Den daňové pasvobody

Prý byl teď někdy tzv. „den daňové svobody,“ neboli den, od kterého prý přestáváme vydělávat „na stát“ a začínáme vydělávat „na sebe,“ což je oblíbený fetiš pravičáků přesvědčených o tom, že daně jsou krádež a platit je vyjde nastejno, jako vyhazovat peníze oknem.

Takový pohled je sice svým způsobem praktický, protože dělá z krácení daní v podstatě záslužný čin, ale také totálně pomýlený, protože vychází z předpokladu, že z peněz odvedených na daních se občanům už nikdy nic nevrátí, a pokud, tak buď něco, co nechtějí a nepotřebují, nebo něco, co by si sami pořídili levněji, kdyby jim to, co odvedou na daních, zůstalo.

Nevím, jak vy, ale já jsem ještě nepotkal vyznavače dne daňové svobody, který by nevolal policii, když je přepaden, hasiče, když je v úzkých, lékaře, když je mu ouvej, takového, který by nikdy nejel po silnici, nešel v noci po ulici a nikdy nebyl ve škole. Že by si to všechno mohl pořídit sám a za tržní ceny? Ve stejném rozsahu a v okamžiku, kdy to potřebuje? Průměrný Čech s průměrným platem?

Hlavní omyl vyznavačů dne daňové svobody ale spočívá v tom, že si myslí, že to, co potřebují, jsou peníze. Tak tomu ovšem není, peníze jsou jen prostředek, který za to, co doopravdy potřebují, smění. Zatímco v případě nízkých daní a osobního pořizování služeb si občané mohou dovolit jen to, na co mají peníze, čímž se klíčové statky jako zdravotní péče, vzdělání či důchodové a sociální zabezpečení stávají dostupné jen občanům disponujícím dostatečným příjmem či majetkem a ostatním jen za cenu zadlužení, pokud tedy vůbec např. úvěr na léčbu nemoci (sic!) získají, dostupnost ve formě veřejné služby placené z daní, byť relativně vysokých, umožňuje přístup k těmto základním službám a statkům, které jsou předpokladem svobody, rovnosti a lidské důstojnosti široké veřejnosti.

Osobně preferuji svobodu před luxusem, a pokud bych měl jistotu, že za své daně dostanu potřebou zdravotní péči, důchod a sociální ochranu, ať si je pro mě za mě „den daňové svobody“ třeba v září. K čemu mi je, že mi díky nižším daním zůstane více peněz, když tyto peníze stejně nemohu utratit nebo investovat, protože je musím držet jako zálohu pro případ, že si budu muset ze svého platit to, co bych jinak získal v podobě veřejné služby, financované vyššími daněmi?

Volba mezi nízkými a vysokými daněmi není volba mezi dobrem a zlem, ale volba mezi rovností a svobodou pro všechny, nebo nerovností a svobodnou jen pro bohaté. Není svobodný ten, komu existenční nejistota bere možnost volby, není svobodný ten, kdo žije ve strachu ze stáří či nemoci.

To ale samozřejmě platí jen za předpokladu, že peníze odvedené na daních nejsou rozkradeny (neboli zprivatizovány) těmi, kteří zpravidla žádné daně neplatí (tzv. optimalizují), což bohužel není současná česká realita. Ovšem řešit korupci snižováním daní je totéž, jako léčit horečku studenými obklady – projevy to zmírní, ale problém to nevyřeší.

Přes veškeré nedostatky – a že jich je – však zatím pořád platí, že fungující stát je pro svobodu občanů důležitější, než nízké daně. Nejprve je proto třeba zaměřit se na zlepšení fungování státu, prostor pro snižování daní pak přijde sám.

Advertisements

30 comments

  1. Kamil Mudra

    Myslím, že pokud by veškeré daně byly poctivě odevzdány a následně rozumě a poctivě využívány, nepotřeboval by se občan takového státu pojišťovat jiným způsobem proti čemukoli a nevnímal by jejich odvádění jako nějakou „nesvobodu“.
    Pojem „den daňové svobody“ by nikomu nic neříkal, vydělávali bychom „na sebe“ po celý rok a jen nemyslícímu lidskému hovadu by to mohlo být proti srsti.

