Důležité zprávy ukrývejte pečlivě

Sobotní Lidové noviny. Na první straně vývar z tygrů a uprchlíci. Na druhé straně vývar z tygrů a tygří produkty, na třetí straně vývar z tygrů a jak je to možné. Hlavní rozhovor čísla na předposlední straně je na téma – vývar z tygrů. Nic proti tygrům, jednou jsou to zvířata chráněná, nikoliv jateční, takže je to téma, ale ten prostor je zcela neadekvátní významu, jaký tato kauza má, jakkoliv je emocionálně nosná, protože kočičky. Mnohem zásadnější jsou ale informace o plánech USA na další válku, tentokráte konečně (!) v Íránu, které se ovšem krčí na straně šest. A netvrďte mi, že výběr strany, na které je ten který text zařazen, je zcela bez významu, že tím redakce nic nesleduje, že tím nedává najevo, jaký význam tomu kterému textu přikládá a že tím alespoň částečně neřídí, kolik čtenářů si ten který text přečte.

Co že se to tedy na té straně šest v textu Břetislava Turečka píše, že to musí být alespoň schované, když už to z nějakého důvodu (nejspíš okurková sezóna a málo obsahu) vyšlo?

Američané šikují svět proti Íránu

Spojené státy podporované Izraelem a Saúdskou Arábií pracují na podvracení teheránského režimu.

(…) rezonuje stále silněji i v médiích. Někteří komentátoři píší o „fanatickém režimu ajatoláhů“, ačkoliv bezpečnostní experti se až nápadně shodují na tom, že na počínání íránského establishmentu není nic fanatického a že má-li něco vyvolávat obavy, pak je to naopak jeho chladná racionalita.

Svržení íránského režimu by pak podle zastánců tvrdé linie vedlo „ku prospěchu samotné země i ke zklidnění ve světě“. S prakticky totožnými sliby řada amerických mediálních a politických činitelů lobbovala před lety i za svržení Saddáma Husajna. A podobně, jako se na počátku minulé dekády hledají stahovala smyčka kolem Iráku, i nyní USA hledají spojence v Íránu, kteří by tažení proti teheránským mocenským elitám dodali punc domácí reformy.

(…)

Při vzpomínce na to, jak USA „zklidňovali“ Vietnam, Irák, Libyi či Afghánistán se já tedy rozhodně klidnější necítím. A při vědomí, že to plánují ve spolku se Saúdskou Arábii, tedy nejtužší současnou diktaturou vyrůstající wahhábismu, tedy nejrigidnější, nejtemnější a nejpuritánštější formy islámu, jsem klidný ještě méně.

Mimochodem, tím domácím íránským spojencem, čili pátou kolonou, má být organizace Lidoví mudžáhidové (MEK) sídlící v Paříži, již se ještě nedávno hlásila k marxismu a figurovala na seznamu teroristických organizací EU i USA a již má v samotném Íránu mizivou podporu.

Zpráva o další chystané válce, o další plánované várce válečných zločinů, z nichž budeme v důsledku svého spojenectví s notorickým agresorem zodpovědní i my, je při vší úctě k tygrům mnohem důležitější, než černý obchod s tygřími mláďaty odchovanými v zajetí. Ta neúcta k tygrům je totiž jen logickým důsledkem neúcty k lidem, kterou si ovšem nechceme přiznat, abychom ji nemuseli pojmenovat pravým jménem – imperialismus.

Reklamy

49 comments

  1. hank

    Jediným cílem a smyslem existence soukromých médií je přinést konzumentům reklamu až pod nos a tak svým majitelům co nejvíce vydělat. Očekávat od nich plnění jakýchkoli jiných funkcí – např. informační nebo dokonce vzdělávací – je v nejlepším případě naivní. Veškeré další náležitosti jako výběr obsahu, jeho formální zpracování, grafika apod. jsou podřízeny tomu jedinému cíli. Dokonce i politicko-ideologické prádelny mozků se tomuto cíli musí v soukromých médiích podřídit.

    Proto má taky mimochodem smysl bojovat za udržení veřejnoprávních médií, za jejich profesionální úroveň a politickou neutralitu.

    • Godot

      Není to tak úplně. Vydělávat je sice třeba, to vytkněme před závorku. Ale ten výdělek nemusí mít prvoplánově finanční charakter, ale třeba charakter manipulační, který přinese výdělek jindy a třeba i jinak. Že by si na sebe Lidové noviny vůbec vydělaly se mi jeví jako předpoklad poněkud/dosti mimo realitu. Co je drží nad vodou je inzerce firem Agrofertu.
      Prostě dlouhodobá „salámová“ manipulace.
      Naivně se domnívat, že tzv. veřejnoprávní média z tohoto rámce nějak vybočují je naivita idiotských rozměrů. Říkám: bohužel.
      Za zamyšlení pak stojí otázka, co je na nich veřejnoprávní a co ten termín vůbec znamená. V našich poměrech to, že je na obyvatelstvo uvalena zvláštní daň, která tato média živí, ač není vůbec jasné, komu vlastně patří a kdo je reálně řídí (řeči o jejich radách nechť si oponent nechá, ty jsou jen zástěrkou). Že nás ve zpravodajství a publicistice živí podle stejného klíče, jako ty Lidovky, o tom netřeba příliš diskutovat, ta věc je jasná jak současná jitra. Horko mě z toho polévá také.

