Povaleči z pražské kavárny, pravdoláskaři a všichni ostatní, co mají neustále plná ústa svobody, demokracie a lidských práv, mají teď vynikající příležitost složit maturitu z pokrytectví a já nepochybuji, že ji využijí a že v této zkoušce obstojí na výbornou. O co jde? Přece o to. jak se postaví k nejnovější zprávě potvrzující porušování lidských práv – a těžko si představit jejich flagrantnější porušení, než je mučení – americkou CIA.
Ale ať už se k tomu postaví jakkoliv, ať ji budou ignorovat, bagatelizovat či omlouvat, ať budou spřádat sebesofistikovanější teorie o nutném zlu a kolaterálních škodách, nebo kázat o nutnosti rozlišovat, jedno je jisté předem: na jejich vztahu k USA to nebude mí sebemenší vliv, pro ně USA zůstanou jasně zářícím majákem svobody a demokracie. Mezinárodní izolace nebo dokonce sankce? Nenechte se vysmát, ty jsou tu pro jiné. Teflonová modla USA zůstane bez poskvrnky.
Na tom, čeho se kdo dopustil, jim totiž vůbec nezáleží, pro ně je prvořadé kdo se toho dopustil. Jeden je apriori vinen a druhý apriori nevinen, a když ne přímo nevinen, tak alespoň omluven, tedy pokud jsou tím druhým USA, nebo alespoň člen NATO. Důsledek této licoměrnosti je stejně logický, jako pochmurný: diskreditace a relativizace lidských práv a jejich podřízení účelu, který posvětí jakýkoliv prostředek.
Co dodat? Všechno potřebné již bylo v nějaké podobě řečeno a nezměnilo se vůbec nic. Absolutní moc stále absolutně korumpuje a není síly, která by se tomu mohla a chtěla postavit, a pokrytectví nadále zůstává nejefektivnější etikou.
Čas do příští zprávy, ve které budou USA kritizovat porušování lidských práv tu či onde, uteče jako voda a pravdoláskaři z pražské kavárny s čerstvou maturitou z pokrytectví v kapse se budou moci opět spravedlivě rozhořčit nad jejich porušováním, volat hanba a ordinovat sankce a humanitární bombardování.
Tribun 
Že na CIA praskly její metody mučení je pro její představitele jistě nepříjemné. Ale za daleko horší pro její pověst považuji to, že zcela bezostyšně lhala. Nejen veřejnosti (na tu se může vykašlat, to je už notoricky známo), ale také (a především) svým chlebodárcům.
Zde vidím dvě možnosti:
a) CIA skutečně lhala svým chlebodárcům, tudíž se zcela urvala ze řetězu a věřit se jí nedá už prakticky nic
nebo
b) CIA svým chlebodárcům nelhala, to naopak oni lhali všem. V tom případě se nedá věřit vůbec nic ani CIA, ale především ani jejím chlebodárcům.
Obojí nějak ulpívá na modle USA, teflonový povrch sem, teflonový povrch tam…
P.S.: A nikdo na mě nechoďte s tvrzením o „sebeočistném mechanismu demokracie“ („vždyť to nakonec sami přiznali“) – tohle není žádný sebeočistný mechanismus, ale vnitropolitický boj v USA, nic jiného.
Á propos – nevíte někdo co tvrdí CIA o tom sestřelu malajsijského boeingu onehdy?
Promiňte, ale mě i ten váš údiv že lhali (jedno zda CIA nebo její hlídači) přijde poněkud pokrytecký. Špinavá práce se s čistýma rukama dělat nemá a CIA je určena na špinavou práci, kterou jí někdo zadává. Že občas pracuje z vlastní iniciativy na věci příliš nemění. Na ty očistné mechanismy demokracie ovšem ani já nevěří, byť pro mnoho lidí se to vyřeší a uzavře tím, že se přiznali.
To nebyl údiv (říkám na svou obranu), jen konstatování. Věcí, které mne přivádějí k údivu je už jen pramálo. Ovšem stále platí, že dvě věci mne nikdy nepřestanou uvádět v úžas. Ale i tomu věřím stále méně. S mravním zákonem v sobě už na tom nejsem bůhvíjak…. a to hvězdné nebe…. Samý světelný smog, už si člověk musí vyjet na mýtinu někam hluboko do lesů, aby je viděl. A nebo do Paleochory, tam to ještě funguje. Podpořeno ouzem a retsinou… :-) .
