Proč se Rusko před šedesáti lety vzdalo Krymu

Stejnojmennou aktuální a tolik potřebnou stať Marka Kramera (bohužel překladovou – to nemáme vlastní historiky? – s chybami, které bych od Víta Smetany nečekal, jako je prezident KSSS) přináší čerstvý ĎaS 8/2014.

Oficiální důvody, proč došlo v roce 1954 k předání (darování!?) Krymu tehdejší Ukrajinské SSR byly dva: a) šlo o „vznešený akt ze strany ruského lidu u příležitosti 300 výročí sjednocení Ukrajiny s Ruskem“ (odkaz na smlouvu s Perejaslavi z roku 1654), b) mělo jít o „přirozený výsledek teritoriální blízkosti Krymu a Ukrajiny, společných základů jejich ekonomik a blízkých zemědělských a kulturních vazeb“. Oba oficiálně uváděné důvody jsou ovšem nesmyslné, protože ad a) nikdy neexistovala žádná souvislost mezi smlouvou z Perejeslavi a Krymem, který tehdy Rusku ještě ani nepatřil, ad b) Krym byl v 50. letech 20. století více ruský, než kdy jindy, a ač jisté infrastrukturní a ekonomické vazby na Ukrajinu existovaly, dominantní byla kulturní a identitní vazba na Rusko.

Nejpravděpodobnější skutečné důvody jsou také dva, ale nejsou zdaleka tak ušlechtilé: a) šlo o to „injektovat“ na Ukrajinu necelý milión krymských  Rusů a posílit tak ruskou menšinu na Ukrajině (podobně bylo postupováno i v Pobaltí), b) to byla čistě osobní Chruščovova snaha uplatit prvního tajemníka KS Ukrajiny Kyryčenka a získat ho na svoji stranu ve vnitrostranickém sporu o moc s premiérem Malenkovem.

Kramer dále sice uvádí, že k předání Krymu Ukrajině došlo v souladu se sovětskou ústavou z roku 1936 a že souhlas s transakcí poskytly parlamenty [tehdy spíše sověty, pozn. Tribun] obou republik, tedy jak Ukrajiny, tak Ruska, ale veškeré zmiňované archivní dokumenty pocházejí pouze od ÚV KSSS nebo Nejvyššího sovětu.

Reklamy

36 comments

  1. Ota

    Tak tady je malý exkurs do historie. Ono je velmi důležité o tom „co je více ruské“ uvažovat v intencích dějin Ruska s tím ovšem, že to „co je ruské“ bylo vytvořeno zločineckým státem jménem SSSR a jeho nejtemnějších dob za vlády nejstrasnějšího masového vraha 20.století vůbec. Jméno nemusím jistě připomínat. Nikdo z Němců by si netroufnul, považovat násilnou germanizaci územních východních enkláv obývaných zčásti historickou menšinou, opakuji MENŚINOU, v době hitlerova záboru a okupace. NIKDO by si nedovolil říci, že ve 40. letech bylo Česko více německé, dokonce se jmenovalo německy „Böhmen und Mähren“. Tedy nikdo kdo nechce být za nostalgika dob, kdy německé baganče s německým bajonet šlapaly Evropou. Je zajímavé, že partner Hitlera, který v kooperaci s ním okupoval východní část Evropy, je pořád považován za toho kdo snad prokazoval Evropě službu „sociální spravedlnosti“ a „mírové kooperaci slovanských národů se Sověty“.

    Tady je přesný historický exkurs.