    Když si však člověk přečte např. toto:
    http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/bydlite-v-blizkosti-mhd-praha-chysta-specialni-dan.html
    a vzápětí toto:
    http://tn.nova.cz/zpravy/ekonomika/sefove-dopravniho-podniku-si-rozdali-miliony-a-jizdenky-dal-zdrazuji.html
    pak se při zaslechnutí slova „daně“ otvírá kudla v kapse i člověku který není vyznavačem daňové svobody.

    Problém není v daních ale v tom co se s nimi děje :-(

    • Tribun

      Řečeno dnes již opuštěnou terminologií, je velký rozdíl mezi státem lidovým a státem buržoazním, i když daně se platí v obou. No a někomu vyhovuje víc to, někomu zase něco jiného, zhruba v té míře, v jaké jedni preferují svobodu „k“ a druzí svobodu „od“.

  2. Brumla

    A jéje – až se objeví Michal to si zase počteme o tom jak „musíme“ vnímat svobodu.

    Já se ve svém okolí setkávám s oběma druhy „víry“ – jedni pokládají za svobodu nemuset se neustále rozhodovat a strachovat co bude zítra když základní služby jsou jištěny společností (státem) a druzí pokládají za svobodu když jsou co nejméně omezováni – v jejich podání když mají možnost o „všem co chtějí“ rozhodovat (zvolit si lékaře, zvolit si pojištění, zvolit si důchod, zvolit si komu a na co budu platit daně….), a v tom jí nejvíce brání právě ta společnost (stát) která je „svazuje“ pravidly..

    Čím dál více mám pocit že lidé prostě potřebují padnout na hubu – profackovat „zleva“ „doprava“ aby si uvědomili že nejlepší je „střední cesta“…jenže když se dívám zpětně do historie tak vidím pouze neustálé opakování té samé chyby :(

    …třeba se fakt možná po III, světové objeví nějaký Zefram Cochrane a vydáme se jako lidstvo cestou StarTreku … :) – jeden by chtěl být optimistou.

  3. Tribun

    Brumlo,
    já to vidím trochu jinak, totiž jako svobodu používat druhé lidi jako své věci (těžit z nich), versus svobodu nebýt využíván jako cizí věc, zdroj (nebýt vytěžován). A samozřejmě k tomu patří otázka toho, zda je svoboda neexistence zákazu/příkazu, nebo reálná možnost.

  4. sax

    Problém není v daních ale v tom co se s nimi děje :-(…viz pan Mudra

    To je neresitelna situace, pane Mudro, dam vam maly priklad z nasi male obce:

    Na jedne ulici, kde bydli sami bohati delala obec novou silnici, aby si bohate udrzela…pamatkari doporucili vzhledem k historickemu centru „kocici hlavy“. Tak je za 80 milionu (samozrejme v prepoctu na Kc) udelali, aby obratem bohati pohrozili, ze pokud tam namisto toho neudelaji asfalt, tak se stejne odstehuji. Takze nasledne bouraci prace nove (!) vozovky plus zivicny povrch= dalsich 40 milionu.
    Jako bonus osvetleni za 20 milionu…ovsem spatne vylisovana stinidla „propoustela“ svetlo do oken a rusila bohate= dalsi hrozba odchodem, reparatura bratru za 5 milionu.

    Cimz nazancuji, ze bez bohatych obce skomiraji, ovsem s kazdym bohatcem, se kterym prichazi vstupni investice ve forme dani, prichazi zaroven pijavice, ktera si sve vybere zpet i s uroky. A muze jit trebas jen o likvidaci ekologicke skody obci, zpevneni hraze rybnika, aby ev. provaleni neohrozilo fabriku, rozsireni prijezdove silnice na ukor obecniho lesa atd.

