Neoliberalismus vytváří osamění, jež trhá společnost na kusy:
Existuje spousta druhotných příčin tohoto [psychického] utrpení, ale základní příčina je podle mého názoru všude stejná: lidské bytosti, tito ultrasociální savci, jejichž mozky jsou nastaveny tak, aby reagovali na ostatní lidi, jsou postupně odtrhováni jeden od druhého. Ekonomické a technologické změny v tom hrají významnou roli, ale totéž platí i pro ideologii. Přestože kvalita našeho života je nerozpojitelně svázaná se životy ostatních, ze všech stran se nám vykládá, že osobní prosperity lze dosáhnout jedině skrze soutěživé prosazování vlastních zájmů a krajní individualismus.
Několik fascinujících článků ukazuje, že sociální a fyzickou bolest zpracovávají tytéž nervové obvody. (… ) Experimenty, jejichž shrnutí přinesl před měsícem časopis Physiology & Behaviour, ukazují, že mají-li společenští savci na výběr mezi fyzickou bolestí a izolací, vyberou si fyzickou bolest.
Není tak těžké vidět, jaké asi tak může mít sociální bolest evoluční důvody. Pro přežití jsou u společenských savců důležité pevné vazby na zbývající členy smečky. Izolovaným a marginalizovaným kusům hrozí mnohem větší nebezpečí útoku dravců nebo vyhladovění. Jako nás fyzická bolest chrání před fyzickým zraněním, chrání nás emocionální bolest před společenským zraněním.
Ze všech možných fantasmagorií, které si lidské bytosti hýčkají, je představa, že můžeme všechno zvládnout sami, ta nejabsurdnější a možná i nejnebezpečnější. Buď obstojíme spolu, nebo se rozpadneme na kousky.
Tribun 
Jistě že spolu, jedni coby sloužící druzí jimi obsluhovaní:-) To je zásadní přirozená interakce mezi lidmi, spolupráce vytvářená ad hoc je smyslem utilizované alokace – která má pro každého spolupracujícího – jiný hodnotový potenciál, a tudíž je z hlediska principu spolupráce jistě správná a přínosná. Nicméně rozdíly v prospěchu pro každého „spolupracujícího“ bývají až mocninou základní jednotky, eh, „spolupráce“.:-) V ekonomii se tomu říká „Earnings per share“.
Člověk byl tvor společenský dávno před vynálezem civilizace, dávno před vynálezem ekonomie, který se jeho přirozenost pokouší takto znásilňovat.
Já si teda nemyslím, že by vynález obchodu naši přirozenost znásilnil. To imho udělala až kapitalistická společnost, která přesunula do sféry obchodu i vnitrokomunitní složky a tím mohla začít zneužívat sociální pud člověka proti němu. Což je podle mě spíš novodobá záležitost.
Ale ovšem, tím znásilněním myslím ten Otův neoliberální diskurs.
To jistě byl, proto taky byl jaký byl – tehdy. Primitiv se mu říkalo.
Což ovšem není nadávka, ale terminus technicus.
Jenže výše zmíněná sociálnost neznamená ekonomickou spolupráci. Naopak si myslím, že zatáhnutím peněz do vzájemného kontaktu se pozitivní emoční aspekt ztrácí.
Líbí se mi vysvětlení/myšlenka: Peníze jsou určené k uzavírání transakcí. Zaplacením za službu se spojení dvou lidí ruší a začíná se znovu s čistým stolem. Což je výhoda v kontaktu s cizími lidmi, se kterými nechceme mít vztah, ale potřebujeme jejich službu/výrobek. A zároveň je to princip, díky kterému zůstáváme sami v davu – všechny transakce uzavíráme. Zatímco přátelství vzniká z vršení otevřených „transakcí“ – oboustranných darů, pomocí, službiček, a společného času, které nejsou ohodnoceny a uzavřeny. A my jsme si dokonce vymysleli způsob jak platit za služby/rady/pozornost kamaráda, což v podstatě psycholog je – velice často je jediným problém lidí pouze absence pozornosti a i triviální zpětné vazby.
Bohužel si nepamatuji zdroj.
Závodčí rozhovořil se o pokroku, jak lidi na všechno přijdou a jeden jak podvádí druhého, a rozvinul svou teorii, že tahle válka je veliké štěstí pro lidstvo, poněvadž v těch patáliích vedle hodných lidí budou odstřelováni také lumpové a darebáci.
„Je beztoho moc lidí na světě,“ pronesl vážně, „jeden už se mačká na druhého a lidstvo se rozplemenilo až hrůza.“
Že je člověk tvor společenský, o tom jistě není pochyb. Problém vidím v tom „rozplemenění se až hrůza“. Pochybnosti vznikají (nejspíš) v tom, jak velká má být ta která „společnost“ pro konkrétního jedince. Kromě základní skupiny „rodina“ (se zřejmou snahou tuto entitu nějak dlouhodobě rozbít či upozadit), další trochu rozšířené laicky řečeno „kamarádi“ a ještě širší „známí“ (dohromady obvykle tak asi 200 jedinců) se dostaneme k „obci“ až k „národu“ (ať už je či není to umělý konstrukt, jak někteří tvrdí – jisté je, že existuje).
