Kde se bere nostalgie po minulém režimu? Či lépe řečeno: odkud pramení skepse k tomu současnému? Stručně řečeno: ze zkušenosti a ze srovnání. Velmi dobře to zformuloval Štěpán Kotrba:
Podstatné je to slovo společně. Ti lidé budovali infrastrukturu komunit, které tvořily společnost. (…) Tato obrovská síla a pracovní nadšení trvající čtyřicet let daly lidem přesvědčení, že je to jejich země, jejich vlast. Že to, co dělají, dělají pro sebe. Pro děti. Pro vnuky. Aby se měli líp než děda. Dnes už ta vlast není naše. Patří vlastníkům půdy, nemovitostí, vlastníkům fabrik a statků. (…) A proto je Česko pro mě adresa trvalého bydliště, daňový domicil, ale už ne vlast, za kterou bych byl ochoten bojovat, krvácet či umírat. Protože stát se nestará o seniory, nemohoucí a slabé tak, jak by měl a jak od něj ti senioři očekávali celý život. (…) Toto odcizení státu od občanů je příčinou nostalgického vzpomínání i idealizování předchozího režimu.
Nyní počítejte se mnou: Nyní je 28 let od roku 1989. Čili bychom měli mít odpracováno tolik co předchozí, komunisty řízený režim udělal od roku 1948 do roku 1976. (…) Kolik jsme toho stihli vybudovat za posledních 28 let „svobody“ bez komunistů? Kolik kilometrů silnic, železnic, kolik nádraží a letišť? Kolik kilometrů metra, tunelů a kolik elektráren? Kolik přehrad? Kolik nových škol a školek? Kolik nemocnic?
K čemu je vám svoboda slova, když nadávky na vládu a poslance nikdo neposlouchá? K čemu jsou vám vaše lidská práva, chcípáte-li pod mostem s neléčeným bércovým vředem?
Tribun 
Následkem čehož dnes lidi v malých obcích vysekávají okraje cest a umetají nově vybudované chodníky. Přesně tam, kde dřív bujely kopřivy a chodci uskakovali z krajnice před traktory.
Nedělají to na povel, jen to kolem sebe chtějí mít pěkné.
A pro důchodce staví tyto obce byty – hlavně tzv. komunitní bydlení.
Kotrba vidí jen to, co chce vidět.
tresen: Umíte vůbec číst?
Kotrba: „Kolik jsme toho stihli vybudovat za posledních 28 let „svobody“ bez komunistů? Kolik kilometrů silnic, železnic, kolik nádraží a letišť? Kolik kilometrů metra, tunelů a kolik elektráren? Kolik přehrad? Kolik nových škol a školek? Kolik nemocnic?“
tresen: „A pro důchodce staví tyto obce byty…“ A která že je to ta šťastná obec budující bydlení pro důchodce? Kdo bude po jeho dokončení jeho vlastníkem? Kolik důchodců si takové bydlení může dovolit? A kolik obcí si takové stavby může dovolit aspoň částečně zafinancovat?
tresen: „…umetají nově vybudované chodníky…“
Protože skoro nic jiného než ty chodníky z fondů EU zaplatit nelze a svoje peníze na něco jiného obce nemají (nebo nedají). Proto, že ty reálně socialistické obce se nejdřív postaraly o bytovky, obchody, hospody, vodovody, plynovody, kanalizace, ČOV… Stavělo se většinou v akci Z (to byste ještě mohla pamatovat…). Pak přišel převrat, tak na ty chodníky (logicky poslední v pořadí důležitosti…) bohužel už nedošlo.
Sám jsem ve více obcích zažil vztek lidí, když jimi vlastnoručně zbudované objekty nějací vychcánci po převratě zprivatizovali a tím je často zbavovali funkcí sloužících těm, kdo je postavili, nebo v horších případech použili jako záruk za úvěry, které nikdy nesplatili, a bývalé obchody, kulturáky, hospody apod. dodnes bez užitku chátrají jako ruiny ve vlastnictví věřitelských bank, kterým propadly.
Kotrba je sice huba nevymáchaná, ale mluví jasně, protože takovým jako vy se to zřejmě bohužel tímto způsobem musí dávkovat po lopatě.
Vy jste si nevšiml, že nereaguju na počty kilometrů, elektráren anebo přehrad, ale na tenhle odstavec:
Podstatné je to slovo společně. Ti lidé budovali infrastrukturu komunit, které tvořily společnost. (…) Tato obrovská síla a pracovní nadšení trvající čtyřicet let daly lidem přesvědčení, že je to jejich země, jejich vlast. Že to, co dělají, dělají pro sebe. Pro děti. Pro vnuky. Aby se měli líp než děda. Dnes už ta vlast není naše. Patří vlastníkům půdy, nemovitostí, vlastníkům fabrik a statků. (…) A proto je Česko pro mě adresa trvalého bydliště, daňový domicil, ale už ne vlast, za kterou bych byl ochoten bojovat, krvácet či umírat. Protože stát se nestará o seniory, nemohoucí a slabé tak, jak by měl a jak od něj ti senioři očekávali celý život. (…) Toto odcizení státu od občanů je příčinou nostalgického vzpomínání i idealizování předchozího režimu.
xx
No a tvrdím, že to není pravda. Říkám, že mnoho lidí má nejenže skvělý vztah ke své vlasti a ke svému domovu, ale hodně pro to taky dělá. Dobrovolně, ne pro čárku v kádrových materiálech. Já nepamatuju budovatelské nadšení, zato vím, že brigády na tzv. akcích Z spousta lidí brala jako otravnou buzeraci.
Možná je můj postoj taky podstatně ovlivněn tím, že jsem se nikdy necítila být vlastníkem všech těch čmoudících fabrik a elektráren.
Skutečnost, že ani dnes nejsou moje, mi žádnou příčinu k pocitu odcizení od rodné země nedává. Naopak kvituju s povděkem, že už nechrlí tolik síry a popílku.
Pokud někdo dělá něco dobrovolně, ne pro sebe, ale pro ostatní, tak to není kapitalismus, ale právě ten socialismus. Čili to, co je dnes snad dobré, je dobré kapitalismu navzdory, ne díky němu. Dobrovolnost je z pohledu kapitalistického ekonomismu perverzní. A potom, nezapomínejte na uprchlíky, ta migrační krize, čili vnější nepřítel (teď lhostejno, jak moc chimérický) je vždy skvělý nástroj odvedení pozornosti od elit a stmelení lidu proti stejným chudákům, jako jsou oni sami. Již od WWI.
Socialismus /jak se sám ten režim nazýval/ nechával bujet kolem plotů a v příkopech kopřivy, na dvorech zkolektivizovaných statků rezavěly plečky, vazače a další stroje a dojičky se cestou do práce už od bytovek brodily bahnem.