    Takze, podle meho, dane muzete vybirat jak chcete, ale ve finale se s nimi deje VZDY jen to nejhorsi= neni cesty ani sily, jak dane DNES rozume zainvestovat, vitezove si je vzdy vezmou zpet.

  5. Tribun

    No, Saxi, závěr sice pesimistický, ale navýsost realistický. Vydržovat si bohaté je prostě straně nákladné a vždy ztrátové a jde vlastně jen o to, jestli se podaří z toho vymáčknout nějaké multiplikativní efekty. A domyšleno do důsledků mi z toho vychází, že démonizované „trestání úspěšných“ by vlastně mohla být velmi účinná stabilizační strategie. Aneb jak se říká, čiň čertu (bohatému, úspěšnému) dobře, peklem se ti odmění.

  6. sax

    Presne tak, Tribune, ovsem vzhledem k faktu, ze zakony pisi prave ti bohati a nikoliv volici, lze prepokladat, ze nakladani s danemi neni „spatne“, ale ze se jedna o zamernou koncepci.

    A na ulici, kde se z obecniho dela 2x vozovka nemuze bydlet kazdy bohaty (pocet bytu je omezen)- tim se dostavame obloukem ke kauze Rath, ktery chtel take bydlet na „hlavni“, ale soudruzi v jiz obsazenych bytech mu to zatrhli.

  7. sax

    Tahle zdanliva hloupost a neschopnost je pouha rafinovana taktika.
    Urcite si vzpomenete, ze ti nejvasnivejsi obhajci socialistickeho souziti byli prave ti, kteri jej flagrantne porusovali za ucelem osobniho zisku.

    Cimz chci rici, ze uroven spolecenskeho diskurzu, ktery stale veri, ze by „to slo delat lepe“ je na urovni pocatku 60. let, kdy se zacaly objevovat soudruzske „prehmaty“, ale spolecnost stale verila, ze system jde nejak opravit v ramci stavajici mocenske a politicke konstelace.

    Sice, pravda, „technika“ moci je jiz „normalizacni“, ale diskurzivne jeste stale pred Prazskym jarem. Proto take tak mala aktivita verejnosti, ktera zatim neprohledla hru, ktera se s ni hraje.
    Anebo jinak: prohledla, ale stale veri, ze to pujde nejak „uhrat“ (ci neveri, ze by to bylo vubec mozne, jak se to vezme).
    Anebo jeste jinak: prohledla a zjistila, ze je konec jakehokoliv dohadovani se a ze nastal „boj“, do ktereho se ji zatim moc nechce.

    „Na lidech“ to tedy neni, podle meho, nejdrive bude treba upravit mocensko- ekonomicke vztahy :o) a az bude dodelano, lid se prida :o), protoze takhle, „zespoda“ se to muze pytlikovat (vira, nadeje, laska) jeste cela desetileti…

  8. Kamil Mudra

    Saxi – https://tribunin.wordpress.com/2012/06/11/den-danove-pasvobody/#comment-23279
    dost pochybuji o tom že by bohatí kvůli kočičím hlavám opustili tak reprezentativní adresu (historické centrum). To by jim snobství nedovolilo. Tipoval bych, že „vstřícnosti“ obce bylo dosaženo spíše tichou pohrůžkou někomu ze zastupitelstva, kdo měl nějakého kostlivce ve skříni, nebo do správné kapsy umístěným obolusem.

    Ale ta domněnka mi nikterak nebrání s souhlasu s Vámi že, za současných podmínek, jde o neřešitelnou situaci, co se nápravy zaobcházení s daněmi týče, protože o tomto zaobcházení rozhodují ti kteří na nich parazitují legálně i nelegálně.

