Dalším bodem programu vládních reforem v intencích uctívání sv. Karabáče je, že chudí a postižení budou muset platit speciální kartou: Všichni lidé, kteří dostávají sociální dávky na konkrétní účel, budou muset používat speciální platební kartu. Ta má zaručit, že si za peníze od státu nekoupí například alkohol nebo cigarety. (&) Placení kartou má být povinné také pro zdravotně postižené. Učebnicovější příklad diskriminace aby člověk pohledal.
Předně speciální karta při každém použití vytroubí do světa, že její uživatel je závislý na sociálních dávkách, což je stigmatizující a ponižující a připomíná to povinné nošení žluté hvězdy Židy za války (bojím se, že nikoliv náhodou).
Zdůvodnění pak vyvolává dojem, že všichni příjemci dávek jsou nezodpovědná a zhýralá individua, příživníci, gambleři a alkoholici. A i tady se obávám, že nejde o náhodu či neobratnost, ale o autentický projev myšlení české pravice a jejích myšlenkových stereotypů.
Skutečně je vláda přesvědčena o tom, že cesta sociálního a ekonomického apartheidu je řešením, nebo jen populisticky hraje na notu protiromského sentimentu? Protože co si budeme nalhávat, většina lidí podobné opatření přivítá v přesvědčení, že vezme u huby nenáviděné Romy a na dopady na další – a možná zranitelnější – vrstvy obyvatelstva ani nepomyslí. ¨
Ale také může jít jen podpůrné opatření v rámci programu pauperizace obyvatelstva, protože čím více lidí bude v důsledku vládních reforem upadat do chudoby, tím je stigmatizace chudoby naléhavější, aby kanalizovala strach a hněv obyvatelstva a směřovala ho od těch, kteří ze situace těží, k těm, kteří na ni doplácejí?
Zatím ovšem platí, že s heslem na chudé musí být přísnost se dají vyhrát volby. Ti chudí totiž nejsou na rozdíl od těch úspěšných tolik vidět a tak lze jejich existenci ignorovat a bagatelizovat, stejně jako problémy zdravotně postižených, kteří mají dost starostí sami se sebou a nemají proto čas dělat politiku a lobbovat.
Jenže jak praví ruské přísloví: jednej s člověkem jako s prasetem a začne chrochtat. Bude-li vláda chudobu namísto pomoci trestat a stigmatizovat, podaří se jí nakonec vytvořit skutečnou lůzu a nefalšovanou kulturu chudoby. A to bude teprve problém.
Tribun 
i deprivant má emoce, nemá ale kultivované emoceKultivovane emoce…no to jste to tu tedy dotahli daleko :o)
Saxi, vidím, že vás neuspokojí nic, z čeho nevyplývá (tak jako z vaší 81), že ať děláte co děláte, vždy za to může někdo jiný či něco jiného :o)
Jak, "muze za to", debe? Za co muze? Muze za to, ze cast lidi s odlisnou zivotni strategii ziskala na vrch nad druhou? V tom je nejaka vina, zlocin a bude nasledovat trest?Vetsi kravinu, nez "kultivovane emoce" jsem jeste neslysel, jako by vypadla z pera nejakeho supersocialniho megainzenyra :o)Kazdy zak zakladni skoly a kazdy dospivajici preci dnes vidi, jake chovani se vyplaci a snazi se na nej napasovat, v tom je podle vas nejaka jeho vina?Clovek je inteligentni tvor a variabilita zpusobu jecho chovani je vysoka, tezko vycitat nasemu reaktivnimu konani (prizpusobovani se ), ze je nemoralni a nese v sobe nejake zarodky viny.Cloveka muzete vychovat a usmernit, ale az pote, co zjisti, ze prijeti takovych pravidel ma svuj pozitivni ucinek a ze je v souladu s ekonomicko- spolecenskymi pravidly spolecnosti. Co byste nabidl dnesnim mladym lidem? Ze kdyz se budou chovat nedeprivantsky, mravne, stanou se z nich chudaci, na ktere bude kazdy ukazovat prstem? I mimino pozna, ze jde o spatnou nabidku.