    Krymský poloostrov byl do 18. století obýván převážně Krymskými Tatary, kteří založili Krymský chanát, jenž byl zhruba od oloviny 15. století součástí Osmanské říše s rozsáhlou autonomií. V roce 1783 byl Krym dobyt Kateřinou II. Velikou a značná část Tatarů emigrovala do dnešního Turecka, kde tvoří velmi početnou a vlivnou diasporu. V květnu 1944 byli všichni Krymští Tataři na základě kolektivního obvinění ze spolupráce s nacisty deportováni do Střední Asie a Krym se začal řízeně osidlovat Rusy, nicméně ti podle některých odborníků nevěděli, co si mají na Krymu počít, jelikož zde byly naprosto odlišné
    podmínky od těch, na které byli zvyklí. Chruščov se po své návštěvě Krymu v roce 1953 rozhodl osidlovat oblast Ukrajinci z přilehlých oblastí (Oděská, Chersonská) a o rok později se z těchto víceméně ekonomických důvodů rozhodl předat Krym Ukrajinské SSR. Oficiálním odůvodněním předání Krymu Ukrajině bylo 300. výročí podepsání Perejaslavských dohod v roce 1654, následkem kterých byla levobřežní Ukrajina předána pod správu Ruské říše. Většina ruského obyvatelstva přišla po druhé světové válce, jednalo se většinou o lidi vytržené ze svého přirozeného prostředí, bez tradice a osobního vztahu ke
    Krymu. Tato víceméně nová společnost byla pod přísnou kontrolou komunistické strany, jelikož byly přesídlovány pouze prověřené kádry. Od roku 1945 do rozpadu SSSR byla většina obyvatel Krymu loajálních SSSR, protože dostávali poměrně štědré výplaty (v sovětském kontextu) a považovali se za elitu (armádní důstojníci, služby sovětské politické elitě). Stejně tak i sovchozy byly velmi štědře dotovány státem. Krym se proto považuje za jednu z oblastí, kde vznikl vytoužený sovětský národ. Nicméně po rozpadu SSSR v roce 1991 zažili obyvatelé Krymu tři šoky: hospodářský propad (drahé a neefektivní sovchozy
    nebyly konkurenceschopné, do rozpadu SSSR byl Krym jeden z nejbohatších sovětských regionů), samotný fakt rozpadu SSSR (vznikl nový stát s novým státním jazykem) a návrat Krymských Tatarů (často žili v jejich domech a báli se, že se je Krymští Tataři pokusí vyhnat).

    Proruské politické strany, bloky, spolky a nevládní organizace: konfliktogenní faktor ruských separatistů Většina separatistických organizací je malá a jejich demonstrace navštěvují nanejvýš stovky účastníků. Na druhou stranu jejich aktivity lákají pozornost médií a jsou podporovány na vysoké politické úrovni z Ruska, navíc disponují logistickou podporou Černomořské flotily (Hedenskog 2008). Cílem separatistických skupin je podpora těchto idejí: Krym historicky a zákonně patří Rusku, Krym je neoddělitelná součást ruského sociokulturního a geopolitického prostoru, nepřípustnost šíření ukrajinského jazyka a kultury, opozice vůči NATO a USA, podpora ČF, příležitostně protiislámské a protitatarské elementy. Šíření těchto myšlenek je realizováno prostřednictvím seminářů, kulatých stolů, tiskových konferencí, agitačních publikací, účastí na práci mocenských orgánů, spoluprací s ruskými organizacemi a vládními strukturami, masovými akcemi, protiakcemi rozhodnutím ukrajinské vlády, nátlakem na zastupitelstva, pokud mají pocit, že se neřídí těmito myšlenkami, nebo jsou nerozhodné v jejich realizaci. Ruské separatistické hnutí na Krymu není schopné řešit každodenní otázky socioekonomických problémů autonomní republiky, sází na populismus, není jednotné a má jen vágní cíle. Rovněž vystupuje jako destabilizační síla, provokující příležitostně konflikty s Krymskými Tatary.

    Teď přijde to nejlepší….

    Zdroj: Vědecký projekt RM 08/01/10 Perspektivy vývoje konfliktních situací na Krymském poloostrově
    (zkrácená verze), červen 2010 – Asociace pro mezinárodní otázky Association for International Affairs

    červen 2010!! Separatismus podporovaný z Ruska. V ímeni Půůůůtina. Žádný majdanští fašouni podporovaní buržousty z EU a Židovskou lobby z USA. Jen a toliko Janukovyčovem dirigovaným agentem KGB z Moskvy t.č. prezidentem Ruska.

  2. Míša

    já jenom poznámku,

    když občas slyším argumentaci některých dnešních či náhlých zastánců-obhajovatelů ruské velmocenské politiky (tj. když USA a spojenci tzv. můžou, tak Rusko přece taky, či Rusko je k tomu něčemu (při)nuceno, neb to přec USA a NATO se k němu rozpínají.. atd) tak z nich nikdy nedostanu jejich vlastní názor na velmocenskou politku tak říkajíc obecně.
    Vždycky to sklouzne do pouhé obhajoby, míním obahjoby „dnešních „kroků Ruska-jeho vůdčích osobností” atd.
    Nakonec mi z toho vychází, že oni výše zmínění zastánci jsou už a priori jakoby smířeni s tím, že je jim přisouzena role trpného objektu v hrátkách subjektů, tedy velmocí.
    Jinak řečeno, jakoby se oni dotčení řídili tím, že jediná svoboda, kterou si já coby objekt můžu dopřát je to, „svobodně” si zviolit subjekt ” , a to právě ten subjekt, kterému jedinému „lze fandit”… a to proto, že v něm poznávám i kus sebe, coby objektu (?) – „objekt”, který je ohrožován jinými subjekty (nebo si to alespoń myslím, či zbožně přeju) má mou podporu a přízeň, úplně se v něm totiž najednou poznávám..

