O řešení problémů

Žádný problém nelze vyřešit stejným myšlením, které k němu vedlo.

(Albert Einstein)

Reklamy

72 comments

  1. XY

    Při vší úctě k velikému Einsteinovi se obávám, že k té citované větě chybí kontext stanovující podmínky, kdy tahle teze platí. Řada běžných praktických problémů naopak vyžaduje naprosto totožné myšlení – to ví každý, kdo například vyměňoval žárovku. Je ovšem pravda, že problém s prasklou žárovkou lze vyřešit i tím, že na její výměnu budeme rezignovat, případně ji nahradíme jiným druhem osvětlení – třeba svíčkou či petrolejkou, tedy požadovaným „jiným myšlením“. Je-li to ovšem řešení, bůh suď. Jiné klasické příklady (např. příslovečné Kolumbovo vejce) raději ponechávám stranou.
    Velký tvůrce teorie relativity by ovšem bez této teze neuspěl a v zásadních systémových řešeních je jeho přístup bezesporu (relativně) správný, jak potvrdí všichni revolucionáři.

    • hank

      Právě že opakovaná provedení stejných procesů postupy, které už někdo vymyslel, žádné (tvůrčí, které měl jistě Velký Albert na mysli) myšlení nepotřebují.

      • XY

        Hanku, zdravím v novém roce a připojuji otázku k vašemu komentáři o tvůrčím myšlení: Co takhle klasický Jirotkův strýc František, jenž veden tvůrčím objevitelským duchem vybádal, že lít vodu do kyseliny je blbost…? :-)
        Jinak samozřejmě máte oba (tedy i pan Petr Pavel) pravdu; bylo mi líto, že tenhle drtivý Einsteinův výrok nikdo nechce komentovat a že se Tribun namáhal nadarmo.
        Teď musím pryč, tak aspoň pěkný večer všem zúčastněným.

    • Petr Pavel (@UPPDKV)

      pokud tím problém vyřešíte , tak je stejné myšlení i žádoucí, ale pokud opakujete stejný postup ( někdy i radostně) při té samé chybě, tak je něco špatně … já bych přidal ještě jedno tvrzení, výrok – skoro každá velká pravda v počátku vypadá jako rouhání – s tím měl Einstein taky své zkušennosti. ..)

    • Tribun

      Já tomu tedy rozumím tak, že pokud měníte tu žárovku pořád dokola, protože máte špatné napětí v síti, tak jestli nepřestanete myslet, že to prostě fungovat musí, tak ji budete měnit pořád. Ale Albert to stejně nejspíš myslel tak, že problémy způsobené A prostě nevyřeší ještě více A (pokud tedy za řešení nepovažujeme destrukci).

      • XY

        Ještě pozdravím Tribuna – mám vůči vaší tezi o přepětí tu námitku, že v tom případě naopak musíte pečlivě dodržovat zákonitosti systému; tedy vrátit vše do ustálených původních kolejí stejného praktického myšlení, v němž je životnost zařízení mj. definována množstvím proudu v síti. Jinak jsem vycházel z předpokladu, že žárovkový problém je v daném případě způsoben běžným opotřebením… Ani nevím – tisíc nebo deset tisíc hodin?:-)

        • embecko

          Ostatne, proto existuji konziliari a konzultanti. Ne ze by byl pan profesor blbec, ale obcas potrebuje nejakeho podrizeneho, ktery se na problem dokaze podivat jinyma ocima, z jineho uhlu.

      • XY

        Záleží na vašem vzdělání a zkušenostech… :-)
        Při popisu děje se nejspíše ukáže, že o problém jde: Stiskl jste příslušné tlačítko vypínače, protože ve ztemělém prostoru dobře nevidíte, a místo čekávaného efektu fiat lux se lux nedostaví, případně dostaví na kratičký okamžik a rychle s příslušným zvukovým efektem zemře. Žárovka nesvítí, tma trvá, a vy potřebujete světlo. Tedy problém, který musíte vyřešit pokud možno bezodkladně, zejména, nemáte-li v daném prostoru jiný zdroj osvětlení… :-)

        • Anonymní

          „Jak říkám,“ napsal tedy Karel Čapek, „mám úžasnou úctu k technickým vynálezům. Kdybych měl dost peněz, koupil bych si ještě třífázový motor a parní mlátičku, a snad i válec na válcování skla, nebo ten stroj, co dělá škatulky na sirky. Zatím mám jen americká kamna a švédský vysavač; ale i těm dvěma modlám sloužím se stálým podivem. Onehdy mi hořela americká kamna celých čtrnáct dní; a včera, to jste měli vidět, co bylo prachu v pytlíku. Bylo to nádherné.“ Čímž chci říct, že některé problémy, třeba i ten Čapkův s americkými kamny, může samozřejmě vzniknout i tak, že si pořádně nepřečetl návod.

          • Seal

            Jako se to teď třeba stalo mě, takže ten Čapkův citát skončil v poli anonymních příspěvků :-)

            • XY

              Copak Čapek a jeho Řeřavé srdce domu… A ještě dobrá rada z modernějších časů: Selže-li všechno, podívejte se do návodu. Ale obecně řečeno – ten pohled do návodu je vlastně cestou do „stejného myšlení“; porucha systému je odstranitelná pouze jeho opravou v rámci systému, v Čapkově případu amerických kamen jejich pravidelným vybíráním a příslušnou manipulací s komínovými šoupátky, v mém případě logickou úvahou, že zdechla žárovka. Mohl bych pokročit ještě dále k situaci, že světlo nejde ani po výměně žárovky, což většinou znamená, že vypadl nějaký jistič. Pořád se ovšem pohybuji v rámci stávajícího systému, čili „stejného myšlení“. Žádný revoluční krok stranou či vpřed (potřeba tvůrčího přístupu) se nekoná. Možná by nastal až tehdy, kdyby se dejme tomu KČ rozhodl, že ho nebaví obskakovat americká kamna a svinit se s popelem a přešel na systém ústředního topení s příslušným topičem. Ale to tenkrát – psal-li to ještě v bytě v Říční ulici – nepadalo v úvahu. Kdy taková změna nastane, to myslím v obecné rovině postihl jako první jistý Hegel ve své Fenomenologii ducha (???), od něhož to převzali marxističtí klasikové co tři zákony dialektiky. Ve shodě s nimi míním, že kvantita problémů musí dospět do takové míry, aby bylo jasné, že je nutno sáhnout ke zcela novému řešení a tedy nové kvalitě, onomu Hegelovu Aufheben… :-)