    Ten názor že „Na chudý lid musí být přísnost“ já s oblibou rozšiřuji o „ale na bohaté dvojnásob!“ protože bohatí mají o hodně větší „roupy“ než chudí. Ne že bych, s přihlédnutím k jejich možnostem, neměl pro to pochopení… Ale oč má pes větší mordu o to pevnějšího košíku na veřejnosti je mu třeba, protože spoléhat se na jeho „dobrou náladu“ je velice rizikové. Proto mi Tribun velice mluví z duše tím co píše v reakci na Váš příspěvek. Škoda jen že se tento typ regulace jeví tak utopickým:

    Dokud chudí nejsou „dostatečně chudí“ a mají co ztratit tak se neodhodlají k „akci“ jejímž výsledkem by taková regulace byla. Tento jejich strach je silou elity. A o tuhle sílu elita přichází až teprve v situaci kdy je všechno natolik „v kopru“ že „nasazení regulace“ téměř ztrácí jakýkoli význam. Vzbouřená „lůza“ sice může připravit elitu o majetek (který už v tu chvíli hraje druhořadou roli) ale moc, kterou elita do té doby užívala, už je ztracena jako uniklá pára z hrnce, která se už nedá nacpat do nějakého „parního stroje“, mezitím úplně rozpadlého na neobnovitelné komponenty.
    A tak se, pod tlakem okolností, buduje společnost znovu od základů, nějakou dobu jsou na tom všichni relativně stejně, postupně se dostávají na úroveň kdy už zase mají co ztratit a této situace začnou využívat ti co „dostanou roupy“ o něco dříve než ostatní ale stále ještě v době, kdy nikdo necítí potřebu zavádět nějakou regulaci. Ve chvíli kdy to někoho napadne a existují uši ochotné jeho nápadu naslouchat znamená to že už je na regulace pozdě, protože „roupaři“ už mají situaci pevně v rukou.

    No a do tohoto „cyklu“ se teď ještě zamíchala okolnost že je elita, díky technickému pokroku, schopna si svou pozici udržet v mnohem „koprovatější“ situaci než tomu bylo kdy dříve. A tak to vypadá, že chudý lid setrvávajíce ve své chudobě, bude hodně dlouho sledovat soupeření elity mezi sebou, aniž by mohl cokoli udělat pro zlepšení své situace. A pokud se dostatečně silná část elity dohodne na spolupráci namísto soupeření, pak to „hodně dlouho“ bude z hlediska krátkého lidského života znamemenat pro řadu generací „na furt“.

  9. Kamil Mudra

    „…když se dívám zpětně do historie tak vidím pouze neustálé opakování té samé chyby.“
    No právě, Brumlo – https://tribunin.wordpress.com/2012/06/11/den-danove-pasvobody/#comment-23277
    A to v té, ještě celkem nedávné, „historii“ byla sídla moci (a tedy i odpovědnosti) poměrně slušně viditelná, měla svou „adresu“. Potíž současné doby spočívá (mimo jiné) i v tom že nemá-li moc svou „pevnou adresu“ pak i vznikající protilak je natolik zmatený a rozptýlený že onu moc nijak neohrožuje a dochází k absenci jakéhokoli prostoru pro vyjednávání.
    Nějaké výměny vlád se podobají výměně grafické karty v PC. Po upgrade se nám na monitoru opět objeví zavirované Windows a my zjistíme že jsme si nijak nepomohli. Ti co sedí u klávesnice nejsou vidět a většina z nás je v situaci herních postaviček potýkajících se nejenom s nabouraným OS, ale ještě neustále znovu a znovu zmítáni různými chaty které dělají celou hru ještě nevyzpytatelnější. A pokud „padnem na hubu“ následkem té III. světové…. To už bude znamenat konec hry a vůbec není jisté zda současně také začátek nějaké nové. I kdyby snad ano – bude to už jiná hra, s jinými postavami ba i s jinými hráči u klávesnice. „Naděje“ tohoto typu je nadějí „prasete před porážkou“ – ano, jednou možná některé jeho atomy budou součástí těla tygra.

