Bezradnost

O teroristickém útoku v Norsku jsem naposledy slyšel v rádiu v pátek odpoledne, kdy se vědělo jen tolik, že došlo k explozi ve vládní čtvrti, a pak až po návratu z víkendu v neděli večer, když už bylo po všem, a prostá reprodukce vývoje situace už nemohla médiím, která nutně potřebovala tak atraktivní téma maximálně vytěžit, stačit. V takový okamžik přichází na řadu příběh a právě tehdy se ukázalo, jak jsou média bezradná, když je narušen stereotyp. Útočník A. B. Breivik totiž není ani muslim, ani ultralevičák, ale pravicový extremista. A s tím si média nějak nevědí rady.

Kdyby to byl muslim – jak si ostatně v prvních okamžicích mnozí automaticky mysleli – bylo by to v pohodě, protože na to jsou novináři zařízení. Muslimský terorista je archetyp, mem, který v myslích konzumentů spouští standardní interpretaci. Je to pohodlné a bezpečné, pro novináře, komentátory i čtenáře a nikoho ne neohrožuje, naopak to upevňuje obecnou (sebe)reflexi. Mobilizovalo by se a dělaly by se dalekosáhlé závěry o nutnosti preventivně zakročit darebáckým státům a bylo by dobře.

Kdyby to byl ultralevičák, je to také v pohodě, protože i levičáci jsou všichni stejní, divní, nebezpeční a chtějí nám ubližovat, takže takového řádění jen potvrzuje (žádoucí) stereotyp, že jediné skutečné nebezpečí přichází zleva. Mobilizovalo by se a dělaly by se dalekosáhlé závěry o nutnosti preventivně zakročit proti celé levici a bylo by dobře.

Jenže to nebyl ani muslim, ani ultralevičák, ale pravicový extremista a fundamentální konzervativec. A média jsou najednou bezradná, jak mají takový příběh interpretovat, protože výsledek by mohl být znepokojivý a mohl by ohrozit stereotypy o tom, kdo je útočník a kdo je ochránce. Breivik totiž není obyčejný uřvaný nacista a některé z postojů (vztah k marxismu, vztah k Izraeli), které zastává, korespondují s těmi, která šíří a udržují sama média.

Výsledkem je typicky jalové označení Breivika za psychopata a jeho řádění za izolovaný čin šílence, jako kdyby hodnoty, které vyznává, neměly s jeho počínáním žádnou souvislost, jako kdyby to byl nějaký rebel bez příčiny. Co se novináři bojí, že naleznou, když půjdou po stopách jeho plánu? Přitom je evidentní, že Breivik velmi dobře věděl, co a proč dělá, a že měl vše velmi dobře promyšleno.

Přesto je ta mediální bezradnost vlastně dobrá zpráva, protože interpretace pátečního teroristického útoku by také mohla znít tak, že Breivik je muž pevných morálních zásad, který to jen trochu přehnal se ctností. A mám dost silný pocit, že někteří (a teď nemluvím přímo o médiích), k tomu nemají daleko.

Horší, než samotné Breivikovo řádění, je nepříjemný pocit, že jeho postoje zase až tak extrémní nejsou. Snad právě tohle je ta nepříjemná pravda, se kterou si média nevědí rady.

Reklamy

105 comments

  1. Winter

    Ostatně je to přesně to, co jsem trochu nakousl ve svých dvou postech … až jsem se zděsil, že to Hauser odsaď opsal .)

  2. Winter

    Ono jde i o to, že zatímco RAF na malý okamžik zviditelňovaly systém, který je tělu společnosti cizí a nepřátelský (odsud ona víra, že proletariát "prozře"), pak pravicový terorismus zasahuje vyřezává "nemoc" přímo z těla, samozřejmě, že (narozdíl od technokratických vyhlazovacích systémů jako bylo třeba plynování Židů, o nějž se normální Němci vlastně nijak nestarali) bez umrtvení, takže tím posiluje zaslepující agonii (pravicový extremismus o žádné prozření neusiluje).

  3. Z

    [100] Ono je to trochu jinak. Levice útočí na jednotlivce v proklamovaném zájmu většiny, ve skutečnosti však v zájmu vládnoucí vrstvy – vzpomeňme na vyhlazovací tábory v Sovětském svazu nebo pracovní tábory u nás. Nikdo nevyvraždil na světě tolik lidí jako stoupenci levice.Pravice pak chrání základní svobody jednotlivce před nátlakem většiny na základě přesvědčení, že všichni lidé mají stejná práva, a proto by měla platit pravidla pro všechny stejně. Proto pravice chce zrušit imunitu poslanců, zatímco levice si staví moderní nemocnice jen pro své straníky.Silný jedinec může vyrůst v levicové i pravicové společnosti. V pravicové tak, že byl úspěšný v boji s konkurencí, v levicové tak, že povraždil nebo zkorumpoval většinu svých oponentů a spolustraníků. Proto se silný jedinec v pravicové společnosti stará jen o svůj majetek, zatímco silný jedinec v levicové společnosti se stará jen o svou moc nad druhými.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s