Vánoční lament

Tato země nevzkvétá, jediné, co tu kvete, je blbost. A jestli přece tu a tam maloučko povykvete, rozhodně kvete pod své možnosti. Nemůže za to žádná přírodní katastrofa, žádný vnější nepřítel, žádná nepřízeň osudu, ale jen a pouze svobodná vůle jejích obyvatel, kteří se rozhodli, že místo toho, co je spojuje, budou hledat to, co je rozděluje, že nebudou hledat způsoby, jak žít v míru, ale důvody, proč vést válku. Zatím jen válku slov, ale podle všeho by se neštítili ani té skutečné. A proč? Protože si pletou svobodu se svévolí, slušnost s nesmiřitelností a zásadovost s neústupností, protože propadli bludu, že nemají nic společného, že jeden druhého nepotřebují, že ostatní lidé jsou jen nekalá konkurence a kořist. Pokud vám to připomíná starozákonní legendu a Babylonu, tak ta podobnost není náhodná, až na to, že příčinou dnes není rozmar kteréhosi boha, ale jen a pouze obyčejná lidská blbost a schopnost zneužívat a být zneužíván. Ale proto také není tato poznámka pesimistická, jak by se mohlo na první pohled znát, ale navýsost optimistická – je-li totiž něco jen naše naše vlastní hloupé rozhodnutí, můžeme to změnit. Nebude to snadné, vlastně je to jedna z nejtěžších věcí na světě, ale je to možné. Máme to ve svých rukou, nejdřív to ale musíme dostat do svých hlav a nahradit tím ten svinčík, který tam máme teď.

Reklamy

49 comments

  1. embecko

    “ Pokud vám to připomíná starozákonní legendu a Babylonu, tak ta podobnost není náhodná…“

    No to opravdu ne… :o)

  2. Ota

    Osobovat si pravo soudit, kdo je hloupy ci ne je klasicky spor mezi elitarstvim Platonovy meritokracie odlidstene a usilujici o dokonalost vedeni lidu, ktere ovsem postrada onu lidskou spontanni a nedonalou potrebu vlastni pocitove autonomni a tim i svobodne vule, jak ji naopak formuloval Aristoteles, pro ktereho byla prave svoboda volby, byt mnohdy mylne postulovane myslenky zakladajici „svoji pravdu“ na zaklade osobniho presvedceni vyverajiciho ze sve osobni zkusenosti a lidske prirozenosti, jako jedine mozne reseni jak socialne koexistovat a naplnit tim i dlouhodobe udrzitelne spravedlive kohezni fungovani spolecnosti na zaklade demokracie. Na zaklade svobodne vule kazdeho zucastneneho jakkoli determinujici nasimi pudy coby prirodou nam danymi reflexy na situce, kdy nam nase vedomi veli jednat jako nasi vlastni svobodu hajici osobita individua, tak tento „lament“ je opet snaha o napravu cloveka, ktera je antropopogicky determinovana a tim i odsouzena k neuspechu. Mnozi si to uz z vysledku dejin o podobne snahy uvedomili. Dalsi na to prijdou az tehdy, kdy jim nekdo laskyplne pro jejich dobro polozi nuz na krk. Rkouce, ze si to mozna sami neuvedmuji, ze takto je jim prokazovano dobrodini, protoze jsou hloupi, ale ze se nemaji branit, protoze jini to vi lepe.

  3. Zrcadlo.blogspot.com

    Závidím Vám optimismus.

    Podle mě většina nešvarů vyrůstá z české národní povahy. Kdyby tady nebyli lidi takové vemena, žilo by se beze sporu líp. V situaci, kdy každý přikládá své polínko na hranici bordelu a pak se diví, jak velké šlehají plameny, pomůže jen hluboká sebereflexe každého z nás.Tupý dav jí ovšem (zatím) není schopen.

    • Tribun

      Jistě, máte naprostou pravdu. Jde ovšem o to, jestli se člověk vemenem rodí, nebo je vemenem vychován. A já naprosto souhlasím s ruským příslovím: „jednej se člověkem jako s prasetem a začne chrochtat,“ ale myslím, že to funguje i naopak, že když se k sobě nebudeme chovat jako prasata, bude nám lépe vespolek. Jsme lidé, prasaty se nerodíme, jen si na ně z nějakého důvodu rádi hrajeme.

    • Tribun

      Byli to ovšem neandertálci, kdo si nedal pozor na nás, a proto se tu teď bavíme my o neandertálcích a nikoliv neandertálci o nás.

