Historie už je přepsaná

Myslel jsem si, že přepsat historii trvá desítky let, během kterých se pozvolna některé věci mění a jiné vynechávají. Jaký omyl! Nic tak zdlouhavého a složitého není vůbec potřeba. Jde to ráz na ráz, jak ukazuje příklad Rusko-Gruzínské války v roce 2008 (psal jsem o ní například zde), od níž uběhlo teprve šest let, ale už je vše jinak. Byla to tehdy Gruzie, kdo jako první zaútočil na odštěpeneckou Jižní Osetii a tam umístěné ruské mírové sbory, a až na tento útok reagovalo Rusko (netvrdím, že Rusko nepřišel jako šikovná záminka vhod), které s Gruzií udělalo krátký proces; i na Wikipedii se (zatím ještě) píše: „(…) výsledky nezávislé vyšetřovací komise EU, podle které válku vyvolala Gruzie, a Rusko přispělo k eskalaci konfliktu.“ V současném českém tisku (např. Procházková, Luňák) se už ale o primární iniciativě Gruzie mlčí a za agresora je označováno Rusko. Nová „lepší“ historie je zde, rychle, rázně, nekompromisně.

Reklamy

52 comments

  1. michal

    Jsem docela rád, že je tenhle post otagován jako „propaganda“. :-)

    Jižní Osetie je součást Gruzie a ruské, byť „mírové“, sbory tam nemají co dělat. Konflikt v r. 2008 vznikl, když se oficiální gruzínská moc pokusila uvést stav de facto do souladu se stavem de iure, na což má státní moc právo. Nu a Rusové, jako obvykle, podpořili separatistické teroristy. V Gruzii jim to prošlo snadno, na Krymu také téměř bez povšimnutí, s východní Ukrajinou to tak snadno nepůjde.

    Je samozřejmě pravda, že k znevážení pojmu státní suverenita přispěl i Západ svým počínáním v bývalé Jugoslávii. Ale není to omluva.
    Bohužel jsou pouze dvě možnosti; buď se bude o změnách hranic vyjednávat a teprve při souhlasu všech zainteresovaných stran budou měněny, nebo se bude postupovat podle pravidla „silnější pes mrdá“. První alternativu považuji za přijatelnější.

    • ms

      Všechno fajn až na jeden malej detail, kterej dělá z vaší reakce vlastně nonsens. Jak Osetie tak Abcházie požadovaly nezávislost na uměle nakreslených hranicích Gruzínské SSR ještě v dobách Sovětského svazu. Pokud Gruzie měla právo se odtrhnout od Sovětů, oni měli to samé právo se odtrhnout od Gruzie (a také to okamžitě udělali, nejde o věc z posledních pár let, nezávislost si vzali do svých rukou ve stejném momentě čili na začátku devadesátek)

      • michal

        To je pochopitelně něco jiného; secese Gruzie (i dalších států) byla uznána samotným opouštěným Ruskem (o dalších zemích nemluvě), leč secese Osetie nebyla uznána Gruzií, ani ostatními státy světa. Právo na jednostrannou secesi aktuálně neexistuje; resp. zastávají jej ultraliberálové, kteří jej dovádějí do důsledků; každý jednotlivec či seskupení lidí má právo na jednotlivou secesi sama sebe od státu v konkrétní oblasti (tedy např. přestane platit důchodové pojištění výměnou za závazek nežádat nikdy důchod, a tak dále).
        Netušil jsem, že jste liberálnější než já. :-))

        • ms

          Není to nic jiného, ve chvíli, kdy se Gruzie odtrhla, Sovětský svaz to neuznal. To že to někdo uznal později je irelevantní. Osetii či Abcházii se také dříve nebo později uzná.
          Zbytek je už úplná fantasmagorie, prostě jsem jen poukázal na fakt, že jak Osetie tak Abcházie se od Gruzie začaly trhat ještě před tím, než ona sama se nelegálně odtrhla. Takže je to situace nesrovnatelná.