    Vypadá to že žádná střední cesta není udržitelnou protože se vždy vyskytnou síly které „poutníka“ vytlačí ze středu k jedné nebo druhé straně a jeho chůze se začne podobat chůzi opilce. Energie vynaložená na snahu o udržení se uprostřed, stále více chybí pro pohyb kupředu. Čím více o tom přemýšlím tím více se mi jeví přirozeným pyramidové uspořádání společnosti kdy není pochyb o tom kdo stojí na špici a je tedy odpovědným za to v jakém stavu se společnost nachází. Jedině tehdy zná „základna“ svou pozici i směr kterým lze napřít svou sílu a jednat o podmínkách, (byť bez aspirace stát se onou špicí) pokud si dokáže uvědomit ten fakt – že základna bez špice stát může ale špice bez základny nikoli.

    Já vím že jde o kacířská slova, pro nás co vyrůstáme pod vlivem mantry že jediný systém ve kterém může člověk důstojně žít je nějaká forma demokracie. Ale sakra, už také máme dost dlouho možnost pozorovat jak to s tím „řízením zdola“ vypadá. Jakmile má někdo v ruce volant, nejen že ho okamžitě přestane zajímat kam by chtěla být kola natočena ale kašle i na to jakým sajrajtem jedou. Během jízdy si objedná bicykl a až se ta „kára podělá“ tak jí nechá stát u cesty, hupne do pedálů a „nazdar“. Jediná možnost jak ho přimět k aspoň trochu zodpovědnějšímu přístupu je – „zamknout ho v kabině“.

  10. sax

    „Tipoval bych, že “vstřícnosti” obce bylo dosaženo spíše tichou pohrůžkou někomu ze zastupitelstva, kdo měl nějakého kostlivce ve skříni…“

    Pane Mudro, vemme Svycarsko je demokraticky vzor:
    Jeden den se v mistnim platku objevi rozhovor „Fabrikant Andre Weber z Centralni ulice uvazuje o presidleni do danove vstricnejsiho kantonu“
    Druhy den se objevi nezainteresovana zprava „Povrch silnice v centru je prilis hlucny“.
    Treti den nasleduje „Obec rozhoduje o vstricnem kroku vudci obyvatelum centra obce“.

    Od te doby, co jsem byl na exkurzi v kantonalnim muzeu Glarus jsem totiz chytrej jak radio:
    Po staleti byl svycrasky mandat „volny“ (sic!), coz znamenalo, ze zvolen mohl byt kazdy, ale kazdy mel pravo svuj politicky post prodat jine osobe.
    A slovy pruvodce: „Neznam zadny pripad, kdy by si dotycny nedovolil takovou nabidku odmitnout, to by pro nej a jeho rodinu znamenalo existencni konec“.
    Volny mandat skoncil s rozvojem a distribuci denniho tisku (jaka nahoda).

    Ergo kladivko, na zastupitele neni treba tahat zadne kostlivce, protoze to jsou „jejich“ lidi.
    Ulohou, praci svycarskych politiku je prodat lidu cizi napady tak, aby vypadaly, jako ze vysly z lidu.
    Cechy (a kazda jina demokracie) jsou v tom uplne stejne, jen metody jsou mene propracovane, jednodussi a zpravidla „donucovaci“, kulturne modifikovane, tedy „prijali jsme ve vasem zajmu a kdyz to nechapete, jste komunisti“ (anebo neco jineho).

    Vzhledem k ustanovenemu institutu soukromeho vlastnictvi lze na bohate aplikovat prisnost jen v revolucnich a porevolucnich dobach (nez se ustanovi nova verchuska a jakmile bes revoluce pomine, tak skrze soukromy majetek nabude opet moc a castecne vystrida stare struktury.

    Z toho lze take dovodit, ze demokracie neni zadna vlada lidu, ale system vlady bohatych lidi, opirajicich se o svuj soukromy majetek. A ze jako takova byla i koncipovana- je preci jen jistejsi a i levnejsi nekho presvedcit, nez s nim vest permanentni obcanskou valku a skryvat se cely zivot za zdmi ghetta.

    Tedy demokracie je politicky system namireny proti (!) lidem a za cenu tohoto jejich vyrazeni je lidu priznan deklarativni hlas poradni (ktery ovsem nesmi zasahnout podstatu rozhodovani).