      • hank

        „…ač není vůbec jasné, komu vlastně patří a kdo je reálně řídí…“
        Asi jako když si dělnická třída vládla sama prostřednictvím svého předvoje. Jenže tehdy to byla chyba té dělnické třídy, na kterou koneckonců její bývalí i dnešní příslušníci fatálně doplácejí dodnes. Dnes je to chyba nás všech, že a co jsme to dopustili, a doplácíme na to taky.

        „…Naivně se domnívat, že tzv. veřejnoprávní média z tohoto rámce nějak vybočují je naivita idiotských rozměrů. Říkám: bohužel…“
        Jenže na rozdíl od soukromých médií u těch veřejnoprávních existují mechanismy, které by to vybočování při jejich správném používání mělo zajistit. Že těch mechanismů neumíme používat, je chyba nás všech, kteří si ta veřejnoprávní média platíme. Říkám: bohužel. Protože kdo platí, ten poroučí. Zná to každý, kdo byl aspoň jednou v životě v hospodě. A v hospodě byl aspoň jednou v životě snad každý. Proč tedy každý netrvá na aplikaci této zásady všude, kde za něco platí?

        Označovat to pak za naivitu idiotských rozměrů je pak právě známkou té naivity, i když v jiném smyslu, než to ctěný oponent zřejmě míní. Nebo třeba taky zlého úmyslu. Říkám ještě jednou: bohužel.

        • Godot

          Problémem je ten kondicionál: „mělo zajistit“. Zajistit by mělo, ale tak nějak nezajišťuje.
          Tribun zmiňuje novináře Břetislava Turečka, jehož text se objevil v LN až na straně šest. To je ve věci Blízkého a Středního Východu mimořádně fundovaný novinář, kterému mám soukromý důvod celkem důvěřovat. Nějak z jeho článků a statí cítím/vnímám nejen odbornost, ale i nezaujatost. Občas se objevuje právě v LN. Že bych ho někdy zaregistroval ve veřejnoprávních médiích, to si nevzpomínám. Tam mají jakési síto a skupinu stálých vlastních „dodavatelů“, jejichž komentáře právě jim konvenuje.

          Nemá cenu se spolu hrdlit, pokud se vás dotkla ta „naivita idiotských rozměrů“, pak se omlouvám, nebyla míněna na vás osobně.
          Institut „veřejnoprávní média“ je už tak zparchantělý, že je podle mě neopravitelný, alespoň v nějaké historicky přijatelné době.

          • hank

            Asi nejsme ve sporu, aspoň nikoli zásadním.

            CV Břetislava Turečka: 1993 volná noha, 1997 Právo, 2007 ČRo 1 (kmenový pracovník), 2013 Lidové noviny (externě) a přednáší na soukromé VŠ. Takže 6 let pracoval ve veřejnoprávním rozhlase, a to jako jeho stálý blízkovýchodní zpravodaj. V jeho hodnocení se asi shodneme. Mj. i proto, že jsem do regionu 5 let jezdil jako obchodník, takže leccos z jím popisovaných reálií jsem měl možnost vidět na vlastní oči.

            „Institut „veřejnoprávní média“ je už tak zparchantělý, že je podle mě neopravitelný, alespoň v nějaké historicky přijatelné době.“
            Co se týká úsilí o nápravu veřejnoprávních médií (a totéž platí přiměřeně např. pro nápravu EU nebo obecně pro občanské snahy o nápravu společnosti zdola), každý, komu o ni skutečně jde, by se měl řídit starou rabínskou zásadou: Není ti dáno tuto práci za tvého života dokončit, ale není ti ani dovoleno od ní odejít.

            A omlouvám se za překlep, měl a chtěl jsem napsat „měly zajistit“.

            • Godot

              Ohledně B. Turečka, měl jsem před více než dvaceti lety možnost drobností přispět k jeho novinářským začátkům, když se chystal na svou první (asi ještě jako student ?) cestu do Iránu. Naše firma tam měla zastoupení a tak….
              Onehdy asi před rokem (nebo už dvěma?) jsem s ním byl v kontaktu ve věci, o níž v jeho zájmu nechci psát podrobně (nic nespáchal, jen měl z něčeho obavu). Ta jeho obava (nejspíš oprávněná) mě jen více utvrdila v tom, že současné „sluníčkářství“ je plné podlosti, manipulace a vůbec…. marně hledám synonyma pro ten hnus. A to se týká i těch veřejnoprávních médií, kde jsem býval i já zaměstnán, když ještě nebyla veřejnoprávní (do konce federace).
              Nu, máte recht, nejsme moc ve sporu a tudíž navrhuji tuto „subdiskusi“ ukončit.

          • Anonymní

            Godote,
            komentáře B . Turečka se vždy, když se vdané oblasti něco děje, objevují na stanici ČRo Plus. Vždy je z je znich vidět hluboká znalost problematiky.
            Hawk

      • nevím

        Co já si myslím o veřejnoprávnosti?
        Především by neměla dávat prostor jakékoli “lidové“ tvořivosti, které jsme denně svědky v našem „veřejnoprávním“ prostoru. Víte, diskutovaný problém si promítám do svého úzkého a jistě i neobjektivního pohledu technika. Představte si, že bych si mohl dle své vůle dělat s technickými výpočty co chtěl a přihýbal si je podle svého uvážení, nedej bože je ohýbal dle svého přání a už vůbec nedej bože, lámal je ve jménu svých temných cílů. Asi mi dáte za pravdu, že byste na takto spočítané mosty či do budov ani náhodou nohou nešlápli, natož tam poslali vaše blízké. Nebo byste snad chtěli pracovat v budově, kterou si někdo jen tak vycucal z prstu, aniž by dodržoval při jejím návrhu zaběhnuté, časem tolikrát ověřené a hlavně prověřené postupy? Zkraťme to. Moje práce je holt ve službách veřejného zájmu (prostoru), proto se řídí technickými normami, které stát stanovil pro všechny, kteří se v něm pohybují…a nikoho to nějak zvlášť neirituje, že?