              • hank

                XY: „Ve shodě s nimi míním, že kvantita problémů musí dospět do takové míry, aby bylo jasné, že je nutno sáhnout ke zcela novému řešení a tedy nové kvalitě…“

                Tady už se Vaše úvahy zacyklují. Dokud ta míra nenastane, nikdo ve společnosti nebude cítit potřebu se tím novým řešením zabývat. (S těmi několika Kassandrami a Jeremiáši lidstvo naloží jako obvykle…) A až ta míra = potřeba nového řešení nastane, nebude to řešení k mání, protože se jím nikdo nezabýval. Nicméně například řešit až v případě opakovaných masivních blackoutů, čím se bude doma svítit, bude dost pozdě. (Tohle pořád nehodlá pochopit moje žena, v jiných ohledech vcelku praktická osoba. Když tu po poslední vichřici už potřetí za předcházející 4 měsíce půl dne nešel proud a já jsem triumfálně zapálil nově zakoupenou petrolejku, vyhnala mě s ní, že smrdí a že ona raději zůstane u baterky a svíček… A nákup malé elektrocentrály, která by utáhla aspoň světla, nabíječky a vařič, už vůbec odmítá.)

                Čímž nijak nechci zpochybňovat Hegela. Samozřejmě – máme-li zůstat u toho svícení jako příkladu – adekvátním řešením na úrovni státu by byla podpora malých ostrovních energetických systémů a přizpůsobení rozvodné sítě jejich provozu, zejména řešení možných přetoků do sítě. Místo toho jsme se dočkali solárních baronů a dalšího tlaku na výstavbu nových jaderných bloků. Nemluvě o byrokratických komplikacích s eventuálním připojením běžícího systému do rozvodné sítě a o zoufalé až 20leté návratnosti takové investice.

              • XY

                No, možná se nevyjadřuji v dostatečné úplnosti, hanku, ale řešení bývají vymýšlena dost dlouho předem. Jenže dokud míra problémů nezasáhne dostatečně velkou část postižených, mají jejich nositelé opravdu před sebou osud, jaký připomínáte. Ostatně dramaticky velká většina (snad až takových 90%) účastníků masových společenských revolucí nemají vůbec potuchy, co vznikne na troskách světa, do jehož devastace se pustili. Jediné, co vědí přesně, je, že tak, jak žili doposud, už žít nemohou.
                Váš příklad s vaší paní a blackouty je přece ze stejného kadlubu. Pokud by takový malér s proudem měl trvat týden, určitě by jí ta petrolejka smrdět přestala. Pravděpodobně by se změnil i její přístup k nákupu malé elektrocentrály. Nakonec i ten váš plán na řešení blackoutů na úrovni státu dokazuje, že úvahy na tohle téma mají docela koncepční charakter; k tomu vám ale nebudu důstojným oponentem. Nicméně – čím by ty ostrovní energetické systémy měly být poháněny, aby byly dostatečně stabilní?

                • hank

                  XY: No, když už se někdo splaší a fakt si to pořizuje, tak je to podle místních podmínek většinou nějaká kombinace slunečních článků a akumulátorů, které se jimi dobíjejí, někde na větrné hůrce to lze doplnit větrníkem, kdo má kliku a na pozemku potok, přidá si malou vodní turbínu, a může to jistit i ta elektrocentrála. Existují i malé kogenerační jednotky na plyn (s turbínou nebo Stirlingovým motorem), ale ty jsou (zatím?) dost drahé. (Stirling má mimochodem jednu velkou výhodu – jako zdroje tepla lze použít doslova čehokoli. Třeba i otevřeného ohniště, kde hoří dřevo. A dá se docela snadno zbastlit doma v garáži nebo u nějakého venkovského univerzálního zámečníka.) Znám dokonce člověka, který si nechal z Japonska poslat kogenerační jednotku s palivovým článkem. (Dnes už se dá koupit i v Německu.) Rozumné je řešit současně výrobu elektřiny i topení, pak k tomu všemu uvedenému přistupuje ještě tepelné čerpadlo. Všestranně výhodné by samozřejmě bylo pořizovat tyto systémy pro bytové domy, ale bohužel současní majitelé bytů jsou natolik nakažení všeobecným dobovým individualismem, že to ve většině mně známých případů nehrozí. To už spíš znám obce a menší města s osvícenými starosty a zastupiteli, kde zbudovali obecní zařízení tohoto druhu – pak lze zvažovat doplnění systému třeba bioplynovou stanicí. Ta je myslitelná všude, kde je malá biologická ČOV nebo i velký panelákový septik.

                  Akumulátory pro „skladování“ energie a elektronické stabilizační/regulační systémy jsou dnes už docela vychytané, včetně řešení přetoků z ostrovů do sítě. Co chybí, to jsou „smart grids“, tj. aplikace těchto vychytávek pro dálkové rozvodné sítě. Ale i na nich už se pracuje. (Jako obvykle nás k tomu nepřímo donutilo Německo: Konečně se i v Čechistánu pokročilo od neplodného řvaní, že sem Němci ve větrných dnech posílají své nezvládnutelné přebytky, k přemýšlení, jak to reálně řešit, včetně vytěžení výhod, které to může poskytovat i nám.)