    Tím ovšem zastánci ruské velmocenské politiky vůbec nepřiznávají „Rusku” jeho schopnost být subjektem tak říkajíc z vlastního rozhodnutí, ocneňují jen jeho schonpost, změnit se z objektu na subjekt, když vyvstane potřeba…
    Kdyby vnímali Rusko jako subjekt sám o sobě, museli by mu přiznat schopnost chovat se jakožto subjekt i v situaích, kdy k tomu není dotlačneno. Tohle mu ale odpírají, odpírají mu schopnost jednat samoastně či tedy vědomě, to jest- jako všechny subjekty.
    Být subjektem- znamená to sledovat své zájmy? No, když subjekt „vidí dopředu”, znamená to, že vytyčuje cestu- „svou” cestu. Objekt se pak asi jen teda rozhoduje, kterou cestu je či bude lepší uznávat, se jí dát, a tak. Objekt vidí (nebo spíš chce vidět?) jen to již vytyčené, ostatní mu tone v mlhách…

    • XY

      No, potěš pánbu, Míšo, zdravím vás. Nějak mi připadá, že té dialektice subjekt-objekt dáváte vydatně zahulit, ale mohu vás ujistit, že každý subjekt jest zároveň i objektem jiných subjektů a vice versa. Též starý dobrý Hegel a jeho výklad panství a rabství…
      Slibuji, že vaše další úvahy v tomto směru budu pečlivě sledovat. :-))

      • Míša

        aha, XY, taky vás zdravím :)) a teda ještě že jste to zahulení dokázal případně doplnit, míním co fakt, jinak bych se tady úplně znemožnila!

      • Tribun

        Já naopak myslím, že je Míša na správné stopě. Za tou nenávistí k Rusku totiž možná není nic jiného, než závist, že si Rusko může dělat, co chce, a nemusí poslouchat ani Brusel, ano Washington. Prostě normální kognitivní disonance, vlastní frustrace racionalizovaní do iracionální averze k Rusku.

        • XY

          Nejsem si jist, Tribune, že bych vaši tezi dokázal z té Míšiny glosy vyčíst. Ale dnes je možné úplně všechno, takže můžete mít pravdu.
          Ale když jsem u toho, s celou tou patálií mám zásadní problém: Co je to za prapodivnou odrůdu uvažování, která velí naslepo ostřelovat kanony, minomety a raketomety všech ráží civilní baráky i s obyvateli s představou, že ti ostřelovaní a zabíjení civilové všech kategorií věku a pohlaví budou střelce a jejich vládu milovat? Jakýsi britský humorista kdysi v 60. letech vztekal svou vládu a její armádu jízlivými úvahami na takováto témata: Jsou poddůstojníci lidmi? Jsou generálové potřební? Nějak se nám ty otázky zatraceně začínají aktualizovat.
          Pěkný víkend a svátek všem.

  3. Jiří Brož

    Tady jste uhodila hřebíček na hlavičku, Míšo. Exogenní příčiny ruské geopolitiky jsou minimální. Ruští sousedé byli po konsolidaci ruského státu a pak především po vzniku SSSR vždy ve vleku událostí danou územní velmocenskou expanzí ruského státu, která byla primárně vedená uchvatitelskou „spasitelskou“ rolí jednající ve jménu ruského nacionálního a později velmocenského postavení ruského národa pozicujího se jako „prvního mezi vyvolenými“.  Vždy jsme slyšeli něco o resentimentech jako je ruská kultura, náboženství a národní uvědomění a z tohoto vyplývající „výlučnosti“ postavení tohoto „národa“  – jako vždy zdůrazňováno – v obležení nepřáteli tohoto „ruského špecifiká“, kdy mu ostatní nerozumí ergo jejich postoje  vyvěrajíc ze zcela odlišných hodnot kulturních (což o to, ty máme každý své tak nějak genealogicky), ale co víc – především „civilizačních“.

    Bránit se výpadům Osmánské říše bylo nutno všem začleněným do regionu východní a střední Evropy, ovšem nikdo z evropských státu (mezi které nepočítám samotné Rusko) nevyvíjel krom obrany, následnou expanzi kamsi na pomezí Malé Asie a dále na jihozápad směrem  k pobřeží Černého moře. Tady je výborné přečíst si poměrně detailně historicky mapující knihu ruského filosofa a publicisty Nikolaje Berďajeva „Prameny a smysl ruského komunismu“, který mapuje ruskou státnost od nástupu cara Petra Velikého až po stalinskou éru. Civilizační neukotvenost a „ruská cesta“ je pak v obě modenismu (co pak teprve dnes v době postmoderny!) právě důvodem proč Rusko činí, tak jak činí, resp. podle lidí jako Dugin, činit dokonce musí, protože teď nejednat znamená cestu do záhuby, a definitivní ztrátu „ruských národních hodnot“ a jejich kultury budované po staletí.