        A na mediální úrovni se ve veřejném prostoru děje co?

        Nechci bůhvíjak moralizovat, ale prozraďte mi, pánové, čím se řídí ona „veřejnoprávnost“ našeho prostoru, jaká jsou její pravidla, když já denně zaznamenávám pouze její přiohýbání, ohýbání a lámání. Co jste vlastně svým nástupcům (obracím se na bývalé novináře a tak podobně) zanechali a co jste je vůbec naučili? Dyť oni si z ní ti současní udělali výnosný soukromý kšeft, a když rovnou ne kšeft, tak zcela určitě docela spolehlivý bič, kterým tlučou ve jménu platících či jinak zainteresovaných přes huby jejich oponenty! Vždyť vy tu veřejnoprávnost neumíte ani vysvětlit, natož definovat, a když se k něčemu takovému dopracujete, tak je to v praxi k uzoufaní ( přeneseně = jakoby mně se řítily k zemi každým dnem, každou chvíli ty moje mosty a budovy a pak se divíte, že něco takového je už dlouhou dobu pro mě něco nepředstavitelného)! Možná to na vás bude až příliš silné kafe, ale já mám službu veřejnému prostoru v sobě zakódovanou tak, jak pan režisér Krejčík bezchybně a s přehledem zanechal nám všem v jeho Vyšším principu ( https://www.youtube.com/watch?v=yuHVphfXtmI ). Úplně by pro začátek stačilo si z něho vzít (a hlavně dodržovat) = být mravný. Proto tak nesmírně opovrhuji lidskými kreaturami typu Jakuba Jandy a spol. a těmi, kdo si dovolují jimi svinčit veřejný prostor (o tom právním ani nemluvě).

        Takže pokud nejsme už úplní mameluci, musíme (VŠICHNI) začít od začátku, kdy bude formulována a jasně vytýčena vůle občanů, kteří si veřejný prostor platí, kdy bude zcela transparentně stanoveno a kontrolováno jeho financování, pravidla a chování v něm.

        P.S.
        A Jandové a spol.?
        = bezmezné opovrhování a nekompromisní odstavení od veřejného financování pro ty, kdo tyto přijatá pravidla a dohody nebudou dodržovat

        jenže to za současného režimu asi nejde, nebo se mýlím?

        • Seal

          No, o veřejnoprávnosti si myslíte asi zhruba to samé, co si moje maličkost myslí o tzv. kurvítkách. To je pro techniky skutečně tak těžké vyprojektovat třeba napájecí zdroj, který by skutečně vydržel a neposlal ten či onen spotřebič po dvou letech do horoucích pekel? Obvykle přitom za to může pár korunových součástek. A co třeba silnice? Tenhle týden jsem zase po delší době používal auto a byl jsem lehce v šoku, co všechno, a hlavně v jakém rozsahu, se teďka opravuje. Tím chci říct, že jakoukoli práci můžete dělat buď dobře, anebo špatně. A v každé profesi najdete šíbry, kteří to budou dělat nikoli tak, jaký je obecný zájem, ale naopak tak, jak to po nich ten či onen pacholek požaduje. Nějaký odstup a nadhled přichází až s věkem. Viz třeba tenzmíněný Krejčík, který na začátku své profesní dráhy filmoval takhle: https://vimeo.com/130120868
          To nepřipomínám proto, abych ho nějak shazoval, ale protože to tak zkrátka je. Kult mládí je přece z valné části o tom, že řešíte formu nebo nějaké technické postupy, ale s vlastním obsahem se nijak zvlášť nemažete. Viz třeba i ten Tribunem zmíněný Tureček. Řekl bych, že v dnešních převrácených novinářských poměrech je teď pro něj vlastně hodně velká čest, že jeho kvalifikovaný pohled se krčí až někde na šesté stránce.

          • nevím

            Zvláštní mysl máte na můj vkus! I když uznávám, že nefungující třeba varná konev kvůli technikem cíleně zamontovanému haléřovému kurvítku dokáže člověka taky pěkně vytočit, tak jako do nekonečna opravované boule na silnicích, ale přece jenom … princip = kurvítko … ale budiž, máte recht!

            Právě to, co jste napsal, mi dává určitou naději alespoň v technických oborech, protože správně píšete, že „kult mládí“, ač jsem psal myslím jen o „současných“ a ti nemusí být nutně mladí, ale budiž, tak ti mladí jsou nuceni „dodržovat technické postupy“ aniž by se jimi hodlali „mazat“. Ďábel se skrývá v detailu a tím je právě to, že jistá pravidla (normy) je nutí dodržovat „technické postupy“ i přes to, aniž by se jimi hodlali „mazat“! Cítíte ten kardinální rozdíl obou prostorů? Takže otázka trvá: co nutí ten „kult mládí“ v tom veřejnoprávním mediálním prostoru NĚCO dodržovat?

