K rozdílům mezi Západem a Východem

Krzysztof Zanussi, polský režisér:

Je to jiná kultura, jiná společnost. Byzantská, zatímco my jsme Římané. Platónská, zatímco my jsme aristotelští. Mnoho z prvků které tvořily fenomén homo sovieticus, náleží ke staré ruské tradici a také k ortodoxní tradici. Mimo jiné je to podezřívavý přístup k novinkám. Západní svět, zejména ten anglosaský, má sklon přeceňovat věci, které jsou nové. Když se podíváte na zboží v supermarketech všude jsou ta velká tři písmena – NEW, která říkají, že to starší bylo méně dobré, i když je to často naopak. Východ naopak přijímá pokrok velmi váhavě, protože oni jsou ti strážci ortodoxie. Berou to tak, že mají povinnost chránit tradici, jinak dojde k jejímu pokřivení. A vzhledem k množství herezí které, se v dějinách východního křesťanství vyskytly, zejména mezi Řeky, víme že měli pravdu. Oni skutečně museli bránit podstatu křesťanského odkazu. Na Západě s prostomyslnými Barbary to bylo jednodušší, co se jim řeklo, to přijali. A hereze nebyly zase tak časté. Jinými slovy jsme to my, kdo patří k té méně duševně aktivní části evropské tradice.

10 komentářů: „K rozdílům mezi Západem a Východem

  1. Při vší úctě k panu Krzysztofowi: Čeští, francouzští a angličtí církevní reformátoři (a heretici v jednom) byli těm platoniky či aristoteliky? Kdo byl kdo ve třicetileté náboženské válce Západu proti Západu? Budu si muset ještě jednou přečíst celý článek, abych zjistil, kam pan Zanussi dnes usazuje polské konzervativce a věrné katolíky: To jsou ti, kdo horují pro každou novotu nebo jsou snad posedlí duchem konzervativního pravoslaví?
    Ale jinak má pravdu: Byzantské tradice východu skutečně vytvářejí jiná duchovní společenství, podobně jako tradice islámu… Je dobré to mít na paměti, chceme-li se vzájemně dorozumívat jinak než prostřednictvím odstrašujících raket, pro kteréžto konverzační prostředky právě nastává doba nového rozkvětu.

    1. Čeští, francouzští a angličtí církevní reformátoři byli samozřejmě aristoteliky, protože vycházeli z aristotelské katolické církve, nikoli z pravoslaví. Stejně tak třicetiletá válka byla válkou aristoteliků s aristoteliky, nehledě na to, že to zas nebyla tak úplně primárně čistá náboženská válka, jak tvrdili na ZŠ – občas během ní válčili katolíci s katolíky a protestanti s protestanty, nehledě na to, že žoldnéřům bylo celkem jedno, v jakém vojsku jsou. Takže zase jen boj o moc. Koneckonců, lidstvo už bylo v té době poučeno humanismem o tom, že „mírou všech věcí je člověk“.
      Vaše otázka na existenci věrných katolíků posedlých konzervativním pravoslavím je naprosté oxymoron. Snad jen židy polští katolíci nenávidějí více než pravoslavné.
      Zanussimu lze vytknout snad jen 2 věci:
      1. Ono NEW v obchodech se vskutku týká anglosaského světa (zbytku západního světa zprostředkovaně importem z Ameriky) a je tedy dědictvím protestantismu, ne katolicismu jako takového.
      2. Duševní aktivita je dost zjednodušující pojem. Duševní aktivitu Orientu by totiž také mohlo být možné popsat oním bondyovským „zíráním na vlastní pupek“ (Invalidní sourozenci). A nejsem si úplně jistý, jestli je to možné objektivně prohlásit za hodnotnější duševní aktivitu.

      1. „A nejsem si úplně jistý, jestli je to možné objektivně prohlásit za hodnotnější duševní aktivitu.“
        Co to znamená „hodnotnější“? Kdo to hodnotí a podle jakých měřítek? A kdo má gebíry na to, aby to dokázal zhodnotit „objektivně“?

        1. No právě to jsem tím chtěl říct, Hanku. Že zatímco Zanussi má v tomhle jasno, tak to já teda ne. (A koneckonců ani ti invalidní sourozenci).

          1. :-)
            Buddhista nebo taoista by za dostatečně hodnotné duševní aktivity zřejmě považovali takové, které vedou člověka k tomu, aby žil v míru sám se sebou a co nejméně ubližoval ostatním lidem.

            Občas mi je líto, že nejsem buddhista nebo taoista… I když se o výše uvedené s různou mírou úspěšností většinu života snažím, nejsem si úplně jistý, jestli to samo o sobě k naplnění života skutečnými hodnotami stačí. Kdybych byl buddhistou nebo taoistou, zřejmě bych si takové pochybnosti vůbec nepřipouštěl.

          2. Kromě toho si myslím, že autor je úplně vedle, když Byzanc a Rusko považuje za Východ. Východ je to, co leží řekněme od Indie včetně na východ. Takže myšlenkově všechny odrůdy hinduismu (snad mi bude odpuštěno, když do tohoto pytlíku hodím třeba i džinismus nebo sikhismus), všechny odrůdy buddhismu, taoismus, šintoismus, konfucianismus. Dokonce ani Írán bych nepovažoval za Východ, vždyť některé prvky zoroastrismu přešly do judaismu a křesťanství. O muslimském světě ani nemluvě, islám je jen divný kříženec judaismu a křesťanství původně určený jako ideologie pro mocenské potřeby náčelníků některých arabských kmenů.

          3. Myslet si to můžete, ale v daném kontextu je to irrelevantní. Autor totiž píše pouze o křesťanském světě a v něm je jím uvedené dělení na Východ a Západ zcela legitimní a historicky dané. V tomto kontextu tedy mimo není. A z pohledu tohoto kontextu (a tématu článku) jste spíš mimo Vy s buddhismem atd.

          4. Asi máte pravdu, i když z toho úryvku to nemusí být úplně jasné, když nemám odkaz a nemůžu se podívat na celý citovaný článek.

          5. Já tím taky trochu reaguju na XY. Myšlení římského západu, byzantského východu a islámu k sobě navzájem mají mnohem blíž než cokoli z uvedených třeba k buddhismu. Proto je nebezpečí, že na tu XY-ovu komunikaci prostřednictvím raket dojde mezi Západem a Čínou, větší než třeba mezi Západem a Ruskem. Komunikace s Čínou je občas podobně „efektivní“ jako s mraveništěm v lese. Jestliže Byzanc a její dědic Rusko představují jiné myšlení, pak je Čína jiná planeta.

Komentáře nejsou povoleny.