Nepohodlná fakta o Krymu

Z článku Jana Schneidera Kerčský incident, Husův odkaz a Krym:

Vysvětlením je zřejmě to, že neschvalují Chruščovovu anexi Krymu z roku 1954. Je třeba zdůraznit, že odpůrci současného stavu, kdy je Krym součástí Ruska, jsou tedy nutně zastánci Chruščovovy anexe, tedy typického projevu sovětského režimu, pro který jinak nemají než slova odsouzení.

V případě Krymu je zamlčováno referendum z 20. ledna 1991, zda má být obnovena Krymská autonomní sovětská socialistická republika. Šlo tehdy o administrativní „povýšení“ Krymu z „oblasti“ na „autonomní republiku“. Zúčastnilo se 81 procent oprávněných voličů, 94 procent z nich řeklo, že ano. Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR příslušný zákon schválil a Krym se s účinností od 19. června 1991 stal autonomní republikou v rámci Ukrajiny.

Dne 21. října 1998 krymský parlament přijal už třetí verzi krymské ústavy. Dne 23. října 1998 ukrajinský prezident Kučma podepsal zákon, který ji schválil. Článek 48 krymské ústavy deklaroval právo Krymské republiky vypsat referendum, týkající se podstatných otázek pro krymské obyvatelstvo.

Referendum z 16. března 2014 bylo tedy uplatněním tohoto práva, které bylo v souladu i s ukrajinskou ústavou. Námitky, že se konalo za přítomnosti ruských („okupačních“) vojsk, která tam dokonce byla prý poslána, jsou zcela liché. V roce 2010 byla totiž uzavřena rusko-ukrajinská smlouva o pronájmu krymských základen pro ruskou Černomořskou flotilu s platností až do roku 2042. Milan Syruček (Rusko-ukrajinské vztahy. Mýty a skutečnost. Praha 2015) uvádí, že Sevastopol dostal zvláštní status, a celkem 4.600 objektů na Krymu mělo právo exteritoriality. Celkový počet vojáků ani po jejich doplnění počátkem roku 2014 (to asi měla být ta „okupace“) nikdy nepřesáhl množství, uvedené ve smlouvě.

37 komentářů: „Nepohodlná fakta o Krymu

  1. V roce 1993 byla uzavřena také jedna smlouva mezi Ruskou federaci a Ukrajinou, o té se pan Schneider překvapivě nezmiňuje, ačkoli jistě o její existenci ví. Proč myslíte, že ji zapomněl zmínit? Neplatí snad?

    1. Jestli myslíte Budapešťské memorandum, tak to nebyla smlouva a právní závaznosti a k jeho porušení navíc ani nedošlo. To tvrdím, protože jsem ho četl.

      1. Říká Lavrov. Kolik ruskych resp. sovětských státníků popíralo smlouvy podepsané svými předchůdci, které oni pak porušili? Ostatně kratsi by bylo jmenovat, kolik z nich nějaké kdy respektovalo.

        1. Když škrtnete ten uvědomělý přívlastek, dostanete celkem reálný obraz politiky. A Lavrov je po čertech chytrej chlap, dvakrát bych si rozmyslel, než bych se začal hádat s něčím, co říká zrovna on.

          1. Lidé mu zkrátka věří, jako prezident Zeman. Asi je víc než chytrý pravdomluvný, jen těm se dá věřit. A jestli je pravdomluvný, není chytrý, a jestli není chytrý nemůže být ani důvěryhodný – a když není důvěryhodný, nebude asi mluvit pravdu ani on ani jeho kamarádi z polibyra:-) To je logika kterou učí děti v 5.třídě a nemusí mít ani MGIMO ani VŠ KGB.

            důkaz?

            třeba jen tato zpráva

            „Lavrov lhal. Nervovou látku BZ ve vzorcích experti OPCW nenalezli, pouze Novičok“

          2. Já vím, co se učí děti v 5. třídě a logika to není. Ani ta vaše, ani ta matematická. Výkřik do tmy není zpráva, ani titulek není zpráva. Natožpak argument.

