Čarokraj

Rodinná operní expedice (slovy programu) Čarokraj v Národním divadle je pastva pro oči (slovy jedné z recenzí), výjimečný zážitek fantasie a divadelní kreativity, hravý a nespoutaný, přitom ale poctivý. Ač formálně opera, dominantní je stránka visuální a inscenační, ale to nevadí, podstatné je, že je to dobré divadlo.

Začíná to již příchodem do divadla, který v případě Čarokraje nevede dveřmi, ale bájnou podzemní říší Mytologií (Čarokrajem), která se rozkládá ve třetím suterénu a technickém zázemí (věděli jste, že v podzemí Národního divadla to místy vypadá jako v podzemí „betonové hranice“?) a ze které se cestou přes jeviště (když na něm člověk stojí, zdá se jeviště menší, než z hlediště) přichází do hlediště, kde již představení vlastně běží, protože na jevišti se pinoží elfové hrozilo va čarotelata, v hledišti poletují a pozpěvují světlušky a k tomu již hraje orchestr. Čarokraj je totiž zemí, do které se uchýlila různá podivuhodná zvířata, kterým hrozilo vyhubení ze strany lidí zapomínajících snít.

A pak následuje už jen přehlídka fantazie a hravosti a velmi zdařilé soudobé hudby v příběhu o kouzelné Knize, zlých bazilišcích a záchraně Čarokraje. Mimochodem diriguje osobně skladatel Marko Ivanovič a je to docela zážitek sledovat, jak si to užívá. Kostýmy Andrey Sodomkové jsou prostě fenomenální a výprava Mateje Formana fantastická.

Vrcholem všeho je pak „vtípek na konec“ – hraní si s diváky, kdy představení pokračuje ještě chvíli po děkovačce a vymámí z obecenstva ještě jeden aplaus. A slyšet symfonický orchestr hrát rock (nebo co to je ve finále za žánr) také stojí za to.

Řekl bych, že Čarokraj je stokrát lepší vidět, než o něm číst, ale to bohužel není snadné, protože se hraje jen příležitostně a sehnat vstupenky není snadné. Stejně byste to ale měli zkusit, Čarokraj je něco, co jen tak neuvidíte.

Advertisements

2 comments

    • Martas

      Vidim, ze mame stejne predplatne…
      Predstaveni je fantasticke. Nebyt nekolika navstevniku – vesnicanu, kteri meli potrebu si behem predstaveni neustale sdelovat jak se citi a co vidi, byl bych v uzasu po celou dobu. Byly i okamziky, kdy byl emocni prenos z jeviste i orchestriste tak silny, ze jsem mel chut vstat a tancovat nebo dirigovat orchestr (ne ze bych to svedl…).
      Carokraj je to prave predstaveni, pokud se chcete prenest do pohadkoveho sveta laskavosti, hudby a krasy z jinak vseobecneho kapitalistickeho sileni a blaznu adorujicich produktivitu, HDP a rust rustu. Pripomene vam, ze jste v jadru stale vlastne deti.
      Ze se jedna o soudobe ceske dilo me naplnilo nadeji, ze to s nami nebude tak spatne – s vyjimkou platu v umelecke sfere, ktere jsou zalostne.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s