CIA o sestřelu nejspíše nic netvrdí – nepochybuji ovšem o tom, že pilně pracuje na tom, co si o sestřelu máme myslit. Jistě v tom není sama.
Jak vás tak čtu, tak se jí to zřejmě daří. Pokud ovšem přijmeme myšlenku, že jejím cílem je oslabit EU.
Anebo je cílem CIA posílit EU a snaží se nám vsugerovat opak, aby všechny zmátla?
No, docházíte-li přitom k názoru, že mne řídí CIA, asi byste se měla věnovat jiné četbě. Evidentně vám ta dosavadní nedělá dobře. Když už jsme u toho sestřelu, někdo o něm – včetně velice hlubokého přesvědčení, hraničícím s jistotou, kdo je pachatelem – nějak informoval i Bílý dům pomalu ještě dříve než ty trosky dopadly na zem. Že by následek častých repetic rektální hydratace polapeného informačního zdroje, nemluvě už o populárním waterboardingu? Ale být ikona našeho znovuzrození do svobody naživu, třeba bychom se něco dozvěděli o humanitární tortuře, jak už tak ta demokraticky myšlená slova zakrývají podstatu věcí. Že zrovna vy máte tohle zapotřebí.
Myslim, ze prazska kavarna se nejnovejsi mucici affairou zabyvat nebude. V Cesku vicemene panuje konsensus, ze pravdu a lasku je vuci lzi a nenavisti mozne branit nedemokratickymi prostredky. Viz napr. politicke processy s tzv. pravicovymi extremisty abychom nemuseli chodit az na Guantanamo. Tzv. prazska kavarna je ve sve selektivni slepote pomerne konzistentni.
Ano, pane Kreuzfelde. Tezi o účelu, světícím prostředky, snad vypustil do světa jistý Machiavelli, posvětily ji mnohé církevní řády a proslavili jezuité, v praxi převzali všichni totalitáři a po nich i přesvědčení „demokrati“. Přiznávám bez mučení (sic!), že procesy s tuzemskými pravicovými extremisty mne ponechávají docela v klidu – jejich „nevinné“ oběti nejsou nic, co by mi ve společnosti scházelo – a přitom je nikdo nemučí, což nelze tak docela tvrdit o jejich zakomplexovaných bitkařských stoupencích, kteří velice rádi přiloží svou ruku či molotovův koktejl k dílu, mají-li dostatečnou převahu. Nicméně praktiky tajné služby státu vydávaného za základní pilíř demokracie mne opravdu lekají, jakkoli jsou asi ještě docela něžné třeba proti těm, jaké se dnes praktikují na Ukrajině. Nicméně bych přece jen trochu diferencoval mezi Českem a tou pražskou kavárnou – ony to rozhodně nejsou stejné množiny.
„Nicméně bych přece jen trochu diferencoval mezi Českem a tou pražskou kavárnou – ony to rozhodně nejsou stejné množiny.“
Tohle je nesmirne zajimave a take velmi „hajkl“ tema, XY.
Za posledni generaci se zasadne zmenily duvody emancipace a take jeji predmet, tedy „tyran“ od ktereho je treba se osvobodit. Byl -li jim jeste donedavna konkretni kapital na konkretnim miste (platy, socialni zabezpeceni atd.), pak dnes to jsou jiz 2 „objekty“, jimz jsme podrizeni:
1) korporatni internacionaliste
2) radikalni multikulturaliste
Ty terminy jsme nevymyslel ja :o)
Ta 2) vypravi o tom, ze jedina levice, ktera dnes disponuje moci je ta bruselska (Kohn- Benditovska), zbytek resi kvadraturu proletare.