  2. Zajímavá je i ta diskuse pod článkem… Vzhledem k tomu, že nestranní analytici kauzy Rusko vs. Ukrajina zřejmě na celé zeměkouli neexistují, tak tomu, kdo nechce žádné ze stran fandit jako na hokeji, asi nezbývá než se uchýlit ke staré selské moudrosti: Jeden za vosumnáct, druhej bez dvou za dvacet…

  3. Nojo, který čert nám západníkům(???) radil, abychom se s naším NATO hrnuli pomalu až do Kyjeva? To jsme vážně čekali, že si Rus nevšimne a bude náramně překvapený, kdo mu najednou drandí po Krymu a Černém moři? Svatá prostoto! Každá akce vyvolává reakci, tak už to holt chodí.

    1. Když ono je to NATO bytostně přesvědčeno, že je vždy v právu a že si může dělat, co uzná za vhodné, a všichni ostatní – Rusové zejména – to musí strpět. Nevím, jak vy, ale já v tom shledávám notné známky tyranie.

    2. Proč čert? To je logika kapitálu. Dokud existuje na zeměkouli něco, co lze sežrat, tak se to bude pokoušet sežrat, dokud se mu to buďto nepodaří, nebo dokud sám v rámci historicky nutného vývoje nechcípne.

      1. Já s vámi oběma z té duše souhlasím; příznačné je, že to slavné Budapešťské memorandum žádná z podepsaných mocností nikdy neratifikovala, protože si nejspíš nechtěly zbytečně vázat ruce. Potřebovali akorát Ukrajině sebrat ten sešlý jaderný arzenál, což se – zaplaťpánbu – povedlo; mít ti kyjevští v rukou tenhle klacek, měli bychom už v Evropě úplně vystaráno.

        1. No, máte tam ještě tu bělověřskou dohodu, na jejímž základě se v púrosinci 1991 ustavilo Společenství nezávislých států. Samozřejmě, že si při té příležitosti zaručili hranice, svrchovanost, atd. Zmiňuji to spíš jako zajímavost. Všichni oponenti pořád jenom mluví o té Budapešti, ale o téhle dohodě se vůbec neohovoří. Poněkud tápu v tom, čím by to mohlo být.

          1. Možná v tom, že to považují za takovou „vnitrosvazovou“ dohodu, na níž se Západ bezprostředně nepodílel, nehledě k tomu, že je tam, jak kdosi upozorňuje, zakopané docela čertovo kopýtko: „…formulace, že „smluvní strany budou vzájemně uznávat a respektovat územní celistvost a nedotknutelnost existujících hranic v rámci SNS“. Což znamenalo, že pokud stát ze Společenství vystoupí, hranice garantovány nebudou.“ Vystoupila Gruzie, tuším 2008, vystoupila Ukrajina; resp. přestala se (po r. 2014) na činnosti SNS podílet… Pobalťané do SNS nikdy nevstoupili.
            A jinak díky za připomenutí, člověku dnes připadá, že jakákoli „Bělověžská dohoda“ se mohla nanejvýš týkat ochrany populace zubrů, případně losů…

          2. Samozřejmě, že pro Kyjev je zajímavější budapešt´ské memorandum, které podepsali i Clinton a Major. Používá ho hlavně jako apel na USA a GB, potažmo další státy, aby se na straně Ukrajiny dál angažovaly v anexi Krymu. Rozdíl Bělověžské dohody oproti tomu memorandu je přitom v tom, že byla ratifikována národními parlamenty Ukrajiny a Ruska. Je to fakticky podobné jako s připojením Krymu k Ukrajině v roce 1954, které proběhlo v souladu se sovětskou ústavou z r. 1936 (tj. včetně souhlasu příslušných sovětů), takže je silně zavádějící mluvit o „Chruščevově anexi Krymu“, byť by to celé inspiroval on. Z obou stran jsou to zkrátka jenom argumenty, které mají ospravedlnit to, co se stalo, a co reálně začínalo svržením Janukovyče na Majdanu. Ten Schneiderův článek si sice tváří, že přináší nějaká zamlčovaná fakta, ale přitom je neméně tendenční, jako kdyby ho z druhé strany psal Janda. Všechno se to odehrávalo v mimořádné situaci, takž jde hlavně o to, co si myslíme o nezbytnosti opětovného připojení Krymu k Rusku. Mezinárodní smlouvy a ústavní procedury jsou až ta pověstná druhá strana mince, kterou jde nakonec vždycky nějak doladit; viz třeba to, jak ČSR přišla v letech 1944 – 1945 o Podkarpatkou Rus.

