Bývali Čechové statní jonáci

Res politica

Nechal se ústy svého mluvčáčka slyšet náš pan prezident: „Naše země si prostě nemůže dovolit riskovat teroristické útoky, k jakým došlo ve Francii a Německu. Jinými slovy řečeno, přijímáním migrantů bychom vytvářeli podhoubí pro barbarské útoky na území České republiky.“

Měl tím na mysli oněch 80 Syřanů, kteří by měli přijít v říjnu, ale i kdyby myslel těch 2691, které bychom měli přijmout z titulu svého členství v EU (říkejme tomu třeba solidarita, závazky vůči spojencům nebo dodržování mezinárodních smluv, které stojí, jak je všeobecně zřejmě málo známo, nad našimi zákony), pořád to není žádná barbarská horda, která by nás mohla ohrožovat, nebo dokonce zlikvidovat, a to ani kdyby to všechno byli cvičení bojovníci.

Takže jak to s tím nepřijímáním uprchlíků je? Opravdu nemůžeme, nebo prostě nechceme? A co to vlastně nemůžeme, nebo nechceme? Být velkorysí a odvážní a trochu riskovat, abychom pomohli druhým v nouzi? Ale to všechno můžeme a byly doby, kdy bychom to i bez diskusí udělali. To jsme se ale považovali za silný národ, jenže teď se jen litujeme a bojíme, hýčkáme si (domnělé) křivdy a rochníme se v pocitu malosti a ohrožení.

Jistě, nemůžeme zachránit svět, ale trochu pomoci bychom mohli. My ale dáme přednost tomu co nejvíce lidí co nejdéle držet v podmínkách, které jsou tělesně i morálně tak devastující, že nich nic jiného, než pohrdání životem, zoufalství a perverzní odhodlání – tedy předpoklady pro zrození teroristů – vzejít nemůže.

Ať přijmout nebo odmítnou, obojí je v marasmu a rozsahu blízkovýchodní krize jen gesto. Ale na gestech někdy velmi záleží. Když jsme kdysi spáchali atentát na Heydricha, také to bylo jen gesto a jeho rizika – realizovaná rizika! – byla násobně horší, než by dnes znamenalo přijetí pár uprchlíků.

Mohli bychom pomoci, ale nechceme. Myslíme si, že když se budeme světu tam venku za hranicemi (které jsou ovšem jen čáry na mapě a reálně neexistují, takže nikomu v cestě reálně nezabrání) vyhýbat, že nás svět nechá na pokoji. Jenže on si nás stejně najde.

Bývali Čechové statní jonáci, teď se ale bojí vlastního stínu a nos z domu pomalu už ani nevystrčí.

Publikováno

7 komentářů: „Bývali Čechové statní jonáci“

  1. Kdyby PR agentura zjistila, že obyvatelstvo kotliny z nějakého důvodu nenávidí jahodovou zmrzlinu, bude se Zeman (a nejen on) bít v prsa, že již od dětství nesnášel tuto umělou, vtíravou příchuť!
    Zemák je dost chytrý na to, aby sám věřil byť polovině nesmyslů, které v posledních letech hlásá. Je totiž dost chytrý i na to, aby věděl, jak správně „zavrtěti psem“ a podbízení se naspinovanému strachu z migrace je z těch jednodušších způsobů. Že by příprava na znovuzvolení? Bránění naší země před neviditelnými hordami by mohlo být ještě poutavější volební téma než Benešovy dekrety…
    Nejlepší (resp. „nejlepší“) na tom je, že Zemák se stále označuje za levicového prezidenta. Jeho příznivci mu to věří, jeho odpůrci ho z toho obviňují, ale fakt je ten, že spíše než Keynes nebo Piketty se na Hradě adoruje Hayek a Friedman. A aby to lidu nepřišlo divné, že investor je pán a vládce a za 12 hodin montování součástek do stěračů dostane „lidský zdroj“ 11 čistého a radu do života, že „dalších 10 čeká před branou“, operuje se vytrvale s migrací. A nutno říct, že velmi úspěšně, neb mnohý „statný jonák“ dnes vyměnil reálnou zlost z neadekvátní mzdy za chimérický pocit ochrany před nebezpečím, který mu zaručí národní konzervativec z Hradu and his melody boys zleva do prava.

  2. Řekl Miroslav Kalousek v posledních měsících k tak zvané „migrační krizi“ něco relevantního? Cokoli relevantního?

  3. Máte pravdu. Většinově nejspíš nechceme.
    To můžete kritizovat, karikovat, oponovat tomu. Ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. (S odvoláním na klasika doufám ve váš smysl pro humor).

  4. A to je od vás hezké, Tribune, že se tak najednou dovolávate našich předků, když jindy nechápete proč se k nim hlásit :-) Ale nevím kam jste svým zvoláním chtěl mířit – v časech kdy bývali Čechové (a Moravané) statnými junáky, tak stáli na stráži Evropy a nepropouštěli do ní jediného Turka. A to by se dalo říct že ani tehdy nechtěli cizinci nic jiného, než se podílet na našem životě.
    Mám dojem, že to chce být víc konzistentní. A zahrnout naše předky vlnou nechuti. Nebýt jich, jak jsme už dávno mohli žít lépe, promíchaně, válek by nebylo, křesťanství by nebylo, slunce by svítilo…

Komentáře nejsou povoleny.