Alespoň podle západních médií soudě bylo Rusko ještě před rokem odepsaná veličina. V naprosté mezinárodní izolaci, zdrcené západními sankcemi a s armádou schopnou tak maximálně anektovat nikým nebráněný Krym, který anektován být chtěl. Jenže v Rusku buď vůbec nesledují západní média, nebo je neberou moc vážně, takže Rusko je tu pořád, sankce nesankce, světoví státníci se v Moskvě střídají jak apoštolové na orloji a ruská armáda už měsíc v Sýrii dokazuje, že pokud tehdy neobsadila celou Ukrajinu, nebylo to proto, že by na to neměla.
Aktivní strategie Ruska v Sýrii, kterou Rusko převzalo iniciativu, je podle všeho klíčovým momentem, který nejenom že vrací Rusko do hry, ale dokonce v pozici nevyhnutelného vítěze. V zásadě se tu rýsují – samozřejmě s výhradou nějaké té „černé labutě“ – následující scénáře:
1. Assad se ruskou pomocí udrží u moci a znova ovládne celou Sýrii. To bude ruský úspěch, protože tak to Rusko od začátku syrské občanské války (a stále méně skryté intervence Západu proti Assadovi) chtělo.
2. Assad pod tlakem Moskvy odstoupí a válka skončí mírem nebo alespoň příměřím. To bude ruský úspěch, protože Rusko by v tom případě dokázalo poměrně rychle bez použití síly (a tedy bez statisíců mrtvých a miliónů uprchlíků, které má na kontě Západem sponzorované silové řešení) to, o co se Západ již čtyři roky marně snaží.
3. Aby Rusko neuspělo podle bodu 2, akceptuje Západ setrvání Assada u moci a Rusko uspěje podle bodu 1, případně dojde k jakékoliv formě spolupráce mezi Ruskem a Západem, což bude opět ruský úspěch.
Existuje jen jediný způsob, jak zabránit ruskému úspěchu v Sýrii: otevřená masivní vojenská intervence Západu proti Assadovi po boku Islámského státu a teroristů ze syrské opozice. Je ale otázka, jestli i toto by nebyl ruský úspěch, protože by to pro Západ byla jednak dost zásadní blamáž, a jednak by si tím Západ vzhledem ke klesajícímu pochopení svých občanů k zahraničním avantýrám mohl zadělat na solidní vnitřní problémy (o tom, že by slavnému NATO došly během týdne síly a bomby jako v Libyi nemluvě).
Pokud se ovšem povzneseme nad vlastní ješitnost a budeme uvažovat střízlivě, potom nelze Rusům nic jiného než úspěch v Sýrii přát, protože jejich úspěch bude i naším úspěchem, protože racionální diktátor je na trůně vždy lepší volba, než fanatický prorok, tím spíše, je-li ten diktátor alespoň trochu sekulární. S diktátorem se totiž dá domluvit, protože má co ztratit – když nic jiného, tak svoji moc. Fanatik věřící že je nástroj Prozřetelnosti a že má místo v ráji jisté nic ztratit nemůže, jen se stane mučedníkem o pár let dříve.
Tribun 
No, Tribune, především bych si moc přál klid a mír v (nejen) v Sýrii a prozatím to má Rusko dobře rozehráno, jen si myslím, že medvěd vítězství ještě příliš čiperně běhá po lese na to, abychom si dělili jeho kůži. Černé labutě nejsou nikterak vyloučeny, počínaje ekonomickou stránkou celého ruského podujatia v Sýrii a nepochybuji o tom, že Západ i šílení náboženští fanatikové také neradi prohrávají, čili budou dělat vše, aby drželi Rusko v konfliktu co nejdéle a poušteli mu tak co nejvíce žilou. O nějakých grandiózních úspěších na frontách se v Sýrii prozatím mluvit nedá. A nezapomínejme ani na obecnou podlost těchto silových her: Myslíte, že se loutkovodiči Daeše či ISILU atd., atd. jen tak vzdají své milované hračky a nechají ji rozdrtit v pouštním prachu? V každém případě ale dalo Rusko zřetelně najevo, že je třeba s ním velice počítat a neblbnout okolo něho jako na Ukrajině.