          • michal

            Chcete srovnávat SSSR s běžným státem? Resp. RSFSR, která připojila Gruzii násilím, kdy porušila vlastní uznání nezávislosti Gruzie v r. 1920, načež tam v únoru 1921 vtrhla Rudá armáda (a od té doby byla Gruzie násilím držena do r. 1989)?
            Děláte si ze mě legraci, nebo se domníváte, že jsem idiot?

            • ms

              Jejda, takže nyní hodnotíme právo na samostatnost podle toho, jak stát vznikal… Ale určitě pro ukradenou indiánskou zem (poslední boje jen pár desetiletí před revolucí v Rusku) existuje nějaká marxisticky dialektická omluva kovaného liberála.
              Ne, za idiota vás nemám, jen za pokrytce. Která státy mají nějaké nezadatelné věčné právo na hranice? Jinak proč hájíte gruzínské hranice vytyčené sověty, když se vám tak sověti eklují?

              • michal

                Jsou to všemi uznané hranice. I Ruskem, coby nástupnickým státem SSSR, poté, co se z říše zla změnilo v „normální“ (alespoň to tak vypadalo) stát.
                Právo na existenci ve svých hranicích je základním definičním znakem státu.

        • ms

          Pro připomenutí:
          …buď se bude o změnách hranic vyjednávat a teprve při souhlasu všech zainteresovaných stran budou měněny, nebo se bude postupovat podle pravidla “silnější pes mrdá”.

          Gruzie udělala verzi dva, Osetie a Abcházie totéž, proč by ti druzí měli být pranýřováni, když chování prvního akceptujete.

          • michal

            Ještě jednou; Gruzie byla v 90. letech v podobném postavení, jako ČSR po konci WW2. Jen idiot by konec protektorátu považoval za secesi.
            Jen ten bolševický protektorát trval o několik desítek let déle.

            • ms

              Gruzie v devadesátých letech byla v podobném postavení jako spousta neexistujících států dříve. Území Gruzie (nikoliv stát) Rusko osvobodilo od osmanské nadvlády. Kde má podle vás sověty vytyčená hranice Gruzie vyšší právo na existenci než Abcházie nebo Osetie? Přiznejte si poctivě, že nemluví z vás zásadovost (protože najednou jste po připomenutí historických fakt ucukl od požadavku oboustranné akceptace), ale jen hysterická rusofobie.

              • michal

                Nikoliv. Stejně jako po konci WW2 nemělo vůbec smysl rozebírat platnost Mnichovské dohody, natož existenci protektorátu, nemělo po konci studené války smysl zkoumat příliš poměry okupovaných států (později bývalého) SSSR, resp. RSFSR. To není fobie z bolševických Rusů, ani z nacistických Němců; jak Rusko, tak Německo má zase právo na existenci ve svých původních hranicích, než začaly expandovat a napadat okolní státy.

                • ms

                  Upřímně řečeno, nevidím dál důvod rozebírat vaše rusofobní pokrytectví. Nejdříve sám prohlašujete, že je důležité, aby se státy předem domluvily, říkáte, že to byl i připad Gruzie, když vám připomenu, že Gruzie to udělala jinak, tak jak se vám to nelíbí, obracíte list, ignorujete svůj původní postoj a utíkáte k blábolivým frázím o říších zla, okupaci atd. I když ve vaší původní argumentaci tyto nonsensy nebyly.
                  Nemám zájem.

                • michal

                  Říše zla a okupace nejsou fráze, ale reálně existující věci.

                • Tribun

                  Žádná Říše zla neexistuje a nikdy neexistovala, Říše zla je jen dílem patetická a dílem propagandistická metafora. A také bezpečný přístav pro nejisté křižáky.

                • ms

                  Ono pro Abcházce a Osetince byla „říší zla“ (skvělá nálepka na cokoliv, i když jak jste napsal, patetická a propagandistická – od kovboje z filmu) Gruzie, proto z ní chtěli pryč ještě v době Sovětů, kteří je tam násilně začlenili. Zvlášť když jim Gamsachurdia sliboval etnické čistky.
                  Já mám dojem, že Michal to ví velmi dobře, jen se mu to totálně nehodí do rusofobního světonázoru. Proto ty přeskoky jinam. A pak už to nemá smysl.