Anebo jinak: deprivantstvi je v nas jako v koze, je to nase bytostna potencialita; deprivantem se jeden kazdy z nas muze stat prez noc a nebude to vnimat jako nejake ponizeni ci odstup od sve bytostnosti, dotycny bude stale "sam sebou".Zit v dobe, ktera deprivantske chovani nejen umoznuje, ale i vyzaduje (individualita a princip zisku) a snazit se pri tom potlacit "deprivanta v sobe", muze vest jen ke spatnym koncum: ona tenze po uspechu vam potlacene deprivatstvi (coby mistne zdravy zpusob chovani) vyvede nejakym jinym, hroznym smerem, trebas ve forme fyzickeho, domaciho nasili (to nam take neni cizi, i to je nase "druha prirozenost", ci ve forme dusevnich chorob, coby "zdyrve", bytostne reakce na konflikt.
Promiňte, saxi, váš postoj prostě považuji za znak systémové nedospělosti a nezodpovědnosti, přeze všechny bystré ovšem účelové argumenty. Není žádným překvapením, že systém obecně tento trend velmi podporuje, není nad stádo nedospělých závisláků plných nekultivovaných emocí.V tomto směru se rozhodně neshodneme, takže díky za debatu a přeji příjemnou neděli.
Jen ještě k tomuto podsunutí:..Vetsi kravinu, nez "kultivovane emoce" jsem jeste neslysel, jako by vypadla z pera nejakeho supersocialniho megainzenyra :o) ..Pokud to z debaty nevyplynulo jasně, mluvím pouze o sebekultivaci emocí, o změně sama sebe. Kultivovat cizí emoce prostřednictvím nějakého sociálního inženýrství je samozřejmě nesmysl. A tu "kravinu" formuloval Jung svým známým: "vědomí se rozšiřuje pouze prostřednictvím emocionálních konflitů". Nemusíte s tím souhlasit, ale za kravinu to může prohlásit pouze ten, kdo tomu nerozumí.
To je tim, debe, ze do pozorovane veci vnasite predem pripraveny "smysl". Proste pozorovani nam ovsem rika, ze obecne dosahovany "uspech" nedefinujete vy, ale dokonce ze neni definovan vubec ninak, jde o zakmity "zlomku chteni", skladane denodenne jednotlivymi aktery do hlavniho proudu.Co je nedospeleho na tom, ze clovek pozoruje, tomu nerozumim, vnaseni predem pripravenych schemat do pozorovani nehodnotim nijak osobne, zkratka jde o vyzkumnikovu chybu :o)Jak se kdo s touhle situaci vyrovna, to je ciste jeho vec, debe. Trend je vzdy urcen mnozstvim a ja nemohu nevidet, ze do procesu systemove deprivace spadne vetsina "nevinnych" lidi, kteri se zkratka jen nechteji mit hure, nez ostatni (nerikam, ze nutne vyzaduji nejaky vylicitovany uspech).Nahore si delam legraci z odhalovani pricin jevu: a) vnejsi, za b) vnitrni atd., protoze to je ucebnicove deleni, neprinasejici zadny zisk nad praktickym pripadem. V praxi vzdy jedna z pricin prevazi a stava se nosnou.V nasem pripade ulohu emoci nepopiram (je to jedna z "pricin", ale pri pozorovani musim konstatovat, ze hraje druhe housle.Jungianstvi je technikou konce rigidne zabehle, spolecenske formace (reknemez treba "belle epoque"), tam ma sve opodstatneni (a nekdy v budoucnosti urcite bude mit take), na moderni pohyb ale nestaci, dnes jsou ve hre mnohem silnejsi hybne sily, nezli emoce; az se to zklidni, muze to byt naopak.
"vědomí se rozšiřuje pouze prostřednictvím emocionálních konflitů"Ze jde o kultivovane, tj. uvedomovane a prospesneemoce, to uz ale Jung nepise, ze ne, to jste si domyslel sam a obratem pouzijete takto modifikovane jungovske kladivo; to se ale nedela :o)
obávám se, že právě lidé, jejichž emoce jsou velmi "kultivované", mají v nynějším systému největší šanci uspět, neboť to vyžaduje značnou dávku sebezapření. Zapřít sám sebe ovšem může jen ten, kdo má své emoce pod kontrolou.
Ano, marabu, takhle to zapada. A pro nazornost si muzeme dovolit prejit tu nejvetsi skupinu, ktera nema emoce jiz ciste, ale ani jeste plne kultivovane, nybrz pokrivene (treba tenhle termin).To je hezky videt napr. na veselosti- euforii. Hodne mladezniku s Red Bullem za uchem chce byt prirozene veselych, ale jiz jsou "nalomeni" kompromisem mody (nevaz se, odvaz se) a vyslednici je pak pokrivena veselost- paraforie, jez se stavi jako svebytna, ale nema realny podklad v prozivani; je mimo cas, prostor a i zazitky, stoji jako by sama o sobe a je tudiz dvojjaka: jako pozorovatel ji muzete oznacit jak za veselost, tak i za tragicno.