                • XY

                  No, hanku, nechci vám brát nadšení pro tento druh ostrovního elektrického hospodářství, na zastrčených lokalitách to může být docela funkční, nicméně mám na paměti horskou obec, v níž byla snad do 62. roku v provozu právě jedna turbina poháněná místním potokem, na niž byla kromě pily napojena asi desítka lokalit – krám, dvě hospody, pošta a několik stavení. Zbylí byli odkázáni na petrolej a svíčky. Potíže s turbinou byly – když mrzlo, vázl průtok česlemi (zamrzaly), když tálo, rovněž (ucpávaly se plovoucím ledem), když v létě dlouho nepršelo, bylo vůbec zle, když napršelo moc, náplavy zanášely náhon… Pořád se okolo elektrárny muselo skákat a nikdy nebylo jisté, že náhle světlo nepohasne a nezmění se v dušičkovou záležitost. V tom 62. druhém nakonec situaci vyřešila elektrifikace z centrálních zdrojů, i s případnými výpadky daleko stabilnější než ten primitivně žertovný a izolovaný ostrůvek z časů 1. republiky. K těm dnešním vynálezům jen malé podotknutí – žádný z nich není zadarmo a jejich životnost také zdaleka není neomezená, včetně těch akumulátorů, jak vědí automobilisté i uživatelé mobilních telefonů. Na pracovišti, kam ještě stále docházím, je v neustálé pohotovosti záložní naftový agregát, jehož úkolem je v případě výpadku proudu naskočit do 10 vteřin, což se mu až dosud daří, je to však spojeno s podmínkou, že nejen jeho startovací baterie jsou neustále v plné kondici, což se musí pravidelně kontrolovat, ale dokonce se musí minimálně po dvou letech měnit obsah nádrže, protože nafta s „meřo“ také degraduje, o olejových náplních motoru ani nemluvě. Všechno to leze do peněz, nakonec i to teplo pro Stirlingův motor musí někdo v případě potřeby také zajistit.
                  Ale hlavně – právě jsem se poučil, že jedna jediná lokomotiva řady 380 má trvalý výkon (a tedy minimálně i příkon vynecháme-li ztráty) 6,4 MW, špičkový až 7,2 MW. Na takové zátěže žádný sebesofistikovanější ostrovní systém samozřejmě nestačí, k tomu jsou potřeba opravdu mocné centrální zdroje (a to nemluvím o průmyslu, velkých aglomeracích, atd.). Letité Dukovany mají 4×440 MW, dnes možná po rekonstrukci turbín a generátorů o něco málo víc, zánovní Temelín 2000 MW; s uhlím jsou známé ekologické problémy a vítr je holt také nestabilita sama. Vodní zdroje jsou tč. téměř vyčerpány, akumulační přečerpávací elektrárny už nemáme tady kam upíchnout. Zdá se mi, že žádné řešení samo o sobě není samospasitelné.

                • hank

                  XY: No jistě, vždyť pořád je řeč hlavně o domácnostech.

                  V nemocnici, kde pracovala manželka, se záložní dieselagregát zkušebně nahazoval a protáčel asi na 15 minut jednou měsíčně.

                  Vodní zdroje v ČR zdaleka vyčerpány nejsou. Za I. republiky tady bylo asi 10 000 malých vodních elektráren s výkonem řádově nejmíň 1 kW, ale některé až v desítkách MW; dnes je sice 90% lokalit, kde byly provozovány, opuštěno a některé rovnou fyzicky zanikly (to se týká především zrušených náhonů vodních mlýnů), nicméně pořád je tu potenciál řádově jednotek tisíc míst, kde by se daly MVE včetně těch mlýnských náhonů snadno obnovit. Někteří majitelé mlýnů to v poslední době v rámci jejich oprav skutečně dělají. (Sám jsem byl před několika v jednom takovém mlýně na Vysočině na dovolené a viděl jsem.)

                  Jinak provozovatelé elektrických lokomotiv a ČEZ se mají navzájem rádi, právě kvůli provozu jaderných elektráren. Dnešní dráha má za normálních provozních podmínek víceméně konstantní odběr resp. odběr se snadno předvídatelným denním chodem, což přesně vyhovuje nepružnému charakteru provozu JE.

                  A ještě: Dnešní moderní E-lokomotivy ze Škodovky sice patří mezi nejvýkonnější v Evropě, mají všelijaké sofistikované způsoby regulace odběru trakčního proudu a taky možnost rekuperace při brzdění, ale je jich jenom pár. Značnou část hlavně nákladní dopravy pořád ještě zajišťují stroje první a druhé generace s primitivní odporovou regulací. V jejich náhradě spočívá taky značná rezerva.

                  Obecně platí, že nejlevnější elektřina je ta, která se vůbec nespotřebuje, tj. ušetří. V tomto směru máme rezervy v desítkách procent především v regulaci průmyslových pohonů (proto se tam, kde se vyžaduje široký rozsah hodnot používaných otáček, masově odchází od těžko regulovatelných asynchronních střídavých elektromotorů) a pak právě v té dopravě.

                • oh

                  Tedy, hanku, já bych řekl, že asynchronní střídavé motory nemají s regulací žádný zvláštní problém a to už nejméně od vynálezu použitelných frekvenčních měničů. Například současné vozy pražského metra – ty od Simensů – používají 160kW třífázové čtyřpólové asynchronní motory s řízeným frekvenčním měničem.