Pěkný víkend!
To co zmiňujete nejsou žádné černé labutě, protože jsou to události uvažované a očekávatelné (pro někoho i očekávané, možná dokonce toužebně). Dále myslím, že Rusko má tu výhodu, že jak to má momentálně rozehráno, tak může ze Sýrie poměrně snadno vycouvat bez „ztráty kytičky“.
Úspech Ruska (aspoň v očiach Európy) by bol definitívne spečatený, keby sa do Sýrie začali vracať utečenci.
To by bylo po pražských kavárnách prasklých cévek. I když oni už by asi nějak dokázali zdůvodnit, že je to velmi nebezpečný ruský neúspěch.
Kdyby se do Sýrie začali vracet uprchlíci, bylo by mi jedno, za čí úspěch by to bylo prohlašováno.
V první řadě by to bylo dobré pro ně a já bych jim to přála.
Ale obávám se, že v případě udržení Asada u moci, což je záměr Rusů, by to velké části utečenců nepřipadalo bezpečné.
Hm, kolik že to milionů Syřanů prchalo ze země, dokud v ní nevypukla válka? Ale jistě by jakýkoli islamistický režim (a za jiný žádná z opozičních skupin nebojuje) přilákal syrské utečence zase zpět. To je bez debat…
To opravdu myslíte vážně?
Někteří neumějí uvažovat jinak, než stylem: co je dobré pro USA, to je dobré i pro Sýrii.
Luštím vaše uvažování – tak jako většinou.
Ze Sýrie podle mne utekli ti, co se ocitli mezi dvěma mlýnskými kameny. Jeden se jmenuje Asad a druhý islamisti. Tihle Syřané netouží drtit druhé v ničím žoldu, přejí si žít v klidu, alespoň v relativním. Ti z nich, kteří v ulicích protestovali proti asadovskému režimu, asi tuší, že si to tajné služby pamatují.
Takže vy rozlišujete dva druhý mlýnských kamenů – radikální (vláda) a umírněné (ozbrojená opozice). Pro váš dobrý atlantický pocit je to asi důležité, ale myslím, že těm Syřanům, o něž projevujete tolik verbální péče, je úplně buřt, který ten kámen je rozmašíruje. Z toho, že kdysi utíkali před Assadem ještě neplyne, že by se teď k němu rádi nevrátili, neb včerejší čert, ač nezměněn, může se po zkušenosti s opravdovým ďáblem jevit jako beránek.
Tohle už vám nevěřím. Tak nechápavý nejste.
Umírněný není ani Asad, ani islamisti. Nepodsouvejte mi něco, co jsem nikdy nenapsala a co si pochopitelně ani nemyslím.
Já nevím, co si myslíte, já vím jen to, co (ne)píšete. A v tom čtu jedině kritiku Assada.
Stačí rok a Putinovi to zlomí vaz. Na Činu stačily 3 měsíce, aby její podniky ztratily 30%.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/383875-ruska-ekonomika-rychle-krvaci-penize-z-ropnych-fondu-brzy-dojdou.html
Přání bývá otcem myšlenky, tak alespoň zasmradit, že?
OT, Tribune, k vašemu tweetu: „Prognózy se naplnily, polské volby vyhráli Kaczyńského konzervativci.“ Napřed uprchlíci a teď tohle, Evropa má vážně pech.“
Oba maléry spolu úzce souvisejí a bohužel, pachatelem je zbrklá Angela a její zmatená politika. A to v Polsce v zásadě žádný syrský (eritrejský, libyjský či jaký) uprchlík snad ani není. Nevím, dokáží-li v Bruselu vykázat Německu (i Francii) místo, které jim skutečně náleží; jinak se dočkáme v Evropě dost šílených konců. Rozhodně si Německo (a Francie) nesmějí myslet, že budou s EU mávat, jak se jim zachce. Berlínské tetce začíná docházet, že se dostala do autu – odpískat jí ho, je úkolem europarlamentu a té eurokomise. Ale ono to spíše vypadá na takové to eurokakánské lomení rukama. Pak že se dějiny neopakují.