    • Tribun

      Rozumím odkazovanému článku a bez vážnějších výhrad s ním souhlasím, čemu nerozumím je váš komentář. Co je na tom článku farizejského?

      • Hamilbar

        No, já sice Tribune nevím co za farizejství tam vidí jepice, ale znáte ji, z té nikdy žádný postoj nevypadne, jako obvykle to zamluví. Jde li však skutečně o článek s titulkem „Krutost, omezenost a klapky na očích“ a není li chyba v odkazu, pak IMHO je farizejský celý od prvního do posledního písmene.

        Pan autor se nezajímá o příčiny. Nejde mu o to aby to šílenství skončilo.

        Jenomže on to v té Syrii někdo způsobil. Někdo financoval výcvik hrdlořezů v Jordánsku a Turecku. Někdo učinil z Iráku „failed state“.

        A pana autora ani nenapadne, že by ten někdo měl nést důsledky. Místo toho vytáhne otřesný příběh britského doktora, kterého tam někdo poslal.

        A nevyprávějte mi prosím pohádky o NGO´s. Každá NGO je v podstatě mixem „profesionálů“ a „užitečných idiotů“ v různém poměru, dle zadání, které zrovna plní. Pravda, existují i typy „užitečný idiot profesionál“. Mezi nimi já bych například viděl i ctihodného pana autora. No, i když… spíše čistý „profesionál“. Ale to odbočuji.

        A ten otřesný příběh vysílá „svobodná a nezávislá BBC“. A suprise, suprise, ctihodný autor se nerozhořčí nad těmi hajzly kteří to způsobili. Rozhořčí se nad nedostatečnou empatií Čechů, kteří k tomu přišli jako onen příslovečný slepý k houslím. A po kterých se nyní chce nejen aby nesli důsledky cizích činů, ale aby je nesli radostně a uvědoměle.

        A pak do toho náš milý šéfredaktor zamotá „Pussy Riot“, které nazve feministkami a zkritizuje Čechy za to, že na ně nemají jednotný názor.

        A nakonec těžký kalibr:

        „Šokující je nelidskost, s níž tito lidé odmítají svou sounáležitost s trpícími jen proto, že to nejsou lidé z jejich kulturního okruhu. Kdo není Čech, není člověk, že?“

        Milý pane autore, dovolte otázku: Co jste vy udělal pro to aby ti Britové co vás platí nestrkali své pracky do záležitostí Blízkého východu? Nemusel byste dnes kvílet nad těmi nešťastnými Čechy.

        P.S. Než jsem to dopsal tak vidím, že jsem se nespletl. Tedy stran jepice.

        • Tribun

          Možná pan autor není ani tak slepý, jako bezradný. Ví, že to někdo způsobil, ví i kdo a proč, ale je to někdo, kdo to podle něj způsobit nemohl a nechtěl, a tak raději mlčí. A Češi v tom tom tak úplně nevinně nejsou, protože to způsobil někdo, koho Češi podporují, koho poslouchají, koho platí, za koho bojují. Jistě se tak neděje na naše přání, ale stejně jistě se tak děje s naším souhlasem.

      • Hudec

        Celá ta sláva s Pussy Riot je jen příkladem uplatnění klasické metody „zástupné téma“. Koho skutečně dospělého to může hlouběji zajímat? Jako zpráva v Blesku…. možná.

  4. est

    Neveselé konstatování, protože pravdivé. Myslím ale, že občanstvu křivdíte názorem že „svobodná vůle obyvatel, kteří se rozhodli…“ Nerozhodli. Nemůžou si pomoct. Nemají svobodnou vůli. Jenom si to myslí.
    Naslouchají svému mentálnímu autopilotovi (který je ovšem – a správně – sobecký až na půdu), protože se domnívají, že když se jeho povely objevují v jejich hlavě, musí přece jít o jejich VLASTNÍ názor :) Naprostá většina lidí si tenhle prostý omyl není schopna uvědomit.
    To naše ego je tvůrcem všech výše vyjmenovaných projevů sobectví. A egem nemyslím povahový rys, ale instinktivní mysl, která právě ono zdání povahového rysu vyvolává. Míra podléhání hlasu ega je vlastně mírou naší (ne)lidskosti.

    Pročež si myslím, že nejtěžší ze všeho bude si ten svinčík v hlavě vůbec UVĚDOMIT. Rozeznat že nejde o MOJE VLASTNÍ názory, ale pudové vjemy (sobeckého protože sebezáchovného obsahu) našeho mentálního ochránce, který ovšem poněkud zvlčil a dělá i to, co se po něm nechce. Je žádoucí jej poněkud zklidnit.