    • oh

      Vaše tvrzení že „ruské, byť „mírové“ sbory tam nemají co dělat“ stojí na vodě. Tedy přesněji na vynechání „nehodícího se“ kousku historie konfliktu.
      V (jihoosetinském) referendu v lednu 1992 se většina hlasujících vyslovila pro svrchovanost a připojení k Severní Osetii v rámci Ruska. Přes několik uzavřených příměří boje pokračovaly až do června 1992, kdy byly na základě vzájemné dohody v Jižní Osetii rozmístěny smíšené rusko-gruzínsko-osetské mírové sbory.
      Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/24740-jizni-osetie-usiluje-o-nezavislost-jiz-od-rozpadu-sssr/
      Dále zcela přehlížíte „nepodstatnou“ drobnost:
      Osetie v rámci SSSR rozdělena na jižní a severní, jižní byla součástí Gruzínské SSR se statusem autonomní oblasti, severní í byla připojena k RSFSR jako federativní republika. Vedení Jižní Osetie se po celou dobu existence SSSR snažilo o spojení se Severní Osetií v rámci RSFSR.
      Po osamostatnění Gruzie při rozpadu SSSR gruzínská vláda „moudře“ usoudila, že autonomie už bylo dost – autonomní status byl zrušen a oblast rozdělena mezi několik gruzínských krajů. Což přímo vedlo k ozbrojenému konfliktu a v důsledku i k výše zmiňované dohodě o rozmístění těch mírových sil. (Těch, co tam prý neměly co dělat.).
      A pro připomenutí několik časových údajů té jak rád píšete ruské agrese.
      1. 8. 2008 začínají intenzívní boje mezi gruzínskou armádou a jihoosetskými bojovníky. Obě bojující strany se vzájemně obvinily ze zahájení střelby.
      4.8.2008 – ruská 58. armáda zaujala pozice na hranicích s Jižní Osetií). Pokračují sporadické přestřelky a gruzínská armáda soustavně zvyšuje počet vojáků a vojenské techniky v oblasti.
      7. 8.2008 prezident Michail Saakašvili vyhlašuje jednostranné zastavení palby, ochotu vyjednávat o autonomii Jižní Osetie a navrhuje, aby Rusko garantovalo mírové řešení.
      V noci ze 7. na 8. srpna (den zahájení LOH v Pekingu) gruzínské dělostřelectvo zahájilo bombardování osetských vesnic a gruzínská armáda začala s vojenskou operaci s cílem dobýt hlavní město Jižní Osetie Cchinvali. To se jim 8. srpna v noci a dopoledne téměř povedlo. Při útoku gruzínská armáda použila raketomety BM-21 Grad a děla velké ráže, kterými ostřelovala centrum města. Během útoku došlo k napadení základny ruských mírových sil.
      8.8.2008 ruské tankové jednotky vyrážejí Rokkským tunelem k Cchinvali. Následně Saakashvili začíná vykřikovat do světa hesla o ruské agresi.
      K tomu velvyslanec USA v Moskvě pro deník Kommersant: „Vidíme, že odpověď ruských vojsk byla naprosto opodstatněná útokem na ruské mírové síly v Jižní Osetii.“ Rusko ale podle něj zašlo příliš daleko, když jeho jednotky vstoupily na území Gruzie..
      A stanovisko vyšetřovací komise EU: Vina za loňskou válku v Jižní Osetii padá je na straně Gruzie, shodla se nezávislá komise EU. Experti přitom ale poukázali, že Rusko se podílelo na eskalaci konfliktu.
      http://www.spiegel.de/international/world/eu-report-independent-experts-blame-georgia-for-south-ossetia-war-a-650228.html

      • michal

        „Vzájemné boje“ mezi gruzínskou armádou (legální síla) a jihoosetskými bojovníky (teroristy) jsou přesně tím nesmyslným pohledem, který kritizuji. Armáda má legální monopol na násilí na svém území.

