Expozitura

Český televizní kriminální seriál Expozitura (který jsem po mnoha peripetiích šest let od premiéry konečně dokoukal) je v kontextu světové seriálové tvorby dobrý standard a v kontextu české televizní tvorby počin takřka monumentální. Což není ani tak pochvala Expozitury (která ovšem vyloženě slabá není a podle mě snese srovnání s libovolnou západní produkcí), jako povzdech nad tristním stavem produkce české.

Na Expozituře je vidět, že není laciná (pokud vím, byla to ve své době nejnákladnější produkce) a v tomto případě byly peníze i dobře využity. Hlavní devízou Expozitury ovšem je, že má děj a směřuje odněkud někam, na rozdíl od většiny českých seriálů, které jsou jen donekonečna natahovaným patláním se ve vztazích. Tím, že má začátek a konec (i když teď se prý natáčí pokračování) je nakonec Expozitura svým způsobem lepší, než všechny ty Kriminálky Něco, které běží již v x-té řadě a jak byly zkraje zajímavé, tak jsou dnes již jen vyčpělým omíláním stále stejného motivu a postupu ve snaze vytěžit co nejvíce z osvědčeného konceptu.

Vyprávění má spád a dokáže diváka udržet, postavy jsou sice do značné míry schematické, ale zase dobře čitelné (až po takové detaily, jako je oblékání) a je to pořád lepší, než nezvládnuté psychologizování. Co mě osobně vadilo je polopatické vysvětlování hlavní hrdinky, co že to pořád dělá a že je opravdu ale vážně poctivá policajtka.

Jiným slabším místem je jistá personální sevřenost, když v podstatě jediný státní zástupce, který v seriálu vystupuje, je manželka jednoho z policistů, která dozoruje i případy, na kterých on pracuje. Neznám přesně trestní řád a zákon o policii (a kvůli tomuhle si ho sestudovávat nehodlám), ale přijde mi to jako střet zájmů a podjatost, která by neměla být možná ani v Česku.

Asi nejproblematičtější na Expozituře ale je, že je inspirováno skutečnými událostmi, konkrétně kauzou Berdychova gangu (jména hlavních aktérů jsme změněna tak, aby každý hned věděl, o koho jde: Mrázek=Mráz, Jonák=Janák, Opava=Orava, Brázdil=Brousil, jen hlavní hrdinové mají výrazně jiná), přičemž ale není jasné, nakolik se jedná o rekonstrukci a nakolik o fikci či výpůjčku z jiné kauzy, a člověk má tendenci posuzovat děj ne podle kvality vyprávění, ale podle toho, do jaké míry je ochoten tomu, co vidí, uvěřit, a jak moc je tím zhnusen.

Advertisements

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s