Rusalka podruhé

Kdybych to na vlastní oči neviděl a uši neslyšel, nevěřil bych, jak diametrálně odlišné mohou být dvě různé inscenace téhož díla. Jako nebe a dudy. Zatímco Rusalkou přede dvěma roky ve Státní opeře jsem byl uchvácen, inscenace v Národním divadle pro mne byla velkým zklamáním.

Začalo to již módně tuctovou minimalistickou scénou, založenou na práci se světlem. Tradičně výpravné pojetí ve Státní opeře mi k Rusalce sedí přeci jenom lépe. Kladně hodnotím pouze práci s hloubkou jeviště v dobrých třiceti padesáti metrech (přesně to odhadnou neumím, možná to bylo jen dvacet); nikdy jsem netušil, že je jeviště tak hluboké.

Záhadně z pohledu toho, co tím chtěl básník (v tomto případě spíše choreograf říci) říci působilo i poflakování se postav po jevišti – ty, které zrovna nehráli svůj part, se po scéně ploužili jako temné siluety. Spolu s vydýchaným vzduchem tak divák dostával spolehlivé uspávadlo. Jako dobrý nápad se tento přístup ukázal pouze během předehry, kdy potulující se vodník s čarodějnicí alespoň vyplnili jinak typickou vizuální prázdnotu.

Nepřesvědčilo ani hudebně-pěvecké nastudování, které mělo do strhujícího provedení ve Státní opeře daleko. Jediná Rusalka (Maria Kobielska) zvládala svůj part na úrovni, Vodník (Miroslav Podskalský) se držel zbytečně zpátky, Čarodějnice s Kněžnou (dvojrole Jolana Fogačová) byla slabý odvarem Rusalky a Princ (Valentin Prolat) marně sváděl souboje s orchestrem, které pravidelně prohrával. Celému hudebně-pěveckému projevu vůbec chyběla naléhavost, která dělá operu operou.

Reklamy

4 komentáře: „Rusalka podruhé

  1. Jestli chcete vidět krásnou Rusalku, doporučuji Loketské kulturní léto. Měl jsem tu smůlu, že jako první operu jsem viděl v mládí "Prodanou nevěstu" s šedesátiletým Jeníkem a stokilovou Mařenkou. Druhá v pořadí byla opera "Příběh opravdového člověka" a na několik desetiletí jsem měl pokoj. Pak jsem ale v Lokti viděl Nabucco, pookřál jsem, Carmen – trochu váhání, ale zcela mne zlomila Rusalka. Nevím jestli bych šel na operu do kamenného divadla na zaprášená prkna, ale do přírodního amfiteátru kdykoli znovu. Bohužel, kdo ví, zda ještě bude nějaké příště. Zas to visí na penězích, byť o takové návštěvě si kamenné divadlo může nechat jen zdát.

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s