                • hank

                  oh: Nechci tady do toho moc zabředávat, měl jsem na mysli průmyslové pohony. V různých novějších aplikacích, se kterými jsem se setkal, se DC motory a frekvenční měniče s AC motory používaly zhruba stejně často – samozřejmě jak na co, záleží na aplikaci a taky na tom, jak má zákazník hluboko do kapsy. (V praxi jsem se setkal se vším možným, od malých krokových motorků až po AC asynchronní motory o příkonu v řádu jednotek MW. V některých rozvojových zemích je pořád ještě standardem to, co se v Evropě používalo před 40 lety – taky se některé evropské fabriky kompletně demontují a jen po nejnutnější repasi stavějí víceméně beze změny v chudých afrických a asijských zemích. Například 35 let staré strojní zařízení z jedné moravské papírny se nedávno takhle přestěhovalo do Ugandy. Tam si zatím s úspornou regulací AC motorů hlavy evidentně nelámou.)

                  Ani diskuse o použití AC nebo DC trakčních motorů v dopravě nejsou uzavřené. Zatím je většina trakčních motorů stejnosměrných a většina rekonstruovaných i nových motorových lokomotiv pro ČD, ČD Cargo i pro průmysl používá DC/AC přenos. Fakt je, že novější víceproudové lokomotivy a jednotky elektrické používají střídavé trakční motory. Řešení je nákladově úspornější a investičně o dost dražší, proto si taky spousta hlavně soukromých dopravců nové lokomotivy nekupuje, ale pronajímá, což je pro koncepci otevřené dopravní cesty bůhvíproč považováno za progresivnější. (A bodejť by Siemens netlačil na používání celého spektra svých výrobků, od AC trakčních motorů přes frekvenční měniče až po řídící jednotky s programovatelnými automaty. Některé státní železniční společnosti v Evropě už začínají poukazovat na to, že jejich závislost na monopolu tohoto druhu je nebezpečná, nota bene když se výrobky jediné firmy staly víceméně průmyslovým standardem. Ale to už jsme dost OT.)

                • hank

                  Možná ještě disclaimer nejen pro oh: Pokud jde o elektrotechnická zařízení v průmyslu, býval jsem uživatelem a občas i dodavatelem různých komplexních výrobních systémů, takže mě spíš zajímalo, jestli v technologii dělají, co se po nich chce, než abych do hloubky zkoumal jejich podstatu. Navíc mi za ty roky samozřejmě mohl ujet vlak, pokud jde o nejnovější vývoj.

                • XY

                  Hanku, myslím, že co se těch elektrárenských vodních zdrojů týče, asi zanedbáváte jednu důležitou položku přítomnosti – totiž jistou pohodlnost, která se nás všech civilizačně (?) zmocňuje. Je daleko jednodušší osít nějaký ten hektar zemědělské půdy solárními panely a pak už celkem bez velké námahy kasírovat než se trápit údržbou náhonů, jezů a mechanického ústrojí vodních turbin. Osobně vím o jediné takové zbrusu nové (no, cca 15 let) záležitosti, kterou ve zdejším městysi zřídil kdosi kousek nad maloměřickým mostem na Svitavě, když využil stávajícího jezu a kousku náhonu do bývalé textilky v Husovicích; už jsem tam dlouho nebyl, ale málokdy ta věc byl v provozu.
                  To zpohodlnění vidím i u krajně tvrdých chlapů v krajině jihozápadní Vysočiny, kdež je tč. katastrofální nadbytek palivového dřeva, protože ve zdejších lesích neméně katastrofálně řádí kůrovec. Napadá už nejenom smrk, ale i borovice(!), pily to nechtějí brát, protože kůrovcové dřevo bývá částečně zamodralé a řezivo tedy špatně prodejné. Palivové dříví znamená silnější kmeny (od cca 15 cm v průměru výše) štípat, aby dřevo dostatečně proschlo. To se dnes dělá hydraulickými štípači, poháněnými traktorem – nikdo se nebude dřít s klíny, sekerou a palicí a kácí se pochopitelně motorovými pilami. Ale i to vkládání nařezaných kmenů do štípačky je taková dřina, že si raději vypůjčíte druhý traktor s nakládací vidlicí, abyste se nestrhal. Ono stačí, když to naštípané nakládáte na vůz a ručně rovnáte za barákem do metrů. Nafta teče, pneumatiky odcházejí, náklady rostou – a pomalu se to už ani nevyplatí. Civilizace nákladů a zisků má zjevně svoje limity…

                • tresen

                  Ta pohodlnost se zjevně týká i těch, co to palivové dříví hodlají strkat do kachláčů, krbů anebo krbových kamen.
                  Kde jsou časy, kdy byli ochotní sami skácet po dohodě s lesní správou pár souší či zpracovat padlý strom a dřevo si do chalupy dovézt na trakaři.
                  Ani ty babky, co chodily do lesa pro suché větve, dnes jaksi nejsou. Asi jim vnuci koupili přímotopy.

                • Petr Pavel (@UPPDKV)

                  to XY – to se děje taky z důvodu, že reálná ekonomika prohrává se spekulativním kapitálem, který cenu skutečně práce devalvoval na nicotnou hodnotu a lidem nezbylo než se přizpůsobit, protože ti co dnes udávají trend a hodnotu zboží a blbostí pomalu ztrácejí selský rozum a jejich tunelové tvoření světa( spíše jde kupení náhod při generovaní kapitálu,který není ničím podložen ) devastuje dědictví předků, kteří viděli smysl bytí a každodenního života v něčem jiném. ..)

