PoPo, aneb pondělí k podělání

Jsou dny, kdy si člověk přečte zprávy a může si jít klidně koupit novou kapsu, kolikrát se mu v ní kudla otevřela. To není jedna zpráva, ke které se chce něco říct, to je každá druhá. Těžko říct, jestli je to tím víkendem, ale často to vychází na pondělí. Například dneska, to už se nedá vydržet…

V Praze se za Bémovy vlády ztratila miliarda korun na informatiku. Bez Opencard, prosím pěkně. A co myslíte? Ticho po pěšině, nezájem. Pavka může být v klidu, má totiž v rukou dva velké trumfy: nejmenuje se Rath a je z ODS. A to je něco na způsob imunity. Jestli mám věřit tomu. že policie a státní zastupitelství se pochlapili a začali šlapat korupčníkům na paty stylem padni, komu padni, chci vidět Béma ve vyšetřovací vazbě. Nebo alespoň na koberečku před Mandátním a imunitním výborem. Takhle mám zase o něco nepříjemnější pocit, že jsou lidé a strany, kterým projde cokoliv, a že jsou to ti, kteří dělají řádově větší škody, než ti, kterým už ucho utrhlo (bylo utrženo).

Na průměrnou mzdu nedosáhne stále více lidí. Nerovnost se prohlubuje, příjmové nůžky se rozevírají a věrozvěsti liberalismu se radují. Zase jsme se o krůček blíž přiblížili modelu, kdy jedni pracují (a to jsou ještě ti šťastnější) a druzí vydělávají. Pro někoho známka pokroku, pro mě známka kapitalistické normalizace a varovný signál, protože to znamená ohrožení stability a koherence celý společnosti.

Ministr Chalupa šetří, odejdou stovky úředníků. Normálně by snižování počtu úředníků byla dobrá zpráva, ale to bychom museli být v normálním státě, a ne v Eldorádu podnikavců, kteří jednají stylem po mě potopa. Čím méně úředníků na úseky ochrany přírody a krajiny, tím více devastace, drancování a poškozování životního prostředí v zájmu rychlých zisků developerů, těžařů, vlekařů, betonářů a jiných hrdinů kapitalistické práce. A zrovna v případě ministra pana Chalupy si myslím, že to není ani tak důsledek škrtů, jako jejich šikovné využití, protože o panu ministru životního prostředí je známo, že jeho srdce boje pro úplně jiné hodnoty, než je životní prostředí.

Ale ten skutečně velký průser, stejně plíživý, jako definitivní, ale přesto nikoho nezajímá, až na pár odborníků volajících na poušti, jsem si nechal na závěr. Nejde totiž o nic menšího než o to, že půda se rychle kazí a zemědělství může čekat pohroma. A se zemědělstvím nás všechny, protože k jídlu zatím nikdo žádnou alternativu nevymyslel. A žádný trh nám nepomůže, protože obnova centimetru půdy trvá desítky let, zatímco silnější vítr či déšť na „dobře“ obhospodařovaném poli stejně silnou vrstvu zlikviduje  během chvíle. Peníze budou, ale půda nebude. Cikánům vyčítáme, že vybydlí panelák, ale sami dokážeme vybydlet celou zemi. O rostoucí spotřebě hnojiv a strukturálních poruchách nemluvě.

Reklamy

18 comments

    • michal

      Zloděje dělá především příležitost a chudí či hloupí se k příležitosti nedostanou, protože jim nikdo nic nesvěří. Proto situace opticky budí dojem, že bohatí kradou více.
      Kdyby každý rozhodoval především o svých vlastních penězích (případně by rozhodování svobodně delegoval na své zaměstnance nebo firmu, jíž by peníze svěřil), korupčních příležitostí by rapidně ubylo.
      Budu stokrát opakovat, sama existence demokracie, kdy v podstatě náhodně vylosovaný (kdo se nejlépe pitvoří do „telky“) budižkničemu je na několik let posazen do židle, odkud kontroluje toky peněz, na jejichž rozumném rozdělování není nijak motivován, je příčinou zločinu.

      • Tribun

        Zloděje nedělá příležitost, ale morálka a žebříček hodnot a priorit ve společnosti. Pokud je na piedestal postaven úspěch a bohatství a otázka po původu toho bohatství a způsobu, jakým bylo získáno, jsou zakázány, a systém je nastaven tak, že konkurenční výhodu má ten, kdo porušuje pravidla, podvádí a chytračí, potom je výsledek ten, jaký je. Ono to totiž platí přesně naopak: zloděj si dělá příležitost.

      • hans

        Rath rozhodování svobodně delegoval na své zaměstnance, případně firmy, jímž peníze svěřil, a korupce kupodivu neubylo…

  1. michal

    Existuje nějaký důkaz, že zvyšování majetkových rozdílů znamená ohrožení stability? Od římské říše do roku 1900 byla nerovnost výrazně vyšší, než nyní, zhruba od začátku 20. století se ji snaží představitelé stůtů uměle snižovat.
    Že by 20. století bylo ostrůvkem větší stability?