Prelozeno do proste reci obcana: vadi mi banky, ktere nedelaji to, co maji a kryji se navic (statnim) pravem a pak mam obavy o vlastni kulturni tradice a s nimi spojeny trh prace (imigranti atd.)….jinak receno, co dnes spojuje moderni proletare, at uz maji bile limecky, anebo sedi u kasy, je urcity konzervativni resentiment. Nespokojenost neni zivena touhou po lepsim, ale vzpominkami na „stare dobre“.
http://www.almanach.cz/2014/12/vlevo-hled-nova-pravice/
„Nová pravice se nesmí bát zaujmout pozice, typicky považované za levicové.“
Clanku v podobnem duchu je mnohem vic.
Víte, embéčko, už to poslední dobou nestačím sledovat, ale konzervativní resentiment mi nepřijde moc nosný pro futuro. Zato může být docela mobilizující, to zase ano.
Upřímně řečeno, co pozoruji opravdu zblízka, je neuvěřitelný nárůst počtu manažerů, kteří mají jedinou starost – získat co nejvíce prostředků pro sebe (případně pro majitele) – a tak „katují kousty“ tím, že se zbavují „dělnictva“, jsouce toho názoru, že je daleko výhodnější si pracovníky jednorázově najímat, aniž si uvědomují, že některé dovednosti se získávají dlouhodobou a kolegiálně předávanou praxí. Čili „manažing“ sám podřezává zásadní větev, na níž sedí celý závod. V některých „kolektivních“ oborech to může být (a je) zničující. Potřebuji to a to, dí jeden. Není, zrušeno. Tak co mám dělat? Vykašlat se na to, udělej to s tím, co je… A nevztekej se, švihne tě, budeš za sebou tahat nohu a nikdo ti nic nedá a k ničemu tě nepustí. To už je přímo marasmus. Nějak mi to připomíná výstavbu domů z 50. let, na niž naháněli vězně. Není v nich jediný dodržený pravý úhel či rovná podlaha. Jak z Jednoho dne Ivana Denisoviče; taková práce snad nikoho ani netěší. Ale z manažerských výšin se troubí cosi o hrdosti na vlastní značku… :-)
Pěkný víkend všem.
Tribune, omlouvám se za tyhle dva odkazy, ale hodí se sem tématicky, byť jsou z Ukrajiny (první s anglickými titulky) , druhý jen jako doklad pro otrlé. Moc bych si přál, kdyby se tím zabývala některými zde tak propagovaná stránka stopfake a dokázala, že jde o podvrh. Ale mladí přátelé mlčí jako hrob.
Vadí-li vám tenhle příspěvek, klidně to smažte nebo nepouštějte na sklo.
Pokud se na to podíváte, přeji pokud možno pěkný večer. Číst o tortuře a vidět následky jsou dvě rozdílné věci.
Samozřejmě, že to pustím, a asi by si to i zasloužilo víc prostoru, než je zmínka zapadlá v komentářích, ale nějak nemám dnes chuť a sílu nutit lidem pravdu, o kterou nestojí. Snad mě ta chandra do večera přejde.
To chce trochu adrenalinu – Tribune – co se třeba projet žlutým expresem??
http://firenet.cz/zeleznice/regiojet/2076-regiojet-v-ceske-trebove-projel-navest-zakazujici-jizdu-stejny-strojvedouci-pokracoval-ve-sluzbe-na-dalsim-spoji
Adrenalin je pro blbce, inteligent volí endorfiny.
Bohužel, odkazy, které jsem dal, pocházejí z kanálu Grahama Phillipse na You Tube, kde neustále příbývají další a další materiály.
Pro zvrhlé zájemce – záběry, k nimž odkazuji, mají tč. číslo 66 (s anglickými titulky), případně 62 (s ruskými) a se záběry oběti z doněcké márnice. Pouze záběry oběti jsou pod číslem 64.
