Afrikou se šíří fáma, že žádná ebola neexistuje a nešíří se, ale že ji přivezl Červený kříž, šíří ji záměrně a nakazí se jí jen ten, kdo podstoupí injekce nebo jinou léčbu od Červeného kříže. Logicky se pak místní západních lékařů a obecně západní medicíny bojí, vyhýbají se jim, napadají je, nechtějí se nechat léčit a odmítají podstoupit karanténu. Je to dost problém, protože šíření infekce se pak brání je velmi těžko, ačkoliv při správném postupu není problém šíření viru s tak vysokou morbiditou zastavit. Přitom jsou to jen fámy, konspirační teorie, které jen dokazují zaostalost Afričanů a nebezpečí odmítání oficiálních informací. Až na to, že tyto fámy se zakládají na reálné zkušenosti z roku 1976, kdy první epidemie eboly, jíž padlo tehdy za oběť 280 lidí, propukla právě v důsledku opakovaného použití nedezinfikované injekční jehly v malé misijní – tedy západní – nemocnici. Nebyl v tom tehdy žádný úmysl, jen strest, materiální nedostatek, hloupost, neznalost, neschopnost. Lze se ale nyní divit lidem v Africe, že zdravotníkům nevěří, že už se poučili a že nezopakují stejnou chybu, třeba jenom proto, aby snížili náklady? Lidé se skutečně mohou bát pouhé chiméry, ale i tak je jejich strach opravdový a zesměšňování, bagatelizování a zakazování ho neodbourá a problém nevyřeší. A to neplatí jen o ebole.
Tribun 