          3. Tak ona ta ukrajinská „anexe“ Krymu rukama kukuřičného raketýra Nikity Sergejeviče byla pouhým vnitrozemským administrativním opatřením, které nic neměnilo na geopolitické mapě světa, což se po osamostatnění Ukrajiny a zejména po Majdanu 2014 ukázalo jako katastrofální omyl. Rusko samozřejmě Krym nikdy mírovou cestou nevrátí, navzdory veškerým ukrajinským zbožným přáním. Je ostatně přepůvabné, kterak si Kyjev sice silně stěžuje na porobu a cílenou genocidu za Stalina, ale na druhé straně se zuby nehty drží každičké pídě území, které mu zločinný Stalin a neméně zločinný Chruščov přidali na úkor jiných. Podkarpatskou Rus, Bukovinu, Moldávie by se Kyjevu jistě také líbila, Halič jim Josif zajistil na úkor Německa, když zřídil Polákům nové hranice na Odře a Nise… Ale třeba Kyjevu rok Štěpána Bandery, plánovaný na 2019, tu kýženou peremogu Moskala přinese, kdo ví?
            Ale jak píšete – ono se to jednou doladí…

          4. To jste trefil dobře. V roce 1954 proti připojení Krymu k Ukrajině vyšel nějaký protestní článek tak maximálně v nějakém ruském exilovém periodiku s nákladem cca 1000 výtisků. No a dneska to Schneider sune až někam do roviny sovětských zločinů. Samozřejmě, že je to tím, že spolu s pádem tzv. socialistických zemí došlo k extrémnímu nárůstu nacionalismu. To jsme viděli už v bývalé Jugoslávii a spolu se Slováky jsme díky tomu získali trochu mezinárodní prestiže, protože rozdělení bývalého Československa se obešlo bez toho, aby se ještě sváděl bratrovražedný boj o moravské Slovácko. V Kyjevě jsem byl jenom jednou za Kučmy, ale už tehdy jsem zíral, jak jim tam ten slavný ukrajinský exil hnedka přivezl Banderu. Mimochodem, kanadští Slováci se rovněž po roce1989 silně angažovali s připomínáním historického dědictví slovenského štátu. Skoro jako by to byla rovnice: Skončil komunistický režim a kdejaký exilový veterán to hned bral jako svoji příležitost. Slováci byli v 90. letech taky hodně náchylní k tomu, aby přijali nějakou tu alternativní historickou pravdu. Dneska je to tam ale prakticky už v nomálu (SNP se dál slaví), což o Ukrajině bohužel prohlásit nelze. Tady nejde jenom o Moskala, ale i Poláky, kteří poměrně dlouho zachovávali k oslavování Bandery svoji zdrženlivost. No ale už před dvěma lety si natočili film Volyň, takže s tím rokem Štěpána Bandery bude asi tak nějak celkově hodně veselo.

          5. Možná to naše slavné rozdělení včas upustilo páru, zatímco jinde se tlak pod pokličkou hromadil až příliš dlouho.
            Přesto se nikdo z vrcholných slovenských politiků nedistancoval od Tisa, což je figura o poznání odpudivější než Bandera. Samozřejmě odhlédneme-li od řádění, které se dělo pod Banderovým jménem, aniž na to on sám měl vliv. Na druhou stranu je pravda, že se, pokud vím, ke zločinům UPA po válce nikdy nevyslovil.