Takže myslíte, že se od té doby polepšil?
Nebo to socialismus nebyl, když tam té dobrovolnosti bylo jako šafránu? Fakt je, že někdo tu éru nazývá státním kapitalismem.
Je všeobecně známu, že pro kvalitu života dojičky je určující estetická úroveň škarpy a nemají na ni vliv takové podružnosti, jako jestli ta dojička má co a kde dojit, protože statek zkrachoval, jestli má vůbec práci, jestli má doktora ve své nebo vedlejší obci, nebo jestli za ním musí 30 km do města, a jestli se do toho města dostane veřejnou dopravou, nebo jenom ve všední den ráno tam a večer zpět, pokud vůbec, či je vůbec ve své obci uvězněna, protože nemá vlastní auto.
Taky je možné, Tribune, že ti ubozí vesničané, pro které estetická úroveň a přívětivá úhlednost zbrusu nových i starších příbytků i obecních prostranství podle vás nic neznamená, takového příznivého účinku docilují pouze z nedostatku jiné činnosti, když se teď družstvo obejde s deseti procenty dřívější potřeby pracovní síly a když odpadly všechny schůze a práce na stavbě kulturáku /jehož ruina bohužel dodnes hyzdí náves/.
Přeberte si to.
Diagnóza převratová naivita.
Asi jsem ten minulý režim zažil na jiné planetě. Na takovém Slovácku obce (i ty družstevní hospodářské dvory) zhruba od 60. let většinou vypadaly úplně jinak, než popisujete. Ale vysvětlím vám i proč, na základě odpozorované skutečné scénky ze života v 70. letech, kdy dědeček šel s vnoučkem mezi poli a vysvětloval mu: „Tož víš, chlapče, hen toto bylo staříčka našeho staříčka už po tých napoleónských vojnách a náš tata, dyž sem byl mladý, tož to dali do teho družstva a v družstvě sa nám o to fčil starajů, a my sa fčil máme lepší a téj práce máme také méň. Šak víš, že tvůj tata je v tem družstvě agronómem a on nám to tam pohlédá. Ale furt je to naše a jednú to bude aj tvoje a potem bude záležat jen na tobě, jak sa o to budeš starat aj ty.“
Vnější nepřítel, to je ono.
Však nás před revanšisty a imperialisty vždycky chránil plot, psi a samopaly.
Ale třešničko – nepřeháněl bych :)
Budete se divit, ale někteří (= většina) v těch fabrikách pracovali i kvůli něčemu jinému než jen proto, že museli… „Normální“ člověk bez vyššího vzdělání se – možná k vašemu podivení – dokáže seberealizovat i tím, že udělá svou práci pořádně, i když spočívá „jen“ v 8 hodinách stání u mašiny v Kolbence nebo Škodovce. Jenže za to čeká, že v té práci se k němu nebudou chovat hůř než k tomu božímu hovadu a že i po té práci bude moci žít jako člověk a ne jako ti chudáci, o kterých píše Uhlová. Jako člověk, který většinu ze 36 let praxe strávil ve venkovských fabrikách, mohu potvrdit, že takové poměry, jaké ona popisuje, nebyly za minulého režimu ani v těch nejtěžších provozech.
eehm … tou „vetsinou“ jste si zcela a naprosto jist ? ja jenom, ze kuprikladu takoveho zednika jste tehdy mohl sehnat spise nekde v nadrazni putyce, pripadne na melouchu, nez na nejake oficialni stavbe …
Zkoušel jste sehnat zedníka teď někdy? Nepřijde, ani když mu platíte.
jestli se vám něco nedaří, neznamená to, že tato vaše zkušnost má obecnou „fixní“ platnost.:-)
Což ovšem stejně platí i pro případ, že se vám něco daří.
Jenže, vážená, ty čmoudící fabriky nejenže vytvořily všechno, z čeho jste i vy tu údajně horší půlku svého života mohla žít slušněji než 80% obyvatelstva zeměkoule, ale nakonec po tom převratě ještě posloužily jako hodnota dostatečně vysoká k tomu, aby ji bylo možno výhodně a se ziskem pro pečlivě vybrané soukromé kapsy zašantročit do ciziny nebo nechat spadnout. Teď žijete z toho, co vytvářejí chudáci na opačné straně glóbusu, takže naštěstí pro takové útlocitné povahy jako jste vy není vidět na to, že tak činí v mnohem nelidštějších podmínkách, než jaké popsala Uhlová, nemluvě o dopadech takové praxe na životní prostředí u nich i u nás, a jestli se ten systém jednou z jakéhokoli důvodu globálně posere, jako že k tomu spolehlivě směřuje, tak například budete chodit bosa a nahá, protože skoro všechny boty i hadry se vyrábějí v Asii.
Jenže, vážený, já jsem vždycky vycházela z toho, že žiju z peněz, které si vydělávám prací /i když mi platí málo/ a nikomu nic nedlužím. Už vůbec ne těm, co mají na svědomí všeobecný úpadek mé rodné země. Úpadek ve smyslu srovnání s úrovní svobodných zemí, od kterých nás dělil vysoký hlídaný plot. Z československých fabrik by v normálních poměrech vycházelo víc kvalitních výrobků a méně smradu a žili bychom tu lépe, kdyby se u nás moci nechopili komunisti.
Přirozený společenský, ekonomický a politický vývoj, který nám byl upřen, by nás pravděpodobně ušetřil většiny excesů, k jakým došlo a dochází v posametové éře.
Neušetřil, jen by nám to připadalo normální.
Jestli je kapitalismus přirozený, proč musí být udržován ekonomickým a sociálním násilím?
Vždycky jsem to viděla přesně naopak – násilím byl udržován režim, který sám sebe nazýval socialismem.
Jakmile násilí povolilo, režim se rozpadl. Byl by se rozpadl o dvacet let dřív, nebýt invaze.
Každý režim je z definice udržován násilím.
Vzpomínáte?
Stát je organizovaná forma násilí tříd vládnoucích nad třídami ovládanými…
Je vcelku jedno, jestli se jako osoba cítíte být objektem uplatňování třídního násilí nebo ne. Jestliže nejste součástí vládnoucí třídy (a to asi ne, jinak byste tu s námi neztrácela čas…), pak jím i v současném režimu objektivně jste, ať se tomu vaše víra (nebo to, co místo ní máte…) vzpírá jak chce. Až to vám a všem vám podobným dojde (exaktněji: až se z třídy o sobě stane třída pro sebe) a až budeme schopni se pro hájení svých třídních zájmů zorganizovat, teprve pak je šance režim změnit v náš prospěch.