Ale houbeles, Kaczynski vyhrál volby už v roce 2005, kdy nebyla ani Merkelová, ani uprchlíci. Ostatně jeho elektorát vůbec netuší o ničem, co se děje za humny jejich vesnice a volí podle toho, co jim nařídí pan farář.
Jak myslíte. Nejsem znalcem polské politické scény, ale fakt, že se augerechnet tahle strana stala tak drtivým vítěžem polských voleb, až se dopracovala absolutní většiny v parlamentu, mne žádným štěstím nenaplňuje. No, co si Poláci zvolili, to mají – a vzhledem k pilsudčíkovským tradicím, na něž PiS navazuje, lze předpokládat, že záhy budou starosti jak v Berlíně, tak na Ukrajině a leckde jinde. Jak je vidět, záliba v autoritativních režimech není zdaleka jen ruskou záležitostí.
Polsko není Česko, takže se bojím, aby to nebylo tak, že co si Poláci zvolili, to bude Evropa mít.
O těch obavách se, Tribune, myslím nemusíme vzájemně přesvědčovat. Je to nachystané leckde jinde – Francie, Rakousko i samotné Německo, Maďarsko je už nějakou chvíli v rukou Orbána, atd., atd. Co se domácí scény týče, spoléhám spíše na prvorepublikové tradice – takoví křiklouni u nás nakonec vždy volebně propadli, ač rasových a politických uprchlíků ze sousedství bylo tenkrát u nás daleko více. Ale imigrační malér bude všude působit jako katalyzátor, bez ohledu na to, zda v dané zemi nějací uprchlíci jsou či nejsou. Připadá mi, že politicky vstupujeme do mrazivějších časů – na rozdíl od klimatu.
Právo a spravedlnost je jistě podivná sešlost, ale zas tak moc bych je nepřeceňoval – ani váhu Polska v Evropě. Ostatně, za výsledky polských voleb nemohou ani tak běženci, jako neschopnost a sociální necitlivost Občanské platformy, která vedla k tomu, že její voliči buď k volbám nešli, nebo hlasovali pro Kukize, což je magor jen o málo menší než Kaczynski.
No, když sociální necitlivost Platformy má léčit PiS, klade si člověk otázku, co dělali v Polsce ti, kdo mají být nalevo? V parlamentu nebudou mít ani nohu. Připadá mi dost zneklidňující, že si nechali sebrat generální téma polskými nacionály. Tohle už tady také bylo a výsledky byly katastrofální. Přitom PiS mají v Polsku hlavu státu a dle všeho jednobarevnou vládu, včetně parlamentní většiny. To myslím docela stačí.
V Evropě to nebude pochopitelně pouhý vliv Polska; to jen Poláci reagují na soudobou euroatmosféru příklonem k osvědčeným národním jistotám, s nimiž bude operovat jinde paní Le Penová, zase jinde pan Strache, atd. Ti to mají daleko jednodušší – síly chaosu a rozkladu mají v zemi a mohou ukazovat prstem. Tímtéž prstem mohou také ukazovat na viníky toho stavu – na mocenský trojúhelník Brusel, Berlín, Paříž. Už v samotném Německu se ukazuje, že to mnozí nezvládají, jak by si Bundeskanzlerin přála. Sociální nespokojenost, pocit ohrožení a potřeba obnovy pořádku prostřednictvím silné ruky ve jménu národních hodnot včetně nepřítele ante portas – to je politicky výbušná směs, s níž se už dá dobře moc pracovat, jak ukázaly polské – a předtím už rakouské lokální volby – a ještě předtím maďarské. Nic dobrého od toho nečekám.
