Pražská Muzejní noc – Letecké muzeum Kbely

Tedy řeknu vám, že takové davy návštěvníků jsem nečekal. A neřekl bych, že to bylo vstupem zdarma, protože do Leteckého muzea Kbely je vstup volný celoročně. Mnohem spíše lidi nalákal doprovodný program, který připomínal malý letecký den.

Nízké přelety provozuschopných muzejních exponátů i s parádičkami, výsadek parašutistů z vrtulníku a jeho následný následný nízký přelet nad diváky, a jako perlička na závěr odlet alcy a gripenu, které zvečera postávaly na stojánce a po setmění odletěly na svoji základnu, to všechno muselo zejména dětské návštěvníky nadchnout. Za sebe se musím přiznat, že pohled na statující gripen se zapnout forsážní (prostě to letadlo s těmi plameny šlehajícími z motoru) byl fascinující.

Samotné muzeum už bohužel tolik nadšení nevyvolá. Exponáty jsou zajímavé, už jenom tím, že u řady z nich je znám jejich přesný životopis, včetně toho kdy byly vyrobeny a kdo s nimi absolvoval jejich poslední let do Kbel, ale jejich prezentace je poněkud zoufalá. Ve velkém hangáru jsou letadla namačkána jedno na druhé, až je to nepřehledné, celá řada letounů stojí venku pod otevřenou oblohou a přiměřeně tomu i chátrají, barva oprýskává, rez se klube a pneumatiky vadnou, až člověk místy pocit, že se spíše než v muzeu ocitl na šrotišti. Je to škoda, protože i když jsou vojenská letadla primárně stroje na zabíjení a ničení, je v nich velký kus lidského umu a takovéto zacházení si nezaslouží. Ale snad se blýská na lepší časy, protože několik expozic se zdá být zrenovovaných.

Na druhou stranu je otázka, jestli má smysl dělat pro Čechy pěkný muzeum, protože ta banda neukázněných pitomců by zřejmě stejně všechno zničila. Snad každý druhý návštěvník považoval za nutné si na něco minimálně šáhnout a za něco zatahat, když už ho nepřepadla nezvladatelná potřeba točit vrtulí.

P.S. Kromě letadel mohli návštěvníci „obdivovat“ i ústrojovou kázeň příslušníků AČR, která je jedním slovem děsná. Žádné pokrývky hlavy, nevzhledné baťohy, každý jiný, sandály k maskáčům… ale hlavně, že máme pandury.

5 komentářů: „Pražská Muzejní noc – Letecké muzeum Kbely

  1. Obavam se, ze nejsem schopen porovnat kvalitu nove sablony, protoze jsem prave zapomenul, jak vypadala ta stara….

  2. Prosím – jak přesně souvisí ústrojová kázeň příslušníků AČR s vlastnictvím Pandurů?
    Si pod tím mám představit třeba to, že kvůli novým osmikolkám nezbylo na zaplacení nějakýho toho UHU, který by vojclům řezalo tkaničky, pokud by tyto nebyly řádně zastrčeny po lemem nohavic?
    S tím, že je na mnohé exponáty v muzeu pohled dost smutný, ale bezvýhradně souhlasím. Když to vidim, tak bych to vstupný bejval rád zaplatil…

  3. Souvisí to tak, že, alespoň pokud je mi známo, si vojáci kupují spoustu součástí výstroje za vlastní, protože erární buď není, nebo je nepoužitelná. A tak nějak si myslím, že dobře ustrojená armáda budí větší respekt, než neustrojená. I pro vojáky platí, že šaty dělají člověka.

  4. O tom, že šaty dělaj člověka, se v sovislosti s naší armádou odmítám bavit od chvíle, kdy její příslušníci začali na vycházkách pobíhat v polní uniformě. Tedy cca od roku 95.
    Jinak vojáci si možná nějaké součásti výstroje dokupují – příkladně u speciálních jednotek je celkem běžná praxe, že si voják koupí nůž, který mu padne do ruky, případně i boty, jsou-li někde k dispozici lepší, než je běžný erár. Příkladem budiž třeba výsadkové vojsko britské armády, jehož příslušníky ze svých přebytků obouvá Bundeswehr, protože britská vojenská bota je za trest. Ale nepovažuji za pravděpodobné, že by se to té obuvi týkalo zde – v případě pozemního personálu letiště, kde běžná invazkecka stačí. Těch je navíc zřejmě relativní dostatek, protože jsem ještě nepotkal armyshop, ve kterém bych pár své mírně nadměrné velikosti nesehnal. Navíc – jelikož jsem je na noze měl, mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit, že je relativně pohodlná a po náhradě nevolá. U pokrývky hlavy, která je – alespoň v případě baretů rozličných barev – znakem příslušnosti k určité zbrani, bych ten nákup za svý skoro vyloučil… Nicméně hádat se nebudu – jednak v tomhle směru moje vědomosti nikterak hluboké nejsou a navíc se mi zrovna nějak nechce obhajovat nějaký pofidérní cca o 60 mega na kuse předražený osmikolky, který by navíc nebyly potřeba, kdyby se SKOTy (které mimochodem dost předběhly dobu a de facto určily směr, jakým se vývoj tohoto typu vozidel ubírá) nenechaly 20 let bez povšimnutí reznout…

  5. No nevím, ale asi doopravdy moc do problematiky nevidíte, ať jde o skoty, nebo výstroj a vybavení vojáků, tak je s podivem, že na takové téma diskutujete. Škoda, že si spíš nevšimnete jak se na MO hospodaří. Třeba proč se nakupuje předražená technika v nepřeberném množství různých typů či s omezenou použitelností. Nebo jaké finanční toky a klony rozhodují o tom co, od koho a za kolik se nakoupí. Když se nad tím zamyslíte, dojdete jistě k závěru, že i to je jeden z důvodů ústrojové nekázně.

Komentáře nejsou povoleny.