Odpad se stal skoro automaticky uměním v tom okamžiku, kdy se moderní umění rozhodlo učinit co největší skok. A co je v tomto případě takovým skokem? Když něco původně nízkého vystoupá, prodere se relativních výšin. Naše kultura produkuje především odpad. Myslíme, že produkujeme vědu nebo auta, ale produkujeme především odpad. Za kulturu se původně považovalo to, co nás přežije – a to je dnes odpad.
(Jörg Scheller, kurátor a historik umění)
Tribun 
K tomu viz podrobně a celoživotně Josef Šmajs, brněnský filosof.
Neznám, jen to jméno už jsem slyšel.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Šmajs
Recenze základního konceptu jeho úvah je tady:
http://casopis.vesmir.cz/clanek/josef-smajs-ohrozena-kultura
Připomínám, že Šmajs je filosof – ontolog podobně jako byl Zbyněk Fišer aka Egon Bondy (a původně taky inženýr-strojař, což znamená, že nejde o akademika izolovaného v nějaké věži ze slonoviny), takže to není lehké čtení, ale knížečka je to útlá, takže doporučuji aspoň prolistovat.
On ani Bondy není lehké čtení.
To sice ne, ale aspoň s ním byla občas sranda.
dobrý citát. Akorát drobnost : umění se nemůže samo rozhodnout co bude uctívat, ani to moderní. Nový směr umění je vždycky reakcí na něco, nějaký prožitek, rebelie. V tomto případě tedy na množství a nezničitelnost všeho odpadu a toho co produkujeme. Zavřeli jsme oči hrůzou a abychom se nezbláznili, šíleně se smějeme. Jen si tak říkám, jestli je na téhle zemi někdo, komu přijde zpráva o poslední recyklaci. Jestli je něco co staojí za záchranu)