U tzv. „sluníčkářů“ lze registrovat pojetí, že tou „společností“ je pro jedince celé lidstvo. Teoreticky v některých záležitostech jistě, ale v praktickém životě po považuji za nesmysl. Vnitřní soudržnost těch jednotlivých skupin (které jsem tu jistě laicky a nedokonale popsal) a tedy schopnost spolupráce v jejím rámci, myslím klesá s její rostoucí velikostí. Naše slavná EU je toho ostatně hezkým příkladem hranice, kde se ona „spolupráce“ stává už mnohdy spíše diktátem, než přirozenou potřebou.
Geneticky je člověk naprogramován na spolupráci, ale v poměrně nevelkém společenství, domnívám se.
Snad by bylo lepší hovořit o společenství, než o společnosti. Společnost je jaksi implicitní, daná situací zatímco společenství je věc volby. A záleží případ od případu, účel od účelu, jak bude velké. To, že neznáte všechny členy společenství osobně ještě neznamená, že na ně nemůžete brát ohledy či z existence společenství těžit.
Vy jste zralej na to se odstehovat do Severni Koreje, vy skarohlide :o)
Monbiot si ovsem nechava eso v rukavu a myslim, ze se ho boji vytahnout: tim esem je cely kapitalismus a ne jen neoliberalismus…coz je voda na mlyn ruznym systemovym plastickym chirurgum: zde neco neoliberalniho ubereme a zde zas planovaneho pridame…a ejhle, ono se to se*e i nadale, asi jsme malo reformovali…ale linii zachovame, ta je v zasade dobra. To urcite…
Je neoliberalismus přímým důsledkem postmodernismu, pocházejí oba ze stenjého hnízda, nebo nemají pranic společného?
(To byla spíše řečnická otázka, ale názory by mne zajímaly i tak,)
Spíš příčinou, řekl bych.
No, já vám nevím, Tribune – takovéhle materiály jsou jistě potřebné, ale s výjimkou několika (přesněji dvou) zdejších debatérů asi nikoho moc nevzruší. Mně to připadá jako věčné pokusy vysvětlovat alkoholikovi, že chlast je nezdravý… :-)
Ale hezký víkend všem!
Však si tyhle výpisky pořizuji především sám pro sebe.
Ale i pro jiné, i pro jiné…. :)
V dnešní záplavě informací není ani tak záslužné neustálé nahrnování nového a novějšího na obří hromadu, ale spíše zpřehledňování té hromady na věci podstatné a balastní. Zde se setkávám právě s tím druhým přístupem a jsem za to rád.
Víte, co je gajaskúta?
Měl bych?
Ona vás, Tribune, tady paní třešeň zkouší ze své dětské četby z časů, kdy zřejmě byla vlčetem (je možné, že se malé skautky nazývají jinak). Jistý E.T.Seaton sepsal opravdu zdařilou knihu pro děti Dva divoši. Zárodek (bílého) indiánského kmene o počtu dvou mládenců získá prvního zajatce (a třetího člena in spe), jehož v souladu s tradicemi mučí u kůlu, přičemž jeden z Indiánů navrhuje zmíněnou gajaskútu pustit zajatci po zádech, k čemuž druhý, aniž tuší, co to gajaskúta je, chmurně dodává: Potom ho už nebude nic bolet. Je zjevné, že gajaskúta je pouhý výmysl, jenž vyvolává hrůzu z neznámého. Nevím, zda paní třešeň chce naznačit, že liberalismus je pouhý neexistující výmysl, případně, že dosud nebyl s to dokázat své kvality. V obou případech se (bohužel) těžce mýlí. Výsledky (neo)liberální politiky mluví samy za sebe.
Co se té knížky týče, stojí za to vyzkoušet, zda je čtivá i pro dnešní elektronickou nejmladší generaci; mí vlastní potomci ji četli s nadšením, ale Indiány se kvůli ní nestali.
Nebyly to dřív světlušky (ty holčičí protějšky vlčat)?
Opravdu nevím, Nerevare, je to možné. Mně se světlušky (s výjimkou hmyzu) dnes spíše pletou s těmi otykadlovanými (?) dívenkami, jež prodávají čas od času po ulicích bílé pastelky pro nadaci Světluška Anetty Langerové. Je to pro slepce – a tedy na dobrou věc.
Však ona paní třešeň třeba napíše, jak se správně jmenuje ten holčičí skautský potěr, určitě to ví.
Moje četba Setona spadá do dob, kdy nic takového jako skauti, vlčata i jejich dívčí protějšky nebylo povoleno.
Ach vy politicky perzekvovaná…
Proč ten výpad?
Vždyť to platilo po celý totáč, s výjimkou let 1968-69.
Nejmladší skautky jsou opravdu světlušky, ale to mě jaksi minulo.
Vy jste místo prostého „světlušky“ začala o zákazech. Jestli výpad, tak váš.
O skautech začal XY, v tom smyslu, že jsem se přes ně dostala ke knize Dva divoši. Já jsem jenom podotkla, že jsem četla Setona v době, kdy se skautovat nedalo.
Vy jste tak alergický na každou zmínku o tom, co všechno se nedalo, že v ní vidíte bůhvíco, i když je to prosté konstatování faktu.
Ovšem faktu v kontextu debaty irelevantního.
To chce klid. Seaton nebyl ani tak skaut jako woodcrafter. A citovaný článek v alarmu si nebere na paškál liberalismus, ale neoliberalismus.
No, on byl i skaut, respektive jednu dobu byl náčelníkem amerických skautů.
Český skauting se na něj odvolával podstatně víc než ten anglický Baden-Powelův.