          6. A teď si zkuste představit, že by sem pořád ze západu někdo jezdil a hučel do našich politiků, že Slováky pouštět nemají, že hranice jsou nedotknutelné atd, atp.

          7. Nevím, co naznačujete. Do Moskvy někdo jezdil hučet, že Ukrajince nemají pouštět?

          8. „…už před dvěma lety si natočili film Volyň, takže s tím rokem Štěpána Bandery bude asi tak nějak celkově hodně veselo.“
            Volyň je v Kyjevu označena za protiukrajinskou propagandu a jako taková zakázána… Mají tam na to jakousi komis s celostátní mocí. Vůbec je pozoruhodné, jak se tyhlety evropské hodnoty, k nimž se kyjevští tak vehementně hlásí, v jejich rukou mění v takřka tradiční sovětskou cenzuru. No nic.

          9. PS: V Kyjevě právě schválili poslanci Verchovné rady zákon o postavení členů OUN – UPA co válečných veteránů. Však si to dědoušci zaslouží, už za ten pogrom ve Lvově v 41., když přehlédneme ty drobné detaily z Volyně a okolí… To ty hodnoty svobody a demokracie, k nimž se Ukrajina tak vehementně hlásí, dostávají pěkně na prdel. Slava Ukrajině! Gerojam slava!

          10. No, Ukrajinská pravda právě píše
            https://www.pravda.com.ua/rus/news/2018/12/10/7200828/

            V mírně uvolněném překladu:
            „Národní rada pro rozhlasové a televizní vysílání se obrátila 10. 12. 2018 na SonaR a vlastníka autorských práv kanálu „Naše oblíbené kino“ německé společnosti RTVD Video-und filmproduktionsgesellschaft MBH kvůli opakovanému vysílání filmů s herci zakázanými na Ukrajině. V případě ignorování tohoto upozornění může Národní rada dočasně přerušit vysílání kanálu na území Ukrajiny.
            V období od 12. do 18. listopadu 2018 byl překročen paragraf 2. čl. 6 ukrajinského zákona O televizním a rozhlasovém vysílání, který zakazuje vysílání filmů, v nichž účinkují osoby, jež představují hrozbu pro národní bezpečnost.
            „V uvedeném období kanál uvedl řadu filmů s takovými osobami. Jsou to díla: A to je o něm všechno, Ženitba, Otevřená kniha, Na jezeře, Tartuffe, Petrovo mládí, v nichž účinkovali L. Čursiňská, V.Talyzina, A.Tabakov, V.Teličkina, N.Bondarčuk, M.Bojarskij,“ uvedli v Národní radě.
            Na obsah vysílání televizního kanálu „Náš oblíbený film“ si stěžovali i občané a to zejména na filmy Zelený anton, Sedmnáct zastavení jara, Tři mušketýři a Víry, v nichž účinkovali D. Karaťjan, A. Tabakov, M. Bojarskij a A. Frejndlich a v jednom z filmů zpíval J. Kobzoň, dodali v Radě.
            Na analogické přestupky upozorňoval vysilatele regulátor už v dubnu tohoto roku.
            (…)
            Sdělení regulátor míní jako upozornění, neboť Německo i Ukrajina jsou účastníky Evropské konvence o přeshraničním televizním vysílání.“ (sic!)

