K projevu Viktora Orbána, z nějž jsem zde nedávno rovněž citoval, přičinil Roman Joch komentář, který je sice víc než co jiného snůška blábolů, ale je v něm jedna zcela zásadní pasáž, ze které jasně vysvítá, jak on a jemu podobní lidé (obecně zřejmě konzervativci) myslí a z čeho čerpají svůj pocit morální a intelektuální nadřazenosti:
Zodpovědná liberální demokracie a politika – liberální, konzervativní či i sociálnědemokratická v její historicky nejlepší formě – je založena na uznání reality, že existují určité pravdy a normy, které poznáváme rozumem a následně se jim podřizujeme a uskutečňujeme je v politické společnosti. Pravdy uznáváme, poznáváme rozumem, nevytváříme je vůlí. Fašismus je však založen na vůli – vůle, lidská vůle, svévole vůdce či lidu tvoří a vytváří „pravdu“. V tomto smyslu dle levicových liberálů manželství je, co já chci, aby jím bylo; manželství je, co já řeknu, že je. (Tedy nejen svazek jednoho muže a jedné ženy otevřený dětem, ale například i jednoho muže a jednoho muže, jedné ženy a jedné ženy, tří mužů, dvou mužů a tří žen či čtyř žen a 17 mužů.)
V tomto pojetí v podstatě dochází ke ztotožnění nějakého momentálního aspektu uspořádání společnosti s přírodním zákonem sui generis, který existuje nezávisle na člověku a je platný pro všechny bez ohledu na to, zda jsou si ho vědomi a souhlasí s ním.
Je to svým způsobem geniální, protože tak lze dobře imunizovat své mínění proti veškeré kritice (bez ohledu na argumenty je stále platné) a rozšiřovat autoritu své pravdy na všechny lidi. Odmítání takové pravdy je potom totéž, jako protivení se kupříkladu gravitaci. Můžete ji popírat, můžete s ní nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s ní můžete dělat, a když zakopnete, nos si nakonec vždycky natlučete.
Stačí prohlásit cokoliv, co by chtěl někdo zpochybnit, či dokonce změnit, za poznanou pravdu, a tedy něco definitivního, daného a neměnného. Vadí vám nerovnost, bída, vykořisťování? Ale to jsou přece přirozené a neměnné determinanty lidské existence, které člověk nevytváří, neurčuje a nemůže tudíž měnit. Problém obhajoby neobhajitelného je vyřešen, protože neobhajitelné je na lidské vůli nezávislé a nezměnitelné.
Je to velmi chytře sestrojeno a v lidském myšlení velmi pevně usazeno, byť v mnoha případech k privilegování a imunizování vlastního názoru jeho ztotožněním s poznanou pravdou dochází zřejmě intuitivně, a nikoliv takto promyšleně.
Vlastně má tento mechanismus jedinou slabinu: Kdo, jak a jakým právem rozhodne o tom, která pravda je poznaná a který vytvořená? Co když někdo svým rozumem poznal, že manželství je dětem otevřený svazek libovolného počtu mužů a žen, a jeho omezení na jednoho muže a jednu ženu je projevem vůle a moci (ekonomické, sociální či kulturní)?
Tribun 
co čekat od Jocha jiného než dogmatické krávoviny inspirované raným feudalismem
„Co když někdo svým rozumem poznal, že manželství je dětem otevřený svazek libovolného počtu mužů a žen, a jeho omezení na jednoho muže a jednu ženu je projevem vůle a moci (ekonomické, sociální či kulturní)?“
Myslím že na tuto otázku odpovídá Joch svým příměrem ke trojúhelníku.
Manželství je nějak nějak definováno a skrze tuto svou definici je začleněno do rámce pravidel, kterými se společnost řídí. Pokud někdo „objeví“ jiný druh svazku a tato forma soužití se nějak významně rozšíří, pak je třeba ji pojmenovat a stanovit potřebná pravidla, která ji do stávajícího rámce ostatních pravidel začlení a zajistí ji kompatibilitu. Je ale nesmysl dávat takovému svazku název, který již je použit pro svazek jiného druhu. Pak dochází ke stejnému matení pojmů, jako kdyby někdo nazýval vilu zahradní chatkou a požadoval by aby pro ni platila stejná stavební pravidla.