                • XY

                  Ad třešeň – Z vaší poznámky soudím, že dodnes chodíte do lesa na klestí. Ne-li, pak vám ty přímotopy nejspíše dobře fungují…

                • XY

                  Ad Petr Pavel – Jak vidíte, nemám odvahu to pojmenovat s vaší přímočarostí, ale cosi takového mi vrtá hlavou už dlouho.
                  Měl-li bych být krajně konkrétní, jeden ze sousedů, takto stavební průmyslovák a zároveň nesmírně šikovný zedník v jedné osobě, intenzivně podnikal co jednomužná stavební firma v hodně obtížných podmínkách na přelomu tisíciletí tu i v zahraničí. Byl a je majitelem zánovního rodinného domu, který vystavěl s dovedností vzdělaného políra. Dům vytápí dřevem prostřednictvím ústředního topení – spotřeba cca 35 kubíků palivového dřeva za rok. Jako každý venkovan tamního kraje měl a má kousek svého lesa, jenž mu to dřevo poskytoval. Pořád vidím, kterak na dvoře za jeho domem rostly víkend co víkend hromady naštípaných polínek snad až do výše prvního patra. A taky pořád vidím, jak jeho zánovní dům dával najevo, že kovářova kobyla chodí bosa – pečlivě provedená tepelná izolace třeba čekala snad desetiletí, než majitel našel čas k tomu, aby ji doplnil kýženým závěrečným kabátem z fasádní barvy. Chyběl mu čas a pomocné ruce potomků – má dvě dcery. Nakonec rezignoval – stal se polírem nějakého většího konkurenta, vykašlal se na těžbu ve vlastním lese, dřevo kupuje od sousedů – a má na to. Je v tom ovšem drobný háček – zatímco většina majitelů lesů poctivě těží napadené stromy a pálí kůru plnou larev, jeho úsek je zdrojem nákazy pro ostatní. Bude si tedy muset s někým domluvit, aby za úplatu vyčistil i jeho les (je to marná práce, zdá se, že do pěti-deseti let jehličnany z tamních lesů zmizí – teplo a brouk dělají své – a vystřídají je listnáče. Ale i ty bude muset někdo vysadit). Řekl bych, že se mu smysl života zredukoval na udržení, případně pozvolné zvelebování dosaženého standardu – a pak – holky jsou na vdávání… Ale v tom tunelu už jede.

                • hank

                  XY: V našich podmínkách jsou přirozené polohy smrku zhruba od 800 do 1100 m nad mořem. S oteplováním se to posunuje výše. Smrkové monokulturní lesy pod těmito polohami během několika desítek let umřou.

                  Ohnisko kůrovcové kalamity v našem katastru (na nejjižnějším okraji Hrubého Jeseníku, nadmořská výška 350 – 600 m) bylo v soukromém lese. Jediný lesní pozemek široko daleko obklopený státními lesy (dokonce jsme tady v kraji výjimka, které se vůbec nedotkly církevní restituce…) má soukromého majitele, který se vykašlal na dispozice lesního správce. Od něj se pak kůrovec rozšířil. Fakt je, že LČR tady hned po těžbách zřizují oplocenky se sazenicemi listnáčů, jenže příroda je rychlejší – i když se netěží holosečemi, tak tři vichřice během 4 měsíců udělaly z toho lesa na okrajích po kůrovci vytěžených pasek noty na buben. Navíc tu teď pořád prší, takže půda je podmáčená; to už se nelíbí ani kdysi lužním (sic!) lesům v nedalekém Litovelském Pomoraví, kde poslední vichřice vyvracela i listnáče.

                  Od nás jde většina kůrovcového dříví do celulózek na vlákninu nebo do výroben dřevovláknitých desek.

                  třešeň: U nás ty babky (i dědci :-) ) jsou.

                • Petr Pavel (@UPPDKV)

                  to XY

                  no napsal jste to na příkladu velice pěkně a výstižně, protože sám jsem vlastníkem parcel, tedy polí, luk a lesů a vyrůstal jsem na hospodářství, které mým předkům úspěšně poskytovalo obživu a i pěkný profit ( přitom zemí a všechno , co k tomu patřilo nemuseli bezhlavě devastovat, o jejich potřebné fortenosti a dovednosti snad nemusím psát ), vím, co to obnáší – ale dnes jsem našel obživu v něčem jiném, protože bych nedošel žádaného společenského zabezpečení a v podstatě i postavení, bez kterého bych byl zbaven lidské ( a společenské) důstojnosti, protože majetek a materiální zabezpečení dnes apriori dělá hlavní položku při hodnocení a začlenění člověka, teprve pak se přistupuje i k jeho vlastnostem a schopnostem, to že si to všechno ještě držím a nespekuluji na pozemkových dotacích a jiných realitních fintách, které nesou tak žádoucí zisk ( který se většinou pak realizuje do neskutečných hedonistických pitomostí a rozežranosti) , ale přitom potírají kulturní a společenskou tradici, která kdysi utvářela kvalitní rodinu a od toho mohla odvozovat i jiné společensky žádoucí atributy, je mi dáváno okolím ( které žije tempem doby) jako podivínství a jako jistý drahý koníček…

                  … takových , Vámi popsaném příběhu v reálném životě je více než dost, a tady je mi líto promarněných a promrhaných šancí a vyloženě zmařeného lidského potenciálu, a to vše jenom proto, že pár jedinců kdesi v dáli vrcholku systémové pyramidy neví kdy přestat a dávají ( asi záměrně) špatný příklad, který se materializuje do plošného stavu, kterého jsme svědky a aktivními současníky a konzumenty zároveň – je opravdu špatné, když spekulace a rychlý zisk ( který se ponejvíce tvoří ve skleněných a dobře izolovaných novodobých palácích, v zapouzdřených elitářských komunitách a s nimi provázaných nástrojových platformách, které ignorují potřeby většiny ) se vyplácí a potlačují tvořivou práci, která nemůže konkurovat současným kapitálovým uměle nadhodnoceným procesům, které žijí vlastním, přírodně nelogickým životem – člověk se věkem snaží dobrat nějaké podstaty, proč tak špatné věci mají tak velký ohlas a úspěch a proč mechanismy, které by evidentně vedly k rozvoji a lidi posunuly dále, jsou samotnými obětmi dnešního neutěšeného stavu odmítány … asi je to na jinou odbornou diskuzi jistých specialistů, kteří se zabývají lidskou duší podrobněji, já jako pouhý obyčejný a prostý pozorovatel to mohu maximálně svým pohledem nějak popsat, ale že bych to paušálně zobecnil a zadefinoval, tak na to si netroufám, tady mi opravdu chybí nezřízené sebevědomí jedinců, kteří skoro befelem a lhaním ostatním nařizují, co má být pro ně přijatelné a celoživotní normou, přitom sami existují nechutným až parazitním způsobem. ..)