    Opet dalsi svycarsky priklad:

    V roce 1978 bylo „nasilne“ (tj. zdola, vselidovou iniciativou a nikoliv politickymi zastupci) vyhlaseno referendum o zmene, tedy zruseni letniho casu.
    Otazka byla tady natolik zasadni a „nepoliticka“, ze manipulace se nepovedla a z 84% byl navrh prijat, letni cas byl zrusen.

    Ovsem jiz 3 roky nato vlada pripravila a prijala zakon o zavedeni letniho casu, iniciator odporu byl „udelan“ politikem, posazen do parlamentu a pozdeji se stal ministrem.
    Na vladnim zakonu uz nic nezmenily ani stavky a protesty a zakon plati dodnes.
    http://www.tell.ch/schweiz/sommerzeit.htm
    „Na natlak Evropy byl letni cas prijat v roce 1977, o rok pozdeji bylo vypsano referendum na jeho zruseni, ktere bylo prijato 84%, zruseni letniho casu veslo v platnost. V roce 1980 udelil parlament vlade kompetenci, aby prijala zakon o letnim casu, coz se take stalo.

  11. sax

    Najdete odkaz na ten clanek, che?

    Jeste bych to vyjadril v opacnem, pozitivnim gardu:
    Demokracie je technika vlady „funkcnich“ vlastniku za ucelem jejich instalace a udrzeni v cele mocenske hierarchie.

    Z toho take vyplyva, ze z pohledu mocensky nize hierarchizovanych nemuze byt vynos z dani distribuovan tzv. rozume.

  12. Kamil Mudra

    Nu, Saxi, já jsem již ocenil Vaši definici demokracie zde:
    http://tribun.bloguje.cz/924734-dejte-nam-dane-dali-jsme-si-na-ne.php#cmt_32
    vím že ji vnímáme stejně a Vaše předchozí vyjádření lidovou formou mi přijde minimálně stejně výstižné jako to které uvádíte v https://tribunin.wordpress.com/2012/06/11/den-danove-pasvobody/#comment-23289
    Ale zdá se že potřebuji rozšířit vzdělání: Kdo to je „funkční vlastník“? Respektive – jaký je rozdíl mezi funkčním a nefunkčním vlastníkem? Pokud to již bylo dříve někde řečeno, pak se omlouvám za nepozornost.

  13. che

    Kamile mám na mysli přesně tuhle jeho přednášku a diskusi u Stana.
    Mno – prostě předpokládám, že kdo chodí sem tak je doma taky u Stana :)

  14. sax

    Nevedel jsem, jak to napsat, Kamile, ale funkcnim vlastnikem jsem myslel cloveka, ktery skrze sve vlastnictvi dokaze ovlivnovat funkci vlastnickeho systemu, tedy majitele vetsiho objemu bohatstvi, skrze ktere ma vliv na politicka rozhodnuti.
    Na rozdil trebas od vlastnika propisky ci paru obnosenych bot :o)

  15. fettgesicht

    Vynikající článek. Dnes je v módě otírat si hubu o stát, ale jen ti skutečně nejbohatší jej opravdu nepotřebují. Manželka učí na střední škole – myslíte ale, že páni podnikatelé dávají svoje děti studovat na soukromé školy? Omyl, nechávají je studovat na státní střední škole u mizerně placených středoškolských učitelů, jako je moje manželka. Navenek samé neoliberální kecy, ale děti si nechávají vzdělávat mizerně placenými sedřenými státními zaměstnanci. Na to je jim stát dobrý.

  16. galahad

    Inu Tribune… Já nevím, do jaké míry je den daňové svobody pravičácký fetiš. Alekdyž z úst člověka, jež ochotně odevzdává část své mzdy státu a očekává za to jakýsi druh opatrovnictví, slyším, že v rukou politiků nejsme v bezpečí, dost nápadně mi to připomíná rozpor…

  17. XY

    No, galahade, problém je v tom, do rukou JAKÉ vlády ty prachy pouštíme. Tahle je snad spolčením lobotomiků, to byste snad mohl s ohledem na objektivní stav věcí připustit, ne?