    Obvykle tímto „obrozeneckým“ vývojem narodně romantických představ o spojení kultury jazyka a krve (jak jsme tu probírali minule) prošly západní demokratické země před 100-150 lety. Že tak Rusko činí dnes, kdy kolektivní vědomí poté co bylo Émile Durkheimem dekonstuováno jako totalitně manipulující fenomén depersonalizující vlastní osobnost a z ní vyvěrající jedinečnost, včetně schopnosti a potřeby hájit své vlastní životní hodnoty nezávislé na vnější kolektivní autoritě, ale jednající pozitivisticky., nedává ruskému okolí příliš na výběr jak se k těmto bazálně archetypálním postojům stále neukončeného raného pokusu o vlastní heterogenní společenskou emancipaci skrze „národ a vlast“ postavit. Tím více, že historické alegorie popírající universalismus lidské bytosti a nemající v postmateriální společnosti zpětnou vazbu narážející na globální tenzi unifikace vlastního pocitu štěstí daného vnitřním ukotvením  hodnotové příslušnosti k vnějším formám poststrukturální animozity vůči tradicionalismu, patriarchiální roli státu, mesianismu národnímu semknutí, kolektivní identitě, náboženské unilateritě.

  4. Jiří Brož

    Tím více, že historické alegorie popírající universalismus lidské bytosti a nemající v postmateriální společnosti zpětnou vazbu narážející na globální tenzi unifikace vlastního pocitu štěstí daného vnitřním ukotvením  hodnotové příslušnosti k vnějším formám poststrukturální animozity vůči tradicionalismu, patriarchiální roli státu, mesianismu národnímu semknutí, kolektivní identitě, náboženské unilateritě, stoji proti liberalnimu pojeti lidskych prav stojici na univerzalnim a neprenositelnem pocitu vylucnosti kazdeho jedince, jehoz vlastni vedomi stoji na zaklade subjektivnich pocitu vlastni jedinecnosti a jsa neprenositelne pro jakekoli vyssi spolecenske axiomy nez prave pravo zachovani vlastni neopakovatelne identity neprenositelne a netransformovatelne v jakekoli postmaterialisticke koheze.

      • Mac

        je fakt, že to afektované, pozérské blábolení s mraky často nesmyslně použitými cizími slovy toho zakomplexovaného pozéra identifikují zcela bezpečně

        už by ale po těch letech měl šetřit síly a pochopit, že ty nekonečné záplavy jeho blábolů nikdo není ochoten louskat, natož brát vážně….

    • Brumla

      tak my se nachazime v postmaterialni spolecnosti……a ze jsem si nejak nevsiml ?
      zatim poslednich 20 let jede vsechno na tvrdy individualismus spojeny prave s materialismem typu „jen se podivejte kolik toho mam“…..protoze penize jou teprve az na prvnim miste :(

      • XY

        Já bych se těmi řečmi pana Brože vůbec netrápil, Brumlo. Chudáci volyňští Češi, kteří dosud nedospěli ke „globální tenzi unifikace vlastního pocitu štěstí, daného vnitřním ukotvením hodnotové příslušnosti k vnějším formám poststrukturální animozity vůči tradicionalismu, patriarchální roli státu, mesianismu národního semknutí a kolektivní identitě,“ atd., atd., ale velmi tradicionalisticky hledají v té vnitřně rozvrácené Ukrajině právo uchovat vlastní neopakovatelnou identitu úprkem do dávné vlasti, dovolávajíce se právě mesianismu národního semknutí… :-))
        Hovnisko na hovnisko, říkával jakýsi král Ubu…