Šlo jenom o epizodu, která navíc skončila hodně neslavně, protože na skauting v jeho tradičním pojetí byl Seton až moc volnomyšlenkářský. Český skauting se na něj odvolávala hlavně ve svých počátcích, a pak v letech 1968-1970. Roli mj. hrálo i to, že Baden-Powell za první skautský princip považoval službu Bohu, což bylo hodně kategorické i na 1. republiku.
No, dneska už je zase všechno jinak, takže se dá připomenout, že Seton za 1. republiky inspiroval nejenom skauty, ale taky velkou část levicové mládeže, která před organizovanou výchovou dávala přednost Lize lesní moudrousti.
Nejste daleko od pravdy, jen jste mezi oblíbená strašidla zařadil i liberalismus, což byla dosud doména ultrakonzervativců a církevních hodnostářů, zatímco pan Monbiot ještě tak daleko nešel.
Pokud jde o gajaskútu, dala by se v tom textu /jakož i v mnoha jiných/ substitučně použít jako příčina všeho, tedy i skutečnosti, že někteří lidé strádají osamělostí uprostřed davu.
Tady by ovšem ultrakonzervativci a církevní hodnostáři vložili jako důsledek gajaskůty další mezičlánek – ztrátu víry. To ovšem panu Monbiotovi není vlastní.
Ale v téhle souvislosti mě napadlo, že protestantské ctnosti, které jednak vedly k tomu, že prvotní kapitalismus se svým rozmnožováním peněz byl vnímán jako velmi morální, vedly taky k životu v náboženských obcích, kde každý viděl druhým do talíře a nikomu nebylo dovoleno pěstovat samotu a individualistický splín.
Do téhle jednoty asi opravdu liberalismus hodil vidle.
On ten liberalismus už kdysi, když si takhle ještě neříkal, s oblibou překračoval takzvaná tabu, s vítězným křikem k tomu. Ona úcta ke všem lidským bytostem i férové podmínky v … (víte dobře kde) byly stovky let chráněny (často s nevelkou účinností, připusťme) právě tou nepřekročitelností oněch tabu. Když začalo být atraktivní „kácení model“ ve velkém, byla to jen otázka času, kdy se těm dvěma (víte dobře komu) podařilo dodat výrokům Adama Smithe ten správný drajv.
Ta tabu ovšem mohou stejně dobře chránit i neférové podmínky. Tabu nebrat.
Je to možné, ale ta, která vydržela po staletí, se neudržela jen (ani především) díky tuhému útlaku. (Jak vlastně dlouho trval v historii ten nejdelší útlak, než povolil?) Překračování tabu se často sice tváří jako cool a in“ (free* se tam v dané souvisloti nehodilo), ale velmi rychle se obrátí v samoúčelné běsnění, které nakonec na mnoho let poškodí reputaci těch překračovatelů.
Bez překračování tabu budou černoši stále otroci a ženy bez volebního práva.
Ad Tribun 22.10.2016 – 20:22:
Z historie lze celkem oprávněně usuzovat, že zejména otroctví v USA vzkvétalo právě díky opakovanému ignorování faktu, že ve většině „civilizovaného“ světa bylo už dávno nepřijatelné a nepřípustné. Rovněž mi není znám ani jeden případ, že by někde nějaká žena v rozporu s tehdy platnými zákony vnikla do volební místrnosti, aby se dopustila nedovoleného hlasování. Zkuste raději nějaký rozumný argument, ideologické poučky ani jednoho z nás nejsou hodny.
A neudržovalo se snad otroctví spíše kvůli tabu soukromého vlastnictví? Nejsem sice specialista na historii feminismu, ale mám pocit, že v Británii bylo začátkem 20. století několik sufražetek za pokus jít volit dokonce zatčeno.
A všechno tohle překračování blahodárných tabu, jako je místo ženy u plotny anebo černocha na plantáži či v livreji, zavinila liberální gajaskúta.
Nerevar 22.10. 21:50
Zato si v 50. letech v rozporu s tehdejšími zákony jedna černošská švadlenka na americkém jihu v autobuse sedla na místo vyhrazené pro bílé. Tím to všechno začalo. A skončilo to sice de iure zrovnoprávněním černochů, ale taky vraždou dr. Martina Luthera Kinga.
Sám jsem zvědav, co z těchto historických skutečností vyvodíte.
Ad hank 23.10.2016 – 23:36:
Rosa Parks to nebyla, kdo černochům dovolila jezdit bez omezení autobusem. Nakonec to „povolili“ lidé stejného druhu, kteří to kdysi zakázali (a uspořádali na Parksovy hon, zavraždili MLK, atakdále.). Tak zvané zpochybňování „tabu“ je často především máváním jejím jménem jako fanglí, když se to hodí a když za to nic nehrozí.
Mimochodem, ve Dvou divoších jen také docela hezký příklad k tématu. Chlapec, jehož příběh Seaton vypráví, se jmenuje Yan. Než se stane bílým Indiánem, prožije zajímavou zkušenost se svým starším a poněkud osobitým bratrem. Yan si buduje jakýsi úkryt či dílničku pod domem či kůlnou, ale neví, jak dílo legalizovat před rodiči. Požádá tedy privilegovaného staršího bratra, aby řekl, že jim nový prostor bude sloužit co dílna. Bratr svolení získá a Yan dál pilně buduje. Po týdnech úmorné dřiny dospěje stavba do fáze, že je opatřena dveřmi a zámkem. V tu chvíli starší bratr, jenž nehnul na díle ani prstem, dveře uzamkne, klíč si strčí do kapsy a Yanovi suše sdělí: A teď už tě nechci ve SVÉ dílně ani vidět! Je moje, protože MNĚ ji rodiče dovolili.