            Gogol by to nevymyslel! :-)

  4. No a teď si vezměte, že se sem ti fašisti tlačí a chtějí tu dělat doktory.

    1. V zahraničí pracuje přibližně 5 miliónu Ukrajinců. Doufám,že vám to, třešni, nepřipadá normální. Pokud jde o Banderu, tak jeho jméno padlo v usnesení Evropského parlamentu ze 25. 2. 2010 o situaci na Ukrajině: „S hlubokým politováním konstatuje, že se odstupující prezident Viktor Juščenko rozhodl posmrtně vyznamenat Stepana Banderu, vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), která spolupracovala s nacistickým Německem, čestným titulem Hrdina Ukrajiny; v tomto ohledu doufá, že nové ukrajinské vedení taková rozhodnutí znovu zváží a zůstane i nadále odhodláno respektovat evropské hodnoty.“ U nás se evropské hodnoty vykládají samozřejmě jinak, takže české experty na rusko-ukrajinské vztahy nevyvedlo z míry ani to, když v roce 2007 obdržel titul Hrdiny Ukrajiny Šuchevyč, který se těch masakrů „židobolševiků“ účastnil jako velitel praporu Nachtigall. To vyznamenání bylo sice nakonec anulováno, ale jeho kult žije vesele dál. Výživná je i poslední zpráva o přidružení mezi EU a Ukrajinou, která se projednává právě v těchto dnech. Hodně se v ní píše nejenom o Rusku, ale i o ukrajinském oligarchickém systému, porušování principů právního státu, těžkém postavení menšin a dalších věcech. Tohle by vás, třešni, mohlo třeba zaujmout: EP „lituje, že nedochází k řádnému vyšetřování brutálních útoků na lidskoprávní aktivity a novináře, jak dokládá případ vraždy protikorupční aktivistky Kateryny Handzjukové, které zemřela dne 4. listopadu 2018 na následky útoku kyselinou; vyzývá státní orgány, aby stíhaly iniciátory a pachatele těchto útoků a ukončily stav, kdy tyto zločiny zůstávají nepotrestány“. Když dojde k nějaké podobné události v Rusku, tak je to hned v ČT, ale když se něco podobného stane na Ukrajině, tak až na pár výjimek nastane v českých médiích mlčení. Tohle je taky dobrý: EP „se znepokojením si všímá toho, že vláda dosud nepřijala žádná přiměřená opatření k odzbrojení jednotek Pravého sektoru ani dalších krajně pravicových extremistických skupin, které zůstávají stále ozbrojeny; vyzývá vládu, aby ukončila klima beztrestnosti, pokud jde o násilné útoky krajně pravicových sil na menšiny a jinak smýšlející osoby, zastrašování soudců a ovlivňování voleb, a aby tyto trestné činy důsledně stíhala“. O zprávě se má hlasovat ve středu. Myslíte si, třešni, že když ta zpráva bude přijata, tak se pak o té části, která se týká přímo Ukrajiny, bude diskutovat v české televizi?

    2. Děkuji všem za reakce. Ano, byla to provokace.
      Protest proti paušalizaci.
      Rozhodně si nemyslím, že ukrajinští lékaři jsou fašisti, ale nemyslím si ani že utíkají před fašisty.
      A pro Seala:
      Čtu i takové zprávy a komentáře, které se nesnaží zamlčovat složitou a neradostnou situaci na Ukrajině. Přesto si myslím, že Ukrajinci jsou nám svým způsobem blízcí, možná bližší než většina Evropanů, a že bychom jim měli pomáhat, aby tuhle etapu překonali.
      A že házet klacky pod nohy ukrajinským lékařům, kteří sem chtějí přijít, je pitomost.

      1. Zatímco situace na Ukrajině je složitá a měly bychom mít pro různé excesy pochopení, situace v Rusku je jednoduchá, přehledná a žádné excesy tam neexistují, protože vše je zločinný záměr.

      2. Hm, on tady někdo háže klacky pod nohy ukrajinským lékařům? Leda tak lékařská komora – a to si páni lékaři musí mezi sebou vyjasnit sami. Na druhé straně – opravdu si myslíte, že Ukrajině pomůže, když jejich lékaři odejdou do Evropy? To budou asi Ukrajinci rádi…
        Neradostnou situaci na Ukrajině nevyřeší nikdo jiný než Ukrajinci sami. A při vší úctě k jejich emancipačnímu úsilí to v dohledné době nebude. Nejsem si jist, kterým způsobem jsou nám blízcí, ale genetická tradice jejich politiky je stejně beznadějně carsky imperiální jako ta ruská.

