Vzal jsem rodinku do kina na novou českou filmovou pohádku*) Čertí brko. Nebo rodinka vzala mě? Ale to je celkem jedno, prostě jsme šli společně. A zatímco rodinka byla spokojená, až nadšená, já odcházel poněkud v rozpacích. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, v kontextu české produkce se jedná o dílo téměř nadstandardní, má to hlavu a patu a nikdo se nepitvoří, jen jsem měl celou dobu dva neodbytné pocity: že všechno už jsem někde viděl (od S čerty nejsou žerty po Teorii velkého třesku – to ve scéně, kde čerti skandují: „Čerti! Čerti!“ a já viděl Berta, jak huláká: „Šutry! Šutry“) a že tvůrci neměli až do konce jasno v tom, jaký film vlastně chtějí natočit (bude do komedie? parodie? moralita? zpěvohra? má to být pro děti, nebo pro dospělé?).
Ty citace, inspirace a výpůjčky by tolik nevadili, kdyby byl výsledek originálnější. Přitom nepůsobí ani jako vykrádačka, ani jako snaha levně zrecyklovat osvědčené, spíš tak nějak nedotaženě, snad jako kdyby toho původně natočili mnohem víc a pak stříhali a stříhali, až nastříhali, co nastříhali. Nebo ta zpěvná čísla, které jsou ve filmu asi tři a první se objeví až někdy po třetině, možná v polovině. Proč tam vůbec jsou? Nestačila by ústřední melodie a zpěv až se závěrečnými titulky? Ale když už tam jsou – a proč ne, je to osvědčený způsob – proč jich není více?
Ale co mi vyloženě vadilo, to byly prvoplánové moralizující promluvy ve smyslu: „Nevěřte nikomu, kdo říká, že to s vámi myslí dobře. Jestli si nenecháte peklo na zemi, nebudete nikdy šťastní a svobodní.“ (Nebo tak nějak.) Šlo to říct jinak, ale nemuselo to tam být vůbec, protože to byl beztak jen další neorganický prvek, který ani neposouval děj, ani nebyl vizuálně zajímavý. A na druhou stranu zůstala nevyužita spousta zajímavých motivů, ze kterých se dalo vytěžit mnohem víc, když už byly nakousnuty.
Pro děti Čertí brko asi špatné nebude, protože nad tím nebudou přemýšlet tak, jako já, ale pro mě tam toho rušivého a nepochopitelného bylo víc, než by mi bylo milo.
*) V Česku je kdo ví proč zvyk říkat pohádka všemu, kde se objeví princezna (ta v Čertím brku nebyla, což je malé plus) nebo čerti, jako kdyby pohádka byla totéž, co fikce. Myslím, že pohádka je žánr mnohem hlubší a temnější, než se u nás zvrhla.
Tribun 
„má to být pro děti, nebo pro dospělé?“ Ideálně pro všechny, aby se vybralo víc na vstupném. Žijeme přeci v nejlepším z možných systémů – neoliberálním kapitalismu – a každá korunka se počítá. Proto již dávno mistři producenti točí „rodinné pohádky“ a „thrillery 12+“, aby se pobavila (a hlavně zaplatila) celá rodina. Tak má kolikrát z pohádky víc rodič než dítě, protože z hemžení popkulturními odkazy se stal novodobý filmařský kánon.
K Vaší zmínce o moralizujících promluvách typu “ Jestli si nenecháte peklo na zemi, nebudete nikdy šťastní a svobodní“…
„Komunisté chtějí ráj už na zemi“ pravil snad Marx? Zatímco dle církví svatých (které, až na čestné výjimky teologů-osvoboditelů, stojí vždy na straně politické pravice) nemáme žehrat na exekutory, lichváře, vydřidušské zaměstnavatele, původce klimatických změn a jiné proponenty kapitalismu, neb svět vezdejší je stejně jen slzavým údolím a to pravé ořechové příjde až v nebíčku. Proto se nijak neangažujme, na nic nenadávejme a nejlépe ani nechoďme k volbám (protože každý politik je apriori špatný). Skloňme hlavu a mysleme na lepší příští!
Bohajeho, já už budu za chvíli vidět tu poblitiku i v reklamě na máslo :)
I v pohádkách je včleněna ideologickou podpora kapitalismu? Nu baže, jsou tam všechny instrumenty ideologické subverze, bohatí co je adoruje peklo, aby mělo své „třídní klienty“ a chudí, co adoruje nebe. Marxe bych v pohádkách ale nehledal, musel by stát na straně buržoasie, protože slovy klasika – pro Marxe i buržoasii by museli být feudálové společným nepřítelem:-)
Viděl nebo četl jste někdy nějakou pohádku? Myslím tedy kromě Bohatství národů a Konce dějin?
Četl – Jak se kalila ocel. Pavka Korčagin bylo dobro – buržoasní osud jako protipól zla, jej sráží na kolena, ale proletářská vytrvalost mu dává sílu nad nenáviděnou buršoasií vyhrát.
Čtu dětem vždy. když jim chci ukázat rozdíl mezi idealismem a realitou. Pak vyjdeme na ulici a už se k nám Pavkové hrnou s prosíkem abychom si od nich koupili nějakou tu cetku. Dostanou bakšišné ale s přípodotkem, aby příště raději posloužil něčím užitečným, každý druhý den prší, fouká vítr, je pořád co uklízet a chodili zadním vchodem….
Čtěte více, pište méně. Mimochodem, vám ti Pavkové evidentně slouží velice dobře.
Že jde celá rodina někam spolu jí může jedině prospět. Souhlasím ale s tím, že „kolikrát z pohádky víc rodič než dítě, protože z hemžení popkulturními odkazy se stal novodobý filmařský kánon“ a považuji to za velmi problematické. A nejenom v pohádkách, tímto nešvarem je dnes zatížen skoro každý film. A nejenom film, ale i literatura.