Typický protoliberál… :-)))) Jedná v souladu se zákonem (on je držitelem rodičovského povolení) a zároveň zcela svobodně ve svém individuálním zájmu.
Vida, k čemu je dobrá gajaskúta. ;-)
Jestli v tom přístupu Yanova bratra zaznamenáváte byť jen stopu liberalismu, pak už se nedivím, že v tom, co tak nazýváte, vidíte zlo. Ve skutečnosti není v té historce liberalismu ani zbla. Jeho hlavní zásadou je totiž „stav se třeba na hlavu a dopřej to i jiným, jen nikomu nečiň nic, co nechceš, aby dělal on tobě“.
To by byl socialismus. Liberalismus je můžeš si dělat co chceš, když jsi na to dost silný.
Z pozice antiliberála…
Ale jděte. Chcete snad říci, že v jakékoli liberálně demokratické společnosti nebude postup Yanova bratra plně konformní se zákony? (Nehledě k tomu, že se Yan pokusil využít bratra jako bílého koně k legalizaci „nezákonně získaného prostoru“? )
Krásná teorie je jedna věc, její praktická podoba druhá. Základní heslo komunistů „každému podle jeho schopností a potřeb“ bylo jistě také bezvadné, jen ta praxe, že…
Liberalismus jako každý politický směr obsahuje zdravé i méně zdravé ideje, některé docela zhoubné, jak dokazuje např. afinita liberální partaje v Rakousku k extrémní pravici (starý socanský rutinér Bruno Kreisky, jenž se Svobodnými vládně koaloval, to říkal bez obalu: Aspoň mám ty nácky pěkně pod palcem) případně důsledky dopadu liberalismu na společnost, jak popsáno ve výchozím materiálu. Relativistický hodnotový rozpad společnosti, resp. směna morálních hodnot za majetkové, jež zákonitě provází liberalismus jako jeho nedílné dvojče, neboť je jeho důsledkem, je jedním z mnoha důvodů, proč tento politický směr kritizoval s takovou vehemencí už jistý TGM.
A teď koukám, že na stejnou tezi ohledně delikvence obou bratrů přišel už Nerevar. Neopisoval jsem, jen jsem si představil argumentační řadu liberálních advokátů… :-)
Takže podle vás je možné uznat antiliberální sviňárnu, jen když jde o překročení zákona?
Nebo jak to myslíte?
Lidi si přece navzájem dělají různé věci, které zákon nepostihuje, a přesto, nebo právě proto, je někteří ze zásady zavrhují.
Mimochodem, na vztah liberalismu ke směně morálních hodnot za majetkové, stejně jako k mnoha dalším jevům, platí slavná věta: korelace neimplikuje kauzalitu.
Ale jistě, liberalismus je jenom označení, jde o morálně-volní komplex subjektu.
Nemyslím si, že výšeuvedené svinstvo je protiliberální, trvám na tom, že je protoliberální. Ten příklad pro děti jen názorně ukazuje, co je s to liberalismus krýt jako zákonné jednání. A to proto, že liberalismus, pokud ho vůbec budeme považovat za filozofický směr, jímž není, neboť jde o uvažování jednoznačně politické (ostatně dokázala jste to mimoděk tou citovanou tezí, jež nemá s liberalismem vůbec nic společného – ledaže byste považovala za východisko liberalismu Bibli svatou, předtím třeba Sokrata případně už i Konfucia – myslím, že všichni by měli s liberalismem asi zásadní problém, zvlášť, pokud se liberalismus pokouší tvářit jako univerzální všelék světových neduhů). Právě egoistická atomizace společnosti, jež jde ruku v ruce s pojmem svobody individua – klíčového to pojmu liberalismu, že – je zákonitě svázána s bezbřehým relativismem, jež zjevně nemorální (dle vás antiliberální? Kde by se vzalo!) jednání nejen může, ale dokonce musí hodnotit jako zákonné. Důraz na co možná absolutní individuální svobodu jednání totiž v sobě implicitně nese i neméně důrazné oprávnění jednat – je-li to v souladu s posledním společenským regulativem, totiž se zákonem – doslova jako svině.
A protože jednat jako svině je činnost výnosná a úspěšnost individua se už i v této zemi měří výší majetku (vzpomínám na velmi zkušeného exilového matadora, jenž po dobu svého nuceného pobytu v zahraničí udělal tolik neuvěřitelné práce pro páteř české kultury, kterak mu druhý český prezident, tenkrát ještě v roli snad jen ministra financí, udělal při prvním setkání přednášku, že promarnil svůj exilový život, neboť dostatečně nezbohatl), etické normy přestávají hrát regulativní společenskou roli, což dokládá třeba dnešní popularita jistého oligarchy.
Jistě – z mé strany nihil novum sub sole – ale přeje-li si to pán blogu i jeho čtenářstvo, přece jen připomínám, v čem vidím hlavní potíž liberálního konstruktu světa.
Svoboda jedince je samozřejmý požadavek liberálů – ovšem s dovětkem, že tato končí v bodě, kde začíná svoboda druhého. Antiliberálové to pochopitelně nechtějí slyšet, nehodí se jim to do krámu.