      3. No, při známí selektivnosti českých médií si moc nepočtete. Ledaže byste ty zprávy čerpala z tzv. alternativních médií, kde k nim pak ale dostanete jako prémii i příslušnou dávku různých nesmyslů. Ja zajímavé, kolik lidí nechápe, že kvůli českému novinářskému aktivismu si nejenom Babiš koupil svoje noviny, ale z trucu tu vznikla i řada amatérských informačních platforem, což se pak en bloc zpětně vydává za sofistikovanou ruskou propagandu. Zajímalo by mě, podle čeho měříte tu blízkost Ukrajinců. Pokud jde obecně o migraci, tak jsou na tom prakticky stejně jako Syřani, no a pokud jde o pracovní migraci, tak pak asi srovnatelně s Rumuny. Zmiňuji to z toho důvodu, že rovnítko mezi Syřany a Ukrajinci jako argument pro migrační politiku vymyslel Babiš. Házet klacky pod nohy ukrajinským lékařům je samozřejmě úplně stejná pitomost jako když se v západní Evropě hází klacky pod nohy polským instalatérům. Důvody vězí v kapitalistickém podnikání, které je ještě umocněno existencí skutečného oligarchického režimu. Aspoň, že to vidí ta zpráva pro evropský parlament, protože podle českých středostavovských měřítek oligarchickýrežim existuje tak maximálně u nás a v Rusku.

        1. „…z trucu tu vznikla i řada amatérských informačních platforem, což se pak en bloc zpětně vydává za sofistikovanou ruskou propagandu…“

          To, že jde o amatérské podniky, ještě neznamená, že jich ruská nebo jakákoli jiná než ta „naše“ propaganda třeba i bez jejich vědomí nevyužívá. Někdy je těžké rozlišit, kdo z nich jsou profíci a kdo užiteční idioti. To, že nejsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě nejdou… Nakonec většina z této bubliny argumentuje tak, že všechno, co kdokoli napíše/řekne, je pravda, jen když to je opak toho, co hlásá mainstream a další západní liberálně zaměřená média – a jiné kritérium pravdivostní hodnoty dotyční neznají. Jenže pravda se nehledá tak, že si a priori vyberu, komu nebudu věřit (na důvodech té nedůvěry přitom vůbec nezáleží, málokdo to umí věcně vyargumentovat a ve hře jsou vposledku stejně vždycky jenom emoce), jeho sdělení dám opačné znaménko a to pak prohlásím za pravdu. A přesně takhle ti „amatéři“ (oni to často zas tak úplní amatéři nejsou…) postupují, podle čehož (a podle používaného výraziva) se taky poznají. (Čest výjimkám.) Klidně to může kdokoli se znalostí věci spolehlivě vyvrátit, oni už své rozhodnutí o tom, co je pravda, nezmění ani pod tlakem důkazů – čím dál jsou fakta od jejich postoje, tím hůř pro ty důkazy.

          Nakonec se v tomhle chaosu ztratí pravda i ta propaganda, takže když pak ruská (nebo jiná) propaganda vypustí svůj obvyklý manipulativně-dezinformační mix 95% pravdy a 5% lži, tak se vždycky najde dost lidí, kteří její produkty považují za evangelium.

        1. Tradicne vyjadreno jde o licomernost, technicka inteligence bude mluvit o dvojim metru a v politicky- korektnim zargonu tu mame co do cineni s jinou situaci…ale stejne by mne zajimalo, jak se Rusakum podarilo ji tak zpracovat…

          1. SBU to ví… Smlouvala se s plukovníkem(?) Rubanem (to je ten, kdo vozil ukrajinské zajatce z Donbasu), že vyhodí do povětří kupoli ukrajinské Verchovné rady a tím vyvolá státní převrat. Od nich převzal zbraně, které převážel přes demarkační linii ve služebním mikrobusu SBU. Skoro jako z procesu se Slánským…

Komentáře nejsou povoleny.