Poznámky inspirované novinovým rozhovorem s Elizabeth Loftusovou.
Myslíte si, že stokrát opakovaná lež se nemůže stát pravdou, že jednou vidět je lepší, než dvakrát přečíst, nebo že pamětníci a očití svědci jsou nejlepším zdrojem? Pak jste naivní. Lidská paměť není neměnným záznamem objektivní skutečnosti, paměť se mění, lze ji měnit cíleně a člověk si někdy vzpomíná i na to, co se nestalo. A to i v případě zdravých lidí, kteří netrpí žádnou z forem poruchy paměti či demence. A není to chyba, je to vlastnost, takto lidská paměť prostě funguje.
Paměť se neustále se mění, přepisuje, přizpůsobuje se aktuální situaci. I když jsme nějakou událost osobně zažili, jsme postupem času konfrontováni s jinými lidmi a jejich vzpomínkami, s fabulacemi v novinách, čteme knihy, sledujeme dokumenty a obecně přicházíme do styku informacemi (i dezinformacemi) o této události, a to všechno má vliv na naši paměť, která se upravuje, aby byla v souladu s momentální zkušeností, s tím co, se nám momentálně jeví jako realita, a s tím, čemu jsme se rozhodli důvěřovat.
Paměť neuchovává objektivní záznam reality, ale otisk subjektivní reflexe. Pokud si například shodou okolností či záměrnou manipulací myslíme, že jsme byli svědky nějaké události, která se ve skutečnosti nestala (smluvení herci například začnou jednat, jako kdyby se střílelo, i když nikdo nevystřelil), v naší paměti je tato událost přesto reálná a dokonce si vykonstruujeme i potřebné detaily.
Představte si že budeme společně sledovat detektivku a já se vás po chvíli zeptám, jakou značku měl ten pěkný hnědý kabát, se kterým lupič vešel do místnosti. Pokud otázku položím dobře, začnete přemýšlet o značce kabátu, na kterou se ptám, a hnědou barvu si váš mozek uloží jako nesporný fakt. I když byl ve skutečnosti zelený. Zatímco vy si budete myslet, že mě zajímá nějaká přihlouplá značka, a budete se namáhat vzpomínám, jaká vlastně byla, já vám podsunu informaci o hnědé barvě.
Jinak řečeno, naše vzpomínky na minulost a na to, jak jsme v minulosti jednali, jsou při každé rekonstrukci překreslovány podle toho, jak se slučují či neslučují s tím, co si myslíme ve chvíli, kdy vzpomínáme. Tak je nostalgie spojována s minulostí, když ale člověk „vzpomíná“ na to, že kdysi bylo lépe, vypovídá to ve skutečnosti o tom, že mu něco podstatného chybí tady a teď.
Tribun 
Já si nemyslím, že by ti, co vzpomínají jak se měli za komunistů dobře, měli špatnou paměť. Vždy jde o srovnání s tím, co mají ergo jakou pozici na sociálním žebříčku zastávají a jestliže někdo dostává ocenění za kolaboraci s minulým režimem (který byl prohlášen za zločinný a jehož adorace je trestným činem) pak ti lidé bezesporu mluví pravdu a pamatují se dobře. Jestliže hlavní kolaboranti režimu a pretendenti nejen (zostřování) třídního boje si pamatují jak dobře si žili, pak bezesporu proto, že v demokracii volné soutěže už jim jejich třídní původ nepomůže a (je jim možná dokonce spíše ku škodě). Společnost neumí oceňovat jinak než přímou evaluací prostřednictvím trhu. Prezidenti a ideologové politického školení mužstva mající ještě možnost udělovat medaile za kolaboraci se státem/pardon „za zásluhy“, jistě časem očekávají že jim jejich kolaboranti s medailemi někdy také pomohou, ale problém je, že loajalitu neutvářejí ideje či souznění duší, ale přímý finanční vliv, lépe řečeno finanční hrozby, které jsou tím nejlepším regulativem „hodnotového“ ukotvení každého soudruha:-)
Vaše obsendantní potřeba manifestovat svoji funkční negramotnost je až úsměvná. Ale věcně vzato vy nekecáte, vy zakecáváte. Kdo se měl za minulého režimu dobře, protože byl svině, má se dobře i teď, protože je svině pořád, a velmi pravděpodobně i lépe, protože svině mají na trhu konkurenční výhodu. A takový si nestěžuje. Stěžují si ti, kteří se měli lépe, navzdory tomu, že svině nebyli. Ale kdybyste četl pořádně to, po čím si přihříváte svoji polívčičku, tak byste pochopil (snad byste pochopil, pořád ještě doufám, že byste pochopil), že ani nemají špatnou paměť, ani se nutně neměli lépe, ale že se mají špatně teď. Ergo kladívko, že ten váš kapitalismus není ideální pro všechny, komunisti nekomunisti.
být anebo nebýt svině nezakládá žádný nárok na finanční odměnu/zisk. Za co vy v práci berete od vašeho vykořisťovatele mzdu? Za to že nejste svině? Asi těžko, a vůbec nebudu hodnotit jak člověk s vaším hodnotovým profilem vztahu vůči kapitalismu může fungovat v systému vzájemné lidské konkurence a kompetenčních výhod, čehož výsledkem je, že vy něco máte na základě toho, že druhý o to přijde a myslet si že nejste svině, ale fandím vám.
Kdyby chtěl diskutovat vaším stylem, tak se začnu točit na tom, že nepracuji za mzdu, ale já nejsem vy, takže se vás zcela věcně zeptám: Aký je tu súvis?
tak vidíte, vy „hrdino“:-)
Kolik je vám let, človíčku?
Josef Škvorecký zmínil, že jeho nejlepší vzpomínky jsou z dob Protektorátu. Bylo to snad proto, že kolaboroval s nacisty?
Jednou nás stejně zasype písek…a co nebude vytesáno do kamene, to zmizí. Klipovitost doby a mlčení o některých věcech neumožnuje paměť trénovat. Dneska hezké zamyšlení u vlka – zapomenuté výročí letu prvního českého kosmonauta. Projev ztráty paměti o úspěšné minulosti, funguje to…
(Jen mě tak napadlo – kdyby takový společný program fungoval i dnes, jestli by taky všichni křičeli aby odmítnul stát se kosmonautem)
Dnešní Václav Umlauf na serveru E-republika:
Krize demokracie… je… v tom, že generace starých nerozumí společnému světu, který vytvořila svou politickou hloupostí a nečinností.