Každý normální člověk chápe rozdíl mezi chatkou a vilou a když mu soused u piva řekne že se mu už nevejde do chatky nová sekačka ví o co jde. Ale kdyby řekl že se mu nevejde do vily? Jistě že tu jeho „vytvořenou pravdu“ zpochybní. Zdravý rozum mu tak zavelí. Soused udělal chybu že použil nesprávný pojem a už je na spor zaděláno přesto že jde evidentně o „pravdu“ vytvořenou člověkem – tedy takovou jíž by bylo možné měnit na základě nové dohody. Jenže k čemu by to bylo?
Joch rozhodně není mým „šálkem kávy“, ale už jsem od něho četl podstatně horší bláboly než je jeho výše zmíněný komentář.
Pro hlasatele těch „jediných pravd“ ale vůbec není důležité která je poznaná a která vytvořená. Pro ně je ta jejich pravda vždy neměnná. Proto nepotřebují aby měl někdo právo rozhodovat o tom o jaký „druh“ pravdy jde. Takové hledání odůvodnění je přece jenom pro slabochy. A to oni rozhodně nejsou, že?
Souhlasím s vaším závěrem a souhlasím i s tím, že by se zavedené pojmy neměly vyprazdňovat a naplňovat novými obsahy, ale podle mého mínění nejde Jochovi o pojmenování, ale o přípustnost. To je to jádro pudla: jsou dva tatínci a tří maminky přípustné uspořádání rodiny, nebo musí být rodina právě jeden muž a jedna žena, bez ohledu na to, jak tomu budeme říkat?
Zatím co o pojmu manželství má ta která kultura vcelku jasno a pro tuto instituci i ustálená psaná a nepsaná pravidla, tak rodina je na tom v tomto směru hůře, nejen co se týče oficiálního nastavení pravidel ale i v tom jak se její pojetí může názorově lišit. Jedni zahrnují do rodiny i příbuzné, jiní tak vnímají pouze základní jádro tvořené dětmi a rodiči. A vzhledem k tomu že z různých pohledů může být rodina tvořena na škále od jednoho člověka až po seskupení společností výrobního či obchodního charakteru, je dost těžké zvolit nějaké pojmenování bez dalšího přívlastku. Asi se musíme smířit s tím že existuje mnoho typů rodiny a budeme každé říkat podle toho o jaký typ jde.
Tedy, přípustné bude vždy to co je momentálně uznáváno a protože, jak níže píše Brumla, „o pravdě rozhodují ti co mohou“ je třeba počítat s tím že i ta přípustnost se bude proměňovat jak v čase tak i v prostoru. Jde v podstatě hlavně o to aby se proměňovala takovým tempem, které je ještě pro společnost akceptovatelné.
Pravdy stojí na shodách, dohodách a vírách, které potřebujeme pro naši komunikaci a kooperaci dostatečně zakotvené, abychom si naše konání nekomplikovali „jalovými řečmi“ o tom jak to je či jak by to mělo být, zatím co „práce stojí“. Často je možné ba někdy i nutné je účelově pozměnit ve prospěch věci samé.
Ku příkladu: Pro samotné postavení a využívání mostu není důležité zda je most postaven kvůli překlenutí řeky a nebo proto aby jedna obec „trumfla“ druhou. Ale pro prosazení a urychlení jeho stavby je vhodné použít tu „pravdu“, která je pro jeho stavitele přípustnější, která jim bude „blíž“.
Zatím co pravdy je možné vytvářet a přetvářet – u skutečností toto možné není. Potíž je v tom že mnoho lidí tyto dva pojmy ztotožňuje nebo zaměňuje. Skutečná pravda by byl bezchybný (nikoli nutně úplný) popis skutečnosti. Ale vzhledem k tomu že popisy vytváří lidé a nikdo není dokonalý, musíme v rozumném poměru k poznatelnosti brát výskyty chyb v potaz. Čím je pravda obsáhlejší, tím více je složena ze zprostředkovaných popisů (nikdo nemůže být „u všeho“), popřípadě dedukcí z nich, čímž chybový faktor narůstá.
Takže „poznat svoji pravdu“ zpravidla znamená – rozhodnout se pro to čemu jsem ochoten věřit.
O pravdě rozhodují ti co mohou ….