            • Seal

              Odpověď je hodně jednoduchá. Myslím tu obecnou rovinu, která v primáru neřeší, jestli je něco humanistická, přírodovědecká, anebo technická disciplína. Naprostá většina lidí se chová podle toho, jaké jim nastavíte pravidla. Mladí lidé jsou samozřejmě tvárnější (snadněji je získáte), ale u těch starších může být tou nabízenou devizou třeba konformita. Cynismus stáří, dalo by se klidně i říct, protože když 15-20 let působíte v nějakém oboru, tak asi nezbývá moc věcí, které byste si mohl nalhávat. Platí to univerzálně, nejenom v médiích, taže je to spíš o tom, jestli sami chceme rozvíjet nějaké kritické myšlení, Anebo je zkráta pro nás pohodonější si osvojit nějakou aktuální politickou agendu, což ve svém důsledku neznamená nic jiného, než si něco více či méně sofistikovaně nalhávat.

              • hank

                K tomu, k jakým koncům rezignace na veřejnoprávnost může vést, viz tady:
                https://blisty.cz/art/92074-rozhlas-bbc-siri-fasismus.html

                Je to o to absurdnější, že BBC byla kdysi vzorem veřejnoprávnosti. Jenže veřejnoprávnost ≠ jen vyváženost, veřejnoprávnost ≠ jen politická korektnost. Veřejnoprávnost neznamená 5 minut pro pana Hitlera a 5 minut pro pana Stalina, obojí bez dalšího komentáře. Veřejnoprávnost neznamená posadit vedle sebe k mikrofonu dva a nechat jednoho říct, že venku je zataženo a prší a druhého, že venku svítí sluníčko. Veřejnoprávnost znamená, když jsem novinář, podívat se z okna sám a říct, co tam vidím, a když někdo tvrdí opak, dokázat mu jeho blbost nebo lež vlastním svědectvím nebo vlastní spolehlivě podloženou (toto má být třikrát podtrženo!!!) znalostí a informací.

                Současný vývoj nám v přímém přenosu dokazuje, jak média ovlivňují veřejné mínění a kam to vede. Veřejnoprávní média by na opinion-making neměla rezignovat a oportunisticky se chovat v duchu té osvědčené zásady „kam vítr, tam plášť“. Veřejnoprávní média by ten oportunismus naopak měla s pomocí faktů odhalovat a ze všech sil kritizovat, obojí u politiků i u jiných médií. On totiž skutečně může vést ke tragédii, možná dokonce tragédii globální a pro lidstvo poslední… Je mi jasné, že svět chce být klamán, ale ještě nikdy to klamání nemělo natolik globální a potenciálně osudné důsledky jako dnes.

                A nestačí jen zformulovat pravidla. Je nutno mít i nástroje k jejich vynucování a především vůli si to dodržování vynucovat. Kdo platí, ten má poroučet. Je mi jasné, že v dané situaci kvůli neobjektivitě ČT a ČRo nebude každý druhý den stát na Václaváku stotisícový dav vyžadující dodržování pravidel veřejnoprávnosti, ale řešením jistě nebude ani vzdát to a volat po jejich zrušení.

              • nevím

                „Naprostá většina lidí se chová podle toho, jaké jim nastavíte pravidla“
                – no konečně a o tom to celé bylo! To odskočení k technikovo nazírání bylo pouze podpůrnou berličkou, abych poukázal na ten diametrální rozdíl panující v obou prostorech, kde se v jednom jede podle státem stanovených norem (= „nastavených pravidel“) a nikoho to dvakrát neirituje, avšak v druhém prostoru se nedodržuje vůbec nic. Takže otázka trvá i přesto, že je jednoduchá: Jaká že jsou „nastavena pravidla“ v tom mediálním veřejnoprávním prostoru, když tušíme, že „naprostá většina lidí se chová podle toho, jaká jsou jim nastavovana pravidla“?

                Hanku, myslím, že by se pro začátek hodně vyčistil prostor, kdyby ten, kdo nedodržuje smluvená pravidla (na ty se neustále ptám!!!) byl odstaven od veřejných financí a ostatními představiteli tzv. serióznosti byl v mezích zákona ignorován. Tací jedinci by se vyfaulovali z veřejného prostoru jistě sami, tomu věřte!

                • tresen

                  Jádro odkazovaného článku je zde:

                  Co mají v takové situaci /veřejnost se přiklání k extremistickým názorům/dělat sdělovací prostředky? Mou odpovědí je, že samozřejmě musejí o těchto názorech informovat, ale v žádném případě bez jejich okamžité a systematické kritické konfrontace s fakty a ze základními právními a lidskoprávními ustanoveními.

                  Není naprosto možné dát prostor u mikrofonu či před kamerou lžím ultrapravičáka či populisty a na jeho tvrzení: „Cikáni musejí do plynu!“ říct „Děkuji vám za názor.“
                  Konec citátu.
                  Obávám se, že na to nejsou pravidla. Pozitivní roli sehraje leda svědomí a pocit zodpovědnosti lidí, kteří tam pracují. Pravidla jsou alibi pro bezpáteřné jedince.

                • Seal

                  Ten prostor je ve skutečnosti pouze jeden. Ať si to připouštíte nebo ne, jste to totiž také vy, kdo si v konečném důsledku volí toho policajta, který určuje pravidla. V tom je to prokletí i šance, protože dnešní moc je sice hodně sofistikovaná, ale už jenom tím svým odkazem na lid má svoje slabá místa.

                • nevím

                  … tak ono nakonec šlo o prostory (nikoli o berličky?) a taky se dozvídám, že je jen jeden prostor! No to je mi tedy novina, zapomeňte Seale.

                  Snad tresen & hank, zkusím to naposledy asi takhle, kdy si vypůjčím od tresen:
                  „Obávám se, že na TO nejsou pravidla.“
                  kdežto hank:
                  „Kdo TO platí, ten má poroučet“!
                  furt nic?
                  Napovím, prý vydavatelské domy mají svoje kodexy či jak tomu říkají! Takže otázka furt trvá: A co stát, tedy ti, „kdo TO (podle hanka) platí“?

