Skutečně seriózních argumentů pro umístění amerického radaru v ČR je jako šafránu, a nepřibylo jich ani poté, co se do věci na stránkách Respektu vložil Viktor Dvořák.
Viktor Dvořák se ve svém článku odhodlaně pustil od vyvracení argumentů odpůrců, sdružených v iniciativě NE základnám, jenže se sám chytil do pasti, do které chtěl chytit své odpůrce. Aby nebylo pochyb, kdo v jeho očích z debaty vyjde jako vítěz, hned zkraje rezolutně zhodnotil argumenty odpůrců slovy: většinu odpůrců základen předem diskvalifikují z věcné debaty z následujících důvodů: 1) neznalost technických parametrů amerického systému Národní protiraketové obrany, 2) nepochopení základních principů fungování mezinárodní a bezpečnostní politiky, 3) ideologická předpojatost či otevřený antiamerikanismus, 4) argumenty postavené na pocitech, dojmech či víře ignorující reálná fakta" a odpůrci nejsou schopni proti umístění základen v ČR argumentovat jinak než za pomoci dezinformací a lží."
Po takovémto úvodu by logicky měl následovat 1) výčet technických parametrů radaru, 2) exaktní analýza zahraničně-politického dění za posledních sto padesát let, 3) to vše bez náznaku jakýchkoliv sympatií k USA, stejně jako 4) ani stopa jakéhokoliv názoru, který není podložen exaktním matematickým modelem, a tudíž nezatížený expertním odhadem (čili dojmem) svého nositele.
Jenže nic takového se neděje. Dvořák totiž, stejně jako většina zastánců radaru, nepovažuje za nutné, aby sám dodržoval pravidla, ke kterým nutí své oponenty. Sám sebe pasoval na odborníka na raketovou obranu (což se pozná podle toho, že je pro radar, protože těžko věřit tomu, že zrovna jemu umožnili Američané seznámit se s utajovanými parametry radaru), sám sebe pasoval na odborníka na zahraniční politiku (to se zase pozná podle toho, že věří v nebezpeří z Iránu a Severní Koreje), v žádném případě není předpojatý a sympatie k USA jsou mu cizí (jak zajisté dokládá věta rozmístění systému na našem území posílí česko-americké vazby, zvýší důvěryhodnost ČR jako spojence USA") a v neposlední řadě – vždy a všude uvádí a jedině empirická fakta, která jsou verifikovatelná a falzifikovatelná (i malé dítě přece pozná, že Dvořákovo tvrzení interceptory není možné vybavit jadernými hlavicemi" je pravdivé, zatímco tvrzení iniciativy NE základnám o tom, že Základna antiraket může být upravena tak, aby se z ní daly (…) nebo střely středního doletu" [o jaderných hlavicích ani slovo] je beze vší pochybnosti lživé). A pak je tady Dvořákovo přesvědčení, že vše, s čím nesouhlasí, je dezinformace a lež. Dvořák si zřejmě nepřipouští možnost, že by se mýlil, zatímco u svých oponentů předpokládá omyl jaksi automaticky a nevyhnutelně. Že by pan Dvořák nebyl tak úplně člověk? Že by byl nadčlověk, vyvolený, či prorok Nové řádu (ale kterého?).
A tak ani Viktor Dvořák nedokázal povznést debatu o radaru na vyšší úroveň a přinést argumenty, které by měly solidnější základ, než jsou spekulace a víra. Protože ani on nemá lepší a pravdivější informace, než odpůrci radaru. Česká vláda lže, Američané tají co se dá, a tak nám všem nezbývá nic jiného, než na základě toho mála, co pronikne (je puštěno?) na veřejnost spekulovat a snažit se to do zařadit do kontextu našeho poznání tak, aby to spolu s ním tvořilo konzistentní a bezrozporný celek. Je to škoda, protože třeba Dvořákovy důvody, proč ani v případě umístění radaru v ČR bychom se nastali primárním cílem útoku, jsou zajímavé a logické. Jenže Dvořák devalvuje sám sebe i své argumenty tím, že je automaticky považuje za pravdivé.
Protože se nedostalo na všechny argumenty odpůrců, slibuje Viktor Dvořák, že ve své evangelizaci českého národa bude ještě pokračovat. Zbytečně, protože už nemůže říct nic nového a překvapivého. Viktor Dvořák totiž nehledá odpovědi na otázky, které radar přináší. On odpovědi zná, teď k nim jenom hledá ty správné otázky.
Tribun 
Ani prorok ani nadčlověknamyšlený studentík, sponzorovaný pány rodiči na druhořadé fakultě, kde do něj druhořadí pedagogové tlačí druhořadé prázdné floskule konformní s dnešním režimem. Až sem přijdou Číňani, bude Dvořák psát oslavné ódy na Číňany a jejich 10. pětiletku, stejně jako by před 20 lwty psal úlisná pojednání o přestavbě. Pár takových lidí znám. Nestojí za tu námahu něco o něm nebo jemu psát, snad jen jako ukázka jistého lidského archetypu se to hodí. Archetypu, který se – bohužel pro naši společnost – tím prázdným mlácením hubou docela slušně uživí. Tedy možná – v této branži je díky její minimální obtížnosti hodně povolaných ale málo vyvolených.
OtazkaZajimave, ze si jeste nikdo nepolozil otazku, proc vlastne musi byt rakety v Polsku a radar u nas. Proc nemuzou byt v Polsku rakety i radar? Vyjednavani by prece bylo pro amiky o neco jednodussi. A rovnou si odpovim. Asi je lepsi mit v Evrope dve kolonie nez jednu.