        • oh

          Jasně, Michalova univerzální teroristická nálepka. Jenže pojmy „terorista“ a „bojovník za svobodu“ jsou jaksi používány podle politické potřeby mluvčího, nikoli podle reálného obsahu.
          Armáda má monopol… do té doby, než se někdo pokusí silou vyřešit čistě politický problém nebo prostě přežene politický nátlak. Akce a reakce neplatí jen ve fyzice. A opět jste naprosto ukázkově vypustil ze svého uvažování jednu ze startovacích podmínek konfliktu: zrušení autonomního statusu Jižní Osetie. To udělala gruzínská vláda sama a dobrovolně…

        • Tribun

          To jste si bud poněkud popletl, nebo jste se pozapomněl v Rakousko-Uhersku. Monopol na násilí na území státu nemá v moderních společnostech armáda, ale policie. Armáda má monopol na násilí mimo území státu, ovšem není to armáda, kdo určuje, odkud kam ten stát sahá – to určuje lid (neboli občané). Vy navíc stále vycházíte z předpokladu, že Jižní Osetie Gruzii patří, ale o tom nerozhoduje Gruzie, o tom si rozhodují Osetinci sami, kam chtějí patřit.

  2. Kamil Mudra

    Ne nadarmo se, Tribune, už dlouho říká: „Dějiny píší vítězové.“ Pamatuji si jak jsem se, už coby „mladý cucák“, pozastavoval nad oficiálními popisy první republiky a divil se tomu, co si tvůrci jejich verzí dovolí navzdory tomu že stále ještě žijí pamětníci jimi přetvářené reality. Typickým trikem tehdejších „historiků“ bylo házení drobných živnostníků do stejného pytle s velkokapitalisty, kteří byli ochotni i brutálním způsobem zasahovat proti projevům nespokojenosti ze strany dělné třídy. Samozřejmě nikoli jediným trikem.

    Stejného ignorování pamětníků jsme se dočkali záhy po převratu při prezentaci bývalého režimu a jsme jeho svědky dodnes. Ale už si ani neříkám: „Jak si to mohou dovolit?!“ protože prostě vidím že mohou. Mohli tehdy, mohou teď a evidentně budou moci i v časech příštích. Sporadické drobné vlnky případných oponentů v pohodě spláchne tsunami mainstreamu a vyžadování „toho správného postoje“ v situacích kdy tento má vliv na úspěšnost vaší snahy o přežití.

    • michal

      Dovolím si jedinou doušku; socialismus zvítězil teprve (a právě) tehdy, kdy (velko)kapitalisté proti projevům nespokojenosti ze strany děln(ick)é třídy zasahovat přestali. To jen tak na okraj.

      • Kamil Mudra

        No, michale, oni jen tak sami od sebe nepřestali. Prostě dostali v Rusku na budku a měli utrum. Pak to znovu zkusili zvenčí – nezadařilo se. No a k nám byl socialismus importován. Nebýt druhé světové tak jsme ho asi na vlastní kůži nezažili.

          • tresen

            Evidentně máte oba na mysli něco jiného – Kamil Mudra tak zřejmě nazývá předlistopadový režim. A má pravdu, že bez druhé světové by se tak hladký import nekonal.
            S první částí jeho teze se tak úplně souhlasit nedá. K odpovědi na otázku, kdo všechno dostal v Rusku na budku, by bylo nutné připojit dost dlouhý seznam, protože to zdaleka nebyli jen zlí hoši velkokapitalisti /ti navíc zcela určitě nebyli na prvním místě nepřátel bolševiků/. Taky se to „dostávání na budku“ časově dost protáhlo. K tomu, že by jim všem někdo zkoušel pomáhat zvenčí, historie mlčí.
            Je samozřejmě pravda, že poměry v Rusku /tak jak se o nich lidi na Západě postupně dozvídali/, přispěly k tomu, že se vytoužená světová revoluce nekonala. Většina Evropanů dala přednost zachování otevřeného systému.