Saxi, čekoval jste posledního Hausera na SOKu? Toho o jídle, docela se to hodí k vaší [110].
jo, a co je motivem takto "pokřivené" radosti? Asi snaha být jako někdo jiný, kdo, narozdíl ode mě, už "někým je", a to znamená, že někam patří, že je "uznán" v rámci nějakého společenství, což předpokládá, že přistoupil na pravidla chování, která tomu společenství dávají soudržnost. Jakmile hrajete podle pravidel, která jste si sám nevymyslel (a to děláte vlastně vždycky, už od velmi útlého věku), nejsou vaše emoce nikdy úplně "čisté", vždycky si hrajete na něco. Úspěch pak do velké míry závisí na tom, jak moc jste schopný potlačit nebo pokud možno "kultivovat" emoce, které ve proti takové asimilaci protestují.
opr. "které ve vás proti takové asimilaci…" Je to jen na podporu Vašich výkladů – kultivace sama asi nepomůže, a je také otázka, zda je namístě pro lidi, kteří tento systém udržují při životě, užívat označení deprivant. Pokud jsou opravdu deprivovaní, pak podle mě spíše až v důsledku své role než naopak.
[106] Já si laskavě dovolím kacířsky jít dál a rejpnout – odvolávaje se na Kellerovy Tři sociální světy – co jiného než sociální inženýrství na ntou je to co uplatňuje skrytá elita vůči zbylým dvěma sociálním světům?
Saxi:..Co je nedospeleho na tom, ze clovek pozoruje, tomu nerozumim..Já zas nerozumím tomuto výroku, protože nic takového jsem nepsal ani nemyslel. Za nedospělou považuji snahu zřeknout se za každou cenu zodpovědnosti za to, kdo a co jsem., a hledání příčin toho pouze ve vnějších podmínkách. Dospělost se podle mne rovná převzetí zodpovědnosti. Na pozorování není špatného nic, naopak, ale samo pozorování už obsahuje předpoklad projekce. Pokud nemáte nebo nechcete mít smysl (předpokládat smysl), pak ho samozřejmě nemůžete vnímat ani v "zrcadle" pozorovaného. A naopak. Netvrdím, že to nebo ono "objektivně" lepší, pro mne osobně je ale jednoznačně lepší smysl předpokládat a hledat – jak v sobě, tak v realitě.I marabu si "kultivovanou emoci" definuje podle sebe, pouze jako emoci pod kontrolou, určenou (implicite) k manipulaci okolí. Jistě jsou celé skupiny lidí, kteří se tradičně o takovouto "kultivaci" emocí snaží a následně ji využívají. Pro mne má ale kultivace emocí jiný smysl, a vzdání se kontroly a manipulace okolí je jednou z jejích cílů. Učedník se musí "kontrolovat", Mistr už je svobodný a kontrolu a manipulaci transcendoval.
A ještě ke 108 – zase mi podsouváte něco, co jsem ani vzdáleně neměl na mysli. Vědomí se rozšiřuje v emocionálních konfliktech bez ohledu na "kvalitu" těchto emocí. Představuju si emoce jako výchozí, chaotický materiál, který konflikty teprve vynášejí "na světlo", protože jen prožívaný konflikt je dostatečnou silou k opravdovému uvědomění (čtení nebo vyprávění zdaleka nestačí). Postupně, po dlouhou dobu, po řadě pokusů a omylů, teprve vnášíme do "chaosu" emocí "řád rozumu" – přičemž rozum nakonec pochopí, že jen splynutí protikladů (tedy jeho splynutí s "vy-řád-ěnými" emocemi) je to pravé ořechové.
114 – přesně tak, che. Oni sice ovládají své emoce, a hezky "neemotivně" nás manipulují, ale jejich záměrné či nezáměrné projekce dají usuzovat na jejich pravý charakter.
No, myslím že sousloví "kultivované emoce" je opravdu nesmyslné. Můžete:1)Kultivovat svou rozlišovací schopnost kdy, jakým způsobem a kde emoce projevit.2)Kultivovat to do jaké míry necháte svými emocemi ovládat své rozhodování.3)Kultivovat svůj výběr zdrojů které emoce vyvolávají.Ale pod "kultivací" samotných emocí si opravdu neumím nic představit. Možná by nebylo marné, Debe, kdybyste upřesnil, co si pod tímto pojmem, aniž by to spadalo do některého z výše uvedených tří bodů, představujete Vy.
