Ze stejného čísla stejného časopisu jako Příběh kosatky, jen z jiné reportáže, je i tento příběh-mikrodrama ženy, která se musela přestěhovat, protože její domov musel ustoupit pokroku (přehradě na řece Mekong):
Ve staré vesnici jste nevydělávala mnoho peněz, ale mohla jste jíst rýži, kterou jste si vypěstovala. Tady můžete vydělávat peníze každý den, ale každý den musíte utratit více, než kolik vyděláte.
Tribun 
Možná by se měli zamyslet naši „zvěstovatelé pokroku“ , kterým němečtí Zelení říkají, „atómčíci a betonáři“ ala Mládek a jeho spojený buržoasně-proletářský syndikát uhlobaronů a odborářů nad prolomením těžebních limitů v Horním Jiřetíne. A teď babo raď, bylo by dobré je prolomit, a když ano, bylo by to více dobré pro „lid“ anebo pro „buržoasii“? A když pro oba, musí být opravdu každý vykořisťovatel zároveň devastátor planety a musí mu v tom každý proletář přizvukovat?
Já si myslím, že rozhodně ne. A i když mám hodně ambivalentní vztah k těmto dvěma dnes již ahistorickým skupinám, kde dnes již není rozhodující jestli disponují „výrobními prostředky“ (ale stačí jen penězi:-), pak si myslím, že dnešní „stavové“ resp. dělící čára mezi nimi je někde jinde. Bohužel staří dobří dogmatici kdy bouchaly železárny a ocelárny své ingoty, a vyváželi jsme investiční celky soudruhům spřáteleným Arabům za pět prstů na Blízký východ, stále po těchto dobách „ocelových měst“ průmyslových exhalací a jedovatých řek teskní. Naštěstí ty doby jsou už pryč, a už i kosatky mají svá práva, bohužel jen tam, kde liberalismus dal lidem ( později i těm kosatkám) svá práva (lidem lidská, kosatkám kosatčí:-)
A obveseluje a obveseluje… Vy jste naprosto famózní Hrabalovský pábitel, žel bohu však v poněkud obskurní až perverzní disciplíně.
Lidská práva existují liberalismu navzdory, protože lidská práva znamenají omezení práv vlastnických a svobod podnikatelských.
Tribune, při Hrabalově památce protestuji: Hrabal pábení miloval a uměl – a kromě toho byl neobyčejně přesný ve spádu textu, slovníku i pointě. Tohle je prostý chrlič slovního salátu, takový zastydlý Dušan Rovenský přítomnosti. Prosím neplést! :-)
Váš svéráz nabývá úctyhodných rozměrů.
„Lidská práva existují liberalismu navzdory.“
To je asi tak stejně platné jako tvrzení, že Desatero existuje navzdory Starému zákonu. :-)
Vy asi ani netušíte, Tresni, jakou máte zatracenou pravdu.
Možná takhle přemýšlí ten, kdo existuje navzdory svým rodičům.
Já se nestačím divit, co všechno, co jsem ani netušil, se tu o sobě dozvím od lidí, které jsem nikdy neviděl. Ale možná jsem to jenom nepochopil?
No, ona ta paní je spolu s podobnými takto orientovanými jedinci ovládnuta fixní ideou, že lidská práva jsou výhradně liberálním patentem. Tož to je potom těžké, že… :-)
Mno… Já nevím, třešni, na čem svůj odpor vůči citovanému výroku stavíte. Vyjdu-li z faktu že každé právo je nástroj sloužící k tomu aby byl slabší chráněn před silnějším, pak zcela jistě existuje navzdory propagátorům zákonu džungle.
Bohužel tu premisu máte špatně pane Mudro :/
Teprve v celkem nedávné době se objevila práva, která sama sebe prezentují jako že ochraňují ty „slabší“…
Omezení vlastnických práv, jaké např. máte na mysli? Já naopak čtu že svobodný výkon vlastnických práv je jako lidské právo nedělitelně garantován (mimo případy trestných činů, ale ty lidé budou páchat, i když je nějaký zákon bude omezovat na rozdíl od vlastnického práva, že?).
Už se zase pletete, ale veselý z toho (ne že se pletete) ale z lidských práv obecně, asi nebudete, neníliž pravda?
