Tak jsem si pustil Smrtihlava (v originále The Man with the Iron Heart), další ze zpracování atentátu na Heydricha, se kterými se v posledních pár letech roztrhl pytel, a řeknu vám rovnou, že jsem byl zklamán. A přitom jde o film natočený podle famózní knihy Laurenta Bineta HHhH. Kvalita předlohy ale film nezachránila. Já vím, není to dokument, ale dramatizace, takže by člověk měl být shovívavý, jenže když se Heydrich hned na začátku představí jako hajdrič, tak už to nešlo a těch detailů, které mi celý film kazily, přibývalo. Ach ten pověstní první dojem… Tak třeba, v roce 1942 žádné Československo neexistovalo. Nebo proč SS ve filmu nosí uniformy Wehrmachtu? A proč Praha nebyla Praze ani trochu podobná, proč se nikdo neobtěžoval natočit nebo koupit alespoň jeden záběr Karlova mostu nebo Hradčan? A klíčové scény, jako žádost odboje o zvážení atentátu, protože pomsta bude strašná, nebo závěrečný boj v kostele, jsou vyloženě odfláknuté a bez znalosti historie musí být naprosto nesrozumitelné a marginální. A nebo je to naopak vědomí historické reality, co kazí divácký zážitek?
7 komentářů: „Jak jsem si neužil film“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Je to od vás obětavé, Tribune, že investujete čas a trpělivost do sledování proměn, jak se český příběh stává epizodou pro globálního diváka. Upřímně řečeno, problém je už v tom, že u takových opusů o české historii víme v Česku předem, jak dopadnou. Nadto po českém Atentátu (tím myslím prosím film) máme nastavena měřítka poněkud jinak, tedy aspoň ta starší generace. Myslím, že vytrváte-li ještě nějaké desetiletí, dospějete nakonec k opusu na tohle téma, jenž se odehraje někde mimo Prahu a s nějakými statečnými Američany v hlavní roli atentátníků. Ono stačí jen mrknout na trailer snímku – ty velehory, v jejichž závějích se příští atentátníci brodí po pás sněhem, dávají najevo, že klišé už dávno zvítězilo nad realitou. Show must go on…
Ale díky za vaše dojmy.
Na ty velehory jsem úplně zapomněl. jak jsem byl perplex z toho „hajdryče“. Přitom mě také štvaly, ale namlouval jsem si, že jsou to Krkonoše (a prominul jsem, že tam parašutisté vysazování nebyli). Co už bylo horší, to byl ten výsadek už skoro za světla pár metrů od vsi. To si asi vojáci mezi diváky přišli na své.
Opravdu vás obdivuji, že máte elán na takové opusy. Přeji vám, aby hodně dlouho vydržel. A vážně jsem vděčný, že mi potvrzujete moje předsudky… :-)
PS: V tomhle kontextu člověk začíná chápat ty polské šílence, kteří si zavádějí paragrafy na „polské koncentráky“ v Auschwitzu či Treblince, o dalších ani nemluvě.
Podle všeho to bylo míněno vážně, což je průšvih.
Jamesi Bondovi lze odpustit, když sjede na futrálu od violoncella ze slovenských velehor přímo k rakouské hranici. Ale to je prča, která nic nepředstírá.
Tihle také nic nepředstírají, jen je jim věcná správnost úplně u zadaele.
Mě Smrtihlav docela bavil, byť nepřesnosti (hlavně místní) jsou zjevné.
Narozdíl od „konkurence“ je vylíčen i Haidrič :), jako osoba z masa a kostí a s rodinou a ne nějaká šílená nestvůra. Díval jsem se na film stejně jako na Tři mušketýry; historický příběh, který si neklade nároky na přesnost, byť d’Artagnan nebo Gabčík skutečně existovali.
Ne nadarmo vznikl film v koprodukci se zemí, jejíž občan je znám dosti pravdivou větou: „Historie je humbuk“. :-)