    Můj osobní, taktéž nepodložený, názor je opačný – právě velké majetkové rozdíly plodí stabilitu, určují každému své místo ve společnosti a navíc vytvářejí výbornou motivaci s tím místem cosi dělat a to nejen pro sebe samotného, ale pro své děti. V nivelizované společnosti ekonomická motivace chybí, v nestabilní společnosti se nelze spolehnout na to, že rezervy nashromážděné pro své děti mávnutím socanského proutku nezmizí…

    • Tribun

      Například druhá polovina 20. byla v Evropě i USA velmi stabilní – a byla to právě ta epocha, kdy se nerovnosti „socialisticky“ stíraly. Od kdy se dá počítat současná nestabilita (velmi zjednodušeně PIIGS)? Zhruba od doby, kdy jsme na zajišťování rovnosti rezignovali a začali deregulovat a destabilizovat.

      A ty úspory vám stejně dobře, jako stát, může vzít i trh. Stačí menší krach, trochu té krize… vtip je v tom, že v socialismu žádné úspory nepotřebujete, protože vaším zdrojem je celá ekonomika, ne jenom ta její část, kterou jste si dokázal urvat a ubránit před konkurencí dalších lidských zdrojů.

      • michal

        50 let je poněkud krátká doba na posuzování stability, nehledě k tomu, že koncem devadesátých se začal tržní socialismus postupně bortit, podobně jako ten netržní o deset let dříve. Krom toho ta vaše „stabilní“ polovina století je příběhem úpadku euroamerické civilizace, minimálně v porovnání s konkurencí.
        Nedívejte se na svět tak, jakoby vznikl po druhé světové válce.

        To je dost špatný vtip. Úspory, rezervy mám právě proto, abych se zajistil před krachem a krizí a v podobě, v jaké se je snažím mít, mi je může vzít socialismus; trh ztěží.
        V socialismu úspory nepotřebuji? Ano, v ideálním socialismu (odhlédněme od reálného), pokud se rozhodnu žít stejně jako ostatní, stejně jako průměr. Ale v tom je celý vtip a motiv lidského rozvoje, lidského snažení, být lepší a úspěšnější než ostatní. Na to, že nereflektuje a nevyužívá tuhle touhu, socialismus dojel. Potřebujete jiné lidi, Tribune, aby vám to fungovalo.

    • hans

      Existuje nějaký důkaz, že zvyšování majetkových rozdílů znamená ohrožení stability? Ano: Majetkové rozdíly stabilitu neplodí, srovnejte si osud západořímské a východořímské říše – na východě se udřžela střední vrstva a říše přežila mnohem déle. Slyšel jste o čínském dynastickém cyklu?

      …Od římské říše do roku 1900 byla nerovnost výrazně vyšší, než nyní, Ale po většinu té doby nebylo místo ve společnosti určováno výší majetku.

      Od 16. století v Anglii a ve světě v 19. století a znovu od poloviny 70. let 20. století se především představitelé států snaží nerovnost nepřirozeně uměle zvyšovat, to vám nevadí?

      zhruba od začátku 20. století se ji snaží představitelé států uměle snižovat… Jen okrajově představitelé států, ale především svobodně se rozhodující zaměstnanci zorganizovaní v odborech a levých politických stranách. Ale vy lidem právo na takové svobodné rozhodnutí upíráte.

      Že by 20. století bylo ostrůvkem větší stability?… Ano, bylo. Kde se podařilo rozdíly snížit došlo ke stabilizaci společnosti.

      …vytvářejí výbornou motivaci s tím místem cosi dělat – jenže snahou o pohyb vzhůru je společnost destabilizována. (U nás udělali, roku 1948 :-)

      V nivelizované společnosti ekonomická motivace chybí – ale zůstává spousta jiných motivací, které byly před vznikem kapitalismu daleko podstatnější.

      • michal

        Kdy nebylo místo ve společnosti určováno hodnotou majetku? :-)

        Jak se představitelé států snažili nerovnost uměle zvyšovat? Děje se přesně pravý opak.
        Od 80. let 20. století pouze dochází ke snižování míry přerozdělování, tedy k odstraňování uměle na násilně udržované rovnosti. Bohatí stále doplácejí na chudé, jen o něco méně.

        20. století bylo časem dvou největších válek v historii…

        Rok 1948 byla snaha o pohyb vzhůru? :-) Porovnejte si postavení ČR ve světě během první republiky a po komunistické revoluci. I když odhlédneme od komunistických vražd, šlo o hospodářský krach. Proto taky socialismus skončil – ne proto, že nerespektoval lidská práva, ale proto, že ho kapitalismus hospodářsky předběhl.

        Rád se dovzdělám; jaká motivace funguje obecně lépe, než ekonomická?

  2. michal

    Napíšu to ještě z jiného pohledu – v hierarchické, nerovné společnosti se strmými rozdíly i malé zvýšení úsilí vede k vnímatelnému posunu vlastní situace. Ve společnosti s omezenými rozdíly nebo docela nivelizované obdobná změna chování vede k menšímu nebo žádnému posunu a tak se méně či vůbec nevyplatí.
    Proto rovné společnosti stagnují, zatímco nerovné se rozvíjejí a proto je i pro ty, kdo skončí na spodní příčce žebříčku nakonec výhodnější žít ve společnosti nerovné.
    Krom toho je tu vždy ta šance, ta možnost, a v neposlední řadě i ta hra… To přitahuje.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s