  5. Jiří Brož

    V postmoderní době dominuje kulturní nad ekonomickým, estetické nad instrumentálním a spotřební nad výrobním. Dominantní kategorií se stává osobní vkus individua, které se dalekosáhle osvobodilo od jakékoliv sociální determinovanosti. V praxi to vypadá tak, že namísto sociálních vrstev (či s prominutím tříd) vidíme ve společnosti jen pestrou mozaiku vysoce proměnlivých skupinek, jejichž členové se spojují a zase rozpojují na základě svobodné volby, s níž realizují životní styl, který si vybrali.Výsledkem je, že sociální příslušnost přestává diktovat, jaké vzdělání si kdo pořídí, koho pojme za manžela/manželku, kterou politickou stranu bude volit.Jednotlivci volně těkají mezi různými prostředími, vybírají si z každého to, co je právě zaujme, aby to po krátkém čase nahradili zase něčím jiným, zajímavějším a esteticky přitažlivějším (to se týká i manželů/manželek).Už ve druhé polovině sedmdesátých let 20. století přichází Ronald Inglehart se zjištěním, že význam materiálního zajištění a bezpečí ustupuje do pozadí. Pro novou generaci jsou mnohem atraktivnější postmateriální hodnoty, jako je atraktivní kvalita života a maximální možnost seberealizace. Francouzský sociolog Gilles Lipovetsky v řadě poutavých knih popsal postmoderní lidi jako tvory, kteří experimentují se vzorci svého konzumu a přelétají z jedné módní značky na druhou jako neposední motýli. (Každého jistě napadne, že by nemělo valného smyslu zkoumat stratifikační ukotvení neposedných motýlů.)Když chce vyjádřit znaky postmoderního člověka Zygmunt Bauman, nemluví nudně o dělnících, úřednících či podnikatelích, ale o tulákovi, hráči a zevlounovi.Všichni skvělí duchové nás přesvědčují, že jsme se přesunuli do reality, ve které vlastní volba převažuje nad determinovaností, vlastní přání nad nutnostmi a osobní inklinace nad vnějšími tlaky. V postmoderní společnosti máme prostě co do činění s lidmi, kteří se odpoutali od nudného vydělávání a věnují se mnohem zábavnějšímu utrácení. Společnost se osvobodila od tlaků ekonomiky a její členové se realizují nezávazně a nenuceně sledujíce přitom pouze své individuální preference, vkus a estetické hodnoty.

    Salon deniku Pravo, Jan Keller.

    On sice postmoderni spolecnost kritizuje a pre se v otazce postmoderny treba s filosofem Vaclavem Belohradskym, ovsem jeho sice zjednodusujici, ale o to vic prima charakteristika postmoderni spolecnosti ve sve postmaterialni saturaci (vsichni mame co jist, dokonce jidlem plytvame, mame kde bydlet a nase byty maji vsechno to vybaveni, ktere jeste nedavno slouzilo jako etalon zivotni urovne – pracka, mycka, ustredni topeni, aut je v populaci vic nez je ekonomicky aktivnich obyvatel), takze primarne nepotrebujeme vydelavat na zakladni potreby nutne pro preziti, ale zijeme pro postmaterialni hodnoty. Jake to jsou Keller letmo zminuje. Jsou ovsem i dalsi, jiste vas sami nejake napadnou, a jestli ne, rad vam s tim pomohu:-)

  6. Ota

    Je evidentní, že aktivismus některých alternativců/mědií je více než holá realita příjemnější navodit představu, o které se tady píše už 20 let od dob, kdy bolševické kádry v tomto oboru doposud nejlépe kvalifikované, byly vyhozeny na dlažbu a dnes mimo profesionálního výprosnictví v podobě dávek na sociálních úřadech si přivydělávají právě alternující propagandou, která je ovšem v průběhu doby poněkud monotematická….Dozvídáme, resp. jsme ujišťováni už 20 let, že

    • do pár let USA se svým imperialismem a tištěným dolarem zkolabuje díky MEGAINFLACI (nejvyšší úroková míra FEDu na počátku tohoto roku byla 0,25%)
    • do pár let se rozpadne se EU, díky neoblíbenosti Eura nastoupí opět staré dobré západní měny jako byla německá Marka, francouzský Frank a italská Lira

    • do pár let zkorumovaná lumpenburžoasie propadne skrze své (neo)liberální volební strany a všude v západní Evropě bude vládnout levice (komunisté a radikálnější odnože socialistů jako jsou třeba ve Francii a Itálii)

    dalo by se najít ještě poměrně dost pikantností (věšení pražských zbohatlíků k ránu vykopaných z postelí ze svých vil na Ořechovce na lucernách za asistence chudými Moravany dorazivší do Prahy společně se Severočeskými nácky z DSSS udělají v Praze převrat), ale co jsem se zasmál, když jsem si početl od Terezy Spencerové z Literárek o Valdajském projevu p. Putina, o hodnocení „zamrzlé Evropy“, která dopadne podobně jako v katastrofickém filmu „Den poté“ kdy díky globálnímu oteplování nastala nová doba ledová na celém Evropském kontinentu a jak Rusku sankce vůbec neškodí, naopak, sjednotí nárok proti západnímu agresorovi (nápad že slovní útok na Putina, by měl být posuzován jako samotné napadení státu zatím neprošel, ale o tom Tereza zatím ještě nenapsala, přitom o tomto návrhu informoval ruský deník Izvěstija)

    Takže pro její fandy dávám link, je to vcelku dlouhé, monotonní čtení, které nenechá nikoho na pochybách, že Rusko a Putin dnes žijí v dobách největší blaženosti a dostatku pro Rusko, jako nikdy předtím.