Teorie hezká, ale v praxi vidím jen totalitní požadavek bezbřehé svobody jedince.
„A to proto, že liberalismus, pokud ho vůbec budeme považovat za filozofický směr, jímž není, neboť jde o uvažování jednoznačně politické“
Svoboda je účast na moci.
Marcus Tullius Cicero
Člověk je svobodný, může-li postupovat otevřeně a nemusí užívat lsti.
Benedictus Baruch de Spinoza
Svoboda se nemůže nikdy znovu nabýt.
Jean Jacques Rousseau
Podstatou člověka je svoboda.
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Největším životním nebezpečím pro každou bytost je, že ztrácí sebe samu. Proto je nesvoboda vlastním smrtelným nebezpečím pro člověka.
Karl Marx
Člověk není svobodný proto, že o svobodě mluví, nebo že řečem o svobodě věří.
Nejde vůbec o to, co si o svobodě myslíte vy, či se sám sebe vyřazujete z člověčího rodu, protože o svobodě uvažujete jako přízemní člověk, co si je vědom, že on svoji svobodu nedokáže zužitkovat jako jiní, a tudíž bude na straně těch, co mocensky svobodu pro jednotlivce budou omezovat, protože pak by tu na základě jiných dispozic ji využít ke svému prospěchu TACÍ lidé neprofitovali, a proto volí „přídělový systém“ paternalistického autoritářského režimu – ale hloupost ignoranta antické i klasické filosofie, tvrdícího, že snad liberalismus, jenž a stojí na svobodě a výkladu jeho pojmu a to nejen v ontologickém pojetí, ale i gnoseologickém pojetí substantivní percepce svobodného individua ve vnímání a schopnosti poznání, není otázkou FILOSOFICKOU, ale jen utilitárně politickou. Přehled těch filosofů. co pro ně otázka svoboda byla podstatou jejich vlastní filosofie, prokazuje opak. Otázka filosofického pojetí svobody tak není dána jen determinujícím vzděláním (jakkoli formálního nebo jen „fachidiotského“ technického směru omezeného na pár fyzikálních vzorců), ale také uvědomění si nízké kompetitivností svých vlastních schopností, které svoboda staví do neustálého srovnání a vyhodnocování. Filosofie tohoto stavu staví na řešeních – které mají podobně jako liberalismus – jako koncovky také -ismus a krom své politické scholastiky, jsou hluboce zakořeněny ve filosofii.
Někdo by mohl naopak tvrdit, že přízemní člověk je ten, který se nedovede povznést nad dichotomii bílí-zelení a vylučuje z účasti na lidství každého, kdo nefandí stejnému klubu jako on a neskanduje stejná hesla. Skutečně velký člověk se dokáže povznést i nad tu svobodu, jen ten přízemní bazíruje na její iluzi.
Třešeň: „Svoboda jedince je samozřejmý požadavek liberálů“…
Říkáte toliko A, ale nějak se nemáte k tomu B. To zní v daném případě nejspíše následovně: Yana přece nikdo nenutil, aby se spojil se svým bratrem ve věci legalizace dílny. Sám, vlastním svobodným rozhodnutím, delegoval bratrovi právo si dílnu přivlastnit. Přece byste zcela neliberálně nechtěla vodit Yana za ručičku a bránit mu, aby „podepsal“ ústním ujednáním s bratrem blbou smlouvu. Snad už ani nemusím pokračovat, jistě tyhle argumentační postupy znáte stejně jako já. Kdybychom se pořád ohlíželi na nějaká práva druhé strany, to bychom tu kýženou liberální společnost blahobytu opravdu nevybudovali…
Tou sbírkou citátů o svobodě, chcete, Oto, říct, že všichni citovaní jsou liberálové? Aha, tak to už jsme doma… :-)))
Já se přece na tu historku, na rozdíl od vás, nesnažím naroubovat žádnou liberální poučku.
Yan, jak známo, vyrůstal ve velmi neliberálním prostředí, stejně jako jeho bratr. Oba se chovali přesně v intencích ovzduší, které jim nedovolovalo jednat s rodiči přímo. Yan se s dospělými, se kterými se dalo mluvit na rovinu, setkal až za svého pobytu na farmě.
Prč by měli být? Stačí že jsou filosofové, i když kdybyste si přečetl resp. byl schopen následně pochopit co je z té definice „liberalismu“ podstatné, neplácal byste takové hovadiny, ze které by vás už na gymplu vyhodili ze zkoušky.
Ano prosím, pane profesore.
Ota 24.10 09:32
Ty citáty výroků filosofů jsou sice jistě hodné pozoru, ale správná odpověď, která by vyhození od té zkoušky zaručeně zabránila, tam není… Svoboda je poznaná nutnost. A protože se na tom shodlo více novověkých filosofů zabývajících se ontologií, od Spinozy až po Erazima Koháka, tak na tom asi něco bude, nicht wahr? A nic na tom nemění ani skutečnost, že si z toho spousta minulorežimních posluchačů kursů filosofie na všech úrovních dodnes dělá srandu. Ty srandičky svědčí jen o tom, že sice možná leccos nezapomněli, ale zároveň a hlavně nic nepochopili. Ona totiž svoboda poznaná nutnost je, ať se to komu líbí nebo nelíbí, a argumenty ať si k tomu každý najde podle svého gusta a světového názoru u Spinozy nebo u Hegela nebo (Apage Satanas!) u Marxe sám.
A teď jsem zvědav, jestli se tu najde nějaký skutečný liberál.
