Pro ty, co pořád nechápou, k čemu je karanténa dobrá


Důležité jsou přitom selekční tlaky, které vybírají mutace, jež se ujmou a rozšíří se a vytlačí mutace jiné. V případě, že aktivně vyhledáváme a izolujeme jedince s těžkým průběhem nemoci, spontánně selektujeme ve prospěch mutantů, kteří si svého hostitele šetří. Děláme to i tím, že jsme si nasadili roušky a nestýkáme se ve větších počtech. Penalizujeme tím varianty viru, které jsou na svého hostitele zlé.

prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc.

Vliv situace na organismus


Především je naprosto nezbytné, aby medicína už konečně přestala vnímat člověka jako oživený rozumný stroj, standardně nastavený biologický preparát a konečně pokorně přijala za svou tu nepopíratelnou pravdu a skutečnost, že emoce jsou tělesné stavy, které nastavují lidský organismus do zásadně odlišných biologických poloh. Že smutný člověk je něco zcela jiného než veselý člověk a zcela jinak, než ti dva, bude fyziologicky nastaven zklamaný vzteklík. 

Emoce nejsou efemérní motýlci, emoce jsou neurochemické děje řídící chod těla.

Už před půlstoletím se objevily první práce poukazující na to, že dominantní vůdci šimpanzí tlupy mají jako hlavní řídící neurotransmiter noradrenalin, zatímco „proletariát“ je ovládán kortikoidy, že tedy jiné sociální postavení má za následek naprosto jiné fyziologické poměry, že z principu organismus ředitele podniku je jiný než organismus vrátného tamtéž. Dnes řada studií ukazuje, jak tyhle skutečnosti působí epigenetické změny.

http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=34085

Soumrak svobodné vůle


Svobodná vůle, svobodný jedinec, osobní odpovědnost – to všechno jsou velké a vznešené myšlenky, které tvoří osu, kolem níž se některým lidem točí svět (a kolem níž by jím chtěli otáčet druhým). Bohužel, poslední výzkumy ukazují, že jsou to pohříchu jen ty idee, které se poněkud míjejí s realitou. Jaký vliv na chování savců, a tedy i člověka, má prvok toxoplasma gondii, již nemohou ignorovat ani ti největší zastánci bagatelizace vlivu vnějších podmínek na chování a rozhodování člověka, nyní se ale ukazuje, že tento prvok není jediný, kdo může ovlivňovat lidské chování na (neuro)chemické úrovni:

Bakterie [lidského mikrobiomu, pozn. red.] produkují široké spektrum molekul a tyto látky se přes střevní stěnu mohou dostávat do tkání a orgánů, jež na ně reagují změnou funkcí. V poslední době byly předloženy studie, podle kterých tyto látky ovlivňují dokonce centrální nervový systém. Je tedy možné, že při duševních chorobách, kdy je narušena rovnováha mezi molekulami regulujícími činnost mozku, může být příčinnou i změna v zastoupení bakterií v našem trávícím traktu.

(Jan Borovička, sloupek Aseptický svět v sobotních LN)