    Ovšem Britské listy přinesly překlad článku o ekonomické situaci Ruska z předního buržoazního britského deníku Daily Telgraph

    Tady zkusím pár pasáží okopírovat

    „Rusko Vladimíra Putina je po patnácti letech jeho vlády v klíčových ohledech slabší než Sovětský svaz v osmdesátých letech. Je to rentiérská ekonomika, závislá na ropě, plynu a kovech.

    MMF uvádí, že reálný efektivní kurs rublu (REER) stoupl během komoditního supercyklu v letech 2000-2013 o 130 procent. Vytlačil všechno ostatní. Neropné vývozy z Ruska poklesly z 21 procent na 8 procent HDP.

    „Bohatí Rusové si proměňují rubl v západní měny. Ročně z Ruska prchá kapitál v hodnotě 4 až 5 procent HDP. Rusko musí v nadcházejících 12 měsících splatit zahraničním věřitelů 150 miliard dolarů. Bude velmi nebezpečné, pokud ruské rezervy klesnou pod 330 miliard dolarů,“ varuje Lubomir Mitov, moskevský šéf Institutu mezinárodních financí.

    Ropa Brent stojí nyní asi 85 dolarů za barel. Podle Deutsche Bank je minimální výdělečná cena ropy pro Saúdskou Arábii 99 dolarů, pro Rusko a Omán 100 dolarů, pro Nigérii 126 dolarů, 136 dolarů pro Bahrain a 162 dolarů pro Venezuelu. Vládne široce sdílené mínění, že Saúdská Arábie bluffuje, ve snaze donuit OPEC, aby snížil těžbu ropy. Pokud je tomu tak, ukáže se to v listopadu.

    Firma Moody uvedla, že centrální ruská banka už vydala 60 miliard ze svých ruských rezerv na podporu firem, které trpí nedostatkem dolarové likvidity. Rusko nyní vážně ohrožují západní sankce. Ruské banky, firmy a státní instituce nemají nyní přístup na globální kapitálové trhy a nemají možnost si prodloužit své existující úvěry ve výši 720 miliard dolarů.

    Ruské rezervy levné ropy na západosibiřských polích se blíží vyčerpání a Rusko potřebuje západní technologii a obrovské investice do otevření nových polí, jenže ty byly zablokovány. Firmě Exxon Mobil bylo nařízeno, aby zastavila joint venture v Arktidě. Frackování v Baženovské nížině je neproveditelné bez nejnovějšího trojrozměrného zobrazování a počítačové technologie z USA. Čína tu technologii nenahradí.

    Lukoil varuje, že by Rusko mohlo přijít až o čtvrtinu své těžby ropy, pokud budou sankce platit další dva nebo tři roky.

    Pozoruhodné jsou údaje z indexu konkurenceschopnosti, které zveřejnilo Světové hospodářské fórum. Rusko je na 136. místě do co kvality silnic, na 133. místě co do ochrany práv, na 126. místě co do schopnosti firem absorbovat novou technologii, na 124. místě co do rozšířenosti technologii, na 120. místě co do břemena vládní regulace, na 119. místě co do nezávislosti soudů, na 113. místě co do kvality škol vyučujících management, na 107. místě co do rozšířenosti HIV, na 105. místě co do sofistikovanosti svých výrobků, na 101. místě co do průměrné délky života a na 56. místě co do vzdělání v oblasti matematiky a vědeckých oborů. To je profil země v úpadku.

    Rusko mělo po ukončení studené války možnost vybudovat za pomoci Západu moderní, diverzifikovanou ekonomiku. Tuto šanci Vladimír Putin proplýtval. Jeho zbrklé rozhodnutí začít se hašteřit se Západem situaci vážně zhoršilo. Levná ropa může být pro Rusko rozsudkem smrti.“

    Tady není potřeba dalšího komentáře, čisla jsou totiž podstatně exaktnější než silácké řeči o síle ruského národa, ducha ruské kultury, pospolitosti a semknutosti pro vnitřnímu i vnějšímu nepříteli. Ruský ministr financí nedoporučil započít plánovanou modernizaci zbraňových systému ruské armády, protože na ni nejsou peníze, Rosněfť Rusko požádal o megapůjčku Putina…