Ještě jsem o tom přemýšlel, protože to je dost podstatné téma, a myslím, že se fatálně mýlíte, že pravda je přesně opačná: minulý režim se zhroutil v okamžiku, se pokusil udržet se násilím. A myslím, že se mýlíte i s tou invazí, protože ta a) nebyla projevem vůle českého režimu, alespoň rozhodně ne celého, b) popularitu a legitimitu režimu dosti podkopala. Nebýt invaze, kdo ví, třeba by byl Listopad evoluční, a ne kontrarevoluční.
Mimochodem, zažila jsem různé pracovní podmínky. Z některých by se pravděpodobně Saše Uhlové udělalo nevolno – drůbežárna hadr.
A z toho plyne, že v údajně lepším zřízení se nic stejně vděčně smířit s jakkoliv špatnými?
Sice vám možná nerozumím, ale vyjdu z domněnky, že se ptáte, jestli je nutné smířit se špatností v dnešním zřízení.
Odpověď zní: samozřejmě že ne.
Tak proč pořád odvádíte pozornost k tomu minulému? Tím totiž, ať chcete nebo nechcete, ten současný chráníte.
Já jsem si s tím pohledem do minulosti přece nezačala – téma jste zadal vy sám.
Co podle vás probůh myslíte tím, že něco chráním / zřejmě mým jednoznačným vyjádřením, že dávám přednost současnému zřízení před tím minulým/?
Jako že vám můj subjektivní pohled na minulost a přítomnost může něco zhatit?
Ale to téma jsem nezačal proto, aby se chybami minulého režimu bagatelizovaly chyby toho současného. Ale máte pravdu, měl bych už po těch letech poznat jak hadr, tak býky.
Já samozřejmě vím, že jste to téma zadal proto, abyste poskytl prostor pro rozvíjení Kotrbových tvrzení.
A pak se vyskytne kazisvět jako já.
Ale už jsem s tímhle tématem skončila, prostor bude čistý.
Nostalgie po minulém režimu určitě není hlavním fenoménem dnešní doby, protože to by pak rostly preference KSČM. Když to vezmu z tohoto pohledu, tak se jedná o specifikum voličů nad 55 let, z nichž se pak rekrutuje volební jádro KSČM. Problémem je hlavně to, co teď zjistila pro Člověka v tísni agentura Median na školách: 33 % studentů si myslí, že autoritativní způsob vládnutí může být za určitých okolností lepší než demokratický a demokracii za nejlepší způsob vlády považuje jen 37 % dotazovaných. Jde o výrazně horší výsledek než v dospělé populaci (26% / 48%). To je zatraceně špatný výsledek vzhledem k tomu, jakou zrovna studenti dostávají na školách masáž. Viz třeba Člověk v tísni a jeho program Příběhy bezpráví, který měl učit „žáky vážit si demokracie“, což jeho hlavní koordinátor vysvětloval takhle: „Je zřejmé, že se v české společnosti prosazuje stále smířlivější pohled na předlistopadový režim. Tím spíš je potřeba připomínat jeho zločinnou podstatu a přinášet ověřitelné informace…“
Mě z toho výzkumu plyne, že oficiálně podporovaný antikomunismus coby pojistka demokratického systému prakticky selhává. No ale protože 22 % studentů si pořád myslí, že socialismus byl v podstatě dobrý, tak se na školách bude nejspíš ještě víc programově přitvrzovat. To mi přijde jako vcelku fatální, protože v politických preferencích dávají ti samí studenti KSČM pouhá tři procenta (ČSSD 6%, nevybarvení Zelení 3,5 %). Politicky tak v tomto prostředí bezpečně vede ANo (24%), Piráti (17%), TOP09 (16,5%) a Okamura (13%). Mě to tedy přijde poněkud znepokojivé, ale puncovaní liberální demokraté jsou evidentně v klidu. Proč se taky vzrušovat, když dosavadní antikomunismus dál pomáhá válcovat všechny barvy levice, takže v českém prostoru si dál plní svoji historickou úlohu.
To je ten problém, že když už se na školách něco učí, tak to není výchova k demokracii, ale k antikomunismu. A ČvT v tom hraje jednu z hlavních smutných úloh.
K těm Příběhům bezpráví, Seale, snad jen poznámku: Jakkoli pan Drda bije na poplašné zvony až uši zaléhají, nedá se přeslechnout, že v jeho případě jde o kombinaci velepevného ideologického přesvědčení s komerčním zájmem – ona je to pro tvůrce docela výnosná sinekura, již je hájit dente unguibusque. Výsledek je, jak vidno, poněkud kontraproduktivní. S vašimi závěry ovšem zcela souhlasím a jenom dodávám, že se ve školách i v médiích zaměňuje pojem a obsah „kritického myšlení“ za prefabrikované ideologické floskule typu Černý, bílý, ano,ne, abych taky připomněl zeleně radikální začátky jistého Oldřicha Mikuláška. Netrpí tím zdaleka pouze školství; jinak si nedovedu vysvětlit popularitu příšerného kompilačního spisku o tajných službách z pera českého žurnalisty specializovaného za totality zejména na úspěchy sovětské kosmonautiky, dnes tedy na tu astronautiku a tajné služby se zcela totožným ideologickým přístupem, leč otočeným o 180 stupňů. A to nemluvím o neuvěřitelných stylistických výkonech toho dobrého muže, jehož zvěrstva procházejí vydavatelskou redakcí v sevřených čtyřstupech. Např. takovéto líbeznosti: „Když džíp OSS, který vezl Kolbeho, narazil v Berlíně na nákladní auto, těžce se zranil.“ :-o)
V dávném Hostu do domu měli na takovéto perly rubriku Krása a síla tištěného slova, případně Sami proti sobě. Zmíněného autora by v těch rubrikách mohli tisknout na pokračování, všech 555 či kolik stran jeho opusu. Ale ideologicky má soudruh jasno a jeho plácání je politicky správně posazené. To za každého režimu. :-)
XY, váš pan Drda bude dozajista ten samý, který se snaží v jakémsi bubínku znemožnit svými jednoduchými agitkami ve stylu oken ROSTA zatím třeba v kritické příloze pořád ještě zajímavou Revolver Revue. Je mi v podstatě jedno, proč to dělá, protože zrovna na vzdory té jeho partě „žurnalistů“ a současnému úpadku Literárních novin si tu teď mohu příležitostně číst třeba i vcelu hodně zajímavý Tvar.