    Pak už netřeba do hlavy nic dalšího (obecně altruistického) dodávat. Vše potřebné už tam je.

    Držím nám palce, zároveň ale souhlasím s vámi: „vlastně je to jedna z nejtěžších věcí na světě“ protože
    „Nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe.“
    Hned tak to nebude.

    • Tribun

      Limitů svobodné vůle jsem si moc dobře vědom, i toho, že je to vlastně klišé, symbol (který ovšem mnozí mylně považují za to, na co odkazuje), ale co už se dá dělat, v zájmu srozumitelnosti je třeba mluvit obecnou řečí. Nejsem si ovšem zcela jist, nakolik je sebezáchovný pud sobecký, protože neslouží zachování jedince, ale druhu, jedinec je jen prostředek, nikoliv cíl sám o sobě. Problém je spíš v tom, že se tento pud vyvíjel v době, kdy byl člověk tak slabý, že jako jedinec mohl jen pramálo ovlivnit, a proto pramálo záleželo na tom, co dělá. Dnes, kdy lze stiskem tlačítka ovlivnit vše, se z něj stává pud po výtce kontraproduktivní.

      • est

        Sebezáchovný pud je sobecký absolutně. Není v něm špetka altruismu nebo soucitu, protože slouží právě zachování jedince (a tím i druhu).Jiný účel nemá. Je to velmi rychlá komponenta mysli určená k naší ochraně, která ale neobsahuje ani špetku lidství, nazírání na dění s ohledem na ostatní. Nemyslím ale, že by byla v dnešní době kontraproduktivní, vždyť kdo vás (rychleji než si to rozmyslíte) donutí uskočit před autem řítícím se po chodníku, kdo vám ušetří spáleninu včasným ucuknutím atd. Je to geniální automat vyhodnocující realitu a snažící se předcházet újmě jedince. Kromě toho, zbavit se jí nelze, ani to v žádném případě není žádoucí.

        Problém instinktivní mysli tkví v něčem jiném: její reakce na mj. sociální realitu se MANIFESTUJÍ VE VĚDOMÍ jako hodnotové soudy, které ale vědomí rozeznává jako hlas racia – domnívá se je mít za hlas „vlastního rozumu“ – což nejsou. Všechna lidská nenávist, závist atd. jsou způsobené důvěrou v instinktivní soudy našeho ega a naše jednání je pak vlastně kompromisem mezi tím, co považujeme za lidské, mravní, a tím, co si necháme nakukat od ega. Je to taková zábavná schiza, jednou nás dojme osud bezdomovce, podruhé ho necháme zmrznout – sám si za to může, kůže líná, opilecká.

      • Kamil Mudra

        Na sebezáchovném pudu není nic sobeckého. Mnohým se tak jeví proto, že k jeho základním projevům patří snaha „nebýt viděn ani slyšen“ která je vlastní všemu živému, sloužícímu coby potrava predátorům všeho druhu. U člena lidské společnosti se modifikuje do tzv. „nevyčnívání“, tedy do pasivního přístupu až do chvíle než se dostane do situace „myši zahnané do kouta“. A protože je člověk řízen nejen pudy ale i rozumem, snaží se mnozí tomu „koutu“ vyhnout sloužíce tomu kdo/co se momentálně jeví jako dominující, v naději že se v tom „koutu“ neocitnou dříve než budou „spotřebováni“ ti pasivní.

        Staré rčení o tom, že pro dominanci zla není třeba nic jiného než pasivity dobra, vychází právě z tohoto poznatku. Podobu společnosti a její směřování určují ti kteří jsou aktivní a v naprosté většině jde o lidi poháněné touhou po nějakém osobním prospěchu, odhodlané vyvinout aktivitu shodnou především s jejich zájmy. Na ně se „nabalí“ výše zmíněná „služebná“ část společnosti. A i kdyby tato „směs“ (aktivních a služebných) tvořila třeba jen dvacet procent populace, budou to vždy oni kdo určí podmínky pro sebe a zbývajících osmdesát procent pasivních.