„A teď jsem zvědav, jestli se tu najde nějaký skutečný liberál.“
To je nějaký chyták? Klasickou liberální pozici tu přece hned na začátku zaujala třešeň, když parafrázovala Milla: Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Asi by se to mělo doplnit, že je to koncept „individuální svrchovannosti“(každý je suverénem svého tělo i ducha). Že to tak v praxi nefunguje a nikdy nefungovalo? To je přece jasné, ale ve své době to byla hodně pokroková myšlenka.
Prosím pěkně, Oto, jistě nás tady všechny nezištně poučíte o liberální gnoseologii, ontologii, antropologii, atd., pro vás to bude jistě hračka (váš výběr citátů a jmen je samozřejmě zcela nesmyslný, neboť každý z vámi citovaných řeší pojem svobody individua v rámci jiného filozofického systému, a tedy s úplně jinými důsledky pro pojem i individuum samo) a jistě se přitom širokým obloukem vyhnete charakteristicky eklektickému přístupu liberalismu k filozofii, což je mj. jedním z příznačných znaků ideologie – k čemuž si dovoluji poznamenat, že ideologie a filozofie jsou dvě různé věci, což se studenti na tom gymplu (na rozdíl od vás) opravdu dovědí. Asi jste nedával pozor a „nízkou kompetetivnost svých schopností“ tu nevědomky projevujete opravdu s nebývalou vehemencí…
Nejsem zde pro edukaci těch, co tímto procesem přirozeným způsobem neprošli, XY stačí když si přečtete jinak jednu z doporučené literatury na toto, a to jsou od Guido de Ruggieriho „Dějiny evropského liberalismu“. Tam se dočtete z jaké filosofie liberalismus vychází – možná budete překvapen, jistě jste tento pojem už někdy slyšel. Jsou s ním zásadně spojovány dějiny moderní Evropy a dokonce se na něj odvolává i dnešní hodnotová pozice Evropské unie. Když byste pátral dříve zásadním zastáncem dřevní podoby liberalismus je Aristoteles, který právě na jeho obhajobu silně polemizoval s Platónem. Pravda, to bylo už dávno a liberalismus jako pojem neexistoval:-) Nicméně za jeho zakladatele jsou považováni Thomas Hobbes a John Locke.Opět budete překvapen, oba byli filosofy. Až se tou knihou prokoušete až do půlky 19.století zjistíte, že liberalismus má několik různých východisek pro to, jak společnost učinit více svobodnu aniž by se muselo sahat na jeho podstatu, kdy se krom tolik akcentované svobody připojuje i slovo „zodpovědnost“. Zásadní definice již zde byla vyřčena a tou je ono železné pravidlo vyslovené J.S. Millem. Jinak je možné, že se pustíte i dál a narazíte na ne moc známé jméno Eric Voegelin. Ten se věnuje vztahu ontologie a politického liberalismu a obohacuje liberální ideologie o konzervativní, trascendentální rozměr, čímž říká, že by se neměl relativizovat řád, kultura, morálka která vychází z křesťanského desatera.
Hezky o něm pojednává Johannes Corrodi Katzenstein, Dr. filozofie (sapristi, opět filosof!) z Institutu Hermeneutiky a Religinistiky Curyšské University. Považujete tímto moji snahu o vyvrácení vaší these, že liberalismus a filozofie nic společného nemají, za ukončení.
Seal 25.10. 09:04
Žádný chyták, mě zajímají liberální argumenty proti té spinozovské definici svobody. Ale zřejmě má pravdu XY (25.10 10:32), když tvrdí, že znakem liberálního přístupu k filosofii je zcela voluntaristický a zmatený eklekticismus. (Dtto na kvadrát platí o přístupu postmoderním, koneckonců to, čemu se obvykle říká postmodernismus, je v určitém smyslu dítkem liberalismu…) Kdyby všichni ti pánové a soudruzi a všechny ty dámy a soudružky, kteří/které cítí potřebu se k tomu vyjadřovat, kromě filosofie aspoň trochu študovali/y taky logiku…
Hanku, tu potřebu má např. Václav Bělohradský. Dejte si do googlu jeho jméno a postmodernismus a vyjede vám od něho hned několik prednasek. Výživná je jeho diskuse na toto tema s Michaelem Hauserem na půdě FF UK. Nemyslím, že by měl málo argumentů proto, aby jeho nástup kolem francouzské neomarxisticke levice nedokázal zdůvodnit. Už jen proto, že tzv. „velké pravdy“ padly s koncem 2. sv.valky.
Ale kdeže, přinejmenším ta vaše velká pravdy neoliberalismu se má velmi čile k světu. Nepadly všechny velké pravdy, jen některé byly zavražděny, a to až dlouho po po konci 2. světové války.
to hank:Svoboda je hodně abstraktní pojem, takže – pokud to nemá být „postmoderna“ – tak je třeba si ujasnit, o jaké svobodě to vůbec mluvíme. Spinoza mluví o vnitřní svobodě, kdežto v případě těch liberálů jde o vnější svobodu, jejímž protikladem je útlak. V prvním případě se zkrátka bavíme o svobodě vůle, no a v tom druhém o základních občanských právech a svobodách.