Ad Host do domu: Z nostalgie k jednomu konkrétnímu basníkovi (a možná i trochu kvůli vašemu patriotismu:-)) jsem nadávno vydražil pár starších čísel. Fakt nejsem zklamán, protože jednak ta autorská skladba je hodně pestrá (od Nietzscheho, přes Černého až třeba po toho zmíněného Mikuláška), ale i z mého oblíbeného lyrika, kterého jsem „objevil“ s několika dalšími kdysi v mládí, se tak nakonec vyklubal univerzální literát. Viz tehle fejeton z roku 1968 (jo, dělal tehdy v Hostu šéfredaktora):
„V Každé zemi se občas vyskytnou lidé, kteří o sobě tvrdí, že osolili moře. Nebo to ani třeba netvrdí, ale chovají se, jako by to dokázali. Děje se tak dokonce v zemích, které žádné moře nemají, ba ani, pokud lidská paměť sahá, neměly.
Je nehorázné tvrdit o sobě, že jsem učinil moře slaným. Nebo se tak tvářit.
Každý člověk ví, nebo to aspoň vzdáleně tuší, že moře osolila země. Připustil bych dokonce, i když s jistými pochybami, že moře osolil Bůh. Je to nakonec pravděpodobnější než prohlášení, že jsem to třeba udělal já.
Tohle solení moře je nesmysl, které se v dějinách opakuje s děsivou pravidelností.
Navrhuji lidstvu: Kdykoliv se vyskytnou na zeměkouli lidé, v jejichž hlavách se taková myšlenka zrodí, nechť jsou odvedeni na mořský břeh a jsou tam, za dne velmi slunného, postaveni tváří v tvář nesmírnosti slaných vod.
Kdyby z té krásné vyhlídky dostali náhodou žízeň, nechť je jim zdvořile, ale důrazně nabídnut pohár mořské vody.
Náklady na kůru jsou minimální a mořské vody je dost. Snad jenom v krajinách, jež s mořem nehraničí, léčení se poněkud prodraží s cestovními náklady.
Přimlouvám se, aby bylo uhrazeno z veřejných peněz.
Pořád se na tom ušetří, protože škody, kterté páchají jedinci, kteří si usmyslili, že jejich zásluhou je mořská voda slaná, jsou nedohledné. Jako mořské pláně:“
Všechna čast básníkovi, jehož fejeton s klidem mohl vyjít po dvaceti letech a přitom by nic neztratil na své aktuálnosti. Ale co naplat v zemi, ve které je zvykem se s minulostí akorát vyrovnávat, než aby se usilovalo o její překonání.
Jistěže je ten Drda Adam, Seale, ne ten rukapáňský Jan, jenž skrze Goetha definoval Mefista co tlouštíka (Mephisto ist wie Drda X Mephisto ist wieder da…).
Mimochodem, ty pronikavě krásné kurzívky pana šéfredaktora Hosta do domu najdete kompletně ve dvou knížkách: Jedenáctý bílý kůň a Třináctý černý kůň (Blok, Brno 1996 a 1993). Jsou nádherné a věčně živé, básník byl nejspíše nepřekonatelným mistrem toho žánru. Počátky ovšem byly krušné – existují důvěryhodná svědectví, kterak mladý žurnalista dokázal strávit u psacího stroje celý den, na jehož konci byly v nedýchatelně zahulené kanceláři koš na papír a jeho okolí, včetně psacího stolu, zaházeny koulemi zmačkaného papíru a ve stroji list se dvěma a půl řádku. Kromě mimořádného talentu tedy i cvičení dělá mistra.
K mým největším kulturním šokům 21. století patří zkušenost, kdy jsem musel vrcholným představitelům jedné slovesně hudební instituce vysvětlovat, co jsou to páně šéfredaktorovy Malé recenze. Hovoří-li se někdy o nevzdělaném arogantním pragocentrickém provincialismu (za Vinohradskou začíná Orient či Balkán), tohle byl zářný příklad. Budiž těm nešťastníkům připsáno k dobru, že je Malé recenze nakonec samy přesvědčily o svých a autorových kvalitách.
Ten anonym je XY…
Doufám třešni, že k té dobrovolné brigádě vám obec v zastoupení státu poskytla alespoň valník na svoz komunálního odpadu. V 60. letech, když se zvelebovalo okolí našeho paneláku, jsme totiž k tomu dostali hromadu věcí nejenom na výsatbu zeleně, ale i na malé dětské hřiště. Pro řadu radnic jsou tyhle iniciativy hodně nepopulární, protože k podobným pracem nejraději najímají nějakou spřátelenou zahradnickou firmu. Zajímavou kapitolu představují rovněž participativní rozpočty, které sice na různé bohulibé účely rozdělují v podstatě jenom minimální částky, ale i tak je zatím u nás zavedlo zhruba tak třicet obcí. Vaši zvolení zástupci vám tak tlumočí hodně jasný signál: Rozhodování o veřejných penězích do rukou občanů nepatří. Zajímavý případ teď máme na Praze 2: Komunitní zahrada na Smetance byla zrušena, takže si tam teď dávají dostaveníčko feťáci. Samozřejmě, že jde hlavně o lukrativnost toho pozemku, takže proč by si tam někdo měl pěstovat zeleninu, když si ji přece může dojít koupit do nejbližší prodejny. Případ Kliniky coby nízkoprahového sociálního centra raději nechám plavat, protože i tak je jasné, že tu Havlovu vysněnou občanskou společnost dneska někdo pořádně bere u huby. Ale příklady „best practice“ se pořád objevují: Zrovna dneska jsem četl na Novinkách, že Praha 8 už poskytuje 29 vyřazených mobilních buněk k bezdomoveckému bydlení a že prý i Plzeň vážně uvažuje o tom, zda by to nešlo napodobit. Problém je akorát v tom, že počet pražských bezdomovců se odhaduje na nějakých 5 – 10 tisíc. K těm komunitním bytům pro seniory příslušným obcím samozřejmě gratuluji stejně tak jako těm, kteří přišli na to, že různé problémy vyvolané předchozí masovou privatizací bytového fondu by se daly řešit veloku investiční dotací. Teď nejspíš prskají všichni zastánci volného trhu, ale jejich peněženky tak určitě utrpí mnohem míň, než kdyby ta končící koalice navrh ještě prosadila zákon o sociálním bydlení.
Musím se přiznat, že se už víceméně omezuju na držení palců aktivní mladší generaci. Ale co vím, obec nějaký ten valník sem tam přihraje. Ne vždycky je to z povahy věci potřeba.
Jak to chodí v Praze, bych nevěděla, nebýt jedné přítelkyně, co mě zásobuje historkami o svých půtkách s úřady v zájmu zeleně na veřejných prostranstvích. Tak i díky této okrajové oblasti tuším, že je všechno o dost složitější než u nás.
Ale troufám si tvrdit, že o tom, jak to chodí někde na venkově, zase ví houby odcizený Kotrba.
„…o tom, jak to chodí někde na venkově, zase ví houby odcizený Kotrba…“
Myslím, že se hluboce mýlíte.