Pravda jako jasné světlo mimo existenci člověka – to samé jako nějaký bůh :/
Mimochodem – blisty už nejdou číst. Pan Čulík a pan Dolejší „poznali pravdu“, že Rusko je zlo a musí se s ním jednat jedině jako s nepřítelem. Neustále citují „nezávislé“ novináře (ten termín mne fascinuje – na čem vlastně jsou nezávislí ? Na své výchově ? Na kultuře ve které vyrostli ? Na svém zaměstnavateli ? Určitě nic z toho neovlivňuje jejich mínění a názor když píší objektivní články :/) – většinou z Guardianu (ten mají v Anglii nejblíže :) ). O ruských novinářích píšících „prorusky“ říkají, že nebylo možno informace ověřit (taky taková kouzelná ospravedlňující větička).
Ale jakmile se jim něco hodí do jejich argumentačního krámu – tak najednou „separatisté“ mluví čistou pravdu, a je to vydáváno za důkaz „ruské“ špatnosti.
Nedávno pan Dolejší napsal článek ve které definuje že když armáda nějakého státu vstoupí na území jiného státu bez souhlasu vlády tohoto státu tak se jedná o regulérní válku (kupodivu najednou tento článek na blistech nemohu najít – divné) – měl samozřejmě na mysli Rusko na Ukrajině – ani náhodou by to přeci nevztahoval na akce USA (potažmo NATO). A kolikrát vstoupilo NATO na území jiných států bez souhlasu jejich vlád ? Jenom proto že „my“ jsme si odsouhlasili, že tak je to správné – aby se chránila demokracie, svoboda a pravda :/
off topic: Vidím po straně Tribunův komentář „příměří přežilo noc“. Překvapuje mě, že Tribun nevěří zprávám o dělostřeleckém ostřelování Doněcka, Makejevky, Jenakijeva… dobytí Telmanova (okresní město) ukrajinskou armádou…
k článku: Pěkný postřeh. Snad jen bych připomenul, že k ideologiím založeným na rozumovém poznání pravdy patří i komunismus (resp. marxismus), křesťanství (přinejmenším v 1.-5. století) a konfuciánství. Akorát konfuciáni nemají tendenci násilně reorganizovat společnost v souladu s „poznanými pravdami“, kdežto všechny evropské ideologie ano (Joch sice píše „poznáváme rozumem a následně se jim podřizujeme“, ale pak pokračuje „a uskutečňujeme je v politické společnosti“ přičemž taktně mlčí o tom, že na názory společnosti přitom nebere ohledy).
Tribun: „Kdo, jak a jakým právem rozhodne o tom, která pravda je poznaná a který vytvořená?“
Acho jo… jestli jsi ještě ve škole stihl marxák, tak jsi ho zřejmě prochrápal…
Kritérium pravdy je společenská historická praxe v celém svém vývoji. Praxe ověřuje pravdivost poznatku vždy jen s takovým stupněm jistoty, který je zapotřebí k úspěšnému využití poznatku, ale dialektická povaha tohoto kritéria jako vývojového procesu zabraňuje, aby se poznatek přeměnil v dogma. Z praxe jsou odvozena i taková kritéria pravky, jako je například soulad poznatku se zákony formální logiky, s experimentem, s přírodními zákony.
A kdo chce víc, tak třeba tady:
http://www.novysmer.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=885:materialismus-a-empiriokriticismus-4&catid=59:spolecnost&Itemid=200002
No, podle ne-marxistů marxistická kritéria pravdy evidentně neplatí. Obzvláště zlomyslní člověci řeknou, že podle citovaného marxistického kritéria neplatí ani marxismus :-)
hans: Říct, že něco platí nebo neplatí, může každej, kdo má díru do prdele. Zvlášť tady a teď, kde a kdy se za to nepopravuje ani nezavírá do basy. I když si kdekdo myslí a říká, že teď má pravdu, když má momentálně navrch a navíc mu za to notabene nic moc nehrozí, ještě to nemusí znamenat, že má pravdu na věky věkův (amen). Ti, kdo z mocenských pozic pohřbili první neúspěšný pokus o realizaci marxismu ve společenské praxi, se jím vposledku ani náhodou neřídili. Kromě toho historické procesy tohoto druhu svým trváním přesahují horizont lidského života, takže naše generace si platnost této (nebo jiné) pravdy už zřejmě neověří.
Kdo, jak a jakým právem rozhodne o tom, která pravda je poznaná a který vytvořená?
Nikdo, protože přirozené pravdy jsou získány individuálním poznáním pomocí intuitivních vjemů. Čili lze se na nich dobrovolně shodnout, nic víc. Mezi přirozené pravdy ale nepatří žádné „normy“, to je nesmysl jdoucí proti smyslu intuitivních pravd. Ty intuitivní vjemy nám mj. říkají, že jsme všichni sobě rovní, jsme nadáni svobodnou vůlí a právem usilovat o své štěstí.
