Svět patří psychopatům


Ve svém blogovém textu Psychopati v politice škodí zdraví se psychiatr Jan Hnízdil vrací ke kauze spiknutí lékařů proti prezidentu V. Klausovi (která sama o sobě není právě lichotivou vizitkou naší společnosti a o níž jsem vůbec netušil, že ji někdo vzal tak smrtelně vážně, že v ní viděl vlastizradu; inu, úcta k majestátu má u nás dlouhou tradici), jíž byl aktérem. Nejde mi teď ovšem ani tak o to, zda V. Klaus skutečně vykazuje známky poruchy osobnosti, které v jeho jednání spatřuje J. Hnízdil, jako o obecnou charakteristiku mocenských elit:

Pokračovat ve čtení „Svět patří psychopatům“ →

Právo na kořist


Americký soud zrušil Obamův zákaz těžby ropy v hlubokém moři: Zákaz těžby koncem května vydal americký prezident Barack Obama kvůli rozsáhlému úniku z ropného vrtu v hloubce 1500 metrů [v Mexickém zálivu]. (…) Zástupci firem označovali moratorium za neopodstatněné, protože vláda podle nich nemá žádné důkazy o tom, že by kvůli hlubokomořské těžbě hrozilo Mexickému zálivu nějaké nebezpečí." Pokud nepředstavuje nebezpečí masivní únik surové ropy do moře, co by se muselo stát, aby to bylo shledáno nebezpečným? Jaký hmatatelnější důkaz, než havárie ropné plošiny Deep Horizon a následný únik ropy devastující moře i pobřeží, nezvladatelný mimo jiné právě kvůli veliké hloubce, může existovat? Pokud není důkaz toto, tak už nic. 

Pokračovat ve čtení „Právo na kořist“ →

Den daňové svobody? Líbivý nesmysl


Tak jako každý rok touto dobou (přesné datum je ovšem pohyblivé, jak se na správný náboženský svátek sluší a patří) se vyrojily články připomínající, že dnes nastal den daňové svobody a Češi slaví daňové prázdniny, neboli nastal pomyslný okamžik, od kterého jde mzda na konto občana, do té doby naopak veškerý příjem připadá státu. Už samotný pojem den daňové svobody je ovšem zavádějící, protože sugeruje, že daně představují formu útisku, čímž implicitně legitimuje krácení daní a daňové optimalizace". Ještě zákeřnější je ale jeho obsah, protože do dne daňové svobody" nepracujeme na stát, ale na sebe, protože z daní se totiž platí učitelé, hasiči, údržba kulturních památek, buduje se s jejich pomocí infrastruktura, či slouží k financování zdravotnictví.  Na samotný provoz státu jde jen část vybraných daní. 

Pokračovat ve čtení „Den daňové svobody? Líbivý nesmysl“ →

Pražská muzejní noc


Vstup zdarma rozhodně nebyl hlavní důvod, proč jsem se v sobotu večer rozhodl poprvé v její několikaleté historii využít možností, které nabízí Pražská muzejní noc. Hlavním motivem byla otevírací doba, která nekolidovala s pracovní dobou, ani víkendovými rodinnými radovánkami; vstup zdarma byl jen třešničkou na dortu, která člověka motivovala k návštěvě více než jedné instituce.

Pokračovat ve čtení „Pražská muzejní noc“ →

(Ne)jsem Jan Keller


Na anketní otázku Proč se hlásím k levici? odpověděl Jan Keller textem, který je nerozeznání od toho, jak bych odpověděl já, kdyby se mne někdo zeptal, protože i já mám důvody, proč se hlásím k levici i přesto, že to občas znamená nechat si nadávat do socek, parazitů, komoušů, bolševiků a podobné havěti."  Předněji řečeno: jak bych chtěl odpovědět, kdybych to uměl jako Jan Keller. Proto si jeho slova vypůjčím a přetisknu s dodatkem: mluví i za mne. Mimochodem, povšimněte si, že v celém Kellerově textu ani jednou nepadne slovo spravedlnost, natožpak sociální.

Pokračovat ve čtení „(Ne)jsem Jan Keller“ →

[LINK] André Gorz: Naše a jejich ekologie


André Gorz v textu Naše a jejich ekologie brilantně formuluje to, co se sám pokouším klopotně zformulovat již několik let. Zde je podle mne navržen jediný možný základ, na němž lze vybudovat moderní neutopickou levici", alternativu k (sebe)vražedné ideologii exploatace lidských i přírodních zdrojů" a sociálního a ekonomického apartheidu, který se pomalu ale jistě stává dominantním až hegemonním diskursem. Pouze naučíme-li se znát míru a uměřenost se stane ctností, a nikoliv stigmatem, dokážeme zajistit svoji vlastní reprodukci:

Pokračovat ve čtení „[LINK] André Gorz: Naše a jejich ekologie“ →

Tak já vám k těm volbám tedy půjdu


Dlouho jsem váhal, zda letos k volbám vůbec jít, přeci jenom, nemusím dělat stafáž u každého cirkusu, který do města zavítá, ale nakonec mne ODS přesvědčila. Její nenávistná demagogická kampaň, využívající těch nejpodlejších marketingových triků a plná těch nejotřepanějších klišé o líných sockách a zániku demokracie v Čechách, na mne zapůsobila tak mocným dojem, že jsem se rozhodl k volbám jít a podpořit někoho jiného, jenom aby tenhle spolek blazeovaných sociálních inženýrů měl na stát co nejmenší vliv. Vždyť ve způsobu vedení kampaně se nutně odrážejí principy a hodnoty strany a podle kampaně soudě by ODS byla schopna ještě tak uspořádat pogrom, ale již ne vést stát. Mám totiž důvodné podezření, založené na empirické zkušenosti, že pokud se ODS chopí řízení státu, bude to ze všeho nejvíce připomínat loupeživý nájezd na státní rozpočet a peněženky střední třídy v kombinaci s trestnou výpravou mstící se všem neúspěšným" a jiným protistátním živlům.

Pokračovat ve čtení „Tak já vám k těm volbám tedy půjdu“ →