Mno, k té při o venkovu mohu přispět několika osobními postřehy z třicetiletého vývoje jedné malé obce na Vysočině (necelých 300 obyvatel) , z toho asi tři chalupáři (včetně nížepodepsaného) . Škarpy a meze zarostlé kopřivami spíše přibývají, protože za kolchozního režimu byly zdrojem zeleného krmení pro záhumenkovou zvěř – a tu si každý pečlivě hlídal svůj úsek. Ostatek patřil družstvu a tam se s kosou nesmělo. Komu nestačila škarpa, ten jezdil vysekávat kopřivy na meze (soused takto s výhodou využíval Octavii kombi asi z ruku 1962). Dnes ty škarpy okolo vypadají krajně neutěšeně, silničáři je posekají nanejvýš dvakrát do roka. Nejvýznamnějším společenským činitelem v obci není ani tak zastupitelstvo, ale obecní hasiči, kteří po zániku Jednoty vzali pod svá křídla obecní hospodu a spolu s obcí ji dali do pořádku, včetně „sociálního zařízení“. Po rozpadu družstva (klasická tunelářská záležitost) ztratila většina obyvatel práci – místní pila uživila asi osm chlapů, dnes sotva tři. Bývalí sedláci a majitelé pozemků se pustili znovu do hospodaření – nejefektivnější jsou v tomto bramborářském kraji pastviny pro hovězí dobytek chovaný na porážku salašnickým způsobem, pronájem pozemků a příjem dotací. Důsledek – krajina se stává neprostupnou, kdejakou cestu přehrazují elektrické ohradníky, k jejichž překonání není třeba velké dovednosti, bohužel za nimi bývá mladé hovězí obého pohlaví, někdy i dospělé a dosti agresivní. Obec takřka ztratila autobusové spojení s okresním městem a má velké potíže s potravinovým obchodem pro staré lidi (ostatní jezdí auty do větších center, kde si také od prvního desetiletí nového milénia našli práci). Sociální proměna a rozvírání nůžek postihly zejména pomocné pracovníky; na konci 80. let špičkově placené dojičky a traktoristy (tehdejší příjem cca 5-7 tisíc). Obec vybudovala kapličku se zvonicí, z dotací vyasfaltovali jednu cestu a postavili novou lávku přes místní potok a fotbalové hřiště, letos nové osvětlení. V prvním desetiletí získala obec plyn, ale v okolí je tolik dřeva (letos nadto kůrovcová kalamita), že se plyn moc neujal. Zastupitelstvo uhájilo vlastnictví obecního vodovodu a kromě hasičské hospody se občané tmelí právě fotbalem (okresní přebor?) a hasičskými soutěžemi. Kotrba – nekotrba – po letech stagnace je na obci patrný v zejména v posledních pěti letech jistý vzestup, zasíťované pozemky za dědinou k nové výstavbě jsou už vyprodané (dvě větší centra s pracovními příležitostmi jsou vzdálena cca 15 km každé). Místní mají svou dědinu přes všechny potíže rádi.
Tohle o Vysočině sedí, i když mám jen málo reprezentativní přehled o tom, jak funguje okres Pelhřimov a vlastně hraniční region se Středočeským krajem na Čechticku, vaše reflexe stavu na Vysočině pro tento region sedí.
tak jisteze, rezim, ktery muze nahnat na „stavby socialismu“ celou republiku, vcetne tech, kteri cely slavny socialismus povazuji maximalne tak za sproste slovo, muze budovat zeleznice, prehrady, bytovky a dalsi stavby podstatne snadneji nez system, kde je prace zalezitosti nikoliv rozhodnuti ustredniho vyboru strany, ale nabidky a poptavky, potazmo pak dohody zamestnavatele a zamestnance … a ano, je naprosto logicke, ze v dnesni dobe cela rada lidi radeji nez „budovat republiku“ bude delat neco, co je lepe zaplacene, i kdyby to mela byt napriklad danova optimalizace nadnarodnich korporaci. stat nema ani tu nejmeni paku, jak takoveho danoveho poradce presvedcit, aby misto hledani mezer v zakonech sel radeji kopat zaklady pro nove sidliste … a stejne tak nema ani tu nejmensi paku k tomu, aby presvedcil vlastniky a akcionare soukromych firem, ze misto nejvyssi nabidce na trhu maji sve zbozi a sluzby poskytnout nejakemu tomu „fseholidu“. stavebni firma radeji postavi movy supermarket vedle jiz existujiciho nez novou skolku, a ucini tak proste proto, ze ten retezec proste plati lepe, nez hentyn onen stat. money talks …
Tohle už je fakt Rudé právo, co tu demagogicky předvádí hank u údajných „úspěších“ náródnova chazjájstva ČSSR.
Pá čísel toho, co je dnes a tehdy..
reálné mzdy se zvýšily viz ČSÚ
slyšel jsem něco o naší závislosti na dolaru (proč na dolaru netuším, za USD kupujeme min, zboží) a tím se spolu s ním dostaneme do „spirály megainflace“ a ta je už skoro 20 LET SKORO NULOVÁ…
Samozřejmě stačí jednoduché srovnání, abychom srovnali tu kvalitu jakou naše fabriky tenkrát produkovaly a jakou produkují dnes když ji vlastní ti zlí imperialisté, opět nechápu, proč by někdo není-li ideový masochista, se chtěl pouštět do srovnání ceny a kvality výroby AZNP Škoda Mladá Boleslav s produkty Škoda Auto a.s./Volkswagen Group, Bosch Diesel, která nahradila naše tuzemské dodavatele náhradních součástek pro osobní automobily, které se staly v době socialismu neoficiální „tvrdou měnou“ coby alternativní devizové platidlo pro jejich nedostatkovost. Pokračovat bychom mohli de facto veškerým stojírenským průmyslem, o elektrotechnickém či stavebnictví ani nemluvě. Kdyby se nějaký socialistický pan Brouček dostal časovou dírou do dnešní doby do obchodu typu Hornbach či Bauhaus, a nemusel by být jen stavebník, ale obyčejný domácí kutil, musel by si před tyranií jménem socialismus hluboce odplivnout.
Nemá smysl fabriky, které zanikly díky jejich „úspěchům“ dodávek ingotů fotříkovi dnešního Asada a nebožtíkovi Kaddáfímu na dluh či takříkajíc „za pět prstů“ snad ani zmiňovat, zanikly stejně přirozeně jako zanikl celý tyranský blok podmaněný SSSR, který stavěl na násilí a diktatuře a to nejen v oblasti politiky a lidských práv, ale i ekonomiky, který podřídil veškeré lidské snažení na koncentraci těžkého průmyslu, nefunkčního hromadění „mírové oceli“, tedy ve své mírovosti podřídil z 70% výrobu válečné ekonomice, a to i v době, kdy ty války vyhrávaly tranzistory a později integrované obvody.