P.S. Pletete si džungli s liberalismem, jestli lidská práva jsou něčemu navzdory, pak zvůli nějaké státní autority /feudál, socialista a bohužel i demokrat, třeba jako naposledy potrestal náš stát kapitalistický – zajisté demokratický zvolení – že v době Paroubkovy vlády zmrazením valorizace tzv. „regulovaných“ nájmů okradl soukromé vlastníky), takže liberalismus, jako politologický termín brání zákonům džungle tím, že ochraňuje lidi v jejich právech. Mimo jiné i vlastníky a to, jak před mafií vybírající výpalné za „ochranu“, tak i před samotným státem, který má tendenci jednat proti vlastníkům upřednostňováním zájmů nevlastníků jako ve výše uvedeném případě. Co bylo zde dříve, jestli liberalismus nebo stát je tedy jasné. Kdo tedy přišel s omezením a proti komu, je jasné tedy taktéž, takže žádné contradictio in adjecto, ale meritorní vztah subjektu nad objektem (spravedlností => výkonem přirozeného/lidského práva)
Pokud zahrnujete vlastnictví do lidských práv, pak nevyhnutelně skončíte u nedotknutelnosti vlastnictví člověka, tedy u otroctví. Vy jste pro kapitalismus stejně neškodný, jako byl absolvent VUMLu pro komunismus. Jediná opravdová svoboda člověka ovšem spočívá ve schopnosti pochybovat, vše ostatní je determinováno objektivní realitou.
„Co bylo zde dříve, jestli liberalismus nebo stát je tedy jasné.“
Pokud tím myslíte že liberalismus tu byl dříve než stát, proč tedy říkáte že se pletu?
I džungle tu byla dříve než stát. Tedy chronologický směr od státu k liberalismu je totožný se směrem od státu k džungli. Maximálně můžete namítnou že liberalismus je „někde po cestě“. Ale na té vzdálenosti od džungle, jak jsem měl zatím možnost pozorovat, se neshodnou ani liberalisté mezi sebou.
Když tedy vyloučím ty co by zrušili jakákoli práva a nechali všemu „volný průběh“, zbudou mi ti kteří jsou „napůl cesty“ a ti se shodují na zachování vlastnického práva v takové podobě, že by nad vlastníkem nikdo „neměl navrch“. Ale v liberálním světě je, v interakci vlastník – nevlastník, tou silnější stranou vlastník. Vlastnické právo tedy posiluje vlastníka, tj. posiluje silnějšího proti slabšímu, tedy – utvrzuje zákon džungle. Takže – i liberál „na půl cesty“, argumentující svou „vzdáleností od džungle“ k džungli směřuje, jen to zastírá řečmi o lidských právech.
Vlastníkem jsme (do nějaké míry KAŽDÝ) stejně jako jsme každý (někteří, pravda, také jen do určité míry:-) ČLOVĚKEM. Vlastnictví tedy patří k člověku tak neodmyslitelně a přirozeně jako sex, touha, láska, nenávist. Není signifikantnější projev „lidství“ než být vlastníkem. Paleolitické ještě nevzpřímené poloopičáky za lidi jako vzorek se svými gruppen-zvyky prostě neberu, už jen proto, že člověk se jako druhový tvor ještě po nich nějakou dobu vyvíjel. Mimo své dnešní antropogenní fyziognomické znaky, mj, právě tím, že začal vlastnit a o vlastnictví začal bojovat. Zrození a leckdy i smrt byla na vlastnictví založena. Jak, si asi dokážete představit. Bez věna by nebyla svatba, bez svatby (alespoň dříve) početí….Máte to marný, odstranit u lidí vlastnictví, je jako vyříznout Adamovi žebro….Nic, nic co svět světem stojí, s tím neuděláte…I kdybyste 1000x znárodnil i poslední verpánek, pořád jej lidí budou chtít vlastnit, a „společenský“ majetek „všech“ budou chápat jako zároveň „ničí“ a taky tak s němu budou chovat….
Vlastnictví je atributem systému, nikoliv člověka. Člověk je člověkem i mimo vlastnický systém, zatímco o vlastnictví nemá smysl mimo vlastnický systém mluvit. A vlastnický systém je jen jeden z mnoha, to že vy jiný neznáte je pouze otázka vaší omezené zkušenosti (a představivosti). I když… jestli jsem vás pochopil dobře, tak vy definujete člověka skrze vlastnictví, tedy člověkem je pouze ten, který vlastní. Založte si filozofickou školu, jistě s tím budeme mít úspěch.
