Čtyři dohody, one man show Jaroslava Duška (ve skutečnosti byli na pódiu tři, ale dva jen muzicírovali), jsou scénické zpracování stejnojmenné knihy dona Miguela Ángela Ruize, což je, pokud jsem to správně pochopil, literatura osobního rozvoje. Pokud si dobře vzpomínám, tak tohle její scénické zpracování byla svého času v Praze téměř kultovní záležitost, kterou musel každý vidět a na níž se nedali sehnat lístky. Upřímně, sám bych je ani nesháněl, ale když už jsem je získal v rámci vzájemné korporátní korupce, proč ne.
Nebudu vám lhát, smál jsem se, zejména v druhé polovině. Některé vtipy – nevím, jestli Duškovy, nebo jsou již v knize – jsou výborně vypointované a hra s důsledným chápáním významu slov (vzít si někoho na svatbě znamená si ho přivlastnit, musíš to někam dotáhnout znamená, že něco (závaží) táhneš nahoru atp.) je nápaditá a často vůbec ne povrchní. Jenže to bohužel přijde až po začátku, který se nese v duchu new age keců, je to samá duše, aura, srdce a to je potom problém brát vážně i ten zbytek. Navíc mi celou dobu strašilo v hlavně a bránilo v soustředění to, že Čtyři dohody mají být údajně stará toltécká moudrost, což jsou mezoameričtí Indiáni, přitom se v nich ale hovoří o Maie a Brahmovi, což jsou indické pojmy; nevysvětlí to samozřejmě nikdo.
Čtyři dohody (pro zajímavost jsou to: 1. Nehřešte slovem. 2. Neberte si nic osobně. 3. Nevytvářejte si žádné domněnky. 4. Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete.) sice velmi správně zpochybňují zažité myšlenkové a civilizační stereotypy, jako je potřeba vlastnictví a přivlastňování (latentní přítomnost frommovského mít, či být, je přímo hmatatelná), opakování po autoritách, ignorování sama sebe, pachtění se za úspěchem etc., nejdou ale tak daleko, aby zpochybnili současný společenský systém. Čtyři dohody v žádném případě nejsou výzvou k revoluci, ale naopak k uzavření se do sebe, k hledání krásné univerzální božské bytosti nadané skutečným věděním, které může být jedině subjektivní, ke střípku Brahmy, který je v každém člověku. Ostatní nepotřebujete, každý si vystačí sám. Tedy něco, co nás materialisty jen stěží dojme.
Takže i když jsem se celkem bavil, jsem ze čtyřech dohod spíše zklamán. Pokud chcete vidět něco, co vám nasadí brouka do hlavy, běžte raději na Cavemana, jestli ho ještě hrají.
Tribun 
To je cynismus od člověka co opakuje do skonání světa 150 let starou lež o vykořisťování, a když pak ještě přizná, že získal v rámci onoho vykořisťování od buržoasie vstupenky, je to takový hezký adventní projev proletářské afiliace (jestli máte problém s významem, klidně se zeptejte:-) ke kulturně-manistreamové podpoře pražské kavárny (jejíž je zrovna Dušek s Aničkou Holubovou je čelním představitelem…:-). Dostáváte taky stravenky nebo máte smlouvu na počet strojopisných stran?
Nikdy jsem se za proletáře ani nepovažoval, ani neprohlašoval,. a skutečný cynismus by byl, kdybych nějakého chudáka proletáře nutil, aby tam šel místo mě. Nechodit do divadla jenom proto, že herci jsou primadony, by nebyl projev zásadovosti, ale povrchního pozérství a nevzdělanosti. A zrovna Dušek že by byl čelný představitel Pražské kavárny? No, zas tak dobře ho neznám, ale pochybnost mám.
no, pak nejste ani vykořisťovaný..:-) Privilegované zaměstnanecké profese (dnes třeba tzv. Ajťáci) , kteří svým vzděláním a kvalifikací se naopak na vykořisťování buržoasie podílejí, mají leckdy díky své nepostradatelnosti dost slušný „vykořisťující“ potenciál nechat se přeplácet..:-) Chce to číst aspoň ty klasiky, když už jejich 150 let staré mantry, které tu neustále opakujete a které byly dávno praxeologií vyvráceny, nemají být pro Vás samotného ošklivou blamáží poznanou už z vlastní praxe. Jestli máte přístup na HBO, pak se podívejte na kriminální seriál s hodně sociologicko-psychologickými přesahy samotného žánru krimi, „Pustina“. Tam hraje Dušek neobvykle dobře. Následně si pusťte s ním natočený rozhovor na DVTV s Drtinovou o tomto seriálu. To Vám dost napoví, jestli ho zařadit k Vašim úhlavním ideo-politickými nepřátelům nebo ne…
Také jsem nikdy netvrdil, že já jsem vykořisťovaný. Vždy jsem tvrdil, že by nikdo neměl být vykořisťovaný. Podle vás, abych měl právo kritizovat systém, musel bych se jím nechat zlomit, abych na to neměl ani materiální ani intelektuální zdroje, čímž by byl systém kritiky efektivně ušetřen a ještě by to dobře vypadalo. Jenže tu radost vám neudělám. Stejně jako nebudu kádrovat Duška. Nepotřebuji mít herce zaškatulkovaného, abych si ze seriálu, v němž hraje, něco odnesl.
