Referendum je nejmocnější nástroj přímé demokracie, projev vůle lidu s nejsilnější legitimitou, nad který není, tak jak by mohlo nemít smysl? Tak třeba když se špatně naformuluje otázka, nebo když se otázka tak úplně nepotká s realitou. Kupříkladu včerejší místní referendum na Praze 8 o zákazu hazardu. Otázka předložená občanům zněla: „Souhlasíte, aby městská část Praha 8 (…) učinila veškeré právní kroky vedoucí k zákazu provozování loterií a sázkových her, zejména výherních hracích (…) a to na celém jejím území?“ Bohužel se mi nepodařilo dohledat rozhodnutí rady nebo zastupitelstva, na jehož základě bylo referendum vyhlášeno, ale tak, jak je otázka položena, udělají občané v referendu městské části souhlas, ale k ničemu ji nezavazují. Je jasné, že pokud by občané řekli ne, tak městská část proti hernám nijak postupovat nemůže, jenže co když občané řeknou ano, ale městská část nic nepodnikne a souhlas prostě nevyužije? Bude to v rozporu s výsledkem referenda, nebo to bude sice košer, byť po právnickém způsobu?
Toto konkrétní referendum nakonec nebylo platné, protože občané se neobtěžovali přijít (proč a jak tuto laxnost chápat je zase jiná pohádka), ale ani tím nejasnosti nekončí. Znamená neplatnost referenda, že souhlas nebyl udělen a městská část proti hernám postupovat nemůže, nebo by nebyl udělen pouze v případě, že by bylo platné a většina občanů řekla ne? Znamená tedy neplatnost referenda, že městská část může může proti hernám postupovat podle svého uvážení, tedy v podstatě stejně, jako kdyby občané v referendu řekli ano? Jaký smysl potom takové referendum vůbec mělo? Zdánlivě přesná otázka je tak bez znalosti kontextu a historie ve skutečnost značně vágní, protože bez těchto znalostí nelze říct (a tedy se kvalifikovaně rozhodnout), jaký důsledek bude ta která odpověď mít.
Referendum je dobrá věc, ale mělo by být přesněji a pečlivěji formulováno buď jako přesný závazek (tady je ale zase problém s tím, jestli negativní odpověď znamená automaticky zákaz, nebo volnost jednání, a pokud zákaz, tak na jak dlouho?), nebo jako schválení již přijatého rozhodnutí, v takovém případě je ovšem zase riziko, že neplatnost referenda založí automatický nesouhlas. Při očekávatelné nízké účasti voličů se tak šikovnou formulací dá docílit v podstatě libovolného výsledku a jakékoliv referendum zmanipulovat k bezzubosti a nezávaznosti.
Jak vidno, ani referendum není samospasitelné.
Tribun 
Referendum slouží v demokracii jako jeden z nejúčelnějších manipulativních nástrojů. Uvedu dva příklady od nás, z „vyspělé“ demokracie:
15.5.2002 proběhlo referendum o tom, jak má vypadat okolí nádraží a centrum města po obrovské, cca 20 let trvající přestavbě za milliony eur. Navržené varianty byly pojmenovány „1“ a „A“ (aby se předešlo podvědomému biásu). Občané (účast 65,3%) se ze tří čtvrtin vyslovili pro dražší „variantu A“. Nicméně během realisace investoři požadovali to či ono, vítězná varianta se přitesávala, upravovala a výsledkem je, že za ty větší peníze vznikne výsledek, který nápadně připomíná odmítnutou „variantu 1“.
Druhé referendum proběhlo 1.6.2005 a občané se měli vyslovit, zda si nadále přejí mít jen jednu nákupní neděli v měsíci nebo každou. Občané (účast 60,45%) se z valné většiny rozhodli proti, pro hlasovala cca 1/3 účastníků. Nicméně kupčíci sestavili „občanskou iniciativu“, která předložila městské radě k projednání návrh, aby byly přeci jen všechny neděle nákupní a městská rada to schválila. Máme tedy každou neděli otevřeno a 2/3 utrechtských voličů se mohou jít klouzat.
Neznám situaci v Nizozemí, ale proč je nutné o otevírací době obchodů vyhlašovat referendum? Vždyť neděli co neděli hlasují občané svýma nohama a kupčíci svými zámky na dveřích; nebude-li po nedělních nákupech poptávka, jistě nikdo nebude platit zbytečné prodavače a otop.
Jakkoli považuji trávení nedělního času v nákupních centrech za zbloudilé, duchamorné a veskrze hloupé, nechť rozhodnou sami zainteresovaní, zda (a nakolik) se jim to vyplatí.
proč je nutné o otevírací době obchodů vyhlašovat referendum?
Aby se zjistilo, co občanům víc vyhovuje, zda tradiční nedělní klid nebo nákupy. Protože je jasné, že když se ty obchody jen tak mírnyks tírnyks otevřou, budou do nich chodit (aspoň občas) i ti, které by to jinak nenapadlo a vlastně o to nestojí, čímž se ta neděle změní na všední den (tedy přesně to, co většina utrechtských voličů evidentně nechtěla). Nemůžete si přece vážně myslet, že obyvatelstvo jako celek provede boycott těch obchodů, co se v neděli otevřou proti jejich vůli.
On si urcite mysli, ze to vyhlasuje Brusel.
Teď je otázka, jestli v situaci, kdy by třetina občanů ráda nakupovala a dvě třetiny rády relaxovaly, je optimálním řešením zakázat nakupování en bloc, nebo nechat na obchodnících, aby otevřeli třetinu obchodů.
Opravdu otevřený krám ruší tolik poklid ostatních? Více než otevřená diskotéka? Restaurace? Cirkus? :-)