Každý něco vlastní, když nic jiného svoji mysl, vědomí. To mu pak ono vlastnictví vytváří i v té formě, jak ji z nedostatku zase té vaší představivosti, jen a toliko znáte Vy. Je to základ přirozeného práva, o kterém podobně jako o penězích, tvrdíte že neexistuje. Já tvrdím, že ano ale já onu existenci mohu prokázat, zatímco Vy neexistenci těžko:-)
Přirozené právo
a.)Vlastnictví je vztah, který přiřazuje lidem fyzické objekty (člověk může být vlastníkem objektu). Nikdo nesmí nijak nakládat s objektem, který má vlastníka, bez jeho svolení, vyjma případů, kdy je to nutné pro nápravu situace, v níž onen vlastník sám narušil cizí vlastnictví, případně porušil smlouvu.
b.)Vlastnictví lze libovolně převádět a směňovat v případě, že obě strany transakce souhlasí (někteří libertariáni tvrdí, že výjimku tvoří vlastnictví člověka člověkem, které je nepřevoditelné; jiní –včetně mě– jsou toho názoru, že člověk má svobodu sám sebe darovat či prodat a učinit ze sebe –dobrovolně– otroka); transakce mohou být realizovány pomocí smluv.
c.)Každý člověk vlastní sám sebe, dokud toto vlastnictví na někoho nepřevede.
Něco, co v danou chvíli nikdo nevlastní, může někdo začít vlastnit tím, že to začne využívat (smísí to se svou prací, tzv. homesteading, vizte dílo Johna Lockeho). Homesteading řeší problematiku prvotního přivlastnění; když něco nepatří nikomu (například nově objevená zem a podobně), může to kdokoliv získat tím, že to začne užívat jako první.
d.)Přirozené právo odpovídá určitému minimu toho, co většina lidí považuje za správné, morální, etické a spravedlivé: vyplývá z něj totiž zejména to, že lidé by se mezi sebou neměli okrádat, útočit na sebe (bránit se mohou) a zabíjet; vražda je porušením vlastnických práv oběti k jejímu tělu – a jak si již bystrý čtenář jistě povšiml, přirozená práva jsou vlastně práva vlastnická.
Ač je přirozené právo tak jednoduché, lze z něj odvodit odpovědi na složité otázky, například ohledně svobody slova, svobody vyznání, pracovních poměrů, sporů o „veřejná prostranství“, ale dokonce i pravidel dopravy, nošení zbraní, potratů, prostituce a vůbec řízení společnosti (které státy formulují do tisíců nepřehledných zákonů). Ačkoliv je anarchokapitalismus jediným společenským uspořádáním, které z principu neodporuje přirozenému právu, neznamená to, že přirozené právo musí být v anarchokapitalistické společnosti v každé situaci bez výjimky dodržováno, neboť neexistují žádné univerzálně platné sbírky zákonů; mezi oblíbené kratochvíle etatistů patří vymýšlení nepravděpodobných až absurdních scénářů, které vykazují podivné výsledky po doslovné aplikaci přirozeného práva, přičemž zcela ignorují fakt, že jedná-li někdo sice v rozporu s přirozeným právem, avšak v souladu se zdravým rozumem a všeobecně přijímanou etikou (což navíc téměř nenastává), lidé jeho chování patrně akceptují (nesetkáme se tedy se svévolným trestáním za naprosto pochopitelné chování s odůvodněním, že „zákon je zákon“).
Proč se výše popsanému konceptu práva říká právo přirozené, je otázka spíše filosofická. Někteří tvrdí, že je máme všichni pevně zakódované v mozku (protože jde o vlastnická práva a vlastnit věci je pro lidi přirozené), či že je dáno od Boha. Dle mého názoru je však důležitější to, že se jedná o právo morální, etické, konzistentní a nearbitrární (platící pro všechny stejně). Hodnocení těchto přístupů nechávám na čtenáři – stejně jako porovnání přirozeného práva s tím, které nám vnucuje stát. Nikomu asi neušlo, že jsme se zabývali pouze právem jako takovým, nikoliv jeho vymáháním, tedy uvedením do praxe; k obojímu se dostaneme ve čtrnáctém a patnáctém dílu tohoto seriálu. Příště se ale zaměříme na státní ochranu nezodpovědných.
Ludwig von Mises Institute
Dobře, že jste to dal jako první větu, protože tím alespoň ušetříte ostatním čtení těch von Misesových blábolů (ne, pro mě tento pán rozhodně není intelektuální autorita). Již touto jedinou větou dokazujete, že nic nechápete (a chápat nechcete nebo neumíte). Vy své vědomí nevlastníte, vy jste své vědomí. Koncept vlastnictví je produkt vědomí. Pokud byste své vědomí vlastnil, potom byste se pohyboval v kruhu, vedle kterého by známé: „Co bylo dřív, vejce, nebo slepice?“ byla dětská hříčka. Ale možná, že právě tento nesmysl je oním prapůvodním, ze kterého plyne neoliberální světonázor, neboť jak známo, nesmysl plodí nesmysl.