Pár tvrdých dat
1) Majetek českých domácností se za uplynulých 20 let téměř ztrojnásobil.
2) Příjmová nerovnost v ČR je po Dánsku nejnižší na světě a mezi nejlepší patří i podpora mateřské dovolené
3) Jsme vyhledávanou zemí pro cizince, nejen z důvodu pracovní migrace ale hlavně pro svoji stabilitu, kosmopolitní městský liberální život a bezpečnost. Podle oficiálních údajů vzrostl od roku 1989 počet cizinců na území ČR více než 30násobně. Žije jich u nás skoro půl milionu, více než v Polsku, Slovensku a Maďarsku dohromady, přičemž se zvyšuje počet cizinců s trvalým pobytem, téměř 200 tisíc.
4) Máme nejmenší počet ohrožených chudobou v EU včetně nejméně důchodců mezi vyspělými zeměmi)
Jinak stačí se mimo zmíněnou Škodu Auto na to co se vyrábělo tehdy a dnes v těchto privatizovaných firmách, abychom si udělali obrázek o tom, v jak vyspělé době jsme tehdy žili a jak si žijeme dnes A není to jen proměna výrobního porfolia které je samozřejmě poplatné technologickému rozvoji, ale podívejme se na celkovou PRODUKCI, VÝVOZ A ZISKOVOST PODNIKU
Rakona/ Proster&Gamble
Karosa/Renault
Orion/Nestlé
nemluvě o bankách, které za socialismu de facto neexistovaly a jedinou „bankovní službou“ byla (ponejvíce nevinkulovaná) vkladní knížka, a zatímco věci jako platební karta na západě fungovaly u nás se ještě v době raných 90.let v České spořitelně nevyskytovaly počítače, ale patby se hledaly skrze jakési sjetiny z dálnopisu.
Dalo by se pokračovat ještě dlouho, ale pro ty, co chtějí zjistit makro i -mikroekonomické statistiky života konce 60. a počátku 70.let v tehdejší ČSSR doporučuje volně ke stažení publikaci české emigranta Jaroslava Teplýho, kterou složil z tehdejších oficiálních československých zdrojů.
Jaroslav Teplý. REKONSTRUKCE ČS. SOCIALISTICKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ.
Chtělo by to také uvést průměrný index nárůstu cen a všech služeb. Pak to teprve bude mít smysl. Takto je to čistá demagogie …..
Že jsem tak smělý: Tuhle svoji minelu píšete s odkazem na Bundeszentrale für politische Bildung, anebo snad za tím mám vidět London School of Economic, kteou jste tu coby kvalifikaci ráčil utrousit vy, resp. pan Ondřej? No, kdyby to byl fakt někdo s LSE, tak bych mu šeptem poradil, aby se nejdřív před nějakým kategorickým psaním podíval na časové řady ze statistiky rodinných účtů, tj, na šetření, které tu nakonec bylo zavedeno (ve své době nakonec i docela překvapivě), zrovna tím zlotřilým bolševikem. A ryze prakticky: Když už chcete argumentovat Teplým, tak si snad raději rovnou šlehněte do hlavy toho Kojzara, protože z hlediska používaných zdrojů je to nemlich ta samá úroveň.
Seale, zdroj je buď pravdivý nebo nepravdivý, statistika je jen jedna (i ta komunistická se používá v časové řadě posloupností v ekonometrických zdrojích vývoje do dneška). Vím, že i když mě máte pořád za někoho jiného a jak správně postuloval admin „oslovujete mě ad hominem“ přízvisky o nichž nic nevím a snad jen vám se zjevují ve vašich „vlhkých“ snech pod jinými jmény a s nějakým vybájeným životopisem, tak na všech obyčejných VŠE se učí „Analýza časových řad“. Doporučím něco si o tom přečíst. Představte si, že relevantním zdrojem pro historické statistiky jsou i zdroje c.a k. ministerstva financí, i když by se někomu mohla zdát nerelevantní protože dříve úřady a úředníci sloužili té proradné a navýsost nečeské habsburské šlechtě:-).
Jinak až přijdete s nějakými daty (názvy firem, srovnání produkce, index ekonomické efektivity/ pro někoho je jednodušší počítat dle finanční kalkulačky pouze dobu návratnosti investice a z ní odvozovat míru efektivity, indexace ekonomické efektivity je pak přeci jen matematická řada, která počítá ještě s úrokovými mírami, inflací a dalšími proměnnými, které jako vedlejší jevy míru efektivity buď více destruují nebo v rámci cyklického vývoje naopak napomáhají vyšší míře efektivity – tak až toto zvládnete, bude mít smysl se o něčem podobném jaké je ekonomické srovnání dneška s minulostí bavit. Jinak by zůstalo jen u toho trollingu a ad hominem vzkazů, a to by nikoho z nás netěšilo, nemám pravdu?
Za „vlhké sny“ by to šlo označit jenom v případě, kdyby se vám ty přezdívky občas nepletly dohromady.
Knížka, kterou jste doporučil, vyšla poprvé v roce 1976, takže vcelku logicky necituje ani tak z úředních statistik jako spíš z dobového komunistického tisku. Navíc se věnuje něčem poněkud jinému, než jste avizoval („makro i -mikroekonomické statistiky života konce 60. a počátku 70.let v tehdejší ČSSR“). Pokud napíšu, abyste se podíval na vývoj statistiky rodinných účtů, tak u znalce vašeho formátu předpokládám, že si je sám dokáže najít na stránkách ČSÚ. Nejde o to, kolik kostek másla byste si v roce 1989 mohl koupit za průměrný plat, ale jak tehdy a nyní vypadala skladba výdajů běžné zaměstnanecké rodiny. V časovém intervalu 1989 – 2015 doporučuji sledovat hlavně výdaje za potraviny, bydlení a zdravotnictví. Věcně jsem se s vámi pokušel bavit třeba v té debatě o Uberu. Dorazil jste mě jednak tím, jak jste fiškuntálsky do toho zamotal jednu taxislužbu, která inzeruje luxusní služby, no a pak tou nesmyslnou odpovědí, která se týkala povoleného stáří auta. Jinak samozřejmě s obdivem kvituji, že jste sám sebe schopen označit za cíl trollingu, Berte to tak, jak to je: Vytrvale tu dáváte najevo svoje elitní vzdělání, tak už něco z něho konečně předveďte. Tak nějak podle té Ezopovy bajky: „Hic Rhodus, hic salta!“
Tak přezdívkami o kterých nic nevíte, Oto/Ondřeji?
https://tribun.red/2016/05/18/pouceni-z-privatizacniho-vyvoje/#comment-105918
Poznámka ad hominem: Takhle to dopadá, když někdo střídá nicky častěji než ponožky.