Pane Mudro, opravdu si stačí přečíst Junga, a představit si tu "kultivaci emocí" jako on – tj. jako alchymické Dílo, kdy ze surové nekultivované hmoty kultivujete (nevím, co proti tomu slovu máte), "Kámen Mudrců". Jestli Vám lépe vyhovuje transformace, prosím.
PS – Možná by bylo dobré si nejprve ujasnit, co to vlastně emoce ve své skutečné podstatě jsou. Podle vašeho výčtu mám pocit, že se s jejich psychologickou a psychiatrickou definicí poněkud míjíte.
Pardon, ještě poznámka: blázince jsou plné inteligentních a racionálních lidí, kteří se pokoušeli "kultivovat" vaše body 1 až 3. Nepochopili, že to je pokus postavit ze sirek přehradu proti tsunami.
Jeste, ze existuje eytmologicky slovnik: deprivant= de-privat, tedy ten, co opustil domov.Samozrejme, marabu, ze ti, ktere tu nazyvame deprivanty, zadni deprivante nejsou, vzdyt oni diky sve strategii svuj domov nasli a buduji ho.Wintere, ano, Hauser zaznamenan, to je podnetny clanek. Mam pro sebe vytvoreny 3 kategorie, tykajici se jidla: prubezne uzdibovani, posezeni (hostina, mestansky cas jidla) a pojidani masa. Na techto zakladech muzeme stavet.debe, tak to se za vsechno omlouvam, ja uz si u vas hodne domyslim (a prestanu to delat, slibuji), protoze nasledovat vas ve vasich pochodech, na to uz nemam silu.che, onen burzoasni sociolog Keller ma sice hodne dobrych napadu, ale jako stabilni vychodisko ho (zatim) brat nemohu. Ale jiste, fordismus a psychomanipulace hybe modernimi casy.A nakonec jeste marabu:"co je motivem takto "pokřivené" radosti? Asi snaha být jako někdo jiný, kdo, narozdíl ode mě, už "někým je"To je take jeden z motivu, ano. Ovsem pak tu mame grandiosni kategorii "sebezvecneni", tedy totalniho popreni se coby cloveka.Tady se vzdycky zadrhnu: rikam si- asi je to nutne, take jde zrejme o velmi hluboce ulozenou strategii. Ovsem vyse zminovany Hauser mne navedl jeste na jednu moznost: jestli sebepokriveni (i radosti) neni nahodou motorem imaginace, tedy jetsli za slupkou "cloveka" se jeste neskryva slupka "vyzkumnika", takoveho toho vedce- polosilence, co leze do krateru spoky a pak v nem polozi svuj zivot na oltar vedy.A v malem tohle klidne mohou delat i ti mladistvi a paraforie je jen jejich nastrojem.Nektere umelecke vyboje by tomu i napovidaly: v zapadnim umeni se z pomerne brutalniho podhoubi rodi odusevnela dila. To orient moc nezna (vemme namatkou islamske umeni 16.- 17. stoleti ci japoskou vytvarne- literarni krehkost). Tam je ona odusevnela krehkost jako by zalita v jantaru, kriticky zodpovedna tradici a jako by zablokovana; zapadni umeni naproti tomu dokazalo jeste donedavna vytvorit i jemny, modernisticky vyboj. Ted uz je to zrejme v hajzlo, no :o)Winter- obrazny clovek a znalec filmoveho umeni mozna potvrdi, ze soucasna asijska produkce i prez svoji diskretnost je velmi beznadejna. Ja se v tom tolik neorientuji, znam jen par del.
Zde jeste tohle:http://www.knihycz.cz…tvi–P30525Osobne vaham, moc si od toho, diky velkemu casovemu odstupu, neslibuji.
