Moji pacienti volali o pomoc jediným způsobem, kterého v té chvíli byli schopni. I přes všechno, co jsem do té doby četla o mučení, jsem nepoznala jeho následky na lidech, které jsem vyšetřovala.
I když se píše rok 2017, v řadě zemí po celém světě dochází k mučení lidí. Přesto však není odborná lékařská veřejnost ve velké míře schopna mezi svými pacienty identifikovat oběti mučení. Univerzitní osnovy se problematikou mučení rovněž nezabývají. A společnost obecně má představu o mučení jen z filmů a televizních seriálů, ve kterých je často toto jednání zobrazováno jako legitimní nástroj k vynucení informací i přesto, že studie prokázaly, že je pro získávání spolehlivých informací velice neefektivní.
Mučení dost často nezanechává žádné zjevné jizvy na těle, ale uvnitř takového těla se nachází zlomený člověk, jehož duše je poznamenaná spoustou ran.
(Všechno, co nechcete vědět o mučení)
Tribun 
Bojím se, že s inflací používání pojmu mučení přestane být odpor k němu a k jeho působitelům tak velký, jako dosud byl. Stejně jako k tomu došlo u pojmu znásilnění.
Mučení je úmyslné způsobení tak intenzivního utrpení, které subjekt nesnese, je zlomena jeho vůle a přestane klást jakýkoli odpor. Mučení není pár facek při výslechu a už vůbec ne nedobrovolné sexuální praktiky mezi uprchlíky někde na člunu. Jakkoliv obojí je také špatné, nezákonné a nelegitimní.
Stejně tak znásilnění je sexuální styk muže a (především, ne výhradně) ženy, při němž je žena kladoucí odpor přemožena a nucena sex strpět. Znásilnění není sex s opilou spící ženou nebo sex, při němž k odporu (ani souhlasu) nedochází. Jakkoliv obojí je také špatné a mnohde nezákonné.
Nedevalvujme prosím pojmy, označující největší odpornosti, kterých se dopouštíme.
Ještě nebezpečnější je mučení či znásilnění bagatelizovat či omezovat na ty nejextrémnější případy, protože pak se totiž snadno skončí u toho, že když nejde o život, jde o prd, a když už někdo o ten život přišel, tak si to zasloužil.
otázkou je, kde hledat nejvíce obětí a jak definovat režimy, které v současné době jsou z mučení obžalováváni různými humanitárními organizace a co dělat proto, aby tyto režimy padly. Zvlášť když uvážíme, že na následky brutálního mučení nedávno zemřel člověk, co by normálně žil, jen si v jedné zemi, kam zavítal jako do nějaké skanzenálního Disneylandu, do země, která je stále určitou skupinou lidí obhajována jako že se „brání kapitalistickému imperialismu“, tak tento mladík byl ve svých 23 letech, zatčen, brutálně mučen a který patrně zemřel za nelidských bolestí a na to zemřel…a to jen za to, že si dovolil „na památku“ utrhnout s sebou plakát s jejich státní propagandou…jenže nevěděl, že oni to myslí s tou ideologií smrtelně (a to doslova) vážně….
Musíme začít od sebe, pak to půjde.