K věci:
http://denikreferendum.cz/clanek/26222-rozklad-jednoho-vitezstvi
Pokud někdo dělá něco dobrovolně, ne pro sebe, ale pro ostatní, tak to není kapitalismus, ale právě ten socialismus.
Tahle věta bohužel jednoznačně dokazuje, že její autor nechápe pojmy, které používá. Podstatou kapitalismu je právě dobrovolnost. Tedy svoboda nakládat se svými prostředky a se svým časem podle vlastního uvážení. Pokud půda patří lidem, tak k ní mají výrazně lepší vztah a snaží se ji dlouhodobě udržovat. Naopak podstatou socialismu je znárodnění – zbavení lidí vztahu k půdě, ke statku nebo k výrobním prostředkům. Bez tohoto vztahu přestává lidem záležet na efektivitě jejich podnikání – proto jsme byli za socialismu ve srovnání se Západem tak zoufale nekonkurenceschopní a neustále byl něčeho nedostatek. A bez vztahu lidí ke svému okolí nemají pak lidé problém vypouštět exhalace z uhelných elektráren do ovzduší a odpady z průmyslové výroby do řek, jak jsme viděli za komunistů. Tragédie obecní pastviny se tomu říká.
V kapitalismu není možné provozovat elektrárny bez odsiřovacích filtrů, není možné vypouštět průmyslové odpady do řek. Dnešní farmáři, kteří podnikaní na vlastní půdě s vlastním dobytkem jsou nejen mnohem efektivnější než socialistická JZD, ale jejich potraviny jsou i nesrovnatelně kvalitnější. Dnes se tak již nemusíme obávat, že by byl nedostatek masa, nebo že by procházely bez trestu excesy jako za socialismu:
http://zpravy.idnes.cz/komunisticka-tovarna-zpracovavala-shnile-maso-pykal-muz-ktery-to-odhalil-15a-/domaci.aspx?c=A100826_1439425_olomouc-zpravy_sot
Jeden významný v vlivný muž kdysi řekl:
Seveso 1976, Bhópál 1984, Exxon Valdez 1989, Baia Mare 2000, Ajka 2010, Fukušima 2011… Tohle všechno by se v kapitalistických zemích jistě nemohlo stát. Ještě že tu máme trolla jménem info, který nám jistě rád fundovaně a na základě ověřených faktů vysvětlí, že ve všech uvedených případech nešlo o ten správný kapitalismus a že ke všem těm průserům došlo právě kvůli té odporné socialistické regulaci.
No vidite, takovy hrozny veci a presto lide odmitli v socialismu dale pokracovat. To jsou ty paradoxy.
Ale jaképak paradoxy? Marketing je to. Marketing a krátká paměť. A pak, lidé neodmítli socialismus, ale komunistické aparátčíky. Za Havle šli i proto, že jim sliboval zachování socialismu. Že pak zaštítil Klausův dickensovský kapitalismus je věc jiné, nikoliv však bezvýznamná.
Podle mého soukromého názoru má nejlepší marketing Severní Korea. Ale přesto Severokorejci riskují veřejnou popravu sebe a své rodiny, aby se z této země dostali pryč. Ale i zde se ukazuje ubohost socialistického uvažování – lidé jsou zblí marketingem, my víme lépe než oni, co je pro ně dobré. Nám je jedno, že lidé chtějí svobodu slova, svobodu pohybu, nejlepší možnou lékařskou péči pro všechny, delší střední délku života apod… My víme, že lidem bylo v socialismu líp, a tak jim ten kapitalismus budeme každým dnem znechucovat…
Obávám se však, že lidé nejsou tak blbí, jak doufáte, a že vidí, kam to dotáhly státy, kde socialismus přežil dodnes.
Já jenom reaguju na to, že troll argumentuje ve prospěch kapitalismu lží, že se takové věci ve stávajícím systému nemohou stát… Samozřejmě bych mohl vypočítat „hafol“ podobných průserů z druhé strany železné opony, ale o to tady přece nejde. Jde o to, že tady někdo argumentuje s použitím otevřených lží a když ho někdo chytí za slovo, otáčí to „contra concertatorem“. Což ostatně platí pro všechny trolly a jejich činnost obecně.
Katastrofy se samozřejmě stávají v každém režimu. Rozdíl mezi nehodou továrny v kapitalismu a v socialismu je v tom, že nehodu v socialistické továrně se snaží celý státní aparát ututlat. Kvůli této socialistické zlovůli tak jedna nehoda v Černobylu měla za následek více obětí než všechny ty nehody, které jste tu jmenoval.
Já jsem ale nepsal o nehodách, ale o úmyslné devastaci životního prostředí, které se v socialismu obětuje za větším ziskem. Co patří všem, nepatří nikomu, a tak se nikdo nebude zlobit, když to zdevastujeme. Proto jsme za socialismu měli kyselé deště a mrtvé řeky. Chcete další příklad? Toto by se v žádné kapitalistické zemi stát nemohlo:
http://vtm.e15.cz/karacaj-je-jezero-smrti-nejspinavejsi-misto-na-svete
No, nebyla bych si tím tak jistá. Taková Erin Brockovich, říká vám to něco? potkala znečištěnou řeku, někde v usa…
V Oklahomě frakování způsobuje velký nárůst zemětřesení, a kontaminovanou podzemní vodu – škrtnete sirkou u kohoutku, a voda vám hoří. Stejně jako v Austrálii, tam dokonce zapálili celou řeku. Ale je fakt, že něktými věcmi se kapitalistické země neznečisťují. Špinavá část výroby palmového oleje probíhá v pralesích Indonésie, část odpadů putuje oceány, likvidace monitoru v Německu stojí zhruba 3,50 EUR, jeho vývoz do Ghany pouze 1,50 EUR. Takových věcí by se našlo…kdyby se chtělo koukat. A být trochu objektivní.
Vymísťování špinavých výrob a odpadů do zemí třetího světa umožňuje politikům a naivnějším/zmanipulovanějším občanům v euroamerickém kulturně-civilizačním okruhu nosit kolem huby svatozář. Koneckonců, jak napsal Jan Keller už před více než 25 lety: Rozdíl mezi imperialistickými a zeměmi a zeměmi tábora míru a socialismu spočíval pouze v tom, že ty první mohly vykořisťovat své kolonie (a později – vlastně až dodnes – formálně svobodné tzv. rozvojové země), takže na ta zvěrstva, která se tam děla a dějí lidem i přírodě, v imperiálních metropolích nebylo/není vidět a jejich občané se mohli/mohou tvářit jako velcí ochránci lidských práv i životního prostředí, zatímco těm druhým se shodou historických náhod žádných kolonií nedostalo, a tak jim k vykořisťování nezbylo nic jiného než obyvatelstvo a životní prostředí vlastní. Ještě k tomu dodám, že velká míra pokrytectví je v postojích většiny tzv. normálních lidí v zemích (nejen) V4, kteří se při kdejaké příležitosti ohrazují, že jsme se na vykořisťování klasických kolonií nikdy nepodíleli a proč bychom tedy měli za něj nést třeba i jen morální odpovědnost. No, možná nepodíleli v době, kdy jsme byli na východ od železné opony, nicméně po jejím pádu to zameškané radostně a ve vysokém tempu doháníme; ti chudáci ve třetím světě to tak jako tak nerozlišují a jsme pro ně jedni za 18 a druzí bez dvou za 20.