„…které byly dávno praxeologií vyvráceny…“
Pán kope v triku rakouské školy? Ale to měl pán říct rovnou, že jeho hlavní diskursivní metodou jsou netestovatelné spekulativní konstrukce… Možná by pak Tribun nemusel zbytečně ztrácet tolik času ve snaze pánovi racionálně oponovat. Koneckonců i největší guru všech rakušanů (malé „r“ je záměr, protože to není označení národnosti) von Hayek tuto metodu časem raději opustil. I když se něco jmenuje praxeologie, ještě to neznamená, že to má s praxí něco společného nebo že to je dokonce jakkoli prakticky použitelné. :-D Dokonce si dovolím říct i to, že když něco praxeologie vyvrací, tak pravdou bude nejspíš pravý opak…
Já jsem se nikdy nepřenesla přes ten začátek „new age keců, je to samá duše, aura, srdce“ :-).
Potom mám problém s tím uzavřením se do sebe. To víte, GeoN…:-). Viděla bych cestu spíš v pozorné a pokorné vnímavosti.
Hmmm… Kdybyste oba neměli „problém s těmi new age kecy na začátku“ tak byste možná pochopili že to celé není o tom uzavření se do sebe ale právě naopak o té pozorné a pokorné vnímavosti. Ale to spojování staré toltécké moudrosti s indickými pojmy mne také zaskočilo. Vyrovnal jsem se s tím tak že jsem to zařadil mezi „básnické licence“, protože jinak bych číhal na nějaké vysvětlení až do konce.
Ale vnímavosti k čemu? K vlastní duši, k potlačenému transcendentnu, k instantní duchovní pravdě. Ty „new age kecy“ jsou klíčové k pochopení východisek. Kdyby tam nebyly, byl bych méně skeptický.
Otíku, správně ne vykořisťování ale odrbávání je správně
Já kdysi záznam divadelního představení jen slyšela a třískala jsem se často smíchy. Jednou jsem ho zahlédla v TV a brzy přepnula. Jednou mi to asi stačilo a ta vizuální stránka mi přišla trochu excentrická :-) New age kecy mi nevaděj, překládám si to jako bývalá překladatelka do jazyka, který je mi bližší :-) Ale obsah zůstává stejný a souzním s ním. Že dodržování 4 dohod nevede k revoluci je omyl. Znám pár děvčat, která se ve 4 dohodách shlédla (a v „new age kecech“) a jejich rodinný život zažil dost slušnou revoluci :-) Když se podle toho, o čem Dušek mluví (a jestli jsou to toltéci nebo brahma je jedno) i jedná, tak rozhodně nejde o uzavření se do sebe. Jen o obrácení se do sebe a vycházení ze sebe. Teprve pak totiž mají ti kolem Vás pro Vás (a Vy pro ně) smysl… a nevykořisťujete se navzájem :-))))
Jestli je to takhle jednoduché, proč už to dávno není mainstream? Samozřejmě, že ty čtyři dohody dávají dokonalý smysl, nejsou žádná „stříbrná kulka“ mezilidských vztahů. Navíc by šly stejně dobře naroubovat na psychoanalýzu či vědecké základy, ale pan Ruiz si vybral zrovna duchovna. Někoho tím osloví, ve mě vyvolal skepsi.
Průšvih je v tom, že ono to vůbec jednoduché není :-)) Ten první krok, který bych udělala, by byl vykašlat se na ty „new age kecy“ :-) Nejsou podstatné. Máte totiž pravdu, ono se to dá naroubovat na x věcí. Je to způsob uvažování. To, že se probírá hlavně v těch ezoteričtějších kruzích bude možná dáno tím, že zatím pro ně jinde není takový prostor? Já mám kolikrát pocit, že se z přirozených věcí dělají děsně mystické věci… a materialističtěji zaměření lidé to pak logicky odmítají.
Řekl bych, že teď jste na to kápla.