[122] saxi, nejdříve jazykové okénko: myslím, že deprivant je původně spíš člověk, který je něčeho "zbavený", od privo, zbavovat (slovo privatus ve smyslu soukromý vlastně vyjadřuje, že je člověk primárně vnímán jako součást obce/státu, takže soukromí je vymezeno jako oblast, kde je téhle své společenské dimenze a závazků z ní plynoucích "zbaven"). Pokud rozumím, popularizátoři tohohle pojmu to asi mysleli tak, že tihle deprivanti jsou (snad už od dětství) vytržení z přirozeného prostředí, postrádají normální emocionální vazby a musejí svůj emocionální handicap zvráceným způsobem kompenzovat. Podle mě ale tahle deprivace daleko spíše vzniká jako důsledek pravidel hry, které původně normálního člověka do sebe vtáhly a postupně ho nutily ke stále větším "obětem (řekněme model Kmotr II, Michael Corleone). Otázka je, jaké pohnutky mohou vést k tomu, že člověk tuto hru vůbec začne hrát, a tam může hrát roli i pouhá zvědavost pochopit, jak dneska svět "funguje", jak naznačujete, nebo snaha něco zajímavého dělat, něčím být, získat si uznání, zkrátka docela normální, zdravé motivy.
jo, a být "někým" není myslím v rozporu s krajní možností "stát se věcí", protože i věc začleněná do nějakého systému vztahů má v tomto systému nějakou hodnotu, je nějak uznána. Pokud to pravidla hry vyžadují, mnoho lidí na to přistoupí raději, než aby nebyli takříkajíc "nic".
124 – Snaha pochopit, jak svět funguje, a platba duší – no myšlenka to není moc originální, jistý Goethe na toto téma napsal docela zajímavej kus…
K obsahu pojmu deprivace:http://cs.wikipedia.org…Deprivaceale obsah každého pojmu je zapotřebí definovat, Koukolík to zase trochu posunul, viz jeho knihy, stejně je to s tou "kultivací" emocí – jde o pojem na jehož obsahu jsem se s Debem nakonec – doufám – sešel, to ale předpokládá jistý grunt v "encyklopedických" informacích uložených ve vlastní hlavě.Proto bych Kamile spíš doporučoval pátrat po obsahu pojmu tak jak jej (třeba Deb) používá než jej rovnou odmítnout.Dostávám se tady k problému třeba běžnému ve filosofii, kdy každý filosof používá svůj pojmový aparát a než se do něho začtu tak si jej musím osvojit.V institucionalizovaných vědách má každá svůj vlastní pojmový aparát s tím, že jak se dostáváme víc a víc ke společenským vědám tak se nám to jaksi rozvolňuje – pak ale nezbude nic jiného než si obsah příslušných pojmů osvojit.Toto jsou základy které se kdysi učily na gymnasiu, mám ale obavy že dneska je to problém pro mnohé vysokoškoláky :) – a bude hůř – viz k novému vysokoškolskému zákonu na BL.
Che – v souvislosti s naší debatou si uvědomuji, že ochota se vzájemně pochopit spíše než spolu soutěžit (která asi předpokládá určité "spříznění duší") je důležitější, než precizní definice každého pojmu – i když i ty jsou smozřejmě důležité – a dokonce i důležitější než aktuální shoda :).
[119]Debe, od Junga se dozvím co si představuje Jung. Jenže já se neptal Junga ale Vás, protože mne zajímá Vaše představa. Přirovnání k Dílu ke kterému dochází při tvorbě Kamene mudrců mi nepřijde vhodné protože v průběhu procesu dochází k proměně alchymisty CELÉHO (aspoň dle Fulcanelliho, který je pro mne v tomto směru nejsilnější autoritou), nikoliv pouze některé z jeho jednotlivých částí, kterými jsou např. námi diskutované emoce.Jung napsal: "Kdo nic nevidí, nemá ani jistotu a nemůže vyvozovat závěry nebo svým vlastním závěrům nedůvěřuje." Za takového člověka Vás nepovažuji a tak předpokládám že jste k nějakým závěrům došel, jste schopen je prezentovat a nemáte tedy zapotřebí odkazovat diskutujícího k autoritě. To mají ve zvyku spíše ti, kteří onu autoritu nepochopili (nebo si nejsou jisti zda pochopili) a doufají že to odkazovaný dokáže za ně nebo se ho takto zbaví. Ani z tohoto Vás nepodezírám.Uvítal bych tedy, kdybyste mi, vlastními slovy, příklad "kultivace emoce", nedotýkající se oněch zmíněných tří bodů, popsal.
Máte pravdu, che[127], nevyjádřil jsem se ve své [118] správně. Měl jsem napsat spíše že: "mě osobně nepřijde vhodný" nebo něco v tomto smyslu.