Nechtějí nás formovat a „standardizovat“, naopak posílit vědomí nezávislosti individua na vlastním habitu a názorech okolí, při zachování humánnosti. Neexistuje žádná přirozená pravda o tom, jak má vypadat rodina nebo soužití homosexuálů. Maximálně tradice a dobová morálka.
Intuitivní vjemy říkají že jsme si rovni, nadáni svobodnou vůlí a právem usilovat o své štěstí ?
Tak o tom by se dalo široce diskutovat …..
Každý jedinec usiluje o své štěstí – neboli pudově/přírodně chce rozmnožit své geny a to v co nejdelším možném časovém úseku (s tím souvisí i jeho snaha zůstat naživu a hromadit potřebnou energii – jídlo a „majetek“). Všechno ostatní je „kulturní nános“ na tenhle základní pud ….
Jsme si rovni ? To je přímo rouhání/komunismus vůči „přírodní“ pravdě …. jedinci si nejsou rovni – zápasí o zdroje, kterých je omezené množství…
Svobodná vůle ? A to jako svobodná na čem ? Na tom koktejlu chemikálií, který každému koluje v těle a ovlivňuje každou „reakci“ na vnější podněty ? Co takhle feromony ? „Myslíte“ že v jejich blízkosti se rozhodujete „svobodnou“ vůlí ?
Samozřejmě že lidé chtějí „věřit“ že jsou něco více než ostatní „zvířata“ – to já nikomu neupírám. Akorát mně vadí když tuhle svojí pravdu o své vlastní nadřazenosti povýší na „zákon“ a ve jménu této pravdy zabíjejí jeden druhého….a to vůbec nemluvím o tom jak se chovají k jiným živočichům u kterých je dnes již prokázáno že jsou také inteligentní a cítí a „uvědomují“ si sami sebe…(líbí se mi slova z jedné knížky: „My nejsme homo sapiens – my jsme pan narrans“)
Chybí taková nějaká „pokora“ k životu samému a vděčnost že vůbec můžeme žít (ale rozhodně ne vděčnost k nějaké modle a už vůbec ne skrze nějaké „zprostředkovatele“ jež mluví za „boha“ – tedy kněží) – teprve na to by se měla navazovat kultura a způsob společenského žití…
Je možné, že to tak máte, že tyhle instinktivní – egoické – „potřeby“, jako šířit vlastní genofond a shromažďovat nezbytnosti k přežití vás pudově uspokojují a dávají vám pocit „štěstí“, egoické satisfakce, jak jste na to vyzrál. Nemyslím ale, že takové pojetí štěstí lze zobecnit, životní priority nelze generalizovat bez notné dávky přesvědčení, že jinak než to vidím já to nemůže být :) Může.
Jsme si rovni v právech, se kterými přicházíme na svět. Máme právo na život v míru, v lásce a dostatku. Že to vy a dnešní egoická společnost neuznáváte, nic na onom právu nemění.
Každý není obětí hormonů a instinktů, opět, lidové jsme holt různí, a nechtějte aby každý vnímal svět jako vy.
Smysl posledního odstavce jako reakce na mě mi nějak uniká, netvrdím nic o nadřazenosti, modlách ani kněžích, ale na vděčnosti a pokoře se nepochybně shodneme. :)
Pouze jsem rozebíral „intuitivní pravdy“ ….. pokud mají být vrozené – respektive „nezávislé“ na člověku – tak jsou neexistující. To je fakt. Tedy pokud nevěříte v boha – pokud ano tak samozřejmě existují.
Ostatní „pravdy“ – jako „právo na život“ – jsou lidské konstrukty a to podle momentální lidské komuny do které se narodíte. Třeba mohu tvrdit, že před 500 lety existovala komuna do které když jste se narodil jako druhorozená dcera tak vaše základní právo bylo být hozena do vlčí jámy…… :/
Pouze polemizuji s tím jestli je něco „mimo člověka“ nebo to závisí na životě jedince a komuny…tak jak se rozepsal pan Tribun.
A kde jste vzal že jsem egoista ? Já bych rád žil ve společnosti lidí, kde by všichni byli k sobě milí a hodní, kde by neexistovali ani sobci a ani křečci. Kde by každý respektoval druhého a nečinil ostatním co by nechtěl aby oni činili jemu.