        Jednotlivec bývá pasivní ve dvou případech:
        1) necítí-li se ohrožen (neví o tom)
        2) cítí-li se ohrožen, avšak neschopen ohrožení čelit

        Tak jako je naše tělo tvořeno tím co jíme, tak je i naše myšlení tvořeno informacemi které přijímáme. Necháme-li o našem jídelníčku rozhodovat přesvědčené vegetariány, pak asi nemůžeme očekávat že se nám na talíři objeví flákota vepřového.
        Tohle většina lidí chápe a ti kteří mají rádi maso by určitě do stravovací komise pro svou podnikovou jídelnu, požadovali i zástupce svých stravovacích návyků. Je zajímavé že když jde o stravu duševní, tedy složenou z informací, jako by se mnoha lidem kamsi vytratila představivost a jaksi naivně předpokládali že se „kuchařova orientace“ na jejich jídelníčku nijak neprojeví a oni budou stále svobodně konzumovat podle své chuti a kulinářského přesvědčení.

        Ale tak to jen vypadá. Člověku je představivost vlastní a tak nedochází k nějakému jejímu „zmizení“, ale jen k jejímu ošálení nebo potlačení. V duchu dvou výše zmíněných bodů se část pasivních nechá oklamat „sojovým masem“ o jehož chuti budou u stolu „svobodně debatovat“ a druhá část se „smíří s osudem“ dokud dostane u výdejního okénka alespoň seno.
        Hodnocení podnikového stravování pár jedinci, ochotnými si zkrátit polední pauzu tím, že si dojdou pro jídlo i jinam, bude většinově ignorováno, protože si po nějaké době už málokdo pamatuje, jak vlastně pestrá strava vypadá. „Sojožrouti“ kritiku „svobodně ukřičí“ tvrzením že mají maso na talíři každý druhý den, ostatní se budou tvářit jako že se jich to netýká a vedení podniku (o vlastnících nemluvě) se bude stravovat úplně jinde, „přilepšujíc si“ tím co ušetří na podnikové jídelně.

        Dokud bude většina společnosti ochotná konzumovat jen ty informace které jsou jí „nasypány do žlabu“, potud nebude demokracie ničím jiným než nástrojem sloužícím menšině k ovládnutí většiny, jejíž významná část se bude „svobodně rozhodovat“ podle toho jak bude „naprogramována“. Kdysi jsem věřil tomu že dostupnost informací dokáže překonat pasivitu většiny a probudit v ní zájem o svobodné spolurozhodování o svých záležitostech. Existence internetu a jeho minimální dopad na tuto většinu mne však přivedl k vystřízlivění z takového bludu.

        Domnívám se, že pokud by se měla začít společnost ubírat nějakým rozumnějším směrem, to jest takovým který ji nepovede k sebezničení, tak asi jen tehdy, pokud by si její aktivní část uvědomila že se ohrožení netýká jen těch pasivních, kterými manipulují, ale i jich samých a tomuto poznatku by přizpůsobili svou aktivitu. Je možné, že ti nejvlivnější aktivní už k tomuto poznatku dospěli, svou aktivitu mu přizpůsobili a jednají na základě přesvědčení že je pro ně výhodné světovou populaci globálně zredukovat na mnohem menší míru. Ovšem, vzhledem k tomu že do skupiny těchto „samovyvolených“ nepatřím, vnímám to jako své ohrožení před kterým není kam se ukrýt a tedy – už jsem „zahnaný do kouta“.

        • est

          Nebýt viděn ani slyšen je jedna (ne jediná) strategie přežití. Když si osvojíte např. poznatek že agrese je výhodná, budete se jej držet, dokud vás okolnosti nedonutí k přehodnocení postoje – teď mám na mysli pudové jednání bez ovlivnění morálkou (výchovou).

          Kdyby (kéž by) na sebezáchovném pudu nebylo nic sobeckého, nebylo by válek, neměli bychom problém s hamižnými korporacemi ani s kmotry, kteří okrádají stát. Není racionálního důvodu pro vlastnění obrovského majetku, který jadinec nemůže využít. Ovšem ego má jasno: majetek je moc a moc je bezpečí.

          Jádrem pudu sebezáchovy je bezpečí, cítit se být v bezpečí. K tomu patří dostatek zdrojů pro přežití. Abychom se zbavili strachu z nedostatku zdrojů, snažíme se je získat. Dostatek je uklidňující. Ale pudová mysl není schopna racionálního zhodnocení „kolik je dostatek“. Kdykoliv je možné získat více, instinkt velí „usiluj o to“. Záleží na mravních kvalitách jedince, nakolik je schopný onomu puzení po majetku a moci odolávat.

          Ve druhém odstavci se pokouším vysvětlit, že pudové podněty jsou v mysli mylně ztotožňovány s vlastními myšlenkami. To je taky příčinou proč se jimi lidi tak často nechávají ovládat – mají je za vlastní přirozenost.