Erin Brockovich soud s firmou PG&E vyhrála. A to je ten rozdíl. V kapitalismu si nikdo nedovolí sáhnout na vaše práva. A když to přesto udělá, tak ho můžete zažalovat. Ale v socialismu nemůžete zažalovat stát za to, že vypouští jaderný odpad do jezera, jako v SSSR nebo oxidy síry a dusíku z uhelných elektráren do ovzduší, jako komunisté u nás. Nemůžete se soudit kvůli tomu, že jste byli kontaminováni jaderným spadem z havárie elektrárny, kterou se socialistický režim snažil ututlat.
Pokud se vám nelíbí vaše životní prostředí, tak vám žádný kapitalista nebude bránit se odstěhovat. Komunista na vás bude bez varování střílet, pokud se přiblížíte k hranicím.
Tedy svoboda nakládat se svými prostředky a se svým časem podle vlastního uvážení.
Pokud Vám ovšem nějaký čas a prostředky po vykonané práci zbydou..
Pokud půda patří lidem, tak k ní mají výrazně lepší vztah a snaží se ji dlouhodobě udržovat.
Co tahle si přečíst něco od klasika politické ekonomie D. Riccarda (např. teorii renty) – navazoval na to tuším Mills a česky to vyšlo v těch hrozných 50. letech.
Ostatně o vztahu k půdě by Vám své pověděli drobní farmáři v USA v době deprese, nebo Irská emigrace z Irska. Několik příkladů máte i u filmů z Hollywoodské produkce, stačí u nich občas trochu přemýšlet.
je znárodnění – zbavení lidí vztahu k půdě
Znárodňoval se průmysl, půda se združstevňovala tj. zůstávala ve většině případů ve vlastnictví majitelů, proto se také tzv. restituce pozemků prováděly podle původních záznamů.
přestává lidem záležet na efektivitě jejich podnikání
Řada lidí velmi volně používá výraz efektivní, aniž by se zamýšlela nad jeho správnou volbou. Tak jak je v češtině často používán by spíše odpovídal angl. „efficient“ tj. účinnosti – nebo-li dosažení maximální produktivity při minimu nákladů. Výraz efektivní by pak často odpovídal spíše českém „účelný“. Ale všimněme si toho drobného rozdílu, co je účelné to ještě nezbytně nepředpokládá max. produktivitu ani minimum vložených zdrojů.
Pravděpodobně z tohoto důvodu se dříve některá ekonomicky neproduktivní zařízení nazývala tzv. účelová zařízení např. rekreační objekty..
Pardon, jen technicka, ten pán co jste ho jmenoval se jmenuje John Stuart Mill, a knihu, jejíž název jste neuvedl, by mohla být „The Principles of Political Economy“. Ta cesky ovšem nikdy nevyšla. Dokonce ani jedna z jeho 7 knih doposud česky vydaných knih nevysla v 50.letech. Bylo by dobre, když už chcete citovat klasiky nekomolit jejich jména a fakta o literature, kterou připomínáte, si nevymýšlet.
Ricardo David: Zásady politické ekonomie a zdanění
https://www.databazeknih.cz/knihy/zasady-politicke-ekonomie-a-zdaneni-320837
Navazoval na tu tuším „Mills“ a česky to vyšlo…
V zemědělství pracovalo v roce 1989 přes půl milionu lidí a pořád byl něčeho nedostatek. Dnes je to 98 tisíc lidí a v obchodech jsou plné regály. Přitom stoupla kvalita potravin a klesla spotřeba hnojiv. Tolik k té efektivitě soukromého a kolektivního vlastnictví.
Dlouhá léta lidé dřeli na komunisty v nejmenovaném strojírenském a elektrotechnickém plzeňském koncernu, až nadešel Rok zázraků. Toho roku (25.února, 6.července a 20/21.srpna) byly v rámci blížící se svobody realizovány tři sabotáže. Ta poslední zničila rozpracovanou výrobu, vnitřní zařízení 6. patra budovy č. 49, zničila sklad součástek a vyžíhala jeden nosník železobetonové budovy , kteréžto místo později statik zakázal využívat pro skladovací účely. Škoda se vyčíslovala jen do doby amnestie presidenta republiky (už ani nevím kterého) a zastavila se na hodnotě, odpovídající asi tak osmi lokomotivám řady 163
(k vidění např. u firmy Regiojet). Dále bylo vyšetřování zastaveno.
Otázka: proč na odstraňování škod (všechny polotovary a součásti, které přišly do kontaktu se spalinami , šly do šrotu, protože kontakt s bromovodíkem a chlorovodíkem (zplodiny hoření plastů) znamenal pozdější neodvratnou korozi – hasiči se nemýlili) se dobrovolně hlásili lidé z útvarů, jako konstrukce, technologie a dalších, když v jiných situacích, hrozilo-li přeřazení v rámci zákoníku práce, si zaměstnankyně (v montáži převažovaly ženy) snadno sehnaly lékařské potvrzení, že na jinou práci nemohou? Práci se začouzeným materiálem mohl odmítnout kdekdo, je to nesporné riziko, navzdory dodaným výkonným vysavačům, navzdory respiračním filtrům. Jak to, že nikdo nevítal přicházející svobodu výkřikem ,,Hurá, už je to tady!“ Nebo alespoň konstatováním
,,To jsme to ale těm bolševiků natřeli, co?“
Koukám že jr to tu už tolik zatrollovaný, že je ztráta času sem chodit – jenom by mne zajímalo jestli ty otovy klony jsou jedna osoba čí se nadělil coby améba.
Je prakticky ověřeno, že tři až pět trollů jednajících ve shodě (i neúmyslné) dokáže spolehlivě rozvrátit každou diskusi, kam chodí řádově tisíce lidí (a to sem nechodí).
Jenže co s tím, když moderování diskusi zlikviduje stejně spolehlivě a ex-post mazání je zase nefér vůči těm, co si dají tu práci s těmi bláboly polemizovat?
Asi Vám nezbude než se rozhodnout, co je pro Vás důležitější. Koneckonců, když Vaše rozhodnutí odradí některé diskutující, na kterých Vám záleží, tak ho můžete kdykoli zase změnit.