Michal tomu říká „svoboda jedince končí tam kde začíná svoboda druhého“ a myslí si že takový systém se utvoří sám od sebe, když do toho nebude zasahovat stát.
Marx tvrdil že taková společnost musí být lidem „vnucena“ vládou lidu – státem (hodně zkráceně řečeno).
Já říkám, že dokud se nezbavíme svých vlastních genů – biologických těl – tak pořád budou v hlubinách našich vědomí bublat pudy nad kterými budeme mít různorodou míru kontroly podle situace, prostředí, výchovy, atd…
Poslední odstavec nebyla reakce na Vás, ale takový můj povzdech na inteligencí jedinců a „davu“…. především ochota přijmout „jednoduché“ pravdy, než dělat takovou složitou a bolestivou věc jako myslet, ověřovat a pochybovat…
Existenci a relevantnost přirozené (intuitivní) pravdy si nejlépe (a nejsnáze) ověříte vlastní zkušeností. Postačí jen poněkud zklidnit mysl a soustředit se na otázku.
Právo na život je rovněž přirozenou pravdou, která už ovšem byla jakž takž akceptována, ačkoliv zdaleka ne obecně.
Nenapsal jsem, že jste egoista :) ani si to nemyslím. Egoické jednání (chování, myšlení) je jednání výrazně ovlivněné instinktivní myslí (nedávno jsem to marně vysvětloval jinde), kdy vlastně nejednáte svobodně, ale do značné míry podléháte instinktivním popudům, což jste hezky popsal v části o šíření genů a křečkování majetku.
V takové altruistické společnosti jak píšete by rádi žili všichni, ale pro svou závislost na instinktivním myšlení toho nejsou schopni, brzy by ji rozvrátili :)
K Marxovi (a komunismu vůbec) jenom tolik, že dokud se nezmění jednotlivci, nelze doufat ve zlepšení celku.
A s tím zbavováním těla bych nepospíchal, kdykoliv máte možnost hlas ega utišit a popřít tak zdánlivou zvířeckost lidské duše :) Chce to jen trpělivost.
A ten váš poslední odstavec vlastně nepopisuje nic jiného než důsledky onoho egoického jednání, kterému zajisté každý podléháme v míře rozdílné :)
„…dokud se nezmění jednotlivci, nelze doufat ve zlepšení celku…“
To je samozřejmě kravina, jednotlivec by bez společnosti nebyl nic, chování jednotlivce je výsledkem jeho výchovy společností a fungování společnosti ani zdaleka není jen výsledkem prostého součtu chování jednotlivců. Vymlouvat se na neovlivnitelnost chování jednotlivců ze strany společnosti a zdůvodňovat jím, že nemá cenu snažit se o takovou organizaci společnosti, která by nutila jednotlivce chovat se rozumně, je útěk od odpovědnosti. A někomu to pochopitelně vyhovuje – především těm, pro které je rozumná samoorganizace společnosti zdola hrozbou jejich majetkům a moci.
Naopak, chování společenství je výslednicí chování jednotlivců. A s ideálními lidmi by byl ideální i „komunismus“, přesně proto, že by komunismem nebyl.
Solidární společnost (ne malá, jako je rodina, ale větší, jako je obec, nebo ještě více stát) naopak nutí člověka obecného chovat se neefektivně, protože na tom vydělá. A lidská touha vydělat je téměř fyzikálním zákonem. Může nám to být líto, můžeme to považovat za jednu z hnacích sil rozvoje, můžeme proti tomu protestovat a psát filipiky, vsjo rovno, jak říká náš nepřítel. :-)
Chceš-li změnit svět, změň sebe. (Gandhi)
Jenom ještě jedna malá otázka pane Est ….. Jak mohu v „chemickém“ těle nepodléhat instinktivní/pudové mysli ? Tedy když pomineme „existenci duše“…. A jak je v takovém těle „svobodná“ mysl ?
Pane Brumlo, instinktivní mysl je vitální součástí naší výbavy, chrání nás (díky zaznamenaným zkušenostem) před opakováním nebezpečného chování a jako taková je nenahraditelná, a je naší přirozenou tendencí jí podléhat. Jenže ona dělá ještě jednu věc, která není správná, tedy MY děláme tu nesprávnou věc, že totiž instinktivní mysl automaticky hodnotí (reaguje) vše co zaznamená a my děláme tu chybu, že onu spuštěnou reakci považujeme za vlastní – racionální – rozhodnutí.