To neříkejte mě, Tribune, ale Václavovi:-). On vám řekne, a to velice správně, že liberalismus je ODIDEALIZOVANÁ nihilistická platforma, hodnotového individualismu (ano, postoj, který je hodnotou sám o sobě), že každý si razí svoji životní filosofii/ideologii. A že svět jinak nespojující individuální atomy životů jednotlivců, jsou právě docela silný tmel. Protože oni bojují vždy sami za sebe. Nemusí se přizpůsobovat nějakým ideovým kompromisůms druhými. Každý si bojuje za svůj život a jeho náplň. Někdo za možnost meditovat v tibetském klášteře, druhý za větší práva zvířat, environmentalismus, další za genderovou rovnoprávnost (ženy chtějí mít možnost počít dítě „bez chlapa“ a být samy matky bez manžela/bez chlapa) homosexuálové taky…Všechno postmateriální hodnoty, protože koupit si „Bavora“ může dneska každý trouba a vytahovat se s ním na souseda který se po zrušení dolů neumí „integrovat“ do společnosti, který to bude jistě „právem“ připadat nespravedlivé.
Může zkusit omezit dovoz BMW, uvalení na ně 30% daně z luxusu nebo udá souseda že zneužívá dceru…To vše může zkusit. Ale víme oba, že mu to bude prd platné. Prostě není důležité co si myslel nebožák Marx, že prostě ten hmotný smrádek, ale teplíčko – nakonec lidi přesvědčí, že je třeba jistým lidem zakroutit krkem…
Kdepak, lidi dnes už netouží po sousedově autě, motorce, dovolený….Chtějí to, co mají právě hipsteři jako svoji auru. Být jako druzí CO SE LIŠÍ, mít svůj imidž, vysoké vzdělání, vědět jak se jí ústřice, mluvit plynně německy a anglicky, být lvem salonů, umět zachovat dekorum na konferenci v Lausanne, když jim poslíček včas nedoručí smoking a moci říci, že namísto už nudné dovolené na Kapverdech letos zkusí vylézt na Mount McKinley a na překvapený dotaz proč vymění 5* hotel za nehostinnou pustinu bezelstně odpovědět – protože je odtamtud krásný výhled na Wonder Lake:-).
Lidé už netouží tak po materiálním bohatstvi, ale po respektu, kterým se jim nedostává, po společenské a intelektuální úrovni a po dobrém vkusu, které mají respektované elity – kterému se i kdyby proletářská revoluce dala všem všechno v nevyčerpatelné hojnosti – se oni NIKDY nenaučí a který nikdy nezískají..
A každý touží obvykle po tom co sám dobře ví, že nemůže mít. Majetek může naproti tomu každý blbec. Proto je ta nerovnost tak působivě zalezlá pod nehty všech, co by si jinak moc přáli být si rovni aspoň v tom základním – že umí každý od přírody pochopit základní podstatu bytí, odkud jsme a kam přícházíme – tedy ontoloigické podstaty toho, proč tu jsme a kam jdeme. Když někdo řekne že je to blbost, může být třeba jako Trump bohatý jak chce – západní prostředí jej bude mít pořád jen za vesnického burana. „Newyorská kavárna“ podobně jako ta česká neocení texaského milionářského ranchera, nebo primitiva Trumpa, ale lidi jako jsou Fareed Zacharia, Timothy Garton Ash nebo nedávno „nobelizovaný“ Bob Dylan.
Na tomhle se nakonec i shodneme, na čem se neshodneme je, zda je to tak správné a žádoucí. Já bych to, co jste napsal, shrnul jedním slovem: rezignace. Rezignace na lepší hledání toho, co je správné a prospěšné. Na tom nic dobrého nevidím. A podotýkám, že rezignace není totéž, co nelpění.
Ti dva se snažili překročit zákon (vůli rodičů). Starší sice jen naoko, ale kdyby jeho nebylo, ten mladší by do toho asi nešel. Delikventi byli oba, jeden podvedl druhého. Člověk se člověku stal – člověkem.
Vůle rodičů je zákon? Takhle konzervativní nejsou už snad ani chasidé.
Víte přece, jak jsem to myslel, že ano?
Ne, jak bych mohl, nejsem vy.
Celý problém spočívá v tom, že pod pojmem (neo)liberalismus si každý představuje něco jiného. Pro Georgee Monbiota to je něco, co odtrhuje lidi od sebe, co způsobuje lidem fyzickou bolest a představuje hrozbu vyhladovění. Tribun zde zase liberály definoval tak, že to jsou lidé, kterým jde o to neustále druhým něco přikazovat a zakazovat. Pro většinu lidí však představuje liberalismus pravý opak. I taková Sociální demokracie sama sebe definuje jako liberální levici.
Aniž bych se chtěl pouštět do definice liberalismu, mělo by se podotknout, že pokud něco na světě ukončilo lidskou bídu, nebylo to centrálně plánované hospodářství, ale svobodná ekonomická soutěž podle tržních pravidel. Čím více ekonomických svobod je v nějaké zemi, tím méně je zde chudých.
Bída na světě zdaleka není poražena a nejlépe se jí daří tam, kde neplatí žádná pravidla kromě práva silnějšího. Každá společnost je jen tak bohatá, jak bohatý je její nejchudší člen a účelem „svobodná ekonomická soutěž“ je akumulace bohatství, nikoliv jeho distribuce. Bohatství Západu pochází z loupeží (externalizace) mimo Západ, nikoliv ze „svobodné ekonomické soutěže“. Nehledě k tomu, že jsou i jiné dimenze lidské existence, než je ekonomika.