                  ( poznámka: hanku, v životě to chodí tak, že nejdřív pravidla a potom nástroje k jejich vymáhání, jenže mě zajímala ta pravidla)

                • Seal

                  O dvou prostorech jste psal přece vy. Pokud máte něco na srdci, tak to normálně napište a nedělejte z toho hádanky. Pro mě jsou zkrátka média jenom jedním dílkem té průšvihové skládanky, ve které teď žijeme.

                • hank

                  nevím: Stát to neplatí, platíme to my. Jistý rozdíl mezi způsoby rozhodování o úhradě čehokoli z daní a způsoby rozhodování o úhradě z příspěvků na veřejnoprávní média tady přece jen je. Nebo by aspoň měl být, ale zase: Jestli není, tak proč není a proč se proti tomu coby občané hlasitě neohrazujeme?

                  Pokud jde o ta pravidla, tak zase totéž, pořád dokolečka: Jestliže nám jejich neexistence nebo nedodržování vadí, proč se proti tomu coby občané hlasitě neohrazujeme?

                  tresen: „Pravidla jsou alibi pro bezpáteřné jedince.“
                  Zásadně nesouhlasím. Když někomu nedobrovolně dávám svoje peníze, chci dopředu přesně vědět, za co je utrácí a kolik jich utrácí. To je minimální požadavek.

                • tresen

                  Veřejnoprávnost neznamená posadit vedle sebe k mikrofonu dva a nechat jednoho říct, že venku je zataženo a prší a druhého, že venku svítí sluníčko. Veřejnoprávnost znamená, když jsem novinář, podívat se z okna sám a říct, co tam vidím, a když někdo tvrdí opak, dokázat mu jeho blbost nebo lež vlastním svědectvím nebo vlastní spolehlivě podloženou (toto má být třikrát podtrženo!!!) znalostí a informací.
                  Pokud je tohle pravidlo, které máte na mysli, pak souhlasím, že by mělo platit.
                  Ale obávám se, že snaha vyhovět volání po pravidlech bude zákonitě sklouzávat od onoho „pět minut Židi, pět minut Hitler“ až k „my si vás platíme, tak co nám furt cpete Židy“.

                • hank

                  V tomto ohledu mi nezbývá, než vás odkázat na ten výše citovaný článek (a jiné podobné). Veřejné mínění je vytvářeno médii, nikoli naopak. A v médiích je dost odborníků na to, jak to dělat a jak čelit oportunismu toho druhu, který máte na mysli. (Média jsou i internet a sociální sítě. Co brání veřejnoprávním médiím využívat jich pro opinion-making?)

                • tresen

                  Myslím, že v poslední době jsme svědky jiného procesu:
                  Cosi jako mínění „co nám furt cpete pod nos korektnost, lidská práva a podobné blbosti, to nemusím poslouchat“ existovalo latentně, ale veřejný projev téhož byl dlouho bržděn dojmem, že to momentálně není in. Nástup politiků, kteří tomuto spodnímu proudu empaticky vyšli vstříc, byl mohutný a nepřehlédnutelný. Zpětná vazba v médiích, zprvu rozpačitá, posléze přinesla přitakání tomuto trendu, ale o přímém vytváření se myslím mluvit nedá.

                • Seal

                  Příčiny leží už v 90. letech, kdy se začal projevovat rozpor mezi politickým přesvědčením většiny novinářů a celkovým rozložením společnosti. Hezky to v jedné recenzi popisuje Tomáš Profant: „V súvislosti s politickou orientáciou je ešte azda dôležitejší spôsob, akým novinári chápu liberalizmus. Najčastejšie pod týmto pojmom rozumeli to, čo tu nebolo, alebo chýbalo, pred novembrom 1989. Vo svojej podstate išlo potom o liberálne pravicové hodnoty. Pri konkrétnej aplikácii týchto hodnôt však v mene vyšších ideálov nezriedka obhajovali aktivistické poňatie žurnalistiky, akurát miesto kulakov, či buržoázie sa ich terčom stali „neznesiteľní odborári, ľavičiarski intouši, šialení ekofašisti a feministky z ProAltu“ (s. 274). Identita týchto novinárov tak nebola primárne liberálna, ale skôr revolučná, novembrová, či antikomunistická.“
                  Celé to stojí za přečtení: http://denikreferendum.cz/clanek/27966-politicka-orientacia-novinarov

                • tresen

                  Zrovna Deník Referendum hezky ukazuje, jak se novinář, kterému se nedá vyčítat nic z toho, o čem je zmíněný článek, se postupně ocitá na jedné lodi s lidmi, kteří se vždy dopouštěli obhajoby liberálních hodnot. Zajisté na ten prám nenastoupili ti ani oni zcela dobrovolně, ale jsou tam naháněni protofašistickým proudem, který to bere hlava nehlava, lépe řečeno zleva i zprava.
                  Takže například odvěká nevraživost mezi DR a Respektem nabývá měkčích kontur, pokud je vůbec ještě nějaký rozpor zmíněn.

  2. Ota

    Ano, rozvracet diktaturu je základní lidské právo. Ještě jednou, slovem, písmem, shromažďováním. Chápu, že vám sympatické režimy, které za projevy těchto lidských práv „koncentrovali“ lidi při této činnosti zadržené a umístěné po „lidovém“ soudu do pracovních táborů, kde umírali stejně krutě než koncentráčníci za nacistů, konvenují jak potírají projevy rozvracení.