  18. Anonymní

    Ale jistě XY… v tom souhlasím bezvýhradně. Ale to nás zase vrací na začátek – proč pak den daňové svobody – tedy den, kdy přestáváme své těžce vydělané peníze odevzdávat oněm lobotomikům – má někdo zapotřebí posměšně nazývat pravičáckým fetišem.

  19. XY

    A tomu zase rozumím, galahade, protože onen slavný den byl spolu s jinými vynálezy (jako byla rovná daň a podobné) svého času jedním z předvolebních taháků ODS. Z těch voleb pak vzešla pověstná vláda jistého Topolánka, která sama sebe označovala za konzervativně pravicovou, možná liberálně konzervativně pravicovou – contradictio in adiecto – tenkrát tuším třeba ještě se zeleným knížetem a lidoveckým Kalouskem a významným pravicovým myslitelem panem Tlustým…:-)
    Takže den daňové svobody je za pravicový fetiš považován zcela zaslouženě. Jedem das seine jest dosud psáno na mnohých pietně uchovávaných branách.

  20. hans

    to galahad: Ale v den „daňové svobody nepřestáváme odevzdávat peníze lobotomikům, pouze je začneme dávat jiným členům téže smečky, Romanům a Bakalům místo Kalouskům.

  21. Tribun

    Galahade,
    nemyslíte, že od ludvíkovského „stát jsem já“ jsme přeci jenom už trochu dál? Stát nejsou polici, stát jsme my, lidé, občané. Politici jsou jen šafáři, manažeři, které lze (a nyní by to bylo obzvláště záhodné) vyměnit. Úplně přesně by to motto totiž mělo znít: Nejsme v bezpečí v rukou bankéřů a jejich politiků.

    A pak je zde ten fundamentální rozdíl mezi způsobem smyslem existence státu a soukromé firmy. Soukromá firma existuje jen a pouze proto, aby generovala zisk pro svého vlastníka. Nějaké pojištění či poskytování zdravotní péče je jen prostředek k tomuto primárnímu cíli. Stát je nekomerční a jeho účelem je zajišťovat podmínky existence a reprodukce svých občanů (obranou a bezpečností to začíná, ale zdaleka nekončí).

    A od státu neočekávám žádné opatrovnictví, ale vytvoření podmínek vhodných proto, abych se o sebe a svoji rodinu mohl postarat, bez ohledu na to, zda na tom někdo může vydělat. V zásadě mi nejde o to, aby to byl stát, ale aby to nebyla soukromá firma, která z mé existence těží svoji rentu. Že je to stát je dáno tím, že momentálně jiná veřejná alternativa k soukromému byznysu neexistuje.

  22. galahad

    Pro XY: Váš argument by dával mnohem větší smysl, kdyby se den daňové svobody slavil pouze u nás a až od dob vlády páně Topolánka;-)

    Pro Tribuna: Zformuluji tedy otázku jinak. Proč si myslíte, že Vámi požadované služby (zdravotní péče, bezpečnost) budou se státem coby jejich zprostředkovatelem dostupnější (tedy v první řadě levnější), než bez něj, resp. bez jeho asistence…?

  23. Brumla

    pořád stejná písnička….stát je špatný hospodář a soukromník vyjde levněji a efektivněji…

    ať už mi konečně liberálové ukáží místo na zemi kde žije společenství soukromníků bez jakéhokoliv „poručnictví“ státu – a navzájem si každý z nich na ostatních generují zisk, prodávají služby a staví a udržují infrastrukturu (neboli vzniká něco z ničeho – neplatí zákony termodynamiky)….

  24. xy

    Hm, galahade, mně to jako odpověď na otáku, proč je den svobody pravicový fetiš, takhle bohatě stačí. :-))
    Brumla – možná, že nejdokonaleji se tomu ideálu přibližuje Somálsko…Teda aspoň co se toho mikrostátu týče. ;-)

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s