Pane Mudro, mně naopak to přirovnání přijde vhodné, protože kultivací emocí dochází také ke změně celého člověka. I kdybyste totiž provedl lobotomii mozku na dvě půlky, stále ještě fakticky neoddělíte emoce od rozumu, každé takové dělení na "části" je jen nedokonalost našeho duálního způsobu vyjadřování. Kultivujete-li ducha (rozum), kultivujete vždy zároveň i duši (city), a naopak, a výsledkem pak je citlivý rozum a rozumné city. Jestli ovšem s mým pojetím tak bytostně nesouhlasíte, jak vyplývá z vašich reakcí, myslím, že bude lepší tady debatu ukončit. Vaši opakovanou výzvu bohužel uspokojit neumím a popravdě ani nechci. Díky za debatu a dobrou noc.
zkrátka když chcete vysvětlit něco nejasného, nejlépe uděláte, když sáhnete k nějakému příkladu, který je ještě nejasnější.
Jasnému vše jasné :)
PSRád bych na závěr upozornil, že se jednalo o debatu mezi che a mnou, a tam se podařilo záležitost vyjasnit k oboustranné spokojenosti. Pokud do debaty ovšem vstoupí někdo s neochotou nebo – pardon – neschopností se zapojit do jejího ducha – jeho problém. Nikdy jsem netvrdil, že umím vysvětlit všechno všem.
tak abyste se neumotali v kruhu, šup sem s wiki afekt – velmi intenzivní, krátkodobá emoce, nálada – méně intenzivní, dlouhodobější emoce, vášeň – intenzivní, dlouhodobá emoce.emoce podnět reakcestrach nebezpečí útěk, únikhněv překážka, nepřítel útok, agreseradost zisk, úspěch uvolnění, úsměvsmutek ztráta hodnoty, neúspěch pláč, apatiedůvěra přátelství, přímé jednání spolehnutí se na druhéhoznechucení nepříjemná věc nebo situace odstranění zdroje znechucení, únikočekávání neznámá, nejistá situace orientace, získávání informacípřekvapení nečekaná situace nástup další emoce podle situace (strach, radost, očekávání aj.)Vyšší emoce intelektuální – zaměřené na překonávání překážek a problémů: cit pro pravdu a hodnotu pravdy zvědavost frustrace z nepochopení morální – vystupují ve vztahu k morálce společnosti: stud altruismus empatie estetické – hodnotí a vyjadřují vkus člověka
Deprivant je pro nase ucely vlastne docela blby termin. Pro mne to znamena totez, co vytrzeny, zbaveny tradic, pokazeny spatnou vychovou.Mozna je symptomaticke, ze v dnesni dobe je vubec tezke takove typy lidi popsat: vymknuli se mravnim a vychovnym obycejum, ale zaroven jsou uspesnejsi, nez ti, co se jich drzi.Kovar Koukolik rika, ze deprivanti jsou nekriminalni psychopate:"Existují kriminální a nekriminální (neboli neúplní, sociálně úspěšní, sociálně adaptovaní) psychopati (jimž říkáme deprivanti)."http://old.lf3.cuni.cz…-08_zs.docA me se to zkratka nezda, hlavne vychodisko, ze existuje nejaky pevny, socialni rad, v nemz mozno rozlisit zdrave a nezdrave chovani (vyjimam samozrejme ryzi patologii)."Otázka je, jaké pohnutky mohou vést k tomu, že člověk tuto hru vůbec začne hrát."Osobne si nemyslim, ze by v pocatcich stala patologie: jak naznacujete, marabu, jde o "zdravou" reakci, ktera ale byla po vetsinu existence lidskeho rodu potlacovana a to z duvodu nutneho souziti vice lidi na ohranicene plose.Na takove vesnici, kde je treba 10 dospivajicich se role rozdavaji docela jednoduse: pro "stylisty" je cela paleta moznych stylizaci otevrena a tudiz nevycerpatelna; vydeleni vudci druhemu nemusi byt provedeno "jeho" prijetim, ale prevzetim dalsiho mozneho a volneho vzoru. V mesteckach a mestech, kde je mladistvych jiz nad stovky ovsem nemate uz moc sanci, vsechna vzorova chovani jsou uz "obsazena" a vam nezbyde, nez se ztotoznit a identitu nekde ukrast.A k tomu vsemu televize, abychom nezapomenuli :o)Popularizace pojmu deprivant nabrala na sile s 2. svetovou valkou, kde byly tak oznacovany deti bez domova. Anglictina ma tu vyhodu, ze neni moc vazana C&K nazvoslovnymi kongresy, tudiz byva nekdy presnejsi ci didaktictejsi, jindy je ovsem trochu "rozmazana", proto take prevadi latinske nazvoslovi lehce do anglosaskych konotaci.Podle meho je deprivant rozvinutim jiz korektniho a vcelku jasneho terminu depravant (zvrhlik, krivak) a zvitezil proto, ze lepe dokaze popsat proces, vedouci k nestandardu.