Nejde o to nepodléhat instinktivní mysli v situacích, kdy nás chrání, ale vymýtit její hlas (který máme za racio) z vědomí. Ona tím nepřestane fungovat v náš prospěch, jen z nás se stanou svobodní lidé, nezávislí na ahumánním pudu sebezáchovy.
Nezávislí na pudu sebezáchovy? Lumíci. :-)
My podlehame…
To my pripomina Dalajlamu kdyz prohlasil, ze reinkarnace je jasne prokazatelna, protoze rikame „nase telo“ a ne „my telo“ – z cehoz podle nej plyne ze MY nejsme telo, ale neco (duse) co v tom tele zije a telo je pro ni pouze neco jako saty ktere lze prevlekat…
Je uzasne kam se dokazete „logicky“ dostat pomoci spravnych slovnich pojmu …… :/
to michal: Rozumím vám, každá velká pravda je zpočátku vysmívána nechápajícími.
Brumla: Máte pravdu, je obtížné přijmout představu, která je tak odlišná od vašeho pohledu na fungování světa.
EST: to, co tady hlásáte – „máme právo na život v míru, v lásce a dostatku“ – není žádná velká pravda, ale prachobyčejná hloupost. O lásku (druhých) a dostatek (ať už materiální nebo mentální) je třeba se setsakramentsky zasloužit. Pouze dítě je milováno pouze proto, že je, a to ještě nejvýše svými rodiči.
to est:
Ja vam take rozumim – je tezke podrobit svou poznanou pravdu kritice…natoz uznat pravdu jinym (treba bezvercum).
Co takhle zkusit odolavat pokuseni ?
to Brumla: Nejsem věřící, a žádnou pravdu k uznání jste nenabídl. Třeba bychom se shodli.
Nenabídl jsem pravdu k uznání ? že jsme zvířata není pravda ? Ale no tak pane Est…
Nepopírám, že jsme druh zvířete – prach si a v prach se obrátíš. Není to sice pravda celá, ale je jí dostatečný kus, aby se dal jako pravda uznat. O jejím zbytku nemá cenu vést disputaci, na to jsme v poznání příliš vzdáleni.
predpokladam ze horizontalne … ?
Jak jinak :)
Tihle darwinoví slintalisti, když dojde na jejich zájmy, tak se hned dožadují ochrany státu, tedy kolektivní spravedlnosti, která je na hony vzdálená jejich pokřivenému evangeliu – ti by potřebovali Sibiř ve vší přírodní síle jako prase drbání, mají jenom štěstí, že je nová doba a éra nebude honit a stíhat za jejich nelidskost, ale nechá je v klídku vyhnít, prostě na vlastní glaza poznají blahodárnost svých sraček…
Nevím, zda Tribun nepochopil Jocha, nebo zda se Joch nevyjádřil přesně.
Samozřejmě, že „pravdy“, řekněme raději společensky akceptovaná univerzální pravidla, nemají podobu fyzikálních zákonů a nejsou obecně platné. Jsou i psychologické zákonitosti, které mají téměř fyzikální povahu, jako například touha jedince vyniknout nad ostatními a síla motivace, které by jakýkoliv lidský „systém“ neměl popírat, jinak zanikne. Ale to nechme stranou, zbytečně bychom diskusi rozplizli.
Lidé mají jistě možnost si společenství ustavit podle svých představ a každé takové společenství vyžaduje pro svou existenci pasivní souhlas silnější menšiny (nebo většiny, jsou-li síly ve společenství rozloženy rovnoměrně, silami pak myslím nejen sílu fyzickou, ale i vliv).
V zásadě se nabízejí tři možnosti takového uspořádání:
1) první je válka všech proti všem bez jakýchkoli pravidel. Anarchie. Z podstaty jde o nestabilní a poměrně neefektivní uspořádání, kde každý jedinec většinu svých sil věnuje na obranu proti druhým. Nelze v něm vybudovat jakoukoli větší věc. Nicméně jeho výhodou je prospěšný evoluční tlak. Takhle začíná (ve fylogenetickém smyslu) skoro každé společenství, zvířat i lidí.