          • Tribun

            > Jádrem pudu sebezáchovy je bezpečí, cítit se být v bezpečí. K tomu patří dostatek zdrojů pro přežití.

            To ovšem platí pouze ve vlastnickém systému, v našem případě v kapitalismu. Ale samozřejmě, že je to strategie suboptimální, protože neumožňuje využití synergických efektů. Sdílet a kooperovat je mnohem výhodnější, než hrát na sebe, což paradoxně ví každý žoldák (otázka je, nakolik si to uvědomuje), který ví, že musí chránit kolegu, protože kolega chrání jeho, a když pojedou každý jen na vlastní triko, tak chcípnou oba, bez ohledu na kvalitu a kvantitu výzbroje a výstroje.

            • est

              Ta citovaná věta platí vždycky, je to naše psychická konstanta, neoddělitelná součást naší přirozenosti, nezávislá na politickém režimu a čemkoliv jiném. Dále máte pravdu, ale to už je ta mravní nástavba psychiky, která nám umožňuje kooperovat bez ohledu na nutkání pudové přirozenosti.

                • est

                  Jako racionální (pro lidi) lze vidět i pudovou spolupráci vlčí smečky při lovu – v podstatě je za ní zase sobectví, vlastní zisk, ovšem získaný kooperací. Mravní pohnutky směřují primárně k prospěchu celku, nejsou určovány osobním prospěchem. Chci říct, že racionální asi nebude skočit pro někoho do hořícího domu – není to oboustranně výhodné.

                • Tribun

                  Myslím, že je chyba vnímat altruismus jako vylučující osobní prospěch; že z něčeho mám prospěch (třeba i emocionální = radost) ještě neznamená, že jsem sobec, sobcem se stávám až k okamžiku, kdy pro svůj prospěch vykořisťuji druhé.

                • est

                  Na tom se shodneme,výše neříkám nic jiného – primárním motivem mravního jednání není osobní prospěch, ale dobro kolektivu. Zisk z takového jednání je správný a přirozený.

            • michal

              Jedinou drobnou poznámku – spolupráce ano, je užitečná a nutná, ale s tím, s kým má cenu spolupracovat. Představte si, že se v partě žoldáků najde člověk líný, s jednou nohou a neschopností manipulace se zbraní, který bude rozdávat jen chytré řeči, jak ho ostatní musí chránit, jinak umře, aniž by on sám k ochraně a boji nějak přispěl.

              Víte, jak takový člověk dopadne?

              Kooperace je jistě racionální (a proto se prosazuje i spontánně), ale jsou lidé, s nimiž kooperovat není možné a donucení k takové kooperaci povede ke špatným koncům.

              • Tribun

                A co když ten kripl perfektně ovládá navigaci, mluví sedmi místními jazyky, je to zkušený felčar, zná ty správné lidi, nebo to prostě všechno platí? Neužitečný v jedné jediné partikulární situaci ještě neznamená neužitečný vůbec. A nebo co když je to prostě člověk, kamarád, otec jednoho z ostatních? Je jen jeden dobrý důvod, proč ho nechat napospas osudu, ale mnoho důvodů, proč ne.

                • Mac

                  S tím na libéráálistu Michala nechoďte. On je zastáncem téhlecté ultrapravounské, nenávistné, sobecké doktríny ála Sparta: jsi kripl – šup s tebou se skály….

                  Prostě vzorný prototyp zblblého pravounského rádoby liberálisty

                • Tribun

                  Ovšem ve staré Spartě, pokud si dobře pamatuji, to shazování ze skály praktikovala elita sama na sobě, což je rozdíl proti dnešku, kdy ho elita praktikuje na druhé.

                • Bubla

                  Přijde mi, že vy si pořád neuvědomujete, jak si pod sebou řežete větěv. Tak dlouho budete mít ústa plná slov o nucené pomoci chudším lidem, dokud nás nezaplaví statisíce skutečně chudých uprchlíků, kteří po vás budou vyžadovat, abyste se o ně všechny staral, protože i ten nejchudší Čech bude ve srovnání s nimi boháč. Co jim řeknete? Že ta vaše filozofie o pomoci slabším se vztahuje jenom na lidi s českým pasem, nebo že se vztahuje jen na přenos peněz od těch bohatších k vám, ale již ne pro směr od vás k něm chudším?

                  Kdo z vás, kteří se tak rádi oháníte nucenou solidaritou, něco solidárního pro chudé také skutečně děláte?