Co dělala polská levice? Totéž, co dnes dělá ČSSD a KSČM: seděla ve správních radách státních podniků, čuměla do blba, čekala na protestní hlasy a pak se strašně divila, že jí je přebrali fašouni. U nás naštěstí není ta pilsudskovská tradice, na kterou jste správně upozornil, ale bojím se, že při současném přístupu tzv. levicových stran tu moc, která leží na ulici, někdo prostě zvedne – a bude to třeba i větší sekáč než Okamura. To mi upřímně řečeno vadí víc než Polsko, které nijak ovlivnit nemůžu.
ANO, předvolení průzkumy naznačují, že ČSSD už jen čučí, jak tu moc někdo zvedl.
PS – K těm imigrantům – myslím, že je to taky odpověď polských voličů na fakt, že liberální vláda Polsky přijala kvóty dobrovolně. Mohamedáni, ti pohanští psi, mezi polskými katolíky – to je, pane, předvolební téma.
No, pěkný zítřejší svátek vespolek!
http://www.novinky.cz/domaci/384066-armada-slevuje-vezme-i-lidi-s-vyssim-tlakem-ci-alergiemi.html – a tak to vypadá v celé Evropě, takže která armáda v rámci NATO má potenciál uspět ve válce, která by se nakonec musela vést na zemi a velmi konvenčním způsobem ( nebe by ovládla technika, kde by asi vedla ruská aviatika a elektronika ) – při prvních obětech národních ( sice žoldáckých, ale ne anonymních ) armád by Evropa zamrzla a v nabírání nových branců by se musela spoléhat pouze na psychopaty a nebo násilnou mobilizaci a dopadli by jako Porošenko. .)
PS : jaderný konflikt raději nebudu zmiňovat, protože už tak na něj ukazuje dost pro západních a hlavně amerických parametrů.
Bojovnosti má dnes plnou hubu kde kdo, ale bojovat ve smyslu být připraven nechat se zabít silnějším, nikoliv jen masakrovat slabšího, to je dnes připraven a ochoten asi málokdo. Tím méně, čím více si plete válku s gameskou.
https://www.youtube.com/watch?v=lVEp_4sujn4 – tohle není žádné erpegéčko či nějaká virtuální střílečka, tohle je opravdu smrtelná realita – na ruských vojácích jsem vždy obdivoval jejich neskutečnou houževnatost a smysl pro plnění rozkazu, který vycházel s potřeby obrany vlastni země, národa a rodiny ( a žádné patetické gesta to nebyly ), pamatuji svou ZVS, kdy jsem ve službě na Libavé byl ve styku s gardovou jednotkou, tam kde československý voják přestal pracovat pro objektivní potíže, tam tehdejší sovětský ( dnes ruský) voják začal plnit svůj úkol, nezapomenu na tehdejší jeden bezvýznamný checkpoint na bývalém tankodromu, kdy jsme zde narazili na ( dobře ukrytého ) ruského vojáka, který ho ( sám) střežil ( tehdy) přes týden. Na začátku dostal pytel brambor, balíček čaje, homolku cukru a kostku nějakého ztuhlého margarinu ( v noci nesměl rozdělávat oheň a kouřit ), vše ostatní, co potřeboval k přežití si obstaral v okolní krajině – po týdnu služby byl naprosto v poho, spokojený a dokonce nám nabízel svou polívku ( ani jsem se nechtěl ptát, co za maso v ní plavalo ) a okolo krku vypraný límeček ( žádný umazaný a ztracený nešťastník ), jak nám řekl, doufal, že tam nějaký týden ještě pobude – za cigára na víc a trochu alkoholu jsme od něj dostali prezent – granát – nešlo odmítnout, protože, když se s vámi sovětský voják na službě podělil o munici, tak to byla čest a odmítnutí by se rovnalo smrtelné urážce.. jestliže se dnes v ruské armádě staví a pracuje na takovém základě, pak se ani nedivím Pentagonu, že se jim do otevřeného ( tedy konvenčního ) střetu s ruskou armádou vyloženě nechce, já osobně bych proti ruské armádě nešel ani omylem. ..)