O utváření dějin

Citáty

Dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktů mnoha jednotlivých vůlí… Neboť co chce jeden, je mařeno druhým, a z toho vychází něco, co nikdo nechtěl.

(Bedřich Engels)

Publikováno

18 komentářů: „O utváření dějin“

  1. Dobrý postreh, no konflikty majú práve tú dobrú vlastnosť, že vzájomne rušia tie protikladné vôle. Smer však dejinám dáva tá výslednica záujmov a vôlí, ktoré sú koherentné rovnakým smerom. Bez ohľadu na to, aká sila je v každom jednotlivom.
    A preto chcú naše elity ovládať médiá.

  2. „…z toho vychází něco, co nikdo nechtěl.“
    Tak tak, je vidět, že dobrý Friedrich chodil k Hegelovi do školy… Pikantní na tom je, že tenhle dlouho známý dějinný efekt zatím nikdo nedokázal vzít vážně.

    1. Paní ministryni jaksi „uniklo“, že to byla Gruzie, kdo si začal. Z toho jaksi plyne, že vše ostatní jsou nezbytně jen kecy.

      1. „Kdo si začal“ funguje, když se perou děti na pískovišti, ale ne když jde o okupaci státu armádou jiného státu. Stejně tak byste mohl tvrdit, že NATO nebylo ten, kdo si začal v Jugoslávii. Ani když ruští vojáci dnes okupují území Ukrajiny, tak to nedává právo Ukrajincům začít okupovat ruské území. Mezinárodní vztahy se musí řídit mezinárodním právem a ne tím, „kdo si začal“, protože to je vždy subjektivní.

        1. Mezinárodní vztahy se vždy řídily právem silnějšího a řídí se jím i nadále. Ptejte se na Filipínách, v Jižní Americe, v Palestině, v Iráku. Gruzie byla zkouška, jestli si Rusové nechají opět n….t na hlavu. Nenechali a možná i díky tomu to na Donbasse nebylo ještě horší. A mimochodem, Rusko Gruzii neokupuje (ani Ukrajinu), okupace vypadá jako to, co předvádějí USA v Iráku a Afghánistánu, nebo Izrael na Západním břehu. Do Gruzie provedlo Rusko invazi (jako např. USA do Panamy), vyřešilo problém a stáhlo se. Tím problémem byl mj. názor jistého dnes vysoce postaveného ukrajinského poradce, že když vyprovokuje válku s Ruskem, tak se do ní USA s chutí zapojí.

          1. Právem silnějšího se řídí leda tak ruská zahraniční politika. Žádný jiný stát si v posledních letech nedovolil pošlapat mezinárodní právo tak jako Rusové. Donbas vypadá tak, jak vypadá, jen kvůli invazi ruských vojáků a ruské vojenské techniky. Před jejich vpádem byl na Donbasu mír. Za jak dlouho si myslíte, že se k tomuto zločinu Putin přizná? K popírané invazi na Krym se pod tíhou důkazů také nakonec musel přiznat…

          2. … a Země je placatá. On i v tom Protektorátu by byl klid a mír, kdyby se do něj Rusové nezačali srát.

          3. To jste napsal móóóc hezky :) Já nevím, že někomu furt to Rusko vadí. Asi proto, že dělá mrtvého brouka mistrovsky a bezchybně. Evropa má momentálně úplně jiné problémy a někdo stále řeším Putina a Rusko :) Ten když připálí palačinky, tak za to nejspíš taky může Putin ! Nechci to přivolat, ale abychom ještě s vděčností do toho Ruska nemigrovali my křesťané a slované, až to tady bude patřit nedejbože jinému náboženství :(

        2. Mezinárodní právo je dobrý Ovšem zkumavky s bílým práškem jsou podstatně lepší.

        3. Chtělo by se mi říct, že podle toho „Kdo si začal“ mezinárodní právo rozlišuje agresora a oběť agrese. Teoreticky, samozřejmě. V praxi pak obvykle platí jiná definice: „Agresor je ten, kdo napadne nějakou zemi dřív, než tak učiní Spojené státy.“

          1. Jak tak v duchu procházím historii, mnoho obětí, zejména v Evropě, bylo za americkou intervenci vděčno. Zvlášť když věděli, co jim hrozilo, kdyby ti hrozní Amíci nepřišli.

          2. To je ovšem anachronismus. Tehdy jen málokdo věděl, co všechno bylo v sázce. Ani ti Američané, ti přišli z úplně jiných důvodů. Popravdě tehdy byla naopak spousta lidé přesvědčeno, že tak je to správné a někdo jim to chce zkazit.

          3. Jak v duchu procházím historii já, vybavují se mi dva případy, kdy lze cítit vděk za americkou intervenci: I. a II. světová válka. Pak také několik případů, kdy tato intervence budí pocity spíše smíšené. A poměrně početný seznam intervencí, za které by ta správná forma vděčnosti zahrnovala dlouholetý pobyt „dobrodince“ v zařízení s maximální ostrahou, určeném k izolaci vysoce nebezpečných jednotlivců od společnosti a jejich namáhavé převýchově ve tvora jakžtakž schopného existence v civilizované společnosti.

          4. Ovšem v případě WWII by bylo záhodno si nejprve ujasnit, jestli se americká intervence v Evropě počítá až ode Dne D, nebo už od zahájení spolupráce amerických korporací s německými. (Abych ušetřil trollům práci, dodám rovnou, že stejně lze uvažovat i např. o sovětské intervenci do ČS(S)R).

          5. Osobně bych u WWII počítal US intervenci od přijetí Lend and Lease Act. To před tím bylo „jen“ obvyklé kšeftování za účelem zisku na cizí účet, které se „trošičku vymklo“..

Komentáře nejsou povoleny.