    Takže komunisté ve Vietnamu, stejně jako kdekoli jinde, byly rozvraceny právem lidskosti. Stejně jako ajatolláhové v Íránu, Boco Haram v Nigérii nebo echt fašisty a vládce vojenské junty v Argentině José Rafaela Videly, kterého až rozvrátila demokratická kapitalistická vlády Margaret Thatcherové ve válce o Falklandy. Socialisté museli být za toto rozvracení, neskonale vděčni.

    To nic nemění na tom, že všechny doporučení „je lepší, a to i s představiteli totalitních diktatur, než nejednat a chrastit zbraněmi“ je zcela nepodložené a historiky chybné.

    S příslušníkem národně socialistické diktatury Adolfem Hitlerem západní demokracie jednaly a nechrastily zbraněmi, tuším že k onomu přelomovému jednání došlo v září r. 1938 v Mnichově, heh:-).

    Já říkám, že to byla chyba, a naopak měl být v noci ze 30.9. na 1.10. měly anglo-francouzsko-americké bombardovací svazy masivním nočním bombardováním ochromit německá průmyslová centra v Porýní, přístavy Brémy a Bremenhaven a jako symbol bombardovat kongresové centrum v Luitpoldhainu, nejlépe při projevu A. Hitlera na plenárním zasedáním III. Sjezdu NSDAP:-)

    Takže nejednat, ale bombardovat se mělo v roce 1938!

    V každém případě je dobře, že se tenkrát našly síly, co za pomoci cizích mocností, pomohly rozvracet nacistický režim do doby, kdy to ještě šlo a umožnily tak uprchnout ze země hlavním liberálním myslitelům Německa a Rakouska (Karl Raimund Popper, Karl Mannheim) ale i liberálně levicovým představitelům tzv. Frankfurtské školy, kterým dnes fašisté stejně jako tenkrát, říkali, eh, „neomaxisté“.

    Jeden rozdíl ale přeci jen pro tehdy a dnes platí, a to, že k tehdejším fašistům se zatím nepřidávali komunisté /alespoň ti pravověrní ne, jako třeba Gramsci nebo György Lukács/ ale bojovali s nimi.

    Dnes komunistu od nácka nerozeznáte, stačí se zeptat, co si myslí o migraci :-)

    Takže paralely o blahodárnosti rozvracení a nejednání, ale naopak těžkého bombardování, tu máme zcela jasně zdokumentované.

    • Ota

      oprava….“ „je lepší, a to i s představiteli totalitních diktatur, než nejednat a chrastit zbraněmi, lepší jednat a zkusit se alespoň nějak domluvit na zmírnění napětí“ je zcela nepodložené a historiky chybné.

      • Ota

        Je to přirozený společenský proces, který probíhá od nepaměti. Na Základě deklarace o lidských právech je jedním z těchto práv i právo požádat o azyl v případě že jsem v zemi původu perzekvován politicky anebo tam panuje násilí a jde mi o život, v jiné zemi, kde panují demokratické poměry (tedy ne, že Etiopan uteče do Ugandy a tam požádá diktátora Konyho o poskytnutí azylu.

        Mezi zeměmi, kde je podepsána nějaká asociační smlouva by měl probíhat volný pohyb osob jako vlastně PERMANENTNÍ MIGRACE VŠECH SE VŠEMI jako přirozený proces reflexe obchodní globální politiky a vlastně i ryze individuální volby, kde chci žít, v jaké etapě života. Předpokládal bych, že by člověk za svůj produktivní život mohl vystřídat tak 4-5 zemí pobytu a na důchod by měl 1-2 kde by střídal pobyt, podle toho jak mu bude vyhovovat podnebí a služby, které v té dané zemi budou poskytovány. O migraci lze mluvit ještě dlouho a z mnoha aspektů, např. z hlediska společnosti, prostě se může stát, že společenství (to je je lepší výraz, společnost je sociologická abstrakce, která má ideologicky odůvodnit porušování nedotknutelnosti INDIVIDUÁLNÍCH práv jednotlivce) ve kterém žiji, je natolik primitivní, hloupé anebo jen behaviorálně nekompatibilní s liberálním prostředím oné popperovské otevřené společnosti, že prostě ačkoli tam fungují veřejné služby a ekonomická prosperita, zvolím odchod z takové společnosti, na území jiného státu (státu, i když ten není určující entitou, důležité je to společenství a jurisdikce které podléhá, takže sice Alabama může být bigotní zemí s hraničním množstvím primitivních jedinců, ale pořád na jejím území platí a jsou vymáhány federální zákony).

        Myslím, že to je v kostce odpověď na to, na co jste se ptal. Jinak právo na migraci z důvodu humanitární katastrofy by mělo být velmi rychle doplněno do výčtu Deklarace o základních lidských právech, protože i když počet tyranských (darebáckých) zemí, terorizující vlastní obyvatelstvo, resp, tu část, kdo s vládou tyrana nesouhlasí, pak je pořád vyšší počet zemí resp. území, pro které je tyran co mučí lidi ve svých kobkách jako Assad ( podle strašných fotek a videí co pronesl jeho „dokumentarista“ z věznic v okolí Damašku, by se gestapo muselo červenat) tak je klima podstatně větší nebezpečí než tyto lidské zrůdy. Je potřeba si uvědomit že klima a životní prostředí nezná hranic a na obloze nejsou hranice odkud kam je ten vzduch nad ním jen „našeho, eh, národa:-)“ ale že toto je vskutku společná záležitost a že země bohaté mají odpovědnost i za ty, jejichž chudoba není dána jen vzdělaností a ekonomikou (někteří čeští řemeslníci z Krupky a dál ze severu by zkrátka řekli, že jsou to „negři a kozomrdi“), ale právě klimatem a geografickou polohou.