    Nu a ten říká, zdroje jsou, vždyť jsme přeci ropná a plynová velmoc….Jen mu už nikdo neřekl, že o jejich ropu a nakonec i ten plyn už nikdo nebude mít brzy zájem půjde-li trend pořád tímto směrem. Co se stane pak v Rusku, jestli nějaká liberální deštníková kontrarevoluce občanského sektoru a střední třídy z velkých měst nebo opětovně bolševická revoluce jen s novým Leninem z Národně bolševické strany podporované Žirinovským, těžko říct…

  7. Jiří Brož

    Oto,
    Tady bude ještě lepší sledovat pokračování mýtu o „fašistické“ Ukrajině, poukazem na dvě po víkendových volbách zcela marginalizované fašistické strany. Tedy dopadnou-li volby takto:

    jak píší Novinky, že „na prvním místě zůstává po sečtení 33 procent odevzdaných lístků Lidová fronta premiéra Arsenije Jaceňuka s 21,57 procenta hlasů. Těsně za ní je prezidentský Blok Petra Porošenka.Do ukrajinského parlamentu by se mělo dostat šest stran. O třetí místo se dělí hnutí Svépomoc starosty Lvova Andrije Sadového a proruský Opoziční blok. Následuje populistická Radikální strana a nutnou pětiprocentní hranici zatím překonává i Vlast expremiérky Julije Tymošenkové.“

    Pak Ukrajina bude jednou z nejméně fašistickými stranami zamořenou zemí. Jestli je v zemi totiž spatřen nějaký nácek s nacistickým symbolem na klopě nic neříká „o míře podpory“ těchto elementů napříč celou společností, nic neříká o sociologickém ukotvení těchto elementů vzhledem k věku, pohlaví, vzdělání a konečně z hlediska úrovně příjmů.V tomto ohledu je podstatně více fašistické samotné Rusko se svoji provázaností levicových a pravicových extremistů (což opět dokazuje, že ideově jsou fašisté i komunisté stejně exponováni a jejich hodnoty jsou natolik jasně levicově profilované, že snad nemá smysl vůbec mluvit o „pravicovém“ extremismu, ale toliko o tom levicovém). Nakonec nic levicového na něm není, levice, tedy alespoň ta liberální a demokratická, odsuzuje nacionalismus, odsuzuje spojení státní moc a nacionalismus s provázanou mocenskou pozicí jedné „prostátní“církve – říká se tomu v politologii klerofašismus – a vůbec levice nesnáší projevy šovinismu a xenofobie (na tom celém je vlastně založena Duginova idea antiliberálního, entievropského hnutí Eurasijský (sovětský) svaz – oficiálně -Евразийский Экономический Союз ), tady máme přehled ruských extremistických stran

    http://www.armadninoviny.cz/rusky-pravoslavny-extremismus-a-neonacismus.html

    Nakonec jak dnes píše Dolejší resp. Jan Čulík v BL – je v Evropě podle této rétoriky nejvíce rasistické (fašistické)Rakousko, Británie a Francie. Jen nechápu, že se prokremelští propagandisté stydí o Rakousku mluvit jako o fašistickém státu a kam možná občas i někdo ze spodních vrstev českoruských nostalgicích po dobách panslavistického velkoruského šovisnismu a mocenského hegemona, tak možná i tito lidé někdy vyjedou na lyže na zimní dovolenou do Rakouska, že si ještě toho rakouského fašismu nevšimli v hotelích a Bauernhofech, Gasthofech či Stubách:-)

    Protože podle podílu voličů náckovských stran je Rakousko podstatně více fašistické než Ukrajina.Podívejte se na portál politického revue Quartz – na článek jménem„More and more Europeans are keen on destroying the EU from the inside“ kde je graf „Support for eurosceptic right-wing Parties across all European countries“ a zjistíte, že nejvíce fašistický stát Evropy je Británie a Rakousko. Obě monarchie, kde žít jako přistěhovalec není rozhodně tak těžké a život ohrožující jako v samotném Rusku:-).

  8. Anonymní

    žvásty, žvásty, žvásty placených trollu a neuspěšných agentu. Lomikare, Lomikare, do roka a do dne…

    • embecko

      Ten je naopak tak uspesny, ze muze prijit o praci, staci se rozhlednout. Momentalne musel prejit na socialisticky system rizeni prace a zacal si ji vymyslet= povida si uz sam se sebou. Jen doufejme, ze na to neprijde jeho zadavatel, ten by mu dal.
      „Tak dlouho volaly Lidovky po volnem trhu, az je koupil Babis.“ (c) Slacalek

    • Ala

      Jsi myslel tyhle anonyme? A Plati aspon v dolarech? Rubly jdou dolu, embecko ti mozna tauschne bony do GUMu:-)