Saxi:Existují kriminální a nekriminální (neboli neúplní, sociálně úspěšní, sociálně adaptovaní) psychopati (jimž říkáme deprivanti)." A me se to zkratka nezda, hlavne vychodisko, ze existuje nejaky pevny, socialni rad, v nemz mozno rozlisit zdrave a nezdrave chovani (vyjimam samozrejme ryzi patologii). ..Ale Koukolík tu vůbec nemluví o "zdravém" chování, pouze o sociálně úspěšném chování. To je jádro našeho sporu – v nezdravém systému bude úspěšné právě nezdravé chování. A "úspěchem" je tu míněn úspěch podle definice a diktátu tohoto nezdravého systému. Tím neříkám, že Koukolík prohlašuje systém za nezdravý – to je moje licence.
"Ale Koukolík tu vůbec nemluví o "zdravém" chování"Ale mluvi, pro vymezeni deprivantu uziva terminologii z oblasti patologie, tedy ne-zdravi:"Násilné chování bývá charakteristikou antisociální osobnosti. Podmnožinou antisociálních osobností jsou psychopati."Proti-spolecensti (j. proti-zdravi), psychicky nemocni (psycho- pati).Jinak je moc zajimave, ze "staveni se veci" neni vylucnou vlastnosti lidi. Mrtvolu ze sebe dela brouk, pes pri hre zaujima posismy a lidske obcasne "strnuti" take nepatri do jeho druhove vybavy, coby "vyssiho" zivocicha.Lidska psychika zrejme dokaza rozpracovat tenhle atavismus natolik, ze ji presel do nastrojoveho vybaveni a stal se z ni mechanismus, pouzivany na nejvyssi psychicke urovni.
No pak tedy protiřečí sám sobě – jestli jste to nějak moc nevytrhnul z kontextu – antisociální osobnost může být těžko sociálně úspěšná. A zdravý systém by se nutně nezdravému chování menšiny ubránil. … Rakovině podlehne jen systém, který má primárně nějaký problém sám se sebou.Díky a dobrou.
já znám (ještě ze studií) pojem deprivované děti, a myslí se tím děti zbavené normálních emocionálních vazeb (typicky v děcáku). Řekl bych, že to Koukolík převzal z tohohle kontextu, ale mohu se mýlit. Každopádně se mi zdá, že perspektiva jeho výkladu je od základu pomýlená, a to právě proto, že hledá zdroje nenormálního jednání v individuální psycho(pato)logii, nikoli v systému (pravidlech hry).
Debe, ve shodě s tím co píše marabu[132], s Vámi souhlasím že pokračování naší debaty nemá smysl. Škoda jen, že ve mě zůstává pocit, že jste použil termín který sám neumíte vyložit a teď si to nechcete přiznat. Nevím proč – stát se to přece může každému.K Vašemu [133] jen dodám že ten který se cítí být "jasným" by v prvé řadě měl umět "posvítit" než začne své okolí přesvědčovat o tom že "září" :-)
Jinak, pane Mudro, řekl bych, že výraz "kultivovat emoce" lze celkem vhodně (metonymicky) použít právě k popisu toho, co píšete nahoře [118], přičemž bod 2 je podle mě obsažen v bodu 1.
Ano, marabu[142], jenže to už jde spíše o kultivaci našeho přístupu k emocím než o kultivaci oněch emocí jako takových.Ty body 1 a 2 by se sloučit daly ale popsal jsem to takto protože jsem chtěl odlišit momentální podléhání emocím v daném okamžiku (kdy je vhodné je ovládnout z ohledu na okolí) od ovlivnění emocemi při rozhodování týkajícího se třeba i vzdálenější budoucnosti (např. když se rozhodnu někoho vydědit a nebo rozhoduji o nějakém projektu atp.)
140Možná to Koukolík vidí jako já: pravidla hry jsou dána od počátku psychopatologickými jedinci, nebo se od počátku pod vlivem psychopatologických jedinců vyvíjejí a petrifikují. A dodal bych můj oblíbený citát: "zlo musí přijít, ale běda tomu, skrze koho přichází".