Je to vyprávění šestadvacetileté Jany Agafonové o smrti jejího manžela Alexandra Agafonova, otce tříměsíčního prvorozeného syna. Vezl domů do Doněcku manželku Janu a tříměsíčního synka, kterého kvůli válce porodila v Minsku. Z Minska se manželé vraceli vlakem do Charkova, odkud pokračovali autem do Doněcku. U města Izjum byli zadrženi na kontrolním stanovišti ukrajinské armády a do „vyjasnění některých nesrovnalostí v papírech“ eskortováni (matka, otec i kojenec) milicí do izjumské úřadovny ministerstva vnitra, kde byl Agafonov vyslýchán pracovníky SBU. Od cca 16:00 byl Agafonov pod stráží dvou milicionářů. Ti si okolo 19:00 vyšli zakouřit před místnost, kde Agafonova drželi, a tehdy viděla Jana Agafonová svého manžela dveřmi místnosti naposledy. S dítětem strávila noc v místním hotelu. To se stalo 14.11.2014. Ráno 15.11. okolo 8:00 se Jana vrátila do úřadovny ministerstva vnitra v naději, že se celá záležitost už vysvětlila a že budou s manželem pokračovat v cestě. V 8:40 dorazli ještě Agafonovi příbuzní – jeho otec, teta a další. Náčelník úřadu nejprve pohovořil s otcem, později s tetou a nakonec s manželkou Janou – sdělil jim, že se Saša už nikdy nevrátí. Že ho zabili. On, náčelník, že nic bližšího neví, ale že okolo 22:00 předchozího večera se dostavili do služební části úřadu dva muži v maskách a vyšetřovatel SBU, kteří Agafonova přenesli přes vstupní turniket a odešli. Milicionáři, kteří byli ve službě, chtěli Agafonovi nabídnout vodu, ale už byl mrtev. Náčelník manželce vykládal, že na záznamu z kamer ze včerejšího dne je vidět v cca 11:00 příchod Agafonových, okolo 19:00 je na záznamu, jak dva maskovaní muži zadrženého Agafonova živého a zdravého vyvádějí – a okolo 22:00 přenášejí přes turniket. Milice volala záchranku, ale ta už potvrdila jen Sašovu smrt. Dle výpovědi Jany A. bylo Agafonovi 36 let, byl to sportovec a amatérský běžec třicetikilometrových tratí, otužilec. Příčina smrti byla stanovena v Charkově (sic!) jako zhmoždění hrudní kosti nebo něco takového. Agafonovo tělo (záběr 64), už oblečené do rakve v doněcké márnici, je poznamenáno na hřbetech obou rukou řadou velkých vpichů (hřebíky?) lemovaných hematomy, prsty jsou poznamenány krevními výrony (nebo to jsou už mrtvolné skvrny?), na zápěstích jsou patrné hluboké oděrky od pout, oděrky lemují také obličej, tytéž vpichy a hojnost krevních stop je vidět na chodidlech. Dle všeho byl Agafonov „vyslýchajícími“ pracovníky SBU doslova umučen k smrti. Zdá se, že demokracie torturou zdárně pokračuje…
Už zase Ti agenti CIA?
Zaměňte CIA za FSB a máte po čertech aktuální písničku. Kde je vůbec Pepovi konec?
No, moc se to sem nehodí, ale přesto – krásné a pokud možno klidné svátky a šťastný rok 2015 pánovi blogu a všem dobré vůle.
Síla Američanů nespočívá v tom, že nedělají chyby, ale v tom, že jsou schopni si své chyby přiznat a poučit se z nich.
Síla Američanů spočívá v tom, že si chyby nepřipouštějí a není nikdo, kdo by je donutil za ně zaplatit. Bez ohledu na to, jak hrají, vždy vyhrají kontumačně (to ovšem není chyba jejich, ale těch ostatních, kteří je nechávají vyhrát).
Pokud je někdo pokrytec, tak je to spíše ten, kdo využije každou příležitost kopnout si do Američanů, ale bez mrknutí oka přechází, když v Rusku zavírají, mučí a popravují opoziční politiky a nepohodlné novináře.
S Rusy nejsme ve spolku, za ty nejsme zodpovědní, ale viny USA padají i na naši hlavu, protože mlčíme, schvalujeme a podporujeme. To za prvé. A za druhé, napsat tohle v diskuse pod článkem o mučení, kterého se dopouštěla americká CIA, je buď vrchol blbosti, nebo vrcholná provokace.
CIA je humus, to se ví odjakživa. Jen se nám naše pravicová média snažila vnutit myšlenku, že jedinou činností CIA je brouzdat se po archívech a „analyzovat“ informace.