Na pravdě nezáleží


Tak tu máme další incident v Perském zálivu. Někdo napadl dva tankery a USA mají okamžitě jasno, že to byli Íránci. Myšleno samozřejmě íránská vláda, ne nějací povstali. Jako na potvoru se to stalo zrovna v době, když byl v Íránu na návštěvě japonský premiér a jeden z těch tankerů byl japonský. Politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází jednou za… pokaždé, když si někdo přeje eskalaci situace. Ale kdo by to jen mohl být? Na tomhle smetišti jsou momentálně jen dva kohouti – USA a Írán. A je to ten americký, který již dlouho tomu íránskému vyhrožuje. A protože americký kohout je známý tím, že nejde pro ránu daleko (a ta rána mívá podobnu bombardování, ochuzeného uranu, války a statisíců mrtvých), nějak mi nejde do hlavy, co by takovým útokem získal Írán. Co by získaly USA je nabíledni – záminku k intervenci. Ale Írán?

Jenže ono je to nakonec jedno, co se přesně stalo a kdo to byl. Pokud se rozhodnou zaútočit na Írán, tak to rozhodně nebude kvůli dvěma napadeným tankerům, to bude jen záminka, kterou USA vůbec nepotřebují. O nějakou pravdu tady vůbec nejde. Přesněji řečeno nejde o pravdu, co se stalo, ale o pravdu, co USA chtějí, jací lidé jim vládnou a jaké metody používají. Na pravdě o inkriminovaném incidentu nesejde. I kdyby to byli Íránci, kterým nějak záhadně přeskočilo, část lidí stejně USA nikdy po zkušenosti s lodí Lusitania či Tonkinským zálivem věřit nebude, část lidí bude naopak vždycky stát neochvějně za USA a žádná lež a žádný zločin na tom nic nezmění, protože právě ta agresivita, arogance a nevázanost žádnými pravidly – jedním slovem imperialismus – je to, co jim na USA imponuje.

Hus to myslel dobře, ale byl naivní. My už víme dost na to, abychom si mohli otevřeně přiznat, že na pravdě nezáleží. A v byznysu a politice – což je v demokracii vlastně totéž – už vůbec ne.

Důležité zprávy ukrývejte pečlivě


Sobotní Lidové noviny. Na první straně vývar z tygrů a uprchlíci. Na druhé straně vývar z tygrů a tygří produkty, na třetí straně vývar z tygrů a jak je to možné. Hlavní rozhovor čísla na předposlední straně je na téma – vývar z tygrů. Nic proti tygrům, jednou jsou to zvířata chráněná, nikoliv jateční, takže je to téma, ale ten prostor je zcela neadekvátní významu, jaký tato kauza má, jakkoliv je emocionálně nosná, protože kočičky. Mnohem zásadnější jsou ale informace o plánech USA na další válku, tentokráte konečně (!) v Íránu, které se ovšem krčí na straně šest. A netvrďte mi, že výběr strany, na které je ten který text zařazen, je zcela bez významu, že tím redakce nic nesleduje, že tím nedává najevo, jaký význam tomu kterému textu přikládá a že tím alespoň částečně neřídí, kolik čtenářů si ten který text přečte.

Co že se to tedy na té straně šest v textu Břetislava Turečka píše, že to musí být alespoň schované, když už to z nějakého důvodu (nejspíš okurková sezóna a málo obsahu) vyšlo?

Američané šikují svět proti Íránu

Spojené státy podporované Izraelem a Saúdskou Arábií pracují na podvracení teheránského režimu.

(…) rezonuje stále silněji i v médiích. Někteří komentátoři píší o „fanatickém režimu ajatoláhů“, ačkoliv bezpečnostní experti se až nápadně shodují na tom, že na počínání íránského establishmentu není nic fanatického a že má-li něco vyvolávat obavy, pak je to naopak jeho chladná racionalita.