        • overborne

          Je otázka, kdo dostal na budku z hlediska toho, jak jim ten socialismus prospěl a jak obstál v konkurenci s liberálně tržním hospodářstvím. Tedy co je výsledkem oné soutěže o to, kdo dožene a předežene (sic!) anebo zůstane hluboko v poli poražených, vítězi vysmívaných, opovrhovaných a přehlížených…..Tedy, kdo že to nakonec dostal na budku?

          Protože jedno české přísloví říká že „kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe“. Podobně jako Cicerovo „invidetur préstanty florentykve fortuné“. Kdo dostal na budku? Jistě v minulosti těch lidí bylo dost, otázka je, jestli si snad někdo, kdo by rád stál na straně těch histiorických „dali jim nabudkařům“ není dnes v roli těch, co jim život ve svobodné společnosti dává nabudku jaksi sám a to každý den, což lze nazvat imanentní společenskou archetypální vlastností signifikantní právě pro tu sociální skupinu lidí, myslících si, že když někomu „dám na budku“ bude se mi snad v životě dařit lépe než dosud, že se stanu úspěšným a respektovaným, hodným úcty a ne přezíraným, opovrženíhodným, trpícím indolencí svého okolí….Individualizovaná společnost postmoderny nemá příliš pochopení pro ty, kteří trpí pocitem že jim ostatní nepřejí a že společenského uznání dosáhnou ne na pracovním trhu, v intelektuálních kruzích či sportu, vědě nebo umění – ale ve společensky nesnášenlivém a agresivním chování vůči druhým.

          Problém obvykle bývá, že tací co vyhrožují „dáním na budku“ sedí v hospodě v koutku a klidně si nechají od hospodských rváčů típat vajgly o obnošené sáčko a ani nepípnou, ani když se ho afektovaná servírka při druhém pivu zeptá, jestli má vůbec na zaplacení a že chde po něm platit dopředu….

          • Kamil Mudra

            Pokud se vám, overborne, ta chcípající kobyla, které se v posledním vzepětí podařilo kopytem smrtelně zasáhnout ještě nedorostlé hříbě, jeví jako vítěz, tak si ji můžete nechat vycpat a chodit se jí klanět.
            V současné globální situaci tu nikdo třetí, kdo by měl důvod ke smíchu, není. Tedy pokud vynechám zabedněné jedince a možnost že nás pozorují ufoni.

            • overborne

              Vlasta Burian, prý:-).

              Ovšem každý má dozajista nárok po tom svém milovaném pořádku teskniti, ba i dokonce druhým spílati a pěstí hroziti, ovšem nemá-li jak ostaní přesvědčiti, aby i oni jeho mínění sdíleli a v boj lítý se spolu s ním pustili, pak ne snad smích, ale jistě pousmání útrpné u druhých vyvolati mohou. Ten druhým šrámu ni boule nikterak nezpůsobí, jak by oni chtěli, lačni hněvu svého však milovaného pořádku sobě přivolati nemohou….

  3. Pingback: Historie už je přepsaná | Outsider Media
  4. Canadian

    Vzhledem k tomu, ze se celou dobu bojovalo na uzemi Gruzie a nikoliv na zemi Ruska, a ze o uzemi prisla Gruzie a nikoliv Rusko je odpoved na otazku „kdo byl agresorem?“ snad vice nez jasna.

    • Tribun

      Nikoliv Gruzie, ale Jižní Osetie, především to ale byla Gruzie, kdo jako první porušil status quo dělostřeleckým (!) přepadem vzpurné provincie. Trefila přitom i Rusy a ti si to nenechali líbit, což Gruzii i Západ poněkud zaskočilo.

      • Canadian

        Pokud si spravne vzpominam, rusti vojaci vnikli pekne hluboko i na uzemi samotne Gruzie. Nastesti se odtud nakonec stahli a ponechali si „jen“ tu gruzinskou Jizni Osetii a Abchazii.
        Rusum se nedivim. Kdyz vtrhnu do sousedni zeme a nekdo po me zacne strilet (jako treba v te Jizni Osetii) tak prece musim takovou drzost potrestat.
        Americane se z Grenady nebo Iraku stahli. Z Afghanistanu se stahuji. U Rusu to vypada, ze si tu Abchazii, Osetii a Krym pripojili na vecne casy a nikdy jinak.

