si netroufám posoudit – znám kantory a kantorky dobré i špatné, ti dobří jsou většinou nešťastni ze zhovadilostí, které je "úřad-škola" nutí dělat místo toho, aby je nechala věnovat se dětem. Do jaké míry je to úmysl a do jaké míry blbost toho úřadu (resp. úřadů, parazitujících na školách), to si netroufám posoudit, natolik do toho nevidím. Ale je to asi bolest současné doby obecně, nejen školy – jeden z důvodů, proč jsem odešla do důchodu v prvním okamžiku, kdy to bylo možné, byl právě ten, že pro nesmyslné papírování a blbnutí jsem se téměř vůbec nedostala ke své odborné práci.3)Mladému muži bych velmi přála, aby se co nejdřív snesl z oblak na zem – bude to pro něj méně bolestné. Pak se zas může do oblak vrátit, pak už bude v bezpečí.

  27. K-k. – promiňte, nechci být až tak arogantní, ale trochu mě vytáčíte tím, co vnímám jako podsouvání – a první věta vaší 227 to zase jenom potvrzuje. Výslovně a opakovaně kritizuji pouze určitý specifický způsob vzdělávání (ten stávající – a vysvětluji podrobně proč), a navrhuji jiný (zase vysvětluji proč). Vy, jako byste neslyšela, si stále vedete svou a podsunujete mi absurdní závěry. Taková debata opravdu nemá smysl, tím spíš, že je jen opakováním debaty s XY výše. Ano, použil jsem termín zneuznaný génius, s tím, že ve své době byla naprosá většina hybatelů pokroku zneuzanými génii a často i nevyhovujícími žáky. Není snad třeba uvádět jména. Ten kluk z BL podle mne zatím vzdoruje snaze systému semlít ho do vyhovující podoby a umí svůj protest formulovat. To se mi na něm líbí a rozhodně to podle mne k jeho věku patří. Navíc, činí to jiným způsobem než tím, který jste tu předřečníci i Vy kritizovali (umí číst a čte, kriticky myslí atd.). Co mu tedy vlastně vyčítáte? Ne, já jsem školním vzděláváním poměrně nedotčen, pokud jsem bídný produkt, tak jsem bídný produkt samouk.

  28. V takovýchto případech, debe, používám formulaci že "vysíláme každý na jiné vlně" – prostě se shodnout nemůžeme, možná máte pravdu vy, možná já, ale nějak nejsme schopni vést dialog. Nemá cenu, abychom si vzájemně šli na nervy, takže promiňte, ale nebudu už na vaše příspěvky reagovat.

  29. Už jenom na okraj k Halladinově [206] – je to jistě jeden z mnoha problémů, jen bych rád poznamenal, že se týká především středního (a obávám se, drtivé většiny soukromého) a vysokého školství. PISA testy se týkají patnáctiletých, tedy dítek končících povinnou školní docházku, kterou prostě musí absolvovat děj se co děj; nemyslím, že se něco podstatného změnilo od starších časů, kdy dítka ve věku 6-15 let prostě povinně docházela do školy, bez ohledu na výsledky, jichž dosahovala. Čili mnozí odcházeli ze školy sice někde v šesté, sedmé, osmé třídě, ale ve věku patnácti let. ne že by byli nevyhoditelní, ale putovali do svých patnácti po těch školách, kde je byli ochotni snést a vzdělávat, nebylo-li jim poskytnuto dobrodiní specializovaných škol. Ale ještě jednou si dovolím zopakovat své stanovisko, spočívající v prostinkém faktu, že demokracie = rovnováha práva a povinností. Rozhodně nikoli užívání práv a neplnění povinností, jak se v posledním dvacetiletí neustále v českém školství rozmáhá. Měl jsem vždy za to, že užívání práv bez plnění povinností jsou cestou do pekel. Říkám to nerad, ale tento trend zachvátil nejen českou školu, ale tam se tento trend už zřetelně projevuje ve výsledcích. Možná by pro začátek stačilo začít odtud – ovšem je otázka, zda by se na tomto svatokrádežném a svobodu individua omezujícím principu dokázali shodnout se školou i rodiče. Bez nich to totiž asi nepůjde.

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s