    • Slim

      Řečeno rovnou, ten Albertův bonmot je chybný. A to kvůli použití výrazu ‚žádný‘.
      Tady by se hodilo spíš Havlíčkovo „VŠE PŘIJDE NA OKOLNOSTI“. Kterýžto výrok je skoro univerzální hlavně ve společenských vědách, v politice

      (BTW. AE byl nesporně pozoruhodný muž s nestandardním myšlením, ovšem mnoho zasvěcených říká, že speciální teorii r. fakticky o něco dřív vymyslel Henri Poincaré. Nemluvě o tom, že nebyl nikdy přesně oceněn podíl jeho ženy Milevy.
      Ovšem s obecnou teorií r. to bylo jinak, tam je autorství nedělené.)

      • hank

        „Řečeno rovnou, ten Albertův bonmot je chybný.“
        Což koneckonců platí zcela obecně, pokud při vyslovení jakéhokoli výroku s pravdivostní hodnotou zároveň nevymezíme jeho definiční obor.

      • Petr Pavel (@UPPDKV)

        vládnoucím sociálním inženýrům je to jedno, chtějí za každou cenu mít svůj klid na „práci“, kritiku a jim nelahodící fakta absolutně nesnášejí a jsou schopni proto jít do každé kruciáty, jimi označené heretiky s radostí společensky likvidují, či rovnou upalují – prostě od dob středověku se člověk v některých projevech moc nezměnil, technika ho taky nějak významně nezkulturnila, duchovně nepovznesla a mentálně je na tom hůře než řek ze začátku helénistického období, kdy od pole a prostého lidového shromáždění dokázal bystřeji rozlišovat špatné a nepotřebné od důležitých a přínosných věcí pro život, než dnešní občan,který je (většinou zbytečně) vybaven svým daty a aplikacemi překypujícím mobilem, ( který je i o několik levelů chytřejší než on ). ..)

        • Ota

          Zkuste nějakou pisničku jako „důkazní břemeno“ jinak si to můžete říkat jak chcete, ale nikdo, nikdo vás poslouchat nebude, majíce vás za společensky deklasovaného poraženého dějinné aberace systémové změny. Ta která nastala vám nevyhovuje, ta kterou byste si přál nepřijde, protože ji nikdo nechce a i kdyby, byla celoplanetárně odsouzena k neúspěchu. I

          Kritizovat můžete jak chcete, zavřený za ní nebudete…Je jen otázka jak dlouho to vydržíte než si najdete něco skutečně užitečného na práci..:-)

          • Petr Pavel (@UPPDKV)

            když jinak nedáte https://www.youtube.com/watch?v=BGthmYzpGv0 – němečtí rockoví aktivisté, kteří reflektují dnešní časy, které, otíku, tolik milujete a které by jste chtěl zachovat na věčné časy – ale protože bůh nejste, a taky ještě horší prorok, z největší pravděpodobnosti budete mít smolíka :) … otázkou jenom zůstává jakým způsobem a kam se lidstvo vrtne a taky jestli americká elita nepodlehne pokušení a nezkusí jaderný holokaust jako snadné a rychlé řešení své civilizační impotence, která se dnes projevuje státním terorismem a násilím po celém světě – ale na to mi, otíku, nemusíte odpovídat, dokážu lehce predikovat, co vám dá zaměstnavatel za „argumentační“ noty. ..)

                • Tribun

                  Nic naplat, němčina je moc krásná řeč, o hodně malebnější, než třeba taková angličtina.

                • Ota

                  Tak si zazpivejte a zpátky ke strojum:-) Na pristi jednu Marxovu „150ti-letku“ máte co dělat…

                • hank

                  „…němčina je moc krásná řeč…“
                  Generace mých rodičů, která chodila do školy za protentokrátu, ji z pochopitelných důvodů většinou nenáviděla. Někteří až tak, že například naše máti, sama ze smíšené rodiny, odmítala mluvit německy i se svou echt německou Tante.

                  Jinak na jednom jazykovém kursu jeden poněkud střelený lektor (rodilý Američan slušně mluvící česky) přirovnal jazyky k oblečení myšlenek do slov. V jeho podobenství byla čeština jako kůže a hedvábí, americká angličtina jako džíny a triko, latina jako kvádro s kravatou, francouzština (a další středomořské románské jazyky) jako lidový kroj a němčina jako železné brnění.

                • Ota

                  Vase hudba uráží ucho vycvičené lahodný tónům, šumaři z proletářských bažin:-)

                  Tohle je pan Němec, co něco uměl a neměl drzost hýkání a rev vydávat za umění.. Ne jako ta vaše spodina.

                • Petr Pavel (@UPPDKV)

                  no tedy, otíku, vy nevíte co prohlásil jeden z vašich guru neoliberálů bez obličeje alias Železný o Beethovenovi a dalších jeho hudebních souputnících ? tak to máte opravdu znalostní hrubici a dnes tedy zadarmo vám připomenu jeho výrok – Ludvík byl estrádním umělcem romantismu, který skládal tehdejší líbivý popík pro nejvyšší šlechtu, kteří umění a hudbě nerozuměli ani za mák – takže aby jste ve vaší vypečené komunitě nebyl zase pitomce – ale můžete se u nich blýsknout jiným dvorním autorem, který naučil i krále slunce tancovat a svou třídní oddanost dokázal vlastní smrtí, když si při zuřivém dirigování si zapíchnul svůj drahocenný klacek do nohy a při marném čekání na svého krále, odmítaje jakoukoliv pomoc, odešel na onen svět. ..)