První starostí vítězů ekonomické soutěže je soutěž omezit a utvořit si výhodné podmínky výhradně pro sebe a vlastní monopol…
Bingo, XY, to je jaderna zkouska kazde pravo- leve diskuze. V Bruseli sice mame socialismus, ale malokdo uz dokaze pochopit, ze si ho tam nainstalovali velke soukrome firmy. Ergo kladivko onen liberaly zatracovany neomarxismus neni nicim jinym, nezli vyssim stadiem liberalismu. To jsou ale paradoxy!
Vetsina debat se umanute toci v kruhu ideovych klise a neni schopna z nej vykrocit. „Necin druhemu, co bys necinil sam sobe“ je take hezka poucka, ovsem tak nejak platonicky predpoklada, ze kazdy clovek vladne obdobne vysokou mirou sadismu/ masochismu, sebeuvedomeni, moralnimi kvalitami atd. A predpokladal bych dokonce, ze tuto bohulibou poucku vytrubuji do sveta prave nejmene standardni jedinci, neb jejich usta tak produkuji velmi lacinou a zaroven velmi ucinnou konkurencni zbran, proti ktere nema „slusny clovek“, nejcastejsi to obetina, zadne obrany. Ergo kladivko podruhe: zastanci volneho trhu delaji tu samou chybu jako Marx, ci dokonce premysli uplne jako on, jen se na to divaji z druhe strany. I oni vychazi z mustru standardniho „noveho“ cloveka. „Cest praci!“, chce se zvolat…
Nejhlubsim a nejstrezenejsim tajemstvim burzoasie je, ze doopravdy existuje. V ramci konspirace samozrejme tvrdi burzoasie pravy opak a je- li nahodou odhalena, popre samu sebe a zacne ukazovat na druhe. A soucasne se vysmivat tem, kteri odhalili, ze opravdu existuje.
Nikdo neni burzoust:
– ten nejnizsi je naopak obeti burzoasie, tvrde makajici zivnostnik, nadenik kapitalu, pracujici jen na dane, ktere si pak rozeberou estebaci.
– nejvyssi burzoust jiz neni burzoust, protoze prohledl, ze tvrda konkurence kazi zivot. Ted se venuje charite, kreativnim konickum a pritom chape vsechny potrebne, zamestnance a drobne zivnostniky. Ty miliardy v bance sice ma, ale nejsou jiz burzoasni, protoze cast z nich jde na charitu a mozna take do obchodu, kdo vi, to byste se museli nejdrive zeptat jeho reditele.
– prostredni burzoust se oddava obhajobe neexistence burzoasie (vzdyt to jsou jen lide jako kazdy druhy), za coz je mu dovoleno nepracovat a jen psat ci mluvit. Druhy typ prostredniho burzousta, ten nejagresivnejsi, nestiha, protoze je v masomlynu vetsi konkurence a tak nema cas na to, aby obhajil, ze neni.
Kazda debata s burzoustem konci tim, ze jste debil, protoze nevidite Cloveka, skryvajiciho se za objektivnimi ekonomickymi zakonitostmi. Kdo z nas nedela chyby? Ukazte nam nekoho dokonaleho!
A vy tu na mne se starostmi vitezu ekonomicke souteze… Ach…!
Copak skrývajícího se, ale především podřízeného objektivním ekonomickým zákonitostem.
Nemám, co bych dodal, embéčko… Takřka dokonalá, ne-li zcela dokonalá úvaha.
Práci čest, kapitálu sláva. (A nezapomínejme, že vlastnit je ta nejtvrdší práce ze všech, přitom nedoceněná a podhodnocená.)
24.10.2016 – 13:30
XY
První starostí vítězů ekonomické soutěže je soutěž omezit a utvořit si výhodné podmínky výhradně pro sebe a vlastní monopol…
Pochopitelně. Proto byl vynalezen stát – konkrétně liberální demokracie – aby bylo možné monopoly rušit zákonem. Protože pouze zákonem se dají udržovat stejné podmínky pro všechny tržní subjekty.
Ovšem stát je antitezí liberalismus.
Tak tak. A jak to dokonale funguje! :-))
V tom je právě ten vtip, že klasický liberalismus můžete definovat jak v politické rovině (důraz na základní politické svobody, parlamentní demokracii), tak v té rovině ekonomické (soukromé vlastnictví, laissez-faire). Neoliberálové jsou pak zjednodušeně ti, kteří si myslí, že demokracie to těm volnotržním silám zbytečně komplikuje. Typický zmatek zkratek se příznačně třeba v tom aktuálním českém sporu o dalajlámu: Lidská práva v něm především obhajují ti, kteří v jiných případech o potlačování základních občanských svobod ani necekli, když se jim to při jejich „světonázoru“ jaksi zdálo politicky přípustné. No a tu pověstnou, neviditelnou ruku trhu asi nejlíp dokumentuje heslo: „Panda vítězí!“, které dneska už asi máme vyšité i na prezidentské standartě. Smíšená česko-čínská komora, které šéfuje Tvrdík, je klasickou lobistickou strukturou, což se dá poznat i podle toho, že generálním partnerem těch slavných čínských investičních fór je CEFC China spolu s Home Creditem. Pokud si snad nědo myslí, že se tam řeší i něco jiného než toky peněz (a nemám teď fakt na mysli nějaká zprofanovaná lidská práva), tak tahle jejich sebeprezentace mluví snad dostatečně jasně: https://www.youtube.com/watch?v=zTUYGATWOJk