                • Tribun

                  Moje „filosofie“ zní nevytvářet a nereprodukovat chudobu posilováním „konkurenceschopnosti“, externalizací nákladů a vykořisťováním. V mém světě by problém, který v tom vašem nelze vyřešit bez jeho likvidace, protože je jeho podstatou, vůbec neexistoval.

                • Bubla

                  A co uděláte s těmi, kteří ve vašem světě nebudou chtít žít? Postavíte železnou oponu, aby z něj nikdo nemohl uprchnout?

                • Tribun

                  Když mě nebudou vnucovat oni ten svůj, proč bych se o ně měl starat? A železné opony, pokud jste si nevšiml, jsou dnes v demokratické módě (Řecko, USA, Izrael a určitě ještě leckde jinde).

                • Bubla

                  Vaše řešení nicméně předpokládají, že všichni ostatní budou hrát podle vašich pravidel. Tudíž typická utopie.

                  Mezi těmi zdmi, které jste uvedl, je jeden podstatný rozdíl. Ony totiž chrání občany státu před vnějším útočníkem. Komunistická zeď ale chránila režim, aby z něj nemohl nikdo utéct.

                • Tribun

                  Zeď je zeď, brání pohybu. Okecávat to můžete, jak chcete, ale z poloviny prázdná nebo z poloviny plná, vody je v té sklenici pořád stejně.

                • Bubla

                  Myslím, že vězni by s vaší interpretací pojmu zeď nesouhlasili.

                  I já si myslím, že je trochu rozdíl mezi tím, postavit si zeď, která odradí zloděje od krádeže mého majetku, a postavit zeď kolem sousedovic domu, aby z něj nemohl utéct.

                  Vážně chcete tvrdit, že v tom nevidíte rozdíl? Opravdu?

                • Tribun

                  Jasně, že je v to rozdíl: soused si postavil zeď kolem svého, protože jste mu sváděl ženu, dceru a dobytek.

              • vera

                michale, nechte toho, nebo to jednou prožijete na vlastní kůži – přijít o nohu, ruku, zdraví obecně může být dílem okamžiku, a potrefit vás, vaše rodiče, vaše dítě. Vy si zvláštně nepřipouštíte, že byste tím kriplem mohl být někdy vy, nebo že byste mohl mít kripla z osoby sobě blízké. To nemá nic společného s debatou o makromikroekonomii, jenom o prostém lidství. Zajímalo by mě kde ho máte schované :-)

          • Anonymní

            Myslím, že je to ještě daleko složitější. Kdyby ultimativním cílem lidského konání bylo bezpečí, nemohly by mocenské elity jednat jasně sebedestruktivně. Posledním smyslem válek není zisk, ale destrukce („krvavá oběť silám zla“). Ledaže by to tu už dávno neřídili lidé.

            • est

              Nečtete pozorně. Řeč není o racionálním lidském konání, ale o sebezáchovných pudových tendencích. A váš přehled ohledně cílů a motivací elit je záviděníhodný, můžete ho něčím doložit?

  5. Petrpavel

    Zajímavá úvaha, včetně té naděje něco změnit bylo-li to nastoleno našim chybným, hloupým, rozhodnutím.
    Nojo, ale : já např. dodnes nevím jestli moje jediná a taky poslední volba ODS v 1992 byla správným nebo chybným rozhodnutím. Nebudu detailně rozkličovávat, ale : mě přinesla zcela jistě materielní přínos (poctivý), a zcela jistě taky pomohla nastavit (slušně řečeno nepoctivé) mafiánské prostředí, to, co teď kritizuji a proti čemu brojím. Volil jsem pak ČSSD, teď několik let volím KSČM. Dokážu tu volbu teď zdůvodnit sám sobě, ostatním netřeba, je to jejich volba, ale je ta moje současná správnou volbou?
    Zásadní problém vidím ve stávajícím v roce 1989 převzatém systému – režimu. Dokud ten se nezm,ění, nezmění se k lepšímu nic. Jen k horšímu. Je to můj názor. Existuje u nás nějaká jiná relevantní, s nadějí dostat se do Poslanecké sněmovny, protisystémová nebo alespoň nesystémová strana než je KSČM? A je tahle strana opravdu alespoň nesystémová? Babo raď!

    • Tribun

      Ten systém – to je právě ta volba, kterou lze změnit. Hodnoty proměnných (politických stran) v rovnici (systému) jsou druhořadé, podstatná je právě ta rovnice.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s