                • Ota

                  vážně, to řekl? A víte co řekl duchovní guru (skutečný) jogy Višvaguru Mahéšvaránanda o německém skladateli Bachovi? Nevíte?

                  Představte si, že nic….:-))))

                • Petr Pavel (@UPPDKV)

                  doufám, otíku, že vás teď nenapadne tady u Tribuna vytáhnout tibetskou vlajku – to většinou dělají vaší soukmenovci, když jsou už v koncích a pravdoláska jim velí stále tropit blbosti :)

                  to Tribun – neuvažoval jste někdy, že by jste urputné brigádníky a ro-boty zpoplatnil a dal je do placené inzerce ? to by ve finále nemusely být marné peníze :)

                • Petr Pavel (@UPPDKV)

                  klidně tisíc euro ( nové říšské marky ) za písmenko, poplatek za komentář v řádu statisíců, jejich vlastníci jsou v balíku ( vždyť si peníze sami tisknou a devalvují a kazí vše, co jim přijde pod ruku) , pokud jde o morální a etickou stránku věci, tak tam to můžete posuzovat tak, jak to dělají samotní kapitalisté, takže tady taky nemají žádný nárok :)

    • hank

      Nejvyšší čas přejít od Googlu k Yandexu. Pro zdroje, které se nevyskytují v angličtině nebo výrazy, které se do ní těžko překládají, mívá tento ruský vyhledávač často lepší výsledky. Bohužel ho některé prohlížeče nemají ani v nabídce rozšiřující sady vyhledávačů, ale doplňky pro nejpoužívanější prohlížeče se naštěstí dají na webu najít. (Pokud člověk není zrovna takový nerd, že začne používat rovnou Tor. Ale i ten už je údajně pod kontrolou některých zvláštních služeb… Zdá se, že není úniku – kromě té alternativy, že člověk vypne počítač nebo se odpojí od sítě.)

      • tresen

        Mně se už několikrát osvědčil DuckDuckGo.
        Taky je sympatický tím, že vám nic nevnucuje a vaše údaje jsou ve větším bezpečí.

  2. tresen

    Kdyby Tribun napsal rovnou, že si myslí, že žádný problém, vzniklý za „kapitalismu“, nelze vyřešit myšlením, které vedlo ke „kapitalismu“, nemusel do toho motat Einsteina a diskutéři nemuseli hledat odpověď na obecnou otázku problémů a jejich řešení, natož problém výměny žárovek.
    Tímto chci Tribunovi ušetřit čas a nervy s naváděním debaty do předurčeného koryta, jako např. že problém A nevyřeší ještě více A.

    • XY

      Může být, že diskuse na téma obecného řešení problémů je zábavnější než předurčený směr debaty – s tím většina diskutérů nejspíš zcela souhlasí, dobře vědouc (ta většina, proto singulár), že problém A nevyřeší ještě více A, jak jste bystře postřehla. Něco se vám na té tezi nelíbí?

      • hank

        I tuto hypotézu se může leckdo snažit zpochybnit. V současné postmoderní době je dost lidí zblbnuto záplavou idiotských slintů produkovaných v zájmu maximalizace zisku mediálního sektoru natolik, že volají po návratu k „selskému rozumu“, po řízení společnosti pomocí „čistých citů“ apod. Základní spor je o tom, jestli se společnost do současného tristního stavu dostala přemírou důrazu na rozum nebo naopak tím, že se k rozhodování dostali lidi používající jiných nástrojů než rozumu, resp. rozumu k jednostrannému ovlivňování společnosti ve svůj prospěch. S tím souvisí dehonestace expertů a intelektuálů a jiné projevy obecného blbnutí. Ti, kdo naopak tvrdí, že rozumu se v této sféře nikdy nedostávalo a dnes chybí úplně zoufale, jsou v menšině a pod záminkou toho, že každý má právo na „svůj názor“, jsou utloukáni ze všech možných stran. Dokonce i na českém webu lze dnes pod stejnou záminkou najít odkazy na zpochybňování skutečností jako např. že je Země kulatá apod. Jakoby hlásání idiotských nesmyslů plynoucích z nevzdělanosti a obecné lenosti ducha mělo něco společného s právem na vlastní názor…. Hlásání lži i v dobré víře nebo v důsledku vlastní blbosti mluvčího je zase jen lež, zvlášť když je pravda snadno ověřitelná. Spor je o tom, jestli má rozum dost nástrojů k pravdivému popisu skutečnosti. Jenže takové nástroje jako esoterika, gnostické osvícení apod. těžko můžou sloužit např. k řízení jaderné elektrárny.

  3. michal

    Hezká diskuse.
    Chybí tam ovšem dva aspekty. Jednak jestli je to opravdu problém, jednak čí je to problém.

    Prasklá žárovka v opuštěném pokoji, který nikdo nepoužívá nepochybně problém není, přestože si to nějaký obsedant, který baží po pořádku, může myslet.
    A pak jde o to, jakou žárovku. Jeden by chtěl tepelnou kouli :), jeden drahou LEDku, která vydrží deset let, jeden koupí na trhu úsporku za levnou cenu. Další zas chce mobilem stmívatelnou, další imitaci svíčky.
    No a proto je první, kardinální a zásadní otázka, ČÍ je to žárovka a svítidlo. Kdo má kompetenci (oprávnění, ne dovednost) problém řešit.
    A pak taky, jestli řešení nepřinese větší nesnáze, než nechat problém neřešený. :-)

    • oh

      Jj, také znám jednoho, co nepovažoval prasklou žárovku v obvykle nepoužívané místnosti za problém. Jenže jednoho krásného dne – tedy spíš už večera, za okny už byla rozhodně tma – si tam potřeboval pro něco dojít a neuvědomil si včas, že na schodech za dveřmi do sklepa „není problém s prasklou žárovkou“. Asi si umíte představit, co následovalo.. :-)
      Takže, pokud jde o žárovky, upřednostňuji jakoukoli funkční před sebedokonalejším plánem budoucího osvětlení.