        • Tribun

          Jenom si dovolím připomenout, že řeč je o tom, kdo válku v ruce 2008 začal, ne kdo a jak ji potom vedl a dovedl ke konci. A začala Gruzie. Se stejnou logikou, s jakou děláte agresory z Rusů, byste mohl tvrdit, že SSSR napadl Třetí říši, protože válku zakončoval v Berlíně.

          • Canadian

            Aha, takze kdyz se na mem uzemi usidli agresor (pod jmenem „mirove jednotky“), ja se ho snazim vyhodit, on me rozbije hubu a me uzemi si naveky privlastni, tak je to moje vina. Nemel jsem si zacinat.
            Naaaaadrherna logika.

            • Tribun

              A proč se ta země tedy jmenuje Osetie, když je to podle vás Gruzie? Z čeho vyvozujete povinnost Osetie být součástí Gruzie? Především tady ale vůbec nejde o to, kdo byl v právu, ale kdo si začal. To máte jako s atentátem na Heydricha – také nezaútočil Heydrich na Gabčíka s Kubišem, ale Gabčík s Kubišem na Heydricha, a jestli atentát schvalujete nebo ne je v tomto směru zcela irelevantní.

  5. Tribun

    Ale to mi vysvětlete, například vy, Michale, jak může takový antietatiska jako vy zároveň takovým fetišistou přes státní hranice?

    • michal

      Nejsem antietatista; naopak, domnívám se, že stát je potřeba, aby zajistil vymahatelnost práva a vnitřní a vnější bezpečnost. K tomu potřebuje hranice a armádu (mimo jiné).
      Nemám rád sociální stát, tohoto zparchantělého rozhodčího, který tomu mužstvu, co momentálně vede, podráží nohy a připískává slabšímu týmu.
      Čímž kazí hru.

      • Tribun

        Až na to, že život není hra – či lépe zahrávání si s druhými – ale vážná věc a smyslem existence státu je právě především to kazit hru těm, kteří nechtějí hrát fér nebo chtějí hrát jen se slabším soupeřem, kterého cíleně udržují oslabeného, a pak také dbát o to, aby nebyl do hry nucen i ten, který hrát nechce, protože jsou různé „hry“ a z pohledu společnosti je krajně nežádoucí, aby všichni hráli stejnou.

      • Kamil Mudra

        Přiznám se, michale, že tento váš přístup je mi stále záhadou.
        Potřebnost vymáhání práva uznáváte.
        Potřebnost vymáhání existenčního minima naopak odmítáte.
        Přitom v obou případech jde o rozhodčího, kterého ten silnější nepotřebuje, protože v případě jeho absence si to oč mu jde vymůže sám.
        Mě to přijde podobné, jako kdybyste uznával potřebnost manželství + nějakou instituci která by bránila jeho rozpadu, ale přitom ignoroval takové jevy jako domácí násilí nebo zneužívání a týrání dětí.

  6. tresen

    Prozradíte mi, Kamile Mudro, kdo je kdo v té vaší alegorii? Chcípajících kobyl si umím představit několik, ale to kopnuté hříbě mi dělá problém.

    • Kamil Mudra

      Stará kobyla je kapitalismus. Kopnuté hříbě je socialismus, který dostal oproti kapitalismu mnohem méně času k tomu aby se v dostatečné míře v praxi předvedl, poučil z vlastních chyb a zapracoval na jejich odstranění.

      • tresen

        Hříbě je milý, skotačivý tvor, tohle si od vás nezaslouží.
        To, co bylo v našem zájmu kopnuto, bylo spíš stvoření omylem uniknuvší z ostrova doktora Moreaua. Na jeho další vývoj už byl zvědavý málokdo.

        • Tribun

          To si v době císaře Nerona mysleli Římané o křesťanech také. A že křesťané nakonec triumfovali vůbec neznamená, že se Římané mýlili.

        • Kamil Mudra

          Tak či onak – jde o mládě co nestačilo dorůst do dospělosti. Ať už šlo Moreauaovo stvoření nebo ošklivé kačátko.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s