K vlastnictví jako přirozenému právu již jen jednu poznámku (protože většina již byla – pohříchu marně – řečena), asi spíš pro ostatní, než pro vás: k lidským právům potřebujete jen člověka, ale k věcným právům (vlastnictví) potřebujete ještě věci. Věcná práva proto nemohou být přirozená, protože jsou podmíněna lidskou činností.
A kdo té paní, po tom přestěhování, dotuje to utrácení? Nejspíš, mimo svůj výdělek, utrácí nějakou kompenzaci kterou obdržela za svůj domov. Ale taková kompenzace, je také svým způsobem výdělek – byť nedobrovolný – a tak by její tvrzení nebylo pravdivé. Ledaže by už kompenzaci utratila a teď pobírá k nízkému výdělku nějaké sociální dávky. Její rozčarování chápu, protože pro člověka který byl zvyklý postarat se sám o sebe (pěstováním rýže) může být taková závislost pokořující.
Ale vzhledem k tomu že Laos je jednou z nejchudších zemí jihovýchodní Asie a jeho strategie rozvoje je založena do značné míry na produkci elektrické energie z jejích řek a prodeje této energie sousedním státům (veškerá elektřina již byla předem prodána do Thajska), mohla by ta paní vnímat i případné sociální dávky jako svou odměnu, za své přispění k výstavbě elektrárny, tím že pro ni uvolnila svůj prostor a tak by ten pokořující pocit byl neopodstatněný. Prostě zájem většiny zvítězil nad zájmem menšiny a menšině je toto kompenzováno. Tedy pokud opravdu je.
Ale mě by zajímala forma kompenzace u těch dalších asi 60 miliónů lidí, směrem dolů po proudu, jejichž životy to, minimálně po dobu napouštění přehrady, negativně ovlivní. Jistě se bude napouštět postupně ale nějak moc nevěřím tomu že se to neprojeví na množství ryb, výšce hladiny (s tou souvisí i lodní doprava) a dalších věcech. Přece jen – vodní nádrž, o rozloze 49 kilometrů čtverečních v délce 60 až 90 kilometrů, není žádný malý rybníček.
Kamile Mudro, opravdu netuším, proč ztotožňujete liberalismus a zákon džungle, a na druhou stranu vah dáváte ochranu slabších před silnějšími.
Liberalismus svou zásadou rovnosti před zákonem přece chrání slabé před zvůlí moci, a to moci jedince i moci státu.
Skutečný liberál se nikdy nechová jako zvíře v džungli, ctí pravidla hry. A respektuje další zásadu: nedělá druhým to, co nechce, aby oni dělali jemu. Vyjádřeno známým výrokem: Má svoboda končí tam, kde začíná vaše.
A vy nějakého takového liberála znáte? Myslím mezi těmi, co se liberalismem tak halasně zaštiťují?
Znám skutečné liberály, kteří nemají potřebu zaštiťovat se halasně ani liberalismem, ani ničím jiným.
Chcete příklad? Budiž.
Eliška Wagnerová.
Zrovna ta ??
No tak pak už se Vám tresni nedivím…. :/
Jen aby to při té naší české bídě nebylo tak, že liberálem je prostě každý antikomunista.
Pokud by tomu tak bylo, třešni, pak nechápu, proč většině liberálů vadí že tuto ochrannou činnost provozuje stát. Je v pořádku, že ten kdo považuje nějaký konkrétní zákon za špatný, vyvíjí aktivity k jeho zrušení. Proč se ale kvůli tomu zastřešovat nějakou, dle mého mínění utopickou, ideou?
Nevím, co konkrétně máte na mysli.
Je jasné, že představy liberálů a sociálů o roli státu se liší, ale v praxi je asi většinou potřeba odsunout ideologii bokem a dát přednost řešení ad hoc, samozřejmě se zřetelem na dlouhodobý výhled.
Pochopitelně nemohu mluvit za všechny, co o sobě mluví jako o liberálech. Tady platí známé rčení: Po ovoci poznáte je.
Mimochodem, v minulosti jsem naopak často zaznamenávala ideologickou zátěž na levici.
A že jste nezaznamenala snadnost s jakou tygři dokáží uchvátit myšlenku liberalismu snadněji než práva na ochranu slabších (stát) ? No jo, když vona ryba také neví, co je voda že….občas je třeba učinit „cimrmanovský úkrok stranou“ a podívat se na ideu „zvnějšku“…protože jenom tak poznáte její sílu a její slabiny vůči „nedokonalému“ lidstvu.
Prostě nejde ustanovit blbovzdorný systém – a dokonale odolný vůči žralokům a tygrům. Přesto se liberalisté neustále pokoušejí všem namluvit že to jde…aniž by byli schopni podívat se za rameno, jak ta jejich džungle funguje v „praxi“… :(