        • hank

          Uganda (41,5 miliónu vlastních obyvatel) t.č. hostí asi 1,7 miliónu imigrantů (cca 4% vzhledem k vlastní populaci) převážně ze Středního Východu a Afrického rohu. Za 25 let se jejich počet skoro zečtyřnásobil a patří mezi 5 zemí s největším počtem středovýchodních uprchlíků (před ní jsou Jordánsko, Turecko, Pákistán a Libanon, zhruba v tomto pořadí, pokud jde o absolutní počty). Bez ohledu na hodnocení jejího politického uspořádání bych nad jejím oficiálním přístupem k uprchlíkům vůbec neohrnoval nos. (Ale totéž by se dalo říci o Jordánsku a Libanonu, například.) Ugandská imigrační politika je už dlouho dávána za vzor celému světu, nehledě na poslední aféry kolem čachrování s falešnými pasy a násilného vracení některých Rwanďanů z táborů do jejich domovské země. A třeba její elektronický systém vydávání víz by jí mohla závidět leckterá evropská země, včetně Čechistánu.

          Akorát že presidentem Ugandy je už 32 let Museveni.

          • Ota

            Dobrá, jedna věc je, kam vůbec mohu utéci a kam bych naopak chtěl, abych se cítil bezpečně. Jestli je pro mě dostupná Uganda a nikam dál se nedostanu, je to asi jako by někdo emigroval před nacismem r. 1939 z Německa do Maďarska. Přesto byli Čechoslováci co přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Libanon se dostali do Velké Británie k RAF. Ano, presidentem je Museveni, a muže jím být klidně ještě dalších 30 let. Bohužel pro jeho zemi, protože to samo o sobě málo znamená, protože kvůli lidem jako byl generál Komy a jeho Boží armáda odporu byla Uganda ještě ne zcela dávno, docela dost nebezpečné místo pro život na Zemi.

            Ale o Ugandě má replika jistě nebyla, takže vaše „faktická poznámka“ je jistě přínosná a diskusně obohacující, ale nijak nereflektující smysl mé odpovědi Nerevarovi.

          • hank

            Pochopitelně morální policajti v USA a satelitních zemích. Nicméně kritériem nejsou dokonce ani jimi stanovená a publikovaná morální pravidla, ale ochota posuzovaných zemí poskytnout impériu své přírodní a lidské zdroje k volnému použití/vytěžení/rozkradení, přičemž toto pravidlo není těmi morálními policajty nikdy zveřejněno.

          • Ota

            mělo by OSN, ale když tam mají v RB právo veta hned 2 darebácké státy, pak nejobjektivnější obraz přináší mezinárodní humanitární organizace jako Červený kříž, Lékaři bez hranic, Amnesty International nebo Human rights Watch.

            Nicméně přeci jen je zde na mezinárodní úrovni autorita bez ohledu na hlasování o rezolucích v RB v rámci USN nezávilsá na všech světových darebácích. Je to úřad Vysokého komisaře pro lidská práva OSN, obecně znám též jako Office of the High Commissioner for Human Rights (OHCHR)) v současné době tento post zaujímá Jordánec Zeid Raad Al Hussein.

            • Godot

              Neměl byste tak bezostyšně nazývat USA „darebáckým státem“, přece jen je to náš oficiální spojenec. Jen nevím, zda tím druhým myslíte GB nebo Francii? Můžete upřesnit?

                • Godot

                  Vysoké i nízké komisaře beru s rezervou a jako nutné zlo.
                  Lidská práva? Klacek na vzpurné. Zlaté tele, z něhož se stala dojná kráva.

              • Ota

                Nelzete, o USA tu mluvíte, jen vy, Godote…Kdo je druhý darebák si můžete dovodit ze zprávy o indexu lidské svobody, právního státu a dodržování lidských práv.

                Nicméně pořád vám bude scházet ten první, ty země si totiž v mire „darebackosti“ tak silne konkurují, že není jisté jaké pořadí na prvních dvou místech která z nich konkrétně zaujímá:-)

                Že úroveň dodrzovani lidských práv úzce souvisí i s ekonomickým bohatstvím, tak tuto korelaci zjistíte i z dalších analýz viz níže, takže pak není s podivem zjištění, že „darebacky“ stát byvá povětšinou i chudý.

                List of freedom indices
                Human Freedom index
                Economic Freedom Index

                A je samozřejmě spoustu dalších měřítek, třeba věk dožití nebo úroveň zabezpečení důchodců. Nicmene jedním z dosti signifikantních faktorů je i to, jaké země ještě dnes, na konci druhého decilu 21.stoleti, vykonávají popravy a kolik jich ročně která provede.

                • Ota

                  Máte to správne, státy kde vládnou středověké tresty, bychom tedy měli, i když jako fake new poslouží poněkud vyčpělé datum této vaší ,OH, „zprávy“.

                  Opravím ji tim, že ji zaktualizují o 11 let, souhlasíte?

                  Pak ta fakta mluví poněkud jinak….Fake se pozná vždy že stav který je tam prezentován neodpovídá DNESNI skutečnosti, mistopisu (velmi důležité) nebo osoby a obsazení mají poněkud odlišnou identitu než jaká je uvadena. Znal jsem takoveho jednoho, co se snažil na jiném blogu Čecháckum překládat německý tisk, a poněkud sí „popletl“
                  konjunktiv a indikativ resp, lživé přelozil vetu zaměňující tyto zcela zásadně odlišné slovesné způsoby, což je klasický fake. Tvrdit, že něco je, anebo že by „mohlo být“, je dost zásadní rozdíl. Ale to sem teď nepatří..:-)

                  Podle zprávy organizace Amnesty international se počet poprav v minulém roce (2016) celosvětově snížil o 37 procent oproti roku 2015. Celkově bylo popraveno 1032 lidí.