      V souladu se situací a mírou rizik pro zájmy ČR a jejích občanů byly v roce 2013 prioritními cíli BIS aktivity ruské a čínské moci na našem území. Zpravodajští důstojníci pod krytím diplomatického personálu působí jak v rámci ruské, tak čínské diplomatické mise. V případě ruské diplomatické mise byl i v roce 2013 počet zpravodajských důstojníků pod diplomatickým krytím extrémně vysoký a navíc je doplňován zpravodajci, kteří do ČR cestují samostatně (turisté, experti, akademici, podnikatelé…). V tomto kontextu je velice nešťastné, že kvůli neuděleným vízům či akreditacím pro ruské občany spojené s ruskými zpravodajskými službami ruská strana uplatňuje odvetu vůči českým kariérním diplomatům. Pokud by však ČR ustoupila a umožnila nedeklarovaným ruským zpravodajským důstojníkům (včetně takových, kteří se v ČR či v EU dopustili nepřátelských špionážních aktů) volně cestovat do ČR, znamenalo by to ustoupení prostému silovému vydírání a rezignaci na suverenitu ČR.Jednoznačnou prioritou Ruské federace a Čínské lidové republiky a jejich zpravodajských služeb bylo upevňování a další rozšiřování jejich vlivových kapacit v ČR. V případě Ruska se jednalo o snahu využít otevřeného i utajeného politického, mediálního a společenského vlivu k podpoře ruských ekonomických zájmů v Česku (pošramocené ztrátami EGAP jdoucími většinou za ruskými projekty či problémy s projektem leningradské jaderné elektrárny). V případě Číny šlo zejména o využití ekonomických argumentů k podpoře čínských politických zájmů v ČR.Mohlo by se zdát, že ovlivňování (vlivová či aktivní opatření) není dostatečně špionážním tématem. Opak je však pravdou. Genmjr. Oleg Kalugin (KGB SSSR) kdysi v rozhovoru pro CNN popsal aktivní opatření jako „srdce a duši sovětského zpravodajství“: „Ne sběr zpravodajských informací, nýbrž subverze, aktivní opatření k oslabení západu, k vrážení klínů do západních aliancí všeho druhu, zejména NATO, za účelem vyvolání svárů mezi spojenci …“. Studená válka i Sovětský svaz jsou sice minulostí, ne však ruská vášeň pro vlivová či aktivní opatření (a také agenty nelegály). Jedinou změnou tak je skutečnost, že techniku „rozděl a panuj“, resp. „ovlivni, rozděl a panuj“ nepoužívají vůči ČR, EU a NATO pouze Rusové, ale také Číňané.- See more at: http://blisty.cz/#sthash.59oMDCKP.dpuf

  9. tresen

    Ptát se, proč se za Chruščova stal Krym součástí Ukrajiny, má přibližně stejný význam jako otázka, proč Kateřina Veliká anektovala Krymský chanát.
    Proč Skotové odmítli odtržení od Spojeného království?
    Jaký smysl bude mít pátrání po jejich letošní motivaci, až se budou rozhodovat příště?

  10. tresen

    Zákon krve?
    O tom jsme vedli řeč pod Volyní.
    Že by třeba chlápek z Glasgow s velšskými předky do toho neměl co kecat? Nebo že by měl jen půlku hlasu?

    • Brumla

      Vy tvrdíte že „skotové“ odmítli odtržení…..takže já se ptám které „skoty“ máte na mysli…

      české noviny píší že německá rozvědka tvrdí že němci se radikalizují pro islám….mě by také zajímalo jestli to jsou němci nebo lidé (přistěhovalí muslimové) s německým občanstvím….to už je potom totiž jiná statistika s jinou vypovídající hodnotou víme ?

      • tresen

        Když už se ptáte, které Skoty myslím, pak ty, co se zúčastnili referenda. Předpokládám, že možnost hlasovat byla něčím podmíněna. Pochybuju například, že o odtržení mohl rozhodovat někdo, kdo se narodil a trvale žije jinde, i kdyby doma nosil tartan naostro od rána do večera.
        Co se týče Němců, myslím, že by vám řekli, že norimberské zákony ani nějaká jejich obdoba u nich neplatí. A že před bláznovstvím, jakým je nadšení pro radikální islám, někoho neochrání ani nordický rodokmen do šestého kolena.

  11. mrgreenspan

    Ubohý Tribune! Vypadá to, že si na Tvých stránkách dali sjezd nejpotrhlejší magoři, co se na českém webu vyskytují. Nebo jsou to provokatéři? V každém případě Tě moc lituji. Máš mé sympatie.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s