Svržení íránského režimu by pak podle zastánců tvrdé linie vedlo „ku prospěchu samotné země i ke zklidnění ve světě“. S prakticky totožnými sliby řada amerických mediálních a politických činitelů lobbovala před lety i za svržení Saddáma Husajna. A podobně, jako se na počátku minulé dekády hledají stahovala smyčka kolem Iráku, i nyní USA hledají spojence v Íránu, kteří by tažení proti teheránským mocenským elitám dodali punc domácí reformy.

(…)

Při vzpomínce na to, jak USA „zklidňovali“ Vietnam, Irák, Libyi či Afghánistán se já tedy rozhodně klidnější necítím. A při vědomí, že to plánují ve spolku se Saúdskou Arábii, tedy nejtužší současnou diktaturou vyrůstající wahhábismu, tedy nejrigidnější, nejtemnější a nejpuritánštější formy islámu, jsem klidný ještě méně.

Mimochodem, tím domácím íránským spojencem, čili pátou kolonou, má být organizace Lidoví mudžáhidové (MEK) sídlící v Paříži, již se ještě nedávno hlásila k marxismu a figurovala na seznamu teroristických organizací EU i USA a již má v samotném Íránu mizivou podporu.

Zpráva o další chystané válce, o další plánované várce válečných zločinů, z nichž budeme v důsledku svého spojenectví s notorickým agresorem zodpovědní i my, je při vší úctě k tygrům mnohem důležitější, než černý obchod s tygřími mláďaty odchovanými v zajetí. Ta neúcta k tygrům je totiž jen logickým důsledkem neúcty k lidem, kterou si ovšem nechceme přiznat, abychom ji nemuseli pojmenovat pravým jménem – imperialismus.

Kde je Írán?


Kde je vlastně Írán? Kampak se nám ten čerchmant poděl? Nemyslím na mapě, tam je pořád tam, kde je už tisíce let od dob Persie, myslím v médiích. Určitě si pamatujete, není to přece tak dlouho, co byl Írán jako strašlivý přízrak v médiích snad každý den, každý den nám líčili, jak se na nás ta krvelačná bestie hodlá vrhnout a jak Írán vyhrožuje, že nás zničí, Izrael dvakrát denně, USA třikrát do týdne a nás ostatní alespoň jednou za měsíc, k čemuž mu měli dopomoci jakési superrakety, který už už startovali a jestli nebude válka proti Zlu (rozuměj Íránu), nebo alespoň radar v Brdech, tak i odstartují. Válka není, radar není, nejsou ani ty rakety a není ani ten Írán. Zmizel, jako kdyby nikdy ani neexistoval, občas se někde mihne, ale už to není ten monstrózní nepřítel, se kterým se musíme co nejdříve pustit do krutého a krvavého křížku. Proč ta změna, co se stalo? Změnila se realita, nebo zadání pro média?

Není nic staršího než včerejší nepřítel


Vzpomínáte ještě, jak byl Írán země Zla a Íránci zlí a zákeřní barbaři, kteří jedli malé děti za syrova a ani si je nesolili a nás nenáviděli, protože jsme byli civilizačně nad nimi a chtěli po nás střílet rakety, aby to svoje zlou zloucí přinesli i k nám? Určitě vzpomínáte, vždyť to není tak dlouho. Takže vzpomínáte si? Tak na to rychle zapomeňte, protože země Zla je opět staré dobré Rusko a zlí a zákeřní barbaři, kteří jedí malé děti za syrova a ani si je nesolí a nás nenávidí, protože jsme civilizačně nad nimi a chtějí nás okupovat, jsou opět staří dobří Rusové, takže Íránce za nepřítele už tak nutně nepotřebujeme a Íránci teď budou na naší straně, protože nám budou dodávat plyn, abychom ho nemuseli kupovat od těch ošklivých Rusů, kterým ho Pánbůh v nějaké slabší chvilce nespravedlivě nadělil. Už nebudeme pacifikovat Írán sankcemi, teď s ním budeme čile obchodovat. A včerejší nepřátelství na život a na smrt? Kdyby zapomenuto, ono jako kdyby vůbec neexistovalo.