                  Pokles mají na svědomí především Írán a Pákistán. Čína za rok popraví více lidí než všechny ostatní země dohromady, ale jelikož nedodává data, tak není možné určit přesný počet.

                  Ve Spojených státech se podle zprávy vykonalo nejméně poprav od roku 1991.Ještě zásadněji navíc klesl i počet rozsudků smrti, kterých loni v USA padlo 32, což je nejméně od roku 1973. Podle AI jde o doklad faktu, že se justice začíná k absolutnímu trestu obracet zády. V Evropě a Střední Asii pak popravy praktikují pouze dva státy- Bělorusko a Kazachstán. Celosvětově popravy přímo zakazují ve 104 státech světa.

                  Jinak tu zprávu lze celou snadno dohledat. Nicméně to nic nemění na tom, jak měřit míru demokracie a blahobytu ve státech které rozhodují o osudu sveta, podle toho, jak se ve vlastní zemi soucasne vládní režimy chovají ke svým vlastním občanům z hlediska dodržování lidských práv a zajištění celkové životní úrovně, a podle toho je nazývat více či méně „darebáckymi“.

                • oh

                  To je milé, že jste opět ráčil přehlédnout mnou vložený odkaz na zprávu AI za roku 2016. aktualizátore Otíku :D
                  Jen škoda, že jste si nenašel trochu času, abyste si jí také přečetl, protože o počtu poprav v USA se tam píše také toto: „Ale musíme bojovat, abychom tento stav udrželi. Popravy se mohou v roce 2017 vrátit. Neuvěřitelný počet poprav naplánovaný v tomto dubnu do období deseti dnů ve státě Arkansas je jasným příkladem, jak rychle se situace může změnit,“

  3. tresen

    Mne taková zoufalost, jako koupit si Lidovky anebo jiný denní tisk, napadne leda před cestou vlakem /pokud nejedu Regiojetem, tam je dostanu jako pozornost podniku/.
    Proč to děláte vy?
    Jsou přece rychlejší způsoby, jak se dobabrat k informacím, které vás zajímají, než listovat potištěnými plachtami. Když se stejně většinou dostanete k tomu, co chcete, jenom náhodou.

    • hank

      Kupujeme sobotní noviny kvůli magazínu s TV programem (já vím, taky je na netu, ale manželka si zkrátka zvykla na to mít ho v ruce na papíře…). Mně slouží akorát k ujištění, že v rozhovorech s politiky a
      na publicistických stránkách jsou pořád ty samé nestravitelné kecy. Jinak jsou ale ty noviny jedny z posledních, které se ještě tisknou na klasický nenatíraný dřevitý novinový papír, takže se s nimi dá dělat leccos: např. zabalit do nich obsah kočičího záchoda, podložit jimi na pracovním stole natíraný předmět nebo textilii čištěnou isopropanolem, leštit jimi sklo při umývání oken… Tento druh papíru má navíc tu výhodu, že se snadno rozmočí a v prostředí se snadno rozkládá, takže v nouzi ho lze použít i jako toaletní papír a nevadí ani v kompostu. :-D

      • vladimír šmídl

        K těm novinám: Nejen v Regiojetu, ale i v Pendolinu jsou k dispozici, a to do půlnoci zcela volně.
        Navíc páteční Novojičínský deník (a asi i jeho jinokrajné klony) jsou v hypermarketech zadarmo (přepracované pokladní se jej někdy snaží účtovat, ale nejde to) a je volně i ve veřejné knihovně.
        Tam jej odebírám v podělí právě jako vynikající materiál na kompost. Drobní slimáčkové viditelně degradují papír přímo a v deníku se objevují díry,až po všem zůstává jen hnědavá drť…

      • nevím

        pro mě celkem vyčerpávající vysvětlení užitečnosti dopadu denního tisku na občanstvo v podání hanka

    • Godot

      Jistě, denní tisk je už jen pro staromilce, chodící do kaváren (sic!) bez tabletu či notebooku a, (sic! na druhou) občas i bez telefonu. Moc nás už není.

  4. Pingback: Důležité zprávy ukrývejte pečlivě » Oral.sk - Porno Politika
  5. Pingback: Důležité zprávy ukrývejte pečlivě – almanach.cz
  6. Pingback: Důležité zprávy ukrývejte pečlivě – archiv2k
  7. michal

    Tribjune, já vím, že jste velký humanista a tak vůbec, ale tygři jsou krásné a vznešené plemeno, které je kvůli lidské rozpínavosti a přemnožení odsouzeno k vyhynutí.
    Lidí je naproti tomu hodně, jak říkal jistý poručík Hamáček, a na 90% z nich vznešeného není zhola nic, plus mínus 50% pro nás znamená přímé ohrožení. Naprosto sdílím mediální zájem, byť ekonomický aspekt přitažení čtenářů, z nichž řádově více pochopí roztomilost kočiček než geopolitiku, je asi významnější důvod. :-)
    Ostatně soudím, že redukce lidstva na necelou 1 miliardu by byla výhodná pro Zemi, přírodu, i v posledku lidstvo samé. Raději omezením porodnosti než zvýšením úmrtnosti.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s