  4. tresen

    XY:
    Víte, že na klestí občas opravdu chodím?
    Rozčiluje mě, jaká spoušť v lese zůstává po kácení, ale taky je to fajn rozcvička. I pro děti.
    I když mám na chalupě radši pořádné kulánky, protože štípání dříví patří k mým oblíbeným činnostem.
    Je to OT, protože obé je bez problémů, které by bylo nutno řešit.

    • michal

      Hlavně je to úžasná relaxace. Sdílíme s širší rodinou takovou větší hájenku na venkově a jsa extrémně přetechnizovaný běžným životem, klestí, ohniště, kytary, život bez mobilů a počítačů si docela užívám.

    • XY

      To jsem rád. Neodvažuji se ovšem ptát, kolik toho dřeva nasbíráte: Na jedno zatopení ve šporhéltu, aby se daly udělat třeba palačinky, nebo snad na kubíky? Jedna věc je letní zábava v kuchyni, druhá je (celo)zimní vytápění baráku.
      Osobně mi shánění a „dělání“ dřeva v lese už poněkud odpadlo od srdce; intimitu praskajícího dřeva ve sporáku jistě nic nenahradí, včetně lehce smolného smrádku, zvlášť fičí-li venku mrazivý severák se sněhem, ale při vstávání ráno zase ocením v místnosti nějakých 18 – 19 stupňů. Těch 8-12, jichž „dřevní cestou“ dosáhnu ve vymrzlém baráku druhý den ráno po příjezdu, je libůstkou z katalogu markýze de Sade – a dnes už mám trochu jiné zájmy…
      V kraji, kde jest mi nyní pobývat, mají lesy, jak uvedeno výše, bohužel své lokální majitele, kteří palivové dřevo (většinou) rádi prodají, ale rozhodně si nepřejí, aby jim je někdo z lesa gratis tahal pro svou potřebu. Inu, vlastníci…

      • tresen

        Klestím jsme zimní topnou sezónu na chalupě opravdu nikdy neřešili. Zdejší lesy /v městském majetku/ prodávají palivové dříví za ceny, které nás nezruinují.
        Máme ale zřejmě výhodu v tom, že když po příjezdu zatopíme ve sporáku, je po dvou hodinách ve světnici docela přívětivo.
        Nanosit z lesa suché větve na posezení u krbu nebo u ohniště je v létě věc celkem obvyklá.

        • XY

          Copak o to, rozpálím-li sporák a kamna, dosáhnu navečer teplotu klidně až 25 – 28 stupňů. Jenže ráno je tam těch 8-12; kamenné zdi dělají své. Takže používám souseda, jenž pustí plynové topení den předem, a vstupuji do příjemných 15-16 stupňů, přitopím v kamnech a ráno máme těch 18-19 stupňů všude, protože plynová kamna běží celou noc… Pak už je všude těch 20-22 – bez dřeva i uhlí, jenom plynem.

  5. hank

    Všechny mně známé problémy světa jsou ovšem srandovní ve srovnání s tímto:
    http://denikreferendum.cz/clanek/26835-pokud-nezmenime-zemedelstvi-a-zpusob-stravovani-ceka-nas-hladomor
    (I svým okem mírně poučeného laika vidím, jak v mém okolí za pouhých 6 let ubylo hmyzu včetně včel a následně zpěvného ptactva. Zato sem ze Středomoří přivandrovali pruhovaní křižáci a přibylo chroustů. Stav vody v krajině osciluje od extrému k extrému – od podmáčení luk, ze kterých většinu roku vytéká voda, aniž by se někdo pokoušel udržet ji v krajině, k jejich permanentní vyprahlosti, kdy na stejném pozemku nelze ani pokosit otavy, které prostě nenarostou. O umírání podhorského lesa už jsem tady myslím psal. Zato se tu čím dál líp daří drobným lesním a polním hlodavcům – tam, kde se dlouhodobě uživily 1 – 2 páry káňat, jich letos permanentně krouží nad krajinou 4 páry. Dokonce i nás pes – ovčácké plemeno, takže žádné „hrabací“ geny nemá – za poslední rok několikrát úspěšně vydoloval z díry živého hraboše nebo myšici. A zdejší polodivoké venkovské kočky jsou na jejich lovu nepřetržitě.)

    A zdejším hlásným troubám libertariánství, než zase začnou hlásat a troubit své bludy místo argumentů proti Monbiotovi, preventivně posílám tento odkaz:
    https://a2larm.cz/2018/01/kdyz-jdou-libertariani-pres-mrtvoly/

    • Anonymní

      Hanku, mám hloupý dotaz – nezahlédl jste v tom vašem podhůří kdysi zcela plevelného ptáka zvaného chocholouš?

      • hank

        Ne, ale já ptáky (ani jinou zvěř a další živáčky) nepozoruju cíleně. Spíš vnímám to, co se mi do zorného pole a na doslech vnucuje samo, a hlavně změny.
        Na jaře se na to zaměřím, ono ho bude spíš slyšet než vidět (když se vznáší nad pastvinou, tak ho samozřejmě pohledem od skřivana nelze rozeznat, ale zpěv je odlišný, nicméně myslím, že jsem tu zatím slyšel jen skřivany; a v době hnízdění už sedlák pase krávy venku, takže za ohradník, kde skřivani hnízdí, nechodím).

        • XY

          Hm, tedy klobouk dolů, hanku, skřivana poznám podle letu a trvalého cvrlikavého řevu shůry, kde se třepotá většinou na jednom místě. Chocholouše po hlase nepoznám, jedině podle chocholky, dá-li si tu práci ji vztyčit, a čiperného kráčení po zemi, nikdy neposkakuje jako vrabci… Ale díky za příslib! :-)

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s