Ale já to už přiznal, pane Mudro, že vám ten termín neumím vyložit. (134) Ale vy do mne tím ukazovátkem halt musíte ještě šťouchnot, že? :-))
Nikdy jsem netvrdil, že umím vysvětlit všechno všem. Vy ale, debe, nejste schopen vysvetlit ani to zakladni o cem mluvite, nejen "vsechno" :o)marabu: "…hledá zdroje nenormálního jednání v individuální psycho(pato)logii, nikoli v systému (pravidlech hry)."Tady jsme Koukolika uz dvakrat bohate probrali, ale to jste tu asi jeste nebyl, konkretne treba zde s panem Mudrou. Tak jsem se nechtel opakovat a samozrejme s vami plne souhlasim. Podle meho dosla situace dokonce tak aleko, ze tento system se uz bez deprivantu neobejde; kdybychom se jich zbavili mavnutim kouzelneho proutku ci jejich odstavenim z vedoucich poziz, doslo by k hospodarske dysfunkci a prestala by fungovat dodavka zbozi a sluzeb (podobe, jako zname z konce sociku). Tenhle system je vystaveny na maximalnim vykonu zamestnancu, drzenych pod krkem prave deprivanty a kdyby jejich sevreni polevilo, nastane slendrian a pomalu to klekne. Samozrejme sami deprivante take vudci sobe ustanovili jemna vlakna pravidel konkurencni hry, jez jsou pro "normalniho" cloveka nedosazitelna a kdyby tedy napr. ve vedeni Microsoftu zasedli ne-deprivanti, podnik se jim do pul roku nejen rozlozi zevnitr, ale i zasadne klesne jeho konkurenceschopnost, tj. pomalu by ho dovedli ke krachu.
Saxi, vy abyste si nepřisadil – vy, co jste to svými neuctivými vsuvkami do debaty mezi che a mnou zavinil :-)). Ujišťuji vás, že s vámi ani s p. Mudrou bych debatu na toto téma nezačal, protože jsem si vědom toho, že bych vám neuměl vysvětlit pojem "kultivované emoce", a to ani odkazem na klasika, ze kterého jsem čerpal. Kde není ochota chápat, je každá snaha vysvětlvat marná. Stačí takovéto pokání? :o)
A pro ty, co to skutečně zajímá, zejména se vztahem k deprivaci v dětství, jsem našel článek k věci:http://www.projektlesk.cz…41a0f72
Tak jak sleduji bohaté pokračování toho co se tu započalo mi nedá ještě jednu doplňující drobnost:Mám dojem že se tu operuje s protipólem zdraví – nemoc, tedy patologie – nepatologie. Skutečnost je ale taková, že v poruchách osobnosti (dříve psychopatiích) existují stavy od vyhraněně rozvinutých poruch až k nepřítomnosti jakéhokoliv příznaku poruchy. Existují tedy jedinci kde sice porucha není plně rozvinutá, ale jsou u nich jen určité rysy, které se navíc mohou projevit jen za určitých životních situací. Koukolíka vyložená patologie nezajímá, tam je to jasné a jsou pro okolí natolik nežádoucí že je eliminuje, kriminalizuje – má na mysli právě jedince kde jsou jen určité rysy a kde navíc jejich další schopnosti dovolují svou podstatu skrývat. Ti se pak projeví pokud jsou ve správnou dobu na správném místě. Prostě mají "kachní" žaludek a netrpí různými předsudky.Vyslovuje pak předpoklad, že jde o důsledek citové deprivace v dětství – proto ten termín deprivanti. Zde se podle mne mýlí – ta citová deprivace je jen jeden z faktorů které mohou působit na rozvoj takovéto osobnosti, svou roli hraje proces socializace daného jedince – potažmo jeho výchova a i dědičnost.Pokud vezmeme v potaz výskyt jednotlivých poruch v populaci, tak jedinců od rozvinuté poruchy až po přítomnost pouhého rysu je víc než třetina! Samozřejmě ne všichni své předpoklady uplatní – záleží na okolních podmínkách zda je jim to umožněno a jakým směrem je jim to umožněno.Tragedii současné doby vidím v tom, že těmto jedincům se dává plný prostor a ještě je jejich jednání prezentováno jako příkladné.
V Debově odkazu je věta která vy se měla tesat do kamene:"ale zcela jednoznačně všichni vymezují primární důvody nežádoucího stavu: společnost nedeklaruje morální principy,"nebo ještě jinak – definuje morální principy podle deprivantů.