Zajímavou sérii tří článků (1. díl, 2.díl, 3. díl) s amatérskou reportáže českého motorkáře z Donbasu zveřejnila Kosa. Žádný novinář, žádné zadání, jen chlap, mašina, strach a naděje; žádní dobří a zlí, žádné hledání viníků, jen místo, kde stále žijí a chtějí žít lidé, i když válka ještě neskončila a asi jen tak neskončí, jen zmizela z prvních stránek novin a lidé si zvykli. Tahle rána ovšem bude bolet ještě dlouho, jestli se vůbec kdy zhojí.
Intenzita konfliktu klesla, formálně platí příměří, ale pořád je to válka:
Počkáme na devátou hodinu až budou mít v kasárnách nástup a pak jim tam pošleme pár pozdravů. Je příměří, ale na to sere pes, oni taky a my taky, je sice vyhlášeno osm let na tvrdo za zabitého ukrajinského vojáka, ale to se tu neřeší, oni to taky neřeší.
Ale proč vlastně Slovák odejde bojovat někam na Ukrajinu?
Byl jsem v Kosovu na konci toho hnusu, viděl sem tam vybombardovaný civilní domy, vesnice, popravený desítky civilistů, a ten všechen hnus fašistickej se schoval za „humanitární bombardovaní“ a humanitu, tenkrát když sem tam cítil smrad se zapálených těl, sem si řekl že udělám vše proto abych něčemu podobnýmu zabránil.
V proxy válce nejsi nikdy sám:
No a jak je to s tou pomocí od Rusů?
No jasně že je, bez nich by jsme byli dávno na lopatě, stejně jako by byli na lopatě Ukrajinci bez pomoci Američanů.
Člověk si zvykne i na šibenici:
Teď se ve městě normálně žije, před rokem to bylo peklo, ale teď to tam funguje jako v normálním městě, je tam bezpečno, lidi pracují. Mnoho lidí odešlo do Ruska, pár šlo na Ukrajinu, ale dost jich zůstalo
Nakonec to byl a je „jen“ boj o život:
Říká se že už padla dohoda, Amíci se přestávají zajímat o Ukrajinu, protože jí nedostanou a Rusko přestane podporovat Doněckou republiku, takže vše vyšumí a Ukrajina nás postupně a potichu převálcuje a všichni co bojovali nebo byli proti Ukrajině, tak postupně budou mizet. My už nemáme jinou šanci, než mít vlastní republiku, když tu chceme žít, nebo budeme jen bojovat a umřeme, když nechceme odejít nebo utéct. Oni by nám to neodpustili a nenechali nás tu už v klidu žít.
Tribun 