[KNIHA] Emil Hakl: Let čarodějnice

Emil Hakl, Let carodejniceVyprávění o muži, který se ztratil sám sobě, ale později se zase našel, stejný, a přece jiný. Tak by mohla znít stručná charakteristika knihy Let čarodějnice autora Emila Hakla.

Záměrně mluvím o vyprávění", a nikoliv o příběhu", protože děj je velmi jednoduchý a nijak zvlášť zajímavý. Hlavní hrdina (na jméně nezáleží, má jich hned několik, roztodivných) v jakémsi náhlém pominutí smyslů zapíchne nůž do jednoho ze členů ochranky ve smíchovském hypermarketu, ale nikdo si toho nevšimne. Tak začne dělat, že se nic nestalo, přitom však nepřestává pást po informacích o případu a o tom, zda už po něm jdou." Hraje si na schovávanou sám se sebou, žije podivným způsobem mimo společnost a přece v ní, ponořen to vlastního pseudosvěta, který nalezl v marihuaně (kterou nekouří, ale smaží s vajíčky!). Nakonec na služební cestě do Lisabonu hodí vše za hlavu, odtrhne se od dosavadního života a absolvuje jakousi zasvěcovací pouť", ze které se vrací zpět do Prahy, ke svému původnímu životu, zdánlivě normalizovanému, ale přeci poznamenanému zkušeností tripu".

Jednou částí onoho vnitřního pseudo-světa je hektická práce redaktora, kterou náš hrdina zvládá zcela bravurně a jaksi mimochodem, protože sám vlastně ani pořádně neví co dělá a proč to dělá. Jen lety praxe získaná rutina ho nenechá padnou z piedestalu redaktorské celebrity někam na úroveň řadového pisálka, kde by jinak nutně musel skončit.

Další částí jeho pseudo-světa je potom plutí na vlně a ve vlně filmů z DVD, konzumovaných v neuvěřitelných kvantech a zběsilém tempu, přitom vnímaných neuvěřitelně ostře s perverzním důrazem na detaily, jako je co se stane ve 13. minutě 18. vteřině nějakého filmu. Pečlivý čtenář, který by se chtěl se svým hrdinou sžít, si může podle knihy klidně udělat nákupní seznam a vyrazit do nejbližšího obchodu s nosiči, post-moderních citací a odkazů na jednotlivá díla je v knize víc než dost; na konci je dokonce, považte, připojen seznam označený jako inspirační zdroje". Celkový dojem je dosti popkulturní, byť ony filmy do popkultury rozhodně nepatří.

Motivů je v knize samozřejmě povícero, ale všechny se nesou v podobném duchu: banální realita vnímaná prostřednictvím drogy jako něco nového, fascinujícího a neopakovatelného. Je to právě naprostá samozřejmost, se kterou jsou (lehké) drogy prezentovány jako něco přirozeného, co jediné může člověku pomoci přežít ve světě, který vymknuvše se z kloubů šílí, co v mých očích knihu sráží. Jako by autor napsal to, o čem si myslel, že chtějí lidé číst a recenzenti pitvat, a přitom si dával dobrý pozor, aby pokud možno nic podstatného nesdělil.

Výrazným – až stěžejním – prvkem je originální jazyk, který je zkraje neotřelý a osvěžující, ale čím dál tím víc stejný, jak text postupuje, až se nakonec stane tuctově originálním a nudným.

Kdo se zajímá o zachycení prchavých okamžiků zahlédnutí" a prožitků rozjitřené mysli, toho Let čarodějnice pravděpodobně nezklame, kdo však dává přednost dobře vystavěnému příběhu, vnitřním dramatům a vyvíjejícím se postavám, ten dá přednost něčemu jinému.

P.S. Pokud vás zajímá, co se stalo s tím chlápkem z ochranky, tak ten přežil bez vážnější újmy na zdraví, takže celé to vykašlávání života" hlavního hrdina byla tak trochu zbytečné.

* * *

Emil Hakl: Let čarodějnice, Argo, Praha 2008

* * *

Co píší jiní jinde…

Recenze Markéty Hejkalové na webu ČT24
Recenze Petra Vaňka na iLiteratura.cz
Redakční recenze na Deník.cz

Reklamy

7 comments

  1. Tribun

    Už mi ta politika přerůstá přes hlavu,tak jsem zařadil něco na odlehčení, aby si na své přišli i další čtenáři, že Wu?

  2. sax

    Hakl…je ted muj oblibeny autor…uz jen proto, ze neni zadny metafyzik…:o).

  3. sax

    S nedovolenim sem prepisi kousicek Haklova textu…Je z knihy O letajicich objektech a jako vzdy, i tentokrat bude bez nabodenicek, omlouvam se:“Stal jsem na kopci v cerne tme. A zcistajasna mi doslo, ze je to tu vlastne vsechno v nejlepsim poradku. Uplne vsechno. Ze uz jsou pryc ty kriklave nabarvene plechove idealy, kvuli kterym se chcipalo nekolik tisic let, dobro, zlo, pravda, kdesi cosi. Ze jsou tu sice porad, ale nikdo je nastesti uz nebere vazne. Protoze kdykoliv se na ty pojmy verejne poukazovalo, kdykoliv se kazalo, co je a co neni rychtyk, tak pritom nekomu zaroven tekla cervena z nosu a nekdo stal na stokrleti se smyckou na strachy zdrevenelem krku. Doslo mi, ze uz opravdu staci byt jenom sam za sebe. A ze neni nejmensi duvod rozcilovat se kvuli nejakym nepodstatnym detailum. Sem to zkratka doslo a odtud to zase pujde dal. Ze to neni tak, ze mame, co si zaslouzime, ale ze to jde skrz nas a prez nas.“

  4. Venkovan

    Tribunenikdy není na škodu upozornit na zajímavou knihu:-)Svět knih je světem různobarevným a mnohdy plný překvapení.

  5. Winter

    No nevím, současná česká próza mě docela dost míjí – protože vlastně nevím, proč ji číst. Příběh a konfrontace hrdinů se kamsi vytratily a ty „metafyzické“ prožitky „zachycení transcedence“ daného !univerzálně sdílitelného“ okažiku se v českém podání smrskávají na jakousi pivní filosii a chybí jim ta ostrost, pronimkavost a odvaha, jakou nalezneme třebas u Rakušanů. Takže jaká je má rada? Čtěte Rakušany .)

  6. Wu

    Wow, Tribune, to vypadá fakt zajímavě, na tom bych si mohl smlsnout :). Díky za tip.P.S. ta „jakási zasvěcovací pouť“, není to do Santiaga de Compostela? Z Portugalska do Španělska není tak daleko. Jestli ano, tak to máme další postmoderní odkaz :).

  7. Tribun

    Kdepak, Wu,je to „pouť“ do útrob země pod dohledem jedné Lisabonské bosorky. Ale jestli tě to opravdu zajímá, tak si to přečti, třeba zjistíš, že jsme každý četli jinou knihu.