2) druhá možnost je garance určitých práv/svobod/jistot, které budou pro všechny stejné. Testem stejnosti a spravedlnosti projdou jen ty svobody, které jsou pro všechny jedince současně realizovatelné a které tedy neznamenají zotročení jednoho jedince jiným. Na tomhle minimu se společenství může dohodnout a v historii dohodlo a říká se tomu občanská práva. Výhodou je zachování evolučního tlaku na úspěšnost a zároveň možnost vyvázat se z dennodenní války o přežití. Nevýhodou je pozvolný přechod ve třetí typ uspořádání.
3) třetí možnost je to, co tu máme dnes. Místo práv pro všechny tu máme oklešťování svobod jedněch ve prospěch plných žaludků jiných. Povinnost živit neproduktivní. Povinnost se starat i o ty bližní, kteří mají charakter komenzálů; dokonce i o ty, kteří mají charakter parazitů. Společenství (resp. jeho vedení) vyrovnává přirozeně vzniklé rozdíly mezi lidmi a demotivuje část schopných a většinu neschopných, u nichž posiluje nežádoucí stereotypy chování – násilí, kriminalitu, drogovou závislost, lenost, nesnášenlivost, rozvody, a tak dále. Evoluční tlak mizí a kvalita takového společenství klesá. Postupně ztratí svůj náskok před ostatními, který získalo díky uvolnění sil v bodě 2) a bude převálcováno více „bezohlednými“ civilizacemi.
Z pohledu přežití jedince je pro silné nejvýhodnější 1. a 2. typ, z pohledu vzniku a přežití civilizace jednoznačně 2. typ uspořádání. Toto (a z toho odvozená výhodnost existence občanských práv) platí obecně i přesto, že se přesně řečeno jedná o společnou dohodu lidí.
Jak se zbavit parazitů „dole“ se tu rozepisujete docela často ….. mne teď zajímá jestli máte alespoň návrh nějaké metody jak se zbavit parazitů „nahoře“….
V podstatě stejný; výrazně omezit podíl státu na ekonomice a tím, pokud předpokládáme, že 20% veřejných prostředků se vždy rozkrade, parazity nahoře omezit. Navíc menší množství peněz se vždy snáze kontroluje.
Takze kdyz omezime kontrolu a represi tak hajzlove se zmeni sami a dobrovolne na svatousky….fakt dobry… :)
Samozřejmě, vemte si takovou firmu Bögl a Krýsl, kontrola a represe na ně nedosáhne, a vidíte – při třetím spadlém mostu, a jsou svatí (
Jinými slovy, kdybychom na „kontrolu a represi“ nevydávali ta kvanta prostředků, co nyní, spadlo by mostů šest?
Vždycky, když jedu po dálnici mezi Hradcem a Prahou, přemýšlím nad tím, jestli by mosty pro medvědy byly zbudovány, kdyby někdo stavbu dálnice platil za vlastní. Stát spolkne (a zaplatí) vše…
kdo je stat ? to je nejaka nehmotna pravnicka osoba ? Houbeles. To jsou lidi. A pri soucasnem zrizeni prave ti paraziti nahore. A vy jim chcete jeste vice uvolnit ruce …. jak jim chcete omezit prijmy, kdyz oni jsou ti kteri rozhoduji o svych vlastnich prijmech – tedy o prijmech statu ?
Tim ze se zvoli (nebo revolucne dosadi) skupina moudrych Michalu kteri zmeni ustavu ze si dobrovolne zkrati sve prijmy ?
Teda to je jeste vetsi utopie nez ten komunismus….. :/
Moudří Michalové by, jmenováni do státních funkcí, nejspíš propadli stejnému bahnu korupce. Cesta vede opačným směrem; postupně od státu emancipovat společnost. Tedy přímé platby toho, co lze platit přímo, umožnit výběr mezi státním a soukromým důchodovým, zdravotním a jánevímjakým pojištěním… a postupně daňovou zátěž ztenčit na hodnotu blízkou 5-10%, jako za Rakouska :)
Pravice (některá) to navrhuje a místy i konala, byť velmi nedokonale.
to opet predpokladate ze lide pujdou (a budou chtit) vychovat k „dobrote“ mezilidskych vztahu…o to se ruzne cirkve pokouseji uz tisice let a porad nic….
Kdyz zrusite stat tak nastane dzungle silnych dravcu…. ale o tom uz zde mluvime hodne dlouho a kazdy jsme stale ve svych ideovych zakopech – takze nic noveho nemate ?
Pokud budete považovat člověka, který dosáhne adekvátní tržní odměny, za dravce jen proto, že se Vám jeho odměna zdá příliš vysoká, opravdu se nemůžeme dohovořit.
kdyz nebudete reagovat na argumenty a stale opakovat ten svuj kolovrat tak se opravdu nemuzeme domluvit…
Stát spolkne a zaplatí vše…zvlášť v případě, jsou-li mu odebírány kontrolní a represivní mechanismy, vo tom žádná. Ale medvědí tunely nejsou tak špatná věc, aby se na ně zapomnělo i při stavění „za vlastní“… docela jsem vás nepochopila – to jako soukromý stavitel dálnice nemusí uvažovat o bezpečnosti provozu, nebo ochraně přírody kolem? Nutíte mě myslet si že kdo staví za vlastní je blbec?
Kontrolní a represivní mechanismy nikdy nevyváží tu příležitost a motivaci zároveň. Kdy je demokraticky zvolen člověk, který dosud uvažoval v řádu desítek tisíc, do funkce, kde rozhoduje o desítkách miliard. Ví, že za 4 roky půjde od válu zpět k desítkám tisíc. Má unikátní a neopakovatelnou příležitost část své pravomoci prodat.
Dovedete si představit lepší korupční prostředí?
ano dovedu….
Zajímavý jste michale v tom, jak absolutně likvidujete psychologii a empatii a lidi. Podle vás člověk který se stane úředníkem okamžitě propadá mamonu a s neurvalostí sobě vlastní chamtivě hamtá po všem co se třpytí. Zatímco člověk který se stane podnikatelem se stává svatým, čistým. Tím že podniká jsou jeho myšlenky očišťovány a pohnutky ušlechtilé a cíle průzračné. Klidně za ním může zůlstat spálená zem a mrtví, protože to jsou jen nevyužitelné věci. Vy jste nějaká fosilie z dob otrokářství, a rád byste se vrátil domů :-) Víte, mě překvapuje jedna věc. Všichni podnikavci by chtěli zmenšit stát – jeho příjmy i jeho výdaje. Tak mi ale vysvětlete, proč ve chvíli krize titíž podnikavci křičí státe pomož, sanuj banky, doplať za špatné počasí, garantuj soukromé pojistné fondy!! ?? a ten stát si na to má vydělat jak ??? tisknout na toaleťák jak to umí slavný FED?
Podle sebe soudim tebe- viz Koukolik.
Zajímavé je spíš to, jak se mi nedaří věci vysvětlovat.
Podnikatel, ať jakkoli špinavý, rozhoduje o vlastním majetku a tak – i špinavý (!) – motivován rozhodovat ve svůj prospěch. Může šidit své zákazníky, ale ti mají proti firmě mnohem více možností obrany, než proti státu. Tržní systém je právě kouzelný v tom, že motivuje k efektivnímu chování.
Jinými slovy, pokud zůstanou lidé stejní (a asi zůstanou), budou méně krást v tržním systému, neboť by kradli ze svého.
Volání podnikavců po sanaci bank ze strany státu je stejně nemravné, jako volání jakýchkoli jiných potenciálních parazitů a stát by především neměl mít žádné volné prostředky, aby byl zbaven nutkání komukoliv pomáhat.
Zlatý standard, který byl hlavní bariérou proti tištění peněz, jste zlikvidovali právě vy, obhájci špatně pochopeného keynesianismu a sociálního státu, nikoliv pravice.
ten hňup Vám dá recept na všechno…..on je totiž VÝJIMEČNÝ!!
Človíčku, tebe je mi občas i líto. Sleduješ bedlivě moje posty a přihodíš vždycky nějakou nadávku… Má to nějaký cíl?
jenom to, že nechápeš že jsi velpablb, tak proto
ale kulový, jaký si může u hňupa člověk klást cíle? Jedinej cíl je upozornit tě, že jsi hňup
Von je jako nějakej Bouška z Libně, vosumnáckrát za večer ho vyhodili vod Exnerů a von se jim tam pokaždý vrátil, že si tam zapoměl fajfku, Lezl jim tam přes kuchyň, vokýnkem za záchoda naposledy komínem odkud ho museli vyndávat hasiči. Byl tak vytrvalej, že by se moh stát ministrem, Podtud J. Hašek Osudy dobrého vojáka Švejka…. poněkud nepřesně citováno
Fajn, upozornil jsi mě, já zas tvému hodnocení dal patřičnou váhu a můžeme být oba spokojeni